Ezis

Ezis

Marta Eva Běťáková

Česko

8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 30.1.2012  13:24
    Začarovaná láska (TV film) (2007)
    ****

    S odstupem a se zkušeností s dalšími pohádkami z této doby musím říct, že tahle je rozhodně nejpohádkovější. Jak scénáristka, tak režisér měli evidentně pohádky rádi a uměli tu lásku dát najevo. Jako dospělá bych k tomuto filmu měla pár výhrad - například režisér je spíše vizuálně zaměřený a je to vidět: scény jsou vizuálně úžasně propracované, každá z nich by mohla sloužit jako krásná fotka, zato hudba je jednoduchá a používá pořád dokola jen pár motivů. Ale pro malé děti je tahle pohádka ideální. Děj je srozumitelný, atmosféra milá a pohodová, královské rodině uvěříte, že jsou rodina a ještě se naučíte pár přírodovědných termínů. Kdybych měla děti, tak bych se nebála jim tuhle pohádku pustit. Jinak je celkem tradiční, ale je v ní několik zajímavých motivů, které si dětský divák asi zapamatuje: květinová jména, Křivonožka, Černoočko a přezdívka "Běloručka", pták Nespavák. Mě zaujal motiv "zavření do klece pro jeho dobro", krásné kostýmy a taková příjemně starosvětská ukázněnost a klid. Nechtěla jsem věřit svým očím, když jsem zjistila, že pohádka je z roku 2007 - z doby, kdy ve většině filmů, a dokonce i pohádek, převládají hysterické hádky, nevkus a nespisovná pražština. Všechna čest Ondřeji Kepkovi.

    • 30.1.2012  01:36
    Stříbrný a Ryšavec (TV film) (1998)
    ****

    Taková netypická pohádka, která mě jako mladší hodně oslovila. Scénárista se nebál být jiný a dopadlo to výborně. Na druhé shlédnutí mě sice zklamala Barbora Seidlová, ale ověřila jsem si, že mě pohádka právem zaujala pěknými kostýmy a exteriéry a hlavně psychologickou propracovaností: postavy tu nejsou jen pohádkové postavy, ale jsou to lidé z masa a kostí. Přišlo mně, že tenhle film vznikl jako studie toho, jak lidé reagují na silnou a vlivnou osobnost. Rozuměj knížete (Vladimír Dlouhý). Jeho pobočník by k němu měl pár výhrad, ale celkově ho obdivuje a poslouchá, protože u něj má dobré místo; vysloužilý voják ho nenávidí, protože mu zničil život; Bětka se jím nechá oslnit a Ryšavec na něj žárlí, protože má všechno, co on ne, včetně Bětčiny pozornosti. Jediný, kdo zůstane neutrální, je Stříbrňák. Kníže si myslí, že je v tomhle příběhu hlavní postavou, ale ve skutečnosti jsou jimi všichni kolem něj, kterým nějak změnil život. Utkvěly mně některé hlášky: "Poplačte si, milí poddaní, pahejly si pofoukejte..." "A vlastně už se nestydím!" "Ta není zdejší! Bůhví odkud!" Scénárista dobře znal lidi. Mimochodem, velice se mně tu líbili Pavel Pípal coby zahořklý vysloužilec a Jiří Hána coby komediant Ryšavec, který tak trochu bojuje s komplexem méněcennosti. Ale nakonec se jím nenechá pohltit, zvítězí sám nad sebou a dokáže, že má právo stát se hlavní postavou - na tom bylo vidět, že Jiří Hána Ryšavce výborně pochopil a dokázal se s ním ztotožnit.

    • 8.11.2011  13:58

    První litevský film, který jsem viděla a také první litevský muzikál, s naprosto nádhernou, velmi emocionální hudbou. Motiv Jurgy vám zůstane v paměti jako synonymum ženské krásy a Girdvainisova árie "Jau pražydo šermukšniai" (Už rozkvetly jeřáby) pro mě je prototypem písně vyjadřující vztek a zoufalství. Nejlitevštější film, jaký si dokážete představit, jehož hudební stránka se zároveň vyrovná nejznámějším světovým muzikálům. Jeho plná verze je k dispozici na YouTube a rozhodně doporučuji, i když neumíte litevsky, stačí znát základní dějovou linii.

    • 20.10.2011  22:51

    Tohle byl první film, která mně doporučil Ind, a nelituju toho. Příjemná, vtipná romantická komedie, která schválně lavíruje mezi klišé, realismem a nápaditostí. Nápady se tu opravdu nešetřilo... "Terorista zadržen, pane. Co dělá, pane? Ehm... mňouká." Nejvíc se mně líbily úvodní titulky á la francouzský impresionismus, chemie mezi ústřední dvojicí, neobvyklé vedlejší postavy a hlavně - hodně nečekaná poslední scéna :-)

    • 17.10.2011  15:36
    Heřmánková víla (TV film) (1990)
    ***

    Velice milý příběh o zimě a lidském teplu, ze začátku bohužel trochu kostrbatě vyprávěný a s ne úplně přesvědčivými herci v ústřední dvojici.

    • 17.10.2011  01:49
    Nevěsta s velkýma nohama (TV film) (2002)
    *****

    Potíž tohoto filmu je v tom, že je to legenda a tenhle žánr tady není přednastavený a diváci na něj nejsou zvyklí. Jakmile přistoupíme na to, že se jedná o středověkou legendu, pak funguje výborně. Já tenhle žánr trochu znám, takže jsem s ním neměla problémy. Kromě toho mám ráda středověké kostýmy a šermířské souboje a zaujaly mě jak osobnosti, tak vztah, tak představitelé Pipina a Berty, takže mě film hodně oslovil.

    • 16.10.2011  23:37

    Tahle pohádka mně připadala jako hloupá a přisprostlá selka navlečená do nádherné královské róby. Řekněte někdo režisérovi, že aby byl opravdu krásný zevnějšek, musí být krásný i obsah! Hudba Miloše Krkošky krásná byla, krásné byly i rokokové kostýmy, princezna také pěkná, ale tím krása končila. Dámy si to v rokokových kostýmech rázovaly, jako by měly na sobě džíny, což je velký kiks u pohádky, která si jinak hraje na historickou věrnost. Rokokové šaty totiž mívaly v sukni tolik kostic, že dámy nemohly ani rychle chodit, natož chodit předkloněně. Kromě toho tu všichni mluvili nespisovně, občas dokonce nespisovněji než já (viz zmiňované "Já bych to prubla". TO že říká královna? A to nemluvím o dvojsmyslech a kresbičce kluka v prachu.) Moje první a hlavní kritérium pro pohádky je, že herci a zvlášť představitelé královské rodiny se mají chovat důstojně, což tady opravdu, ale opravdu neplatilo. Takže i když Čertova nevěsta byla jakžtakž koukatelná a měla i hodně světlé chvilky (třeba scény s Luciferem), hodnotím jen jednou hvězdičkou, protože přes slušnost a důstojnost v pohádkách u mě nejede vlak.

    • 16.10.2011  23:12
    Vodník a Karolínka (TV film) (2010)
    **

    Pohádka, která začíná smrtí v přímém přenosu, to je trochu silné kafe. Na můj vkus byla moc nepohádková a drsná. Ale prostředí bylo krásné a autentické, to podvodní dobře udělané, herci výborní a hudba pěkná.

    • 16.10.2011  22:52
    Poslední kouzlo (TV film) (2006)
    **

    "Co když má neštovice? Anebo ještě hůř... co když má pihy?" Celkem i originální a vtipné, ale není to moc pohádka, spíš komedie. Potěšila mě cimbálka a naopak stereotypy o Slovácích, Němcích a Maďarech mně dost vadily. A nejvíc mně vadilo, že to bylo ukřičené a uhádané. Ondřej Kepka kupodivu o rok později natočil Začarovanou lásku, což je naopak pohádka velice klidná.

    • 14.10.2011  13:06

    Nemá to napínavou dějovost Křesadla, romantiku Prince Chocholouše ani poezii Pomněnky, ale přesto je to pěkná pohádka. Trochu mně v ní neseděl začínající Petr Štěpánek, který jako by nevěděl, jak má hrát, a písnička, kterou Mette zpívá pořád dokola. Naopak mě bavily hlášky. "Tobě se to směje, umřeš si..." "Já jsem ti tak rád, že už mám prince pod čepcem." a král, který pořád vyhrožuje, že prince vydědí, a nikdo mu to nevěří, protože je vidět, že má prince rád a nikdy by to neudělal. Mimochodem, všimli jste si, že když princ tančí s Mette, královnin obraz zapomene, že má vypadat jako obraz, a začne se na ně dívat?

    • 8.10.2011  13:37
    Moulin Rouge (2001)
    **

    Myslela jsem si, že mám ráda barevné a taneční filmy, ale po zhlédnutí téhle šílené změti nevkusných barev, strašné hudby a tanečních scén, které jsem nestíhala sledovat, protože kamera klouzala moc rychle, jsem měla noční můry. Nicole Kidman se na svou roli vůbec nehodila, protože vypadala spíš přísně než svůdně, příběh byl nesourodou směsí humorného zobrazení fin de siècle a tragické love story, a herci byli nalíčení tak, že se na ně nedalo koukat. Dávám dvě hvězdičky za skvělého Ewana McGregora a za portrét tuberkulózy, postrachu 19. století.

    • 7.10.2011  17:54
    O Terezce a paní Madam (TV film) (1976)
    ****

    Hrom do bubnu, to je ale ukřičená pohádka! Ale protože je taky originální, vtipná a jazykově bohatá, nemůžu dát méně než čtyři hvězdičky. Knihy Josefa Hanzlíka srší fantazií a optimismem a nejinak je tomu v této pohádce. A herci scénáři rozhodně dělají čest, od charismatického Jaromíra Hanzlíka (jeden Hanzlík asi nestačil :-)) až po tři rádce a krále Vinkláře, který tu skutečně vypadal jako otec Libušky Šafránkové. Ta tu přes svou roztomilost předvedla, že umí výborně zahrát i ne zrovna roztomilé slečny, a Iva Janžurová excelovala. Takovéhle pohádky bych svým dětem s klidem pustila.

    • 4.10.2011  00:54

    Film, který na rozdíl od některých jiných uživatelů považuji za opravdovou pohádku, byť svéráznou. Třeba ta mladičká princezna - ale ta je tu mladičká proto, že to tak je v původní Ladově pohádce a vlastně to určuje děj: "provdat ji chtěli, takové žábě..." Scénáristovi s režisérem se podařilo Ladu zpracovat do podoby pro mě snesitelné. Vyhovuje mně tu skoro všechno: hudba, tempo, humor, scenérie, herci i stručně naznačený milostný příběh - dvojice se sblíží tak, že Franta princeznu hecuje, že tohle a tohle nedokáže :-) to je v pohádkách neobvyklé a velice osvěžující. Představitelka princezny mohla mluvit lépe, jak už tu bylo naznačeno, ale jinak myslím, že na svůj věk roli zvládla dobře. Dlouhý tmavý cop byl evidentně její vlastní a přirozený obdiv k Frantovi by jí leckterá dospělá herečka mohla závidět. Vyzdvihla bych i obsazení: všichni herci tu přesně pasovali do svých rolí, viz vznětlivý král Vlach, roztomilá a důstojná královna Fischerová, trhač zubů Sloup, principál Pípal. Souhlasím s některými objektivními námitkami, na pět hvězdiček film není, ale pod čtyři nejdu.

    • 3.10.2011  21:44

    Holka z města není nejlepším dílem svého žánru, ale pro mě je jednou z mála amerických romantických komedií, které jsem si zapamatovala a na které se ráda podívám víckrát. Při hodnocení tohoto žánru podle mě jde hodně o to, jestli jsou člověku hlavní hrdinové sympatičtí, jestli se s nimi dokáže ztotožnit a jestli mu vyhovuje to které prostředí a typ romantického příběhu. Což je všechno hodně osobní. Takže u mě to asi bude tím, že tady mně hlavní hrdinové vyhovovali, velice sympatické byly i vedlejší postavy a dověděla jsem se tu něco málo o Minnesotě a zakořeněných představách o ní, což pro mě jako pro anglistku bylo zajímavé. A kromě toho jsem já sama jednu dobu byla taková Holka z města - přestěhovala jsem se v zimě do malého městečka na severu (v mém případě ovšem v Lotyšsku), kde jsem objevila úplně jiný svět, jiné tempo života a jinou stránku sebe sama. A aby toho nebylo málo, hned první den jsem uklouzla a spadla na náledí, protože jsem měla sice velice pěkné, ale příliš kluzké kozačky, a přišla v elegantní lehké halence na biblickou hodinu, kde se topilo jen v krbu a všichni byli navlečeni v tlustých svetrech. Následkem čehož jsem se pak zimním scénám v kině smála dvakrát hlasitěji než ostatní a začala uvažovat o tom, co je to vlastně klišé. Protože v tomhle filmu bych normálně scény střetnutí městské slečny se zimou označila za klišéovité, jenže... když se vám něco podobného opravdu stane, tak už vám to moc jako klišé nepřipadá... Takže klišé či neklišé nehodnotím. Jediné, co bych filmu vytkla, byl nedostatek chemie mezi ústřední dvojicí a trochu rozpačitý konec. A také by to bývalo chtělo jinou hudbu, která by lépe propojila scény a podtrhla atmosféru.

    • 3.10.2011  21:18

    Já nevím, jestli si lidi, co tady film označují za "srdceryvný" nebo "romantické klišé", uvědomují, že tohle se opravdu stalo. Problém ovšem je, že film tak opravdu může trochu vypadat a aby člověk plně pochopil jeho význam, musel by znát alespoň část Lewisova díla "před Joy" a jeho hrozný boj sama se sebou, zaznamenaný v deníku po její smrti a vydaný pod názvem Svědectví o zármutku. Anebo si alespoň umět dobře představit Lewisův život a názory podle toho, co je ukázáno ze začátku filmu. Co se týče mě, tak Helen Joy je mým velkým vzorem a Lewisovo dílo i jeho životopis znám skoro nazpaměť. Film jsem viděla až po jejich přečtení a měla jsem co dělat, abych ho dokoukala do konce. Události z Lewisova života (nejen smrt manželky, ale i jeho a bratrova úžasná fantazie, smrt matky, zákopy ve Francii, bratrův alkoholismus) a hlavně jeho přístup k nim, to je dost silné i na papíře, natož když to člověk vidí "naživo". Sice mně tam vadilo pár nesrovnalostí, nejvíc to, že Helen Joy byla ve skutečnosti brýlatá, plnoštíhlá špinavá blondýna, ale přesto film dobře zobrazil ten nejsilnější příběh, jaký znám. No, a dál by už to byla diskuse o příběhu samotném, o lásce, o přístupu k životu a o křesťanské víře, a ne o filmu, takže tady musím skončit.

    • 8.9.2011  17:38

    Upozorňuji, že jde o film pro dost malé děti, asi tak ve věku 5-9 let. Přeložila jsem ho do češtiny pro ČT a dabing dopadl dobře! Moje hodnocení filmu je asi mírně neobjektivní, protože jsem ho viděla v Lotyšsku těsně po premiéře a potěšil mě po dlouhé severské zimě. Je to jednoduchý, zábavný film pro děti a jako takový funguje výborně, jen by mu neuškodilo nějaké citlivé morální ponaučení. Hudba Mártinše Braunse byla výborná, ale celou dobu dost jemná, což nastolovalo trochu jinou atmosféru, než by se hodila pro dobrodružnou komedii. My Češi jsme navíc v komediích zvyklí na slovní hříčky, které tady skoro chybí. Film občas vystrčí absurdní drápek: rodiče nehnutě zírající do prázdného autobusu; scéna á la Sergio Leone - děda vyráží s hřebíky proklatě nízko u pasu na prašnou cestu; "Mami, podívej, tuleň!" Ale tempo i humor jsou dost lotyšské, takže si nejsem jistá, jak film přijme české publikum. V Lotyšsku se dočkal docela velkého ohlasu. Asi mimo jiné proto, že téma bylo v době finanční krize velice aktuální.

    • 20.8.2011  21:49
    Kdo hledá, najde (TV film) (2007)
    ***

    Kouzelník, kterého nepřinesl čáp, ale dva havrani, obědvá chleba s dortem. A peklo existuje proto, že ho ještě nikdo nezrušil. "Slyšela jsem, že krávy mají v sobě mléko a to se z nich dá tak nějak vyždímat." Takže jsem se radovala, že se našla nějaká pohádka s letopočtem začínajícím dvojkou, která je vtipná a navíc originální a vkusná. Bohužel mně radost zkazily scény v pekle, které naopak hýřily nevkusností a nehumorností. Ale nakonec jich bylo docela málo a pohádka skončila opět mile a originálně, čímž si u mě jakžtakž zachovala tvář a tři hvězdičky. Mimochodem, Jitka Molavcová se do pohádek hodí výborně - jako rytířka z Trychtýřovic byla nepřekonatelná, jako Bílá paní správné strašidlo a zároveň i dáma, a tady jako stočtyřicetiletá kouzelnice velice roztomilá.

    • 19.8.2011  22:55
    Sedm sestřiček (TV film) (1988)
    ****

    "Za tu dobu, co náš zámek stojí... a momentálně i padá..." "A co kdybychom ty Vaše sestřičky pěkně rozptýlili po kraji?" "Fanynko, taky Vám někdo stojí na hlavě?" Jednoduchý příběh a minimální rozpočet, ale co se s tím dá udělat! Sestřičky jsou všechny roztomilé a docela si podobné a každá scéna je propracovaná se spoustou drobných vtipných detailů. Veselá a trochu výchovná pohádka, ideální pro malé slečny.

    • 16.8.2011  22:52
    Pane králi, jdeme z dáli (TV film) (1989)
    ****

    Byla by to taková normální ucházející socialistická studiová pohádka, kterým tady dávám tři hvězdičky, kdyby nebylo slušného množství skvělých hlášek (buchty s čočkou) a Jana Hartla, který je můj nejoblíbenější herec i normálně, ale tady byl tak výrazný, jak jsem ho zatím neviděla a když hláškoval, tak jsem brečela smíchy. Hláškující Jan Hartl, to je pro mě takové filmové nebe. "Jestlipak, králi, víš, jak princezny tráví svůj volný čas? Nejen nadýmáním." "Korunu bych nesliboval, je v zastavárně." Nevím, jak někdo může být zároveň hyperaktivní a zároveň zachovávat stoický klid, ale přesně takový tady Jan Hartl byl. Připadal mně jako něco mezi Burianovým rádcem Atakdále a čápem. Takže za skvělý humor a neobvyklého šaška dávám o hvězdičku víc.

    • 16.8.2011  20:51
    České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft (divadelní záznam) (2010)
    *****

    Jako komedie je to na tři hvězdičky, jako vtipný průřez českými dějinami na pět, a to jenom proto, že víc hvězdiček není. Díla jako České nebe strašně potřebujeme. Jestli se na něj budou dívat moje děti, tak budou českou historii a literaturu zvládat levou zadní a ještě je to bude bavit :-) Kromě toho jsem ho potřebovala já, protože už nějakou dobu žiju v cizině a tahle hra pro mě byla jako čerstvý český chléb. Když se praotec Čech pustil do české literatury, padala jsem smíchy pod stůl, a to ještě nebylo nic proti Mistru Janu Husovi. "Ale ne že by se mi Zikmund omluvil! Jenom se na mě šklebí a chrastí sirkama." "Pane Bože, copak na to nemáme nějaké nehořlavé úsloví?!"

    • 8.8.2011  15:02
    Zkřížené meče (TV film) (1998)
    *****

    Dávám plný počet, protože Zkřížené meče jsou pro mě příkladem toho, jak vypadá krátká, nízkorozpočtová televizní pohádka, když se všechny její elementy povedou. Souhlasím sice s některými komentáři v tom, že herecké výkony se hodí spíš pro divadelní prkna a šermířské souboje by mohly vypadat lépe (ale zase - kdyby byly ostřejší, už by to nebyla pohádka pro děti. Kromě toho jejich neumělost má své důvody: ve dvou šermuje hraběnka Saša, která je začátečnice, ve dvou žoldák Hugo, který si rád přihne a šermuje proto většinou v podnapilém stavu.) Ale jinak je všechno tak, jak má být: příběh výborně spojuje klasické téma s novými motivy, zaujme a ubíhá tím správným tempem. "Princezna" je roztomilá a jako kluk správná a sympatická, princ charismatický, kostýmy krásné a historicky věrné (začátek 17. století), hudba nenápadná, ale pěkná, interiéry autentické, herci perfektně se hodící pro svou roli. To jsou objektivní důvody, a teď moje osobní důvody: Kateřina Březinová a Vilém Udatný tu vytvořili dobrý pár, kterému divák uvěří kamarádství i lásku a který mně osobně prostě tak nějak sedne. Líbí se mi, že se tu na rozdíl od většiny pohádek nejedná jen o lyrickou lásku, ale že se hlavní hrdinové nejdříve stanou dobrými přáteli. Také jsem z celého filmu měla dojem, že si herci své role užívali (zvláště Jan Čenský oproti některým svým princům tu měl grády), natáčení je bavilo a dobře se jim spolupracovalo. Rodina hraběte ze Salmu nejsou jen tři lidé, ale opravdu rodina. No a s gustem komediálně zahraní hrabě Arnoštek, čarodějnice Maruna a král Josef jsou už jen takovou třešinkou na dortu.

    • 1.8.2011  19:22

    Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný".

    • 28.7.2011  09:31

    Nevěděla jsem, že může existovat i něco jako "jemný western". Já mám western jako žánr moc ráda, ale špatně snáším konflikty a násilí, což je dost podivná kombinace. Ale tenhle film je pro mě přesně jako dělaný. A kromě toho, že v něm bylo míň střetů než v jiných westernech, mě také zaujal vztah hlavního hrdiny k Susan a přesně mně sedla jeho atmosféra a důraz na přírodu. Něčím mně připomínal dílo "přírodního spisovatele" (nature writer) Barryho Lopeze. Je to takový dospělý film.

    • 27.7.2011  23:02
    Saturnin (1994)
    *****

    Kultivovaná komedie par excellence. Ne nadarmo vyhrál román Saturnin anketu Kniha mého srdce.

    • 27.7.2011  23:00

    Jeden z mála dejme tomu "vážných" filmů, na které bych se mohla koukat pořád. Ať jsou to absurdní situace, krásná skotská krajina, ženy se symbolickými jmény Marina ("mořská") a Stella ("hvězda"), hudba Marka Knopflera, zajímavý Peter Capaldi nebo svérázná skotská vesnička, všechno je dokonalé. Film má ekologický a skotsky vlastenecký podtext, u kterého se mně líbí, jak je pojatý - že ve výsledku staví amerického milionáře a skotského podivína vedle sebe, ne proti sobě.

    • 27.7.2011  22:33

    "Pane ministře, vyzývám vás, abyste v této vážné chvíli přestal hrát Vrabčáka!" Kdyby tisíc klarinetů má na naši zeměpisnou šířku a délku hodně nezvyklý styl - jakoby neplánovaný, spontánní, plný nenápadných vizuálních vtipů, které spočívají v pohybech nebo výrazech a proto mě už několikrát napadlo, že by se možná víc líbil Indům nebo Francouzům než Čechům. Já jsem výrazová tanečnice a zároveň jsem i dost sluchově zaměřená a možná proto je tenhle muzikál přesně pro mě. Obdivuju Suchého a Šlitra za to, že se nebáli, že je někdo bude považovat za dětinské či praštěné a prostě dělali, co je bavilo. Takže - hvězdy nehvězdy, šedesátá léta nešedesátá léta, Gott Negott, to pro mě není důležité, já tenhle film miluju. Je to vyvážená kombinace vážného poselství a klidných scén se slušnou řádkou vtipných hlášek a obrovským množstvím ... hraní si. Z většiny scén mám pocit, že si všichni natáčení užívali a spontánně si hráli. Jak se zvukem, tak s pohyby. To je pro mě k nezaplacení. Takže i když film vlastně skončí špatně, stejně si z něj vždycky odnáším úžasný optimismus a radost z tvorby.

    • 26.7.2011  21:37

    Takový nevyrovnaný film. Kdybych ho brala jako indickou romantickou komedii, byl by hrozný; kdybych ho brala jako film pro teenagery, byl by mezi nimi králem. Je to takový originálně, inteligentně a jakžtakž vkusně natočený zástupce hloupého a nevkusného žánru. Výsledek je takový, že některé scény jsou pubertálně nechutné, ale kompenzují to jiné s nádhernou kanadskou krajinou, vtipem a příjemným smyslem pro nesmysl. Celkově je to praštěná komedie, která si hraje s hollywoodskými i bollywoodskými klišé a někdy je i obrací naruby. Příjemně mě překvapilo, že na rozdíl od většiny bollywoodských filmů si svůj humorný nadhled udržela až do konce. Jako milovnice Kanady, hudby Salima a Sulaimana a choreografie Vaibhavi Merchant jsem si přišla na své. S herci to bylo horší, ale Tanisha Mukerji byla docela sympatická a správně ujetá. Film hodně stojí na úžasné chemii mezi ní a Udayem Choprou (po natáčení spolu začali chodit). A také na tom, že jim oběma skvěle sednou Vaibhaviiny choreografie. Nevím, jestli bych přála Bollywoodu víc takových filmů. Spíš asi ne. Tenhle nebyl špatný, ale jeden docela stačí.

    • 26.7.2011  19:23

    "Mám tolik práce, že nestíhám ani dýchat." To asi začnu citovat. Kromě "Jab We Met" asi nejlepší bollywoodská romantická komedie, jakou jsem zatím viděla. Ze začátku jsem si říkala "Jak tyhle dva chtějí dát dohromady?!" ale nakonec se to povedlo, a dokonce i vtipně a zajímavě. Třeba ta "bunda pro štěstí", jejíž štěstí spočívá v tom, že je plná taháků... "Kyun! Ho Gaya Na" mě dokázal zaujmout i přesto, že Aishwariya není můj šálek čaje, a to už o něčem vypovídá. Vadil mně zbytečně vykonstruovaný závěr, nedostatek tradičnějších tanečních čísel a ostrý řez za první polovinou. Jinak to ale je lehká, decentní a vtipná romantická komedie, která si z Bollywoodu bere jen to dobré. Fanouškům žánru rozhodně doporučuji.

    • 21.7.2011  00:17
    M*A*S*H (1970)
    **

    Nemůžu si pomoct, musím srovnávat, protože tenhle film jsem viděla až jako dlouholetá fanynka seriálu. Mimochodem, předem bych chtěla upozornit, že na obojí jsem koukala v originále. Příjemně mě překvapilo, že ve filmu je to, co mně v seriálu chybělo: v seriálu se pořád mluví o spoustě krve a zelené barvy, ale zas tolik jí tam není - tady se o ní nemluví, zato je tu spousta krve a všechno je zelenohnědé. Na rozdíl od upovídaného seriálu se tu míň mluví a víc jedná, což je mně bližší. O Hawkeyem a Trapperovi se v seriálu pořád říká, jací jsou to rebelští sukničkáři, ale až film mně to pořádně ukázal v praxi. A moc se mně líbil způsob, jakým zabránili zubařovi v sebevraždě. No, jenže tím pro mě pozitiva končí. Vlastně jediná scéna, která mě zasáhla, byla ta, kdy major Burns jen tak mimochodem obviní jednoho vojína, že zabil pacienta, protože nepřinesl správnou jehlu o dvě vteřiny dřív. Souhlasím s uživateli, kteří popisují, jak film svou absurditou zdůraznil absurditu války, a také oceňuji to, že mnoho scén je dost realistických: je zabíráno hodně lidí najednou a ti lidé mezi sebou mluví rychle a nezřetelně stejně jako v normálním životě, takže si člověk umí představit, jaké to asi je, přijet do zabahněné Koreje mezi spoustu neznámých lidí. Jenže ta realističnost byla rušena tím, že jsem nechápala, co všechny ty sestřičky na chirurzích vidí; byli příšerně nesympatičtí. Což beru v tom smyslu, že opravdu je minimální pravděpodobnost, že z pěti válečných chirurgů pět bude krásných, milých a oholených, ale pokud z nich pět je ošklivých, protivných, zlomyslných a neoholených, tak mě prosím nenuťte věřit, že třem z nich podlehla většina sestřiček. Kromě toho jsem na rozdíl od Hawkeye ani po půl hodině nevěděla, kdo je kdo, kdo právě mluví ani co se na scéně děje, a až na několik epizod, které se výrazněji vyvíjely (vztah Margaret a Franka, zubařova sebevražda) jsem to netušila po celou dobu. Kromě toho se mně udělalo špatně z toho, co Hawkeye a jeho banda provedli Margaret - a že to samé vlastně provedl režisér té herečce, protože jí předem neřekl, že tam bude vidět nahá - to by se podle mě lidem prostě mělo říkat předem. A proč bylo tolik místa věnováno fotbalovému zápasu, to mně zůstalo záhadou. Takže osobně bych dala jednu hvězdičku, ale dávám dvě pro případ, že jsem film nepochopila a že moje dezorientace je způsobena nedostatkem zkušeností s filmy.

    • 9.7.2011  08:38
    Noční mora (TV film) (1993)
    **

    Pěkná a napínavá klasická pohádka s překvapivým rozuzlením. Ale když přijde na valašská specifika, dost pokulhává. Je to taková pražská hra na Valašsko. Tomu, kdo by se chtěl "podívat na Valašsko", doporučuju spíš si najít na YouTube vystoupení Bartošova souboru (třeba Odzemek) nebo Vsacanu. Anebo se podívat na Pohádku svatojánské noci. Tam se sice nemluví po valašsku, ale ono je to možná lepší než v Noční moře, protože tady se sice po valašsku mluví, ale z úst pražských herců to zní nepřirozeně. (Protože valašské nářečí nespočívá jen v tom, že se místo "svou lavici" řekne "svú lavicu", jde také o melodii, znělost souhlásek apod.) Kromě toho na valašskou hudbu byl angažován Slovácký krúžek (?!) a jejich hudba není úplně dobře nahraná, takže nemá to správné kouzlo ani grády. A tanečníci tancují jen tak mimochodem, no zkrátka scéně v hospodě úplně chybí valašský temperament. Po shlédnutí téhle pohádky jsem si řekla, že se ani nedivím těm Čechům, co se smějí moravskému folkloru, když se k nim dostane jen takováhle sterilní verze.