chezush

Ano, u nás na severu je malebně. A že Most není jen město, ale i životní styl, o tom něco jako buranka z Mostu vím. Přijeďte někdy k nám, garantuju vám, že tu za den potkáte minimálně pět Luďků. Prušinovský, Kolečko a Hofmann v nejlepší formě, taková nekorektní podívaná tu v televizi dlouho nebyla. Citlivky to pohorší, hovada (jako já) se zasmějou. V horším případě to urazí všechny, co se v tom uvidí jak ve vlastním zrcadle. PS: Komu nedošlo, o čem že to celé bylo, doporučuji si ještě jednou pustit závěrečnou řeč. "On ty sny měl, na rozdíl od nás..." A ty pondělky mi budou chybět, díky za ně!

Tome, Tome. Pobavil jsi mě. Svým způsobem samozřejmě. Lidská stonožka se mi stala osudnou, a to tak, že jsem díky ní poznala svou spřízněnou duši. Tři roky jsme spolu čekali na třetí díl, který... no... který je jiný. Což je fajn, protože koho by bavilo koukat na to samý? Jsem ráda, že se každý díl stylizuje do jiný podoby, a tak si každý může najít to svoje. Samozřejmě bych tomu mohla vyčíst tisíc věcí, od uřvanosti filmu až po kolikrát fekální a debilní humor, ale nemůžu si pomoct, dneska mi to prostě sedlo a nějakým divným způsobem pobavilo. Co se dá dělat, holt jsem nevkusný člověk. Takže ještě jednou, díky Tome za tuhle skvělou trilogii, ačkoliv do srdce se mi zapíší pouze první dva díly. Třeba se ještě v budoucnu dočkáme celovečeráku Lidský housenky...

Ale jo, ono je to celkem fajn. Tak fajn, že jsem i uvažovala o čtvrté hvězdě, kdyby příběh pořád nepřicházel s něčím novým, čím by diváka rádoby šokoval. Ta překombinovanost mi ke konci lezla na nervy. Ale jinak je to svižná jízda se super záporákem, která je doplněna úsměvnými flashbacky.

Takhle. Nechápejte mé hodnocení tak, že by se mi Tři bratři zas až tak líbili. Moderní a nové pohádky opravdu nevyhledávám, do kina jsem byla nucena jít, takže má očekávání nebyla nijak vysoká. O to víc mě překvapilo, že to nebylo žádné utrpení, ale milá, normální a koukatelná pohádka. Na mě sice až moc zpívání, ale jinak nic co by mě vyloženě iritovalo. A ten pohled, ach ten pohled na malé smrady v kině během nejvíce povedené pohádky o Červené Karkulce, kdy pedofilní myslivec páral břicho vlka. Tříhvězdičkově k nezaplacení.

The difference between ONCE and NEVER is everything. Tom Hardy je nadčlověk. Jinak si to neumím vysvětlit. Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že se mi bude líbit film, kde většinu stopáže hlavní postava řeší beton, asi bych se mu vysmála do tváře. Ale ne, Tom Hardy dokázal i z tak obyčejné věci udělat něco, díky čemu jsem byla okouzlena od začátku až do konce bez jediného momentu nudy. Jeho klidný hlas a řešení věcí s rozumem mě vtáhlo do děje natolik, že jsem měla pocit že v tom autě jedu s ním. Jako bych to jeho rozhodování, chyby, boj s vnitřním démonem, radost a bolest prožívala s ním. A i přesto, že se mu po celou hodinu a půl rozpadával život na malé kousky, dokázal si v hlavě vytvořit plán, kterého se držel bez jediného zaváhání. Z každé minuty byla cítit taková ta.. lidskost a přirozenost. A právě v ten moment, kdy byl Hardy skoro na konci své cesty za doprovodu úžasné hudby jsem se pousmála, zadívala se do té noci plných jezdících světel a uvědomila si, jak moc mě Locke emocionálně svou lidskostí odrovnal.

To je zase dilema. Na tomhle filmu mě nejvíc mrzí jedna věc - zakončení. Posledních třicet minut vás film připravuje na NĚCO, co má přijít a vy tušíte, že to NĚCO přijde a najednou se objeví závěrečné titulky a vy se cítíte tak nějak... podvedeni, že to NĚCO nepřišlo. Celkově s Palo Alto problém nemám, je to milý, ačkoliv trochu depresivní film s krásným soundtrackem a kouzlo to má, ale přeci jen nám nepřináší nic nového. Takových filmů o zachycování životů zmatených dětí, které jsou někde na pokraji dospělosti a vyrovnávají se s tím po svém je nespočet. Každopádně knihu od Jamese Franca si přečtu a kdo ví, třeba tu čtvrtou hvězdičku časem přihodím.

No, tak tuhle zvláštnost si netroufnu hodnotit. Z počátečního nadšení jsem rychle vystřízlivěla a po půl hodině jsem zjistila, že jsem úplně ztracená. Myslím si, že vyprávění příběhu pomocí metafor, obrazů, zvuků, poezie a celkové abstrakce umím ocenit, ale tady i přes úžasný vizuál mi spojení prasete/člověka/rostlin přišlo nesrozumitelný a nevstřebatelný. Mohla bych napsat, že by to chtělo další projekci, ale já už u toho po druhý být fakt nechci. PS : Nesnášim ty zkurvený červy.

Notyvole. Ani z deseti čokolád snědených najednou, nemůžete být tolik přeslazení jako z Endless Love. Opravdu nechutně sladké klišé, bez špetky atmosféry a fantazie. Takhle nudný a neoriginální příběh jsem neviděla už hodně dlouho. Tohle není oddychovka ani film na večer, tohle je přehlídka jedné velké trapnosti. A bohužel mi už dávno není patnáct, aby to na mě fungovalo.

Nejsem velkým fanouškem PA série a ani tenhle díl mě nepřesvědčil, že bych jím měla být. Na puberťáky a mainstream publikum to asi zabírá, ale na mě žádný bu-bu-bu jednou za hodinu neplatí. Plusem zůstávají sympatické postavy.

Nenáročný psychologický thriller s manipulující Annou, který místy funguje docela dobře i je pěkně natočený, ale jehož pointa se dá odhadnout v polovině filmu. Co mě ale nejvíce štve je ta nedotaženost, která z celkového filmu/pointy vychází. Ale na večer dobrý, neurazí ani nenadchne.