Oblíbené filmy (10)
Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)
Jsou filmy, které nepotřebují komentář. Tohle je jeden z nich... 10/10
Mulholland Drive (2001)
Tento film asi nemůže sednout na první pokus každému, ale můj názor je, že více šancí si tento snímek rozhodně zaslouží. Možná nebudete vědět, o co jde, ale rozhodně vás to vtáhne a nepustí. Mě to vtáhlo tak, že už jsem to viděl nejméně pětkrát a stále jsem fascinován… Některé pasáže jsou pro mě už legendární. Pasáže s režisérem, který přijde domů a nachytá tam manželku s jakýmsi údržbářem…. Pasáž s kávou, kterou „kápo“ plive do ubrousku… A senzační pasáž v „trochu“ jiném divadle, kde přímo tryskají emoce proudem a vlastně ani člověk neví proč… Všechno to působí tak neotřele a „jinak“, dávka svérázného humoru je přidávána i do scén, ve kterých byste humor nečekali. To jsou jedny z mnoha věci, které činí tento film jedinečným. Je jiný, než všechny ostatní a to je jeho největší síla. Můžeme si lámat hlavu nad rozřešením hlavolamu, co je a co není skutečnost a co tím chtěl režisér vlastně říct, nebo se můžeme unášet na vlně snových emocí a zážitků, které jsou natolik nevšední a zvláštní, že nám jsou paradoxně všem v reálu velmi blízké. Můj názor je ten, že smysl tkví spíše v emoční zóně. Je to částečně meditace, které je třeba se podrobit a nebýt a priori proti. Věřím, že každý si tam najde to, o čem prohlásí, že je to geniální. Tenhle film mám od Lynche úplně nejradši. 10/10
Osvícení (1980)
Představení děsu a husí kůže na těle, které nezmizí téměř dvě hodiny – tedy času trvání filmu. Některé teatrální momenty z Nicholsnova zešílení (nebo Osvícení – chcete li) jsou natolik silné, že sami pochybujete, jestli se jedná o film, nebo realitu. Nikde jinde se asi Jack tolik nevyřádil, jako v tomhle vynikajícím filmu s vynikající předlohou. Některé scény jsou již bez nadsázky kultovní a já se tomu vůbec nebráním a nedivím. Z Kingových hororů často cítím takovou lehkou naivitu, nebo prostě jednoduchost; tento film je výjimkou. Možná za to můžeme vděčit vynikajícímu Kubrickovi, ale jedno je jisté – tento film patří mezi to nejlepší, co může kinematografie nabídnout… 10/10
Pelíšky (1999)
Hodiny (2002)
Příběh protkaný dalšími příběhy… Něco tak neotřelého se jen tak nevidí… Rozhodně to není typ filmu, u kterého by se nemuselo přemýšlet, nebo který by se dal označit jako vyloženě oddechový. Fascinuje mě propracovanost příběhů, které do sebe zapadají, způsob vyprávění a celková harmonie mezi příběhy, kde nic netrčí a vše je zakomponováno se stejnou kvalitou. Neřekl bych, že tento silný příběh stojí na nějakých excelentních výkonech herců (což je jedině dobře). Film je sám o sobě kvalitní a není ani potřeba, aby někdo herecky vyloženě vyčníval a přesahoval do příběhů dalších osob, čehož se obávat nemusíme. Ono s tímto hvězdným obsazením (které je s díky v harmonii) je jasné, že špatné herecké výkony nehrozí. Film, který měl a má tu moc, aby mě očaroval a donutil přemýšlet, jestli se tento snímek nenachází v jiné rovině, než snímky ostatní, které oproti tomuhle (až na pár výjimek) nemají moc co nabídnout… 10/10
Osudové setkání (2000)
Stárnoucí a nevrlý spisovatel zahleděný z okna a sám do sebe netuší, že vrátka civilního života se mu znovu pootevřou s příchodem mladého studenta Jamala, který mu násilně vstoupí do jeho bytu, tedy do jeho života. Sean předvedl v tomto filmu nebývale kvalitní a stoprocentně uvěřitelný výkon v roli, která mu nemohla nesednout. Atmosféra industriálně ponuré části New Yorku mě nadchla. Skvělý zvuk, skvělý výběr hudby, skvělé obsazení. Nelze také přehlédnout výborný výkon F. Murray Abrahama, který v roli nespravedlivého a ostatně také životem zklamaného učitele udělal velmi silný dojem. Závěrečná scéna s bicyklem, na kterém za doprovodu hudby projíždí ulicemi Sean Connery, mi přivodila husí kůži na těle. Tak nevšední a nenuceně originální příběh nemůže zklamat snad nikoho. 9/10
Zapomeň na Paříž (1995)
Romantická komedie, ale zdaleka ne „slaďák“, nebo něco takového. Pro mě jedna z nejlepších komedií tohoto žánru vůbec. U máločeho jsem se tolik zasmál a pobavil. Podle mě také nejlepší role Billyho Crystla, který tu přímo exceluje a to jak na poli režisérském, tak i v hlavní roli, u které mám pocit, že mu nadmíru sedla a dokázal mě přesvědčit v rychlém tempu zábavných scén, kdy se prostě nemáte čas nudit. Neustále se něco děje a přitom to nepůsobí hekticky, nebo nahodile. Příběh se krásně rýsuje, jak osoby přicházejí do restaurace… I způsob vyprávění mě nadchnul. Film s mnohem většími ambicemi, než stát se „pouhou“ televizní zábavou… Pro mě nezapomenutelná komedie, ke které se budu rád vracet. 9/10