Moiraine

Dokázala bych napsat pěti stránkovou esej o tom, co se mi na Orange marmelade nelíbilo. Zkráceně by to bylo: postavy, děj, zpracování. Nečekala jsem, že to bude nějaký zázrak, ale kvůli Lee Jong Hyun-ovi jsem to chtěla zkusit. Příjemným překvapením byl i Ahn Kil Kang. Bohužel tím příjemná překvapení skončila. Manhwu jsem celou přečetla a přesto, že cílová skupina puberťaček tam je hodně poznat, tak i tak se to dobře četlo, postavy byly sympatické a objevilo se tu pár zajímavých nápadů. Proto mi taky zůstává rozum stát nad tím, jak se jim z celkem fajn webtoonu povedla udělat tahle slátanina. První třetina má nelogický sled událostí, které jsou navíc ještě úplně šíleně sestříhané. Druhá pak mění žánr z romance na historické drama a když to pak dostane "pointu" v poslední třetině, tak to už je úplně konečná. S každou epizodou mi bylo za herce víc a víc trapně, aby mi v posledních epizodách navíc ukázali, jak pokrytecké to celé vlastně je. Osobně mě navíc ještě zamrzelo, když s takovým zaměřením na hudbu a kapelu absolutně nevyužili potenciál LJH. Zpravidla se snažím seriály sledovat až do konce, když už jsem je začala, tak ta jedna hvězda je za to, že i když to bylo špatné, tak to alespoň nebyla bolest sledovat.

Líbí se mi, jak korejské kabelové stanice nabízejí často něco jiného, než ty veřejné. The Lover je asi první korejský slice of life, kterou jsem viděla. Žádný velký osudový příběh, žádné velké melodramatické zvraty, prostě jenom pohled do života 4 párů, kteří spolu z různých důvodů 'jen' bydlí. I když často ty situace byly přehnaně zobrazené (čímž ale i často velmi vtipné), tak jsem z toho měla takový 'ze života' pocit. Každý pár byl jiný a v jiné situaci, ale všechny jsem měla svým způsobem ráda. I když nejvíc jsem se zasmála s dvojicí z bytu 610 :D Asi by se tu slušelo varování, že seriál mnohem víc otevřený, co se týče sexu než klasická kdramata bývají.

Podle synopse mě Healer nijak neoslovil, tak jsem mu nevěnovala pozornost, když se vysílal, ale když jsem pak viděla ty kladné ohlasy, tak jsem si řekla, že to zkusím. A nelitovala jsem toho. Od první až do poslední epizody tu nebyla hluchá místa, postavy byly sympatické a chovaly se logicky a i příběh byl inteligentně vystavěný. To samo o sobě stačí na 4*. Ta pátá je za tu radost ze sledovaní, co mi to přineslo. Vrátilo se mi tu to kouzlo, kvůli kterému jsem na kdramata začala koukat a spolu s ním i smutek, že už seriál skočil a touha podívat se na něj znovu, což se mi naposledy stalo s You're beautiful, když jsem byla teprve na začátku své cesty dramalandem.

Skoro by se nabízelo říct: "Typické sestry Hongovi." Jejich humor mi opravdu sedne, takže první půlka jejich seriálů mě zpravidla hodně baví. Mají sympatické hlavní postavy a navíc se u nich většinou najdou vedlejší postavy , které jsou naprosto úžasné, ať už tetička a režisér v Gumiho, nebo tady starší bratr a hlavní lady diver. Smála jsem se snad pokaždé, když se objevili na obrazovce. Navíc teď už snad i povinné cameo z předchozího seriálu, taky potěšilo. Dalším kladným bodem by bylo prostředí, kdy celé to působí jako reklama na Jejudo - a funguje, jak ráda bych se tam podívala:) Bohužel po nějaké desáté epizodě se hlavní dějová linka změnila na neustálé "má mě rád - nemá mě rád" a začala se strašně táhnout, takže to nakonec držely jen ty vedlejší postavy. Odpověď na otázku, jestli se na to podívat je stejná jako na: " Máte rádi sestry Hongovi?"

Jak jsem zjistila, tak spousta lidí začalo sledovat seriál ze stejného důvodu jako já - plakát:D Za sebe musím říct, že to byla dobrá volba. Mám ráda všechny obyvatele města, se kterými jsem byla seznámena. Kolikrát jsem si říkala, že by nebylo špatné tam taky uvíznout:) Každá epizoda se zabývá nějakým závažným problémem, který se nakonec ukáže jako něco trochu jiného, než za co se vydává. Osobně mám asi nejradši epizodu s Yetim:D Seriál je to opravdu hodně pohodový a krásné zasněžené Hokkaido dává alespoň na chvíli zapomenout jaká jsou v létě vedra:)

Hodně se tu zpívá. Až moc. Kdyby ubyla alespoň polovina písniček a místo nich přišel nějaký děj, bylo by to lepší. Celé to je přímočaré s pouhým náznakem zápletky. A když dojde na závěrečné morální poučení, Tak nám ho jedna z postav musí sdělit - tomu říkám podceňováni inteligence diváka (i toho dětského). Nakonec jediné, co Strange Magic má, je vizuální stránka.

Zimní sezóna mě na poli kdramat úplně nenadchla, ale zato v té jarní začalo pár zajímavých počinů. Po zkrácení délky o 4 epizody, je Ex-girlfriends club první, z těch co mám rozkoukané, co končí. Začala jsem koukat kvůli Song Ji Hyo, kterou mám hlavně kvůli RM moc ráda, ale nakonec si mě získaly všechny ex-girlfriends. Nejlepší okamžiky jsou ty, kde jsou všechny pohromadě. Dlouho se mi nestalo, že bych se u nějakého kdramatu bavila u všech epizod až do konce. O to víc mě mrzí, že došlo na zkrácení na 12 epizod. Žánrově je to rom-kom, ale v tomhle případě ta romatika výrazně ustupuje komedii. A nejsou to jenom bývalé přítelkyně, ale taky Myung Soo a režisér Jo, kdo mají své nezapomenutelné momenty. Celý ten seriál je vlastně jako jeho titulní píseň - hravý a veselý. U mě to jsou hodně silné 4*.

Už někdy kolem druhé epizody se mě zmocnil neodbytný pocit, že období válčících států byla vlastně jedna velká kulinářská soutěž. A když pak na kulinářskou soutěž opravdu došlo ... Na jednu stranu si to říká o to, aby to člověk nebral moc vážně, ale tuhle teorii nabourávají ty naučné výklady historie, kterými je to prošpikované. I když to svojí informační hodnotu asi má, tak já se nějak nedokážu dostat přes ty kulinářské "zázraky", které tam Ken předváděl. Jak mohl Nobunaga bez Kena přežít, než ten se tam záhadně objevil, to nechápu. Trochu paradoxně síla tohohle seriálu leží v postavách, které jsou sice absurdní, ale nějak mě bavily. I když víc jak 2* tomuhle s čistým srdcem dát nemůžu, na druhou sérii se určitě podívám.

Od začátku do konce bylo sledování Ronda takovým malým utrpením. Ten příběh by nejspíš nebyl tak špatný, ale to zpracování mě neustále mátlo a měla jsem pocit, že přidat nějaký logický sled událostí a alespoň trochu normální chování postav, by tomu prospělo. Sem tam se stane zvrat, ke kterému nic nesměřovalo, takže působil spíš jak scenáristické zoufalství. U některých scén mi nebylo moc jasné, co že se to tam vlastně děje a proč. Cekově bych řekla, že víc než co jiného je to promarněný potenciál.

Pinocchio má stejného scénáristu a stejného režiséra jako I can hear you voice (nehledě na obsazení:)) a myslím, že je to na tom hodně poznat. Střídání komických momentů s těmi dramatickými mi nikdy nepřišlo nijak křečovité nebo nucené. Hodně se mi líbilo, jak tu byly napsané postavy (až na jednu výjimku).On taky Park Hye Ryun má svém kontě kromě ICHYV i první Dream High, což byl další seriál, který se mi hodně líbil. Spousta věcí tu byla ukázána celkem naivně, ale i tak ta moc médií byla až děsivá. Plné hodnocení nedávám proto, že tu chybělo něco, co by si mě opravdu získalo, ale i tak do budoucna druhé shlédnutí nevylučuji.