chezush

Nevím no. Nějak jsem se poslední dobou těch rozpadajících se a hnijících těl zaživa ''přejedla'', nebo jsem nebyla ve správné náladě. Tísnivá a deprimující atmosféra byla, občas nějaký ten kus kůže odpadl a scéna v márnici byla úsměvná, ale to vše doprovázely dlouhé záběry ničeho a celkově to bylo tak nezajímavé až nudící. Většinou mi tyhle věci nevadí a ráda si potrpím na atmosféře, ale tentokrát to prostě na mě nezabralo. Třeba příště.

Utahané, nezajímavé, umělé, křečovité, místy až trapné a rozhodně ne Amazing. Takže tak.

Jestli někoho opravdu nemáte rádi a chcete aby trpěl, doporučuji mu pouštět písničku Everything Is Awesome celý den. Ta písnička je zlo a už přes týden jí nemůžu dostat z hlavy. Jinak je LEGO hrozně fajn, taková pohádka jak pro dospělé, tak i pro malé. Plno narážek, humoru i známých postav. A Batman je největší frajer.

Bezprostředně po skončení filmu se dostavil pocit, jaký jsem před pár lety měla z Trainspottingu. Odporný a zvrácený svinstvo, tak jak to umí ve svých knížkách podat jen Irvine Welsh. Láska na první pohled. Filth si nebere servítky a nekompromisně útočí už od samého začátku. Diváka nechává vcucnout do světa šíleností, zvráceností, hnusu, vulgarit, špíny, manipulace, drog, rasismu, homofóbie, sexu, halucinací, sadismu, zoufalství a pak ho vyplivne stejně psychicky zničeného jako hlavního hrdinu. Bruce je úžasně komplikovaná postava, a co víc, ještě lépe zahraná Jamesem McAvoyem, který více a více podléhá svým démonům. Je úžasný, jak příběh postupem času mění své tempo a vy si najednou uvědomíte, že za tou vtipnou stránkou se skrývá jedna velká tragédie. Filth není pro všechny, ale když přistoupíte na jeho pravidla (Same Rules Apply!), odnesete si nezapomenutelný zážitek. No a kdo na jeho pravidla nepřistoupí....

Jak těžké je se loučit s Tedem, se kterým mám podobnou povahu. S Marshallem a Lily, s tím nejúžasnějším párem. S Barneym, který můj život udělal o něco legendárnější. A s Robin, hrdou Kanaďankou se zálibou ve zbraních. I přes klesající úrovně sérií a pár úletů, bude navždy tento seriál mou ♥ se kterou jsem strávila 9 let. Vážně se mi bude stýskat. SPOILER! A nakonec to nikdy nebylo o matce, ani o žlutém deštníku. Vždycky to bylo o modrém rohu.

Musím se smát těm, kteří tu brečí a kritizují, že ve filmu je mnoho náboženství a stvořitele. To bych od filmu, který je ''inspirován'' příběhem z Bible opravdu nečekala.. Většina lidí odmítá akceptovat fakt, že Aronofsky si dovolil natočil něco jiného, než na co jsme byli doposud zvyklí. Jasně, Noe zdaleka nedosahuje kvalit předešlých filmů, ale pořád tam Aronofskyho rukopis najdete. Ať už je to střih, který jsem si neskutečně užívala, snové frekvence, surové/temné prostředí, Clint Mansell, barvy nebo psychologie postav. To všechno tam je. Jen je to jiné a zabalené do většího filmu s větším rozpočtem. A navzdory několika změnám (nebo vlastně nemůžu říct změnám, protože Noe je smyšlený a krátký příběh) které ve filmu jsou, stále vystihuje podstatu příběhu jeho vlastním a jedinečným způsobem. Celkově mě to hodně zasáhlo, ale k tomu mám své osobní důvody. A když tu vidím ty odpady a nějaké komentáře, tak si přeji, aby ta potopa celého světa opravdu přišla.

Znáte ten pocit, když už od první minuty filmu nebo seriálu víte, že vás čeká něco výjimečného? Tak tady ten pocit naskočil už úvodní znělkou. A to se mi sakra často nestává (opět děkuji HBO). Ponurá atmosféra, elegantní styl, směs skvělých herců a temný případ, který na rozdíl od jiných seriálů bude řešen po celou dobu série. Samozřejmě, že je brzo na nějaké unáhlené závěry a předpovědi, ale nevidím důvod, proč bych si nemohla ohodnotit pilot, ze kterého mám pětihvězdičkový pocit. Ty hvězdičky můžu příští týden odebrat, kdo ví, ale ráda bych si ten pocit ještě chvíli ponechala.

Zrovna nedávno jsem na internetu narazila na jednu velmi zajímavou otázku. ''Kdybyste měli zbytek svého života žít v nějakém filmu, který byste si vybrali?''.. nevím jak vy, ale já už mám jasno. Chtěla bych si nechávat z prsou šňupat kokain, spát na matraci z peněz, vzít si jednou Lemmon, oddávat se drogovým orgiím, pít alkohol na jachtě, strkat Leovi svíčku do zadku a u toho všeho poslouchat Mrs. Robinson. Jestli Leo letos nezíská Oscara (jakože nezíská), tak mu snad jednoho vyrobím.

Nenávidím sportovní filmy a vyhýbám se jim kdykoliv můžu. Jenže co si budeme povídat, i já jsem podlehla zvědavosti díky vysokému hodnocení a (až moc) pozitivním ohlasům. Nechci tu zabíhat do detailů a vychvalovat herecké výkony, ani sem psát romány o tom, že existují daleko lepší filmy, ale když už mě, a to je fakt co říct, zaujme sportovní film, automaticky si zaslouží můj plný počet.

Matně si vybavuji, kdy naposledy jsem viděla tak milý film se sympatickým hereckým obsazením. Domhnall Gleeson mi neuvěřitelně sedl a chemie mezi ústřední dvojicí bez debat fungovala. Bohužel i přes všechny klady mi v tom chybělo něco, co by mě natolik zaujalo a okouzlilo, abych tomu mohla dát plný počet. To ale nemění nic na tom, že tenhle příběh o lásce, rodině, životě, minulosti a současnosti by neměl urazit snad ani toho, kdo romantické filmy nevyhledává.