Skejpr

Rozčarování a zklamání nad filmem, který je podivně nekonzistentní, jede na půl plynu a navrch se dopouští neuvěřitelného množství prohřešků vůči původní trilogii... Jakoby se Vaughn pokoušel o vlastní Watchmeny, ale neměl k dispozici dostatečně kvalitní scénář a především dostatečně propracované postavy. Povrchnost z tohohle konstruktu cáka na všechny strany, stejně jako evidentní poplatnost očekáváním. Jakoby jediným účelem filmu bylo ukázat, jak se vlastně stalo to, co se stalo... Už dlouho mě žádný film tak strašně ne nevtáhnul, takhle chladný dojem jsem měl naposledy snad u remaku Dne, kdy se zastavila země. A to ani nemluvím o tom, jak strašně cheesy a nezvládnutě občas působí (triky, masky, nevýrazná hudba, podivná psychologie, zbytečné postavy, ...)

Je poněkud zrádné, že Bubba Ho-tep vlastně vůbec není komedií. Celý film se nese v naprosto seriózním duchu a nezřídka kdy je opravdu strašidelný... Zcela bizarní je ale v druhém plánu. Bruce Campbell hraje Elvise, vydávajícího se za svého imitátora, což mu nikdo nevěří a proto je zavřený v blázinci, kde mu dělá společnost J. F. Kennedy, kterého nezastřelili, ale přeoperovali na černocha. Bizarní je celý ten nápad, že dva dědci nad hrobem, co sotva chodí, se utkají s mumií.. A nejbizarnější je, jak ta mumie kleje... U nemrkajícího oka boha Re, tohle je opravdu pecka! P.S.: Bruce Campbell je zde takřka Oscarový...

V mnoha směrech vykradená a ve spoustě dalších zcela originální love story říznutá oldschoolovou thrillerovou školou a skvěle funkčním mysteriózním prvkem. Chemicky dokonale sladěné ústřední duo a ve své odtažitosti naprosto profesionální režie si říkají o pět hvězd, nedosáhnou na ně ale především kvůli uspěchanému konci a banální pointě. Ten film měl mít o dvacet minut víc, potom by i stávající konec fungoval na výbornou. Takhle je pocit Deus ex Machina až příliš neodbytný. Přesto jedno z překvapení roku a mimořádně intenzivní divácký zážitek... P.S.: Miluju Emily Blunt!!

Mottola mě začíná zajímat... Paul jistě není bez chybiček, překvapivě to ale není fuckující blivajz, ale uvědomělý žánrový film se spoustou glos, narážek, ale i filmařsky brilantních momentů. Ono nakonec i to trapné přešlapování v úvodu koresponduje s faktem, že ústřední duo je dvojice trapáků. Skutečně velmi solidní ve všech směrech a s nejlepší nadávkou od Terror Firmeru. Náběh na pátou hvězdu, you motherfukin' titty suckin' double balled bitch!!!

Příjemná a především živelná oddechovka, která je sice plná klišé, ale podaných zábavným způsobem. Rachel McAdams by utáhla i parní lokomotivu...

Dlouho trvá, než si člověk zvykne na televizní vizuál a na fakt, že herci nejsou příliš dobří (což je oboje dáno nízkým rozpočtem). V momentě, kdy se ale rozpoutá invazní inferno a břídilové Strauseovi se vykašlou na příběh (který jim stejně nikdy nešel), nabírá Skyline úplně jiné obrátky. Paradoxem přitom je, že právě proto, že je film levný, kašle na jakoukoliv podbízivost, líbivost, klišé a patos, je ve výsledku kolikrát zajímavější (a i filmařsky kvalitnější), než náborová Bitva o Los Angeles. Nemluvě o tom, že triky jsou fenomenální a v mnoha místech je to skutečně opulentní a má to grády. Pořád platí, že pořádné domácí kino tomu bude slušet víc, než kino normální, ale v tomto případě je to v podstatě myšleno jako pochvala.

Solidní řemeslo s hutným 80's feelingem (větší, než Taken), ale je vidět, že tenhle subžánr (řekněme třeba "Neesonovky") se už hodně rychle vyčerpává. On i Neeson už není tak svěží, jako býval... Potěší pár dílčích momentů, které se vymaní ze šablony, která jinak z tohohle filmu trčí na všechny strany. Což ale neznamená, že narýsované je to špatně...

Brabec pochopitelně naprosto zvrtal vyprávění, dokázal ale přenést neuvěřitelně pozitivní náladu snad na každou třísku v kinosále. Především díky hercům, chytlavé muzice (rapující děti díkybohu nepřesáhnou rozsah prezentovaný v traileru) a fajn atmosféře tak mohu V peřině doporučit. Nečekejte zázraky. Ale očekávaný průser taky ne. Především ale, na rozdíl od autorů Kozího příběhu Brabec obstál jako průkopník - 3D je dobré a funguje.

Obavy ze stylizace se díky bohu rozplynuly prakticky okamžitě a to, co se v ukázkách jevilo být gay papundeklem se ve finále přetransformovalo ve skutečně hmotný fantasy svět. Nic to ale nemění na tom, že Thor je víc, než cokoliv jiného nezávadná blbinka, která se zdá být velkolepá, ale z půlky se odehrává na greenu a z půlky na písku, která mě bavila (především proto, že se nebere vážně a dělá si srandu sama ze sebe) ale po skončení z ní nezůstalo nic, než naprosto bad ass Idris Elba a pár filmařsky velmi zajímavých momentů, které byly originální, nové a pro mě působivé, ale netrvaly dostatečně dlouho, aby mě posadily na prdel...

Nesouhlasím úplně s tím, že je to dějově prázdnější, než jednička, protože ona ani jednička příliš děje nepobrala (nekonzistententnější, to už je druhá věc). Slabší ale každopádně dvojka je a to z jednoho prostého důvodu. Zatímco první Kung Fu Panda byla především křišťálově čistá žánrovka, která si rafinovaně hrála s klišé a principy kung fu filmů a fakt, že panda pořád někam padá něco se od ní odráží, měl opodstatnění právě v tom, že šlo o to najít způsob, jak tento fakt skloubit s kung fu. Druhý díl bohužel tento vývoj ignoruje a panda naprosto nahodile přepíná mezi polohou kung fu machra a totálního trotla pouze za účelem zábavnosti, což nefunguje, narušuje eleganci, ubírá na stylu a zazdívá komplexnost, kterou se právě první díl mohl pyšnit. Zůstává ale stále špičková akce, skvělá hudba, naprosto bezchybná animace a tentokrát přidaná hodnota v podobě mimořádně funkčních emocí. Dvojka tak zůstává "pouze" výtečným akčním rodinným animákem. Což pořád není málo.