Lucka.S

Drama o dvou mladých lidech, kteří touží po intimitě a lásce, kteří hledají odvahu milovat nejen jeden druhého, ale především sebe sama. Naprosto dokonalé herecké obsazení!

Celovečerní debut maďarského režiséra Ádáma Császi je silně atmosférickým dramatem o třech mladých gayích, kteří zápasí se svou sexualitou v homofobní atmosféře dnešního Maďarska. Film podle skutečné události ukazuje, jak prostředí plné nenávisti a omezenosti ničí životy a k čemu takové okolí a výchova mohou člověka dohnat.

Tato čtyřdílná minisérie sleduje osudy čtyř rodin ve Švédsku ve dvou časových rovinách – v roce 1970 a v současnosti. Zobrazuje obyčejné lidi, jejich zranitelnost a trápení, ukazuje křehkost jejich životů. Do proplétajících se příběhů zasahují témata jako je náboženský fanatismus, pokrytectví, vnímání homosexuality, rodičovství, alkoholismus, neonacismus. Vynikající scénář, režie i herci!

Please Like Me mě chytlo hned po prvním díle. Tento komediální seriál je natočený podle námětu a scénáře Joshe Thomase a má částečně autobiografický charakter. Je legrační svým jedinečným způsobem, ale někdy také smutný a dojemný. Skvěle napsané i zahrané!

Podle mě nádherný film! Příběh je tak upřímný, uvolněný a pro mě zcela uvěřitelný. Tragický i radostný a plný nadějí – to vše dohromady. S lehkostí odsouvá stereotypy týkající se vztahů a sexuality. Líbily se mi i písně, které vystihují citové rozpoložení postav... No a ta závěrečná scéna! ♥

Na podobné téma jsem toho již viděla více, ale tato minisérie ve mně zanechala opravdu velmi silný zážitek. Autor scénáře Jonas Gardell spolu s režisérem Simonem Kaijserem přinášejí nahlédnutí do důležité etapy v novodobé historii Švédska. Jejich příběh je dojemný, opravdu srdcervoucí, ovšem bez patosu, bez falešných příkras, bez pozlátka. Ukazuje nám, jak tehdy neznámý virus otřásl světem, vyvolal šíření zkreslených poplašných zpráv, obrovské množství předsudků, nepochopení a nenávisti. Herci (v čele s Adamem Pålssonem a Adamem Lundgrenem) byli naprosto úžasní… jejich výkony byly tak upřímné, tak opravdové! Zbožňuji severskou tvorbu.

Na téma 2. světové války toho byla natočena spousta, ale podání z úhlu pohledu, který nabízí The Reader, je fascinující. Film nutí diváka přemýšlet, klást si řadu otázek, na které však zároveň nevnucuje odpovědi. Docela souhlasím s názory, že drobnost, jež, ruší atmosféru poválečného Berlína, je angličtina v originále. Přesto mě The Reader zcela ohromuje svým scénářem, režií, hereckými výkony, hudbou… a emocemi, které vyvolává.

Zajímavý díl. Tentokrát s výbornou reportérkou. Jen si u 13. komnat (obecně) nemůžu pomoct – nemám ráda to analyzování osobností všemi těmi rodinnými terapeuty, psychology, sexuology, případně příbuznými, spolupracovníky, uklízečkami a bůhví kým vším ještě.

Vladimíra Marka velmi obdivuji! Kdyby v tomto dílu mluvil pouze on, tak rozhodně *****! Ale 1. fakt nemusím poslouchat prof. Weisse. A 2. mě neskutečně iritovala reportérka se svými neustálými stupidními (až sprostými) dotazy. Např. v části, kdy pan Marek mluví o tom, jak se až do tragického konce staral o svého životního partnera umírajícího na AIDS, se reportérka ptá prof. Weisse: "Co byste řekl tomu jejich vztahu? Může být takový vztah skutečně láskyplný?" ...WTF!??

V roce 1976 se v malém městečku socialistického Bulharska narodil Alex. S rodiči ve svých šesti letech emigroval na západ. O pětadvacet let později o své rodiče Alex přijde při tragické autonehodě. Ztratí také svou paměť. Do Německa za ním přijíždí dědeček, aby mu pomohl. Svět je velký a někde v něm musí Alex najít svou spásu. Ta číhá všude – v rodném kraji, ve vzpomínkách na uprchlický tábor, v blízkých i dalekých zemích. Je pravda, že kdo ví, odkud přišel, ví, kam míří? Putování Alexe a jeho dědečka je nejen cestou do rodné vlasti, ale i cestou k navrácení vzpomínek, cestou k nalezení sebe sama, k získání nové chuti do života. Светът е голям и спасение дебне отвсякъде je nenápadný, ale velmi citlivý a pěkný film.