HateBreeder

S01 - 90%; S02 - 86%; S03 - 90%

S01 - 80%; S02 - 95%

S01 - 90%; S02 - 80%; S03 - 75%; S04 - 95%

S01 - 65% - poslední dva díly zkurvily celou sérii | S02 - 75% - obdivuhodné, že i přes veškerý ten chaos a změť několika žánrů horroru se tvůrcům podařilo paradoxně uspět tam, kde v předchozí sérii dostali na prdel | S03 - 85% - úchylná píčovina, která si na rozdíl od ostatních na nic víc nehraje. Navíc atraktivní prostředí New Orleans a znovu excelující Džesika | S04 - 70% - I hate you, I hate you, I hate you, I hate you...

Bezkonkurenční zakončení jedné velké legendy. Hercule Poirot prošel od samého začátku série vskutku dechberoucí transformací, ale přiznejme si, že notnou dávkou mu k tomu dopomohl nejen jeho představitel, David Suchet, ale také jednotliví filmaři, kteří vždy ke knižní předloze přidali také kousek své vlastní kreace, v menší či větší míře. Jak se celá série chýlila ke konci, na Poirotově čele přibývalo vrásek, lehký úsměv se vytrácel, aby jej nahradil smířlivější výraz. Nyní je před námi zcela jiný člověk, ve svém nitru pokornější s překvapivou oddaností jakési vyšší instanci, ve své mysli však zůstává zapřísáhlým ochráncem pravdy a neúnavným bojovníkem proti bezpráví. Je jasné, že tentokrát stane belgický detektiv před svým nejtěžším rozhodnutím. A jak zde již zaznělo, v tomto filmu se všechen zbytečný sentiment rozplynul, aby divák ani na samém konci série neztratil iluze o tom, jaký byl život Hercula Poirota - největšího detektiva ze všech.

the A between the L and R.... Aim low... bezkonkurenční "newschool" krimi. Doporučuji těm, kteří hledají svůj ztracený pud sebezáchovy a to proto, aby viděli, že ještě před jeho opětovným získáním mohou ve svém životě zažít neskutečné věci.

Takže, po šesti absolvovaných sériích prohlašuji, že jsem měl tu čest vidět ten nejrealističtější a nejsilnější seriál ve svém životě.........Je až neskutečné, jakým způsobem zde byl prezentován život za vězeňskými zdmi. Tady to nebylo o vyumělkovanosti, samoúčelovosti, či efektnosti. Tohle byla realita. Té uvěřitelnosti a tvrdé realitě přispíval zejména "sničímsenepachtící" způsob natáčení. Když je zapotřebí svléknout herce donaha kvůli silnější rezonaci pocitů, tak se prostě svlékne. A kamera neuhne ani o milimetr, zabere všechno i s detaily. To samé se dá říct o násilnických či znásilňovacích scénách. Tady se nehraje "jen jako", divák si nemusí nic domýšlet, tady se to prostě stane přímo před jeho zrakem. Takový způsob provedení je unikátní a i když s sebou nese jistě spousty odříkání a rovněž spousty problémů a regulací, tak každý, kdo dokáže ocenit dobrou filmařinu, teď snáší květiny díků na tvůrcovský oltář, protože tohle se prostě nedá vyjádřit pouhým slovem. To se musí vidět a zažít. Jako markantní pozitivum filmu hodnotím také tak trochu artová intermezza jednoho z hlavních herců - Harolda Perrineau, který nás tímto neotřelým způsobem provází jednotlivými epizodami, kdy každá přínáší nějaké poučení či ukazuje jak doslova vše souvisí se vším a život mukla se v mnohém neliší od života nás - svobodných občanů. Perfektní mix humoru, thrilleru, dramatu, romantiky (ano, věřte nebo ne, i té se dočkáte) a v neposlední řadě (vlastně až v té poslední :) si tvůrci pohrávají i s horrorovým žánrem. Vše do sebe zapadá, nikdy se nebudete nudit a vždy si budete jistí, že s každou přístí minutou vás dění pohltí víc a víc. Samostatnou kapitolou jsou jednotlivé charaktery. A předesílám, že postavy vytvořené v tomto seriálu patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co byla kdy televize schopna nabídnout. Těžce se mi vybírá můj osobní favorit, protože tady panuje taková kvalitativní vyváženost jednotlivých postav, že si na to moc netroufám. Každopádně mezi mé nejoblíbenější patří jistě úžasný Ade Aji-Agbaje coby africký psychopat Simon Adebisi, před jehož ďábelským pohledem klopí zrak i ti nejodvážnější a jehož hrůzostrašná dikce hlasu se zavrtává hluboko až do srdce. Také postava odsouzeného právníka Tobiase Beechera (Lee Tergesen) zde projde takovým vývojem, že mě osobně se ani nechtělo věřit, že šlo pořád o jednoho a toho samého herce. Takových výjimečných postav tu je spousta. Každý si zde najde to svoje, každého osloví originální pojetí jednotlivých herců a nakonec budete fandit jedné z několika frakcí, které věznice OZ nabízí. Ať už árijskému bratrstvu holých lebek libujících si ve znásilňování, nebo nestabilním hispáncům, kde nemůžete věřit ani nejlepšímu "příteli" a jakmile ze stolku zmizí břitva, čeká vás pár bezesných nocí, taliánům, kteří dodržují staré tradice a jejichž síla spočívá v organizovanosti a hierarchii, ale jen je zkuste nasrat...zkusíte jen jednou, to vám zaručuji. Můžete se přidat na stranu afro-američanů, jejichž jediným zájmem zdá se být nalezení té nejrychlejší cesty jak se nečím spráskat, ale zdání někdy klame, že? Nebo můžete zvolit cestu zdánlivě poklidného prožití pobytu v modlitbách a oslovit muslimy. A pro nevyhraněné osobnosti zdejší nápravné středisko nabzí možnost stát se sólistou a můžete se tak přidat k těm, kteří se rozhodli sami prodírat se touto nebezpečnou džunglí s lidskými bestiemi. To jiskření mezi jednolivými herci si nezadá s předními filmy a mnohdy je i předčí. Každý zde má svůj příběh, svá tajemství, své hříchy, své závislosti, své koníčky, každý má důvod zemřít a stejně tak každý má svůj důvod přežít. Na těch pár týdnů jsem se i já stal členem Oswaldské věznice s nejvyšší ostrahou a pohlcen tím vším, čeho jsem byl svědkem, objevila se u mě celá řada podnětů a důvodu k hlubšímu zamyslení se, ale o tom se tady rozepisovat nebudu. Důležitý je fakt, že seriál působí jako dokonalý očistec, divák sedící ve svém pokoji si rázem uvědomí jak křehký je lidský život a jak málo stačí k tomu, aby člověk zalhal, zradil, podvedl či zabil. Chcete vidět, jak se z nevinného člověka stane lidský odpad a kde k takovýmto přeměnám dochází každným dnem? Chcete poznat místo, kde naděje umírá před vstupními dveřmi a strach, jenž sedí na trůně si vybírá své otroky? Chcete zjistit, jak povznášející dokaže být byť jen malá špetka lidskosti jako je přátelství či láska na místě, kde se s lidskými životy obchoduje jako na masném trhu? Chcete vidět zničující touhu po lásce, pro niž je člověk (dá li se tak o něm ještě smýšlet) schopen udělat cokoliv, včetně obětování sebe a svých nejdražších? Chcete okusit peklo, ze kterého je to jen pár schodů k nebeské bráně? WELCOME TO OZ !

"We're Not Programs, Gerty, .... We're People" ....(25.10.2009) Milé překvapení na poli science-fiction se dostalo i ke mně. Film si nehraje na novodobou Vesmírnou Odysseu, nemá zapotřebí psát nové kapitoly filmové historie, chce jen zajímavou a netradiční formou převyprávět na první pohled banální story jedné opuštěné "rafinérie" na Helium. A v tomto ohledu film slaví úspěch. O perfektním výkonu Sama "Bella" Rockwella se asi nemá cenu rozepisovat, prostě dostal prostor a .. využil jej do poslední vteřinky. Absolutně fenomenální byl Gerty :) toho jsem si zamiloval na první pohled, kam se hrabe Wall-E, robot se srdcem nejsrdcovatějším dominuje právě zde. Postav je málo, prostoru hodně a to nemluvím o hyperprostoru nachazejícím se všude kolem. Při této minimalistické podívané musí pookřát srdce snad každého fanouška sci-fi a to také zásluhou precizního hudebního doprovodu pana Mansella. Jak už zde někdo poznamenal, pokud má být toto cesta, po které se vydají tvůrci "neo" sci-fi filmů, budu tomu jen rád. Koneckoncu vesmírného megalomanství jsme si v minulosti již užili dostatek. Ne vždy je totiž žádoucí, aby Váš křik v hlubokém vesmíru devět nikdo neslyšel, zrovna když probíhají hvězdné války .)

Co si o tomhle snímku myslet, to vážně nevím. Od začátku jsem tušil, že se bude jednat o nafouknuté nic, které možná, dá-li bůh, přeroste v nafouknuté něco a aspoň závěrem film divákovi o sobě cosi napoví. Zajímavé, že to bylo přesně naopak. První část, ač zdlouhavá a nicneříkající, mě docela zaujala. Mělo to svým způsobem atmosféru, člověk mohl každým okamžikem čekat nějaký zvrat, jenž mohl přijít odkudkoliv a v jakékoliv podobě. Ke konci začala atmosféra upadat, film sklouzl k účelovosti a vše vygradovalo se závěrečnou scénou. Bože ta byla tak neskutečně pitomá, že sem to neviděl ani v C-čkových horrorech. No a epilog mluví sám za sebe. Nechci však tvůrci upírat právo na ocenění aspoň za tu první část, kterou mě dokázal zaujmout.

Neuvěřitelné !! Japka jsou mistři splatterové komedie, tímto snímkem mě o tomto faktu 100% přesvědčili. Snad nikdo jiný nedokáže natočit sled nechutných a smysl nedávajících záběrů tak, aby nejen že smysl dávaly, ale navíc, aby se u nich člověk zeblil smíchy. Nishimura děj dotlačil (s patřičnou dávkoku násilí) k té nejvyšší možné absurditě, kdy nic není tak, jak by mělo být. Gravitační zákony nefungují, anatomie lidského těla neplatí, smrtelnost lidí je relativní, Ďábel miluje nebe, Bůh se klaní peklu. Nebyl jsem vědomě schopen vstřebat všechnu tu nehoráznost, kterou mi tenhle japonský usurpátor hodil do xichtu. Dopřeju si celé tohle krvavé divadlo smíchu a tělesných odřezků znova... a pak ještě.. a ještě (a kurva chci ten barevnej skalpel pro šetrnější a ekologičtější sebepoškozování)