bradl3y

Hned od prvních záběrů nasazuje Nolan intenzivní tempo doplněné ohlušujícími výstřely, výbuchy a taky stále přítomnou (vyjma několika scén) hudbou, pracuje s ní ale skvěle a rozhodně není nijak rušivá. Na první zhlédnutí působí Tenet trochu chaoticky. Je to nejspíš tím, že Nolan odmítá vše dopodrobna vysvětlovat a nechá nás v tom plavat. Díky tomu začnou některé scény dávat smysl až napodruhé, například *možný spoiler* výborná sekvence v Oslu. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Nolan předpokládá, že všichni diváci (resp. možná spíš fanoušci) stíhají jeho tempo a automaticky se posunují zároveň s ním. Každý jeho další film totiž obsahuje víc a víc zkratek, které musí divák vyplňovat sám. Problém je, že s takovou intenzitou, kdy film v podstatě neustále graduje a tempo zvolní opravdu jen v pár krátkých scénách, nedostanete příliš prostoru na přemýšlení. Kvůli tomu (a samozřejmě taky samotným shiftováním s časem) pravděpodobně nutno vidět vícekrát (stonks). Nicméně i přesto, že - třeba jako já - úplně nepochopíte všechny zákonitosti a principy změn toku času, základní dějová linka funguje docela obstojně i bez tohoto absolutního pochopení a film je skvělý i na téhle základní rovině.

Chtíč je prostě silnější než strach.

Michôd vystihuje Království hned v první scéně a pěkně zostra - předávkovanou matkou a patetickým synem - klidným a tichým, pozorujícím televizi, zatímco záchranáři ohledávají mrtvolu, beroucí události tak, jak přicházejí. Tím naznačuje i tempo filmu - pozvolné, nenásilně odvíjející příběh, díky tomu mnohem reálnější a uvěřitelnější. Že je to snaha o gangsterku? Nebo že je film příliš pomalý a rozvleklý? Ale no ták, to musí být každý příběh kriminální rodiny hned "rádoby gangsterský film" plný krve, výbuchů a střílení, zběsilé kamery a srdceryvných hereckých výkonů hodných Oscarů? Království zvěrstev se nesnaží být hollywoodskou gangsterkou o nic víc než chobotnice sběračem bavlny (ačkoliv k tomu má skvělé předpoklady). Vždyť právě díky takové pomalé dusné atmosféře vyniká z velkého množství žánrově podobných filmů. Snad jen nepatrná výtka - nezlobil bych se, kdyby Guy Pearce dostal trochu víc prostoru.

To si takhle naplánujete nevinný únos své vlastní ženy a zdánlivě jde vše podle plánu. Stačí ale jedna malá chybka a vše se neuvěřitelně zamotává. A nebyli by to bratři Coenovi, aby to nepodali svým tolik pro ně typickým absurdním stylem. Problém ale tkví v tom, že tím ztrácí celá situace na vážnosti a tak nějak to dehonestuje onu skutečnou událost. Ale stejně je to ohromně zábavné!

Sunny, you smiled at me and really eased the pain. Smutný a dojemný příběh Michaela, stárnoucího osamělého muže, hledajícího štěstí v malém Wolfgangovi. Vědomě či nevědomě staví kolem sebe hradby, které se marně snaží zdolat rodina či spolupracovníci a naopak směřuje veškerou lásku a pozornost ke svému malému příteli v domnění, že si jej Wolfi zamiluje a budou tvořit vysněnou rodinnou idylku. Zneklidňující svým chladným přístupem, všedností a normálností, která čiší z každého záběru.

Nyní barevně! Pleasantville - vysněný svět Američanů - usměvavý, radostný, sluníčkový, nevinný a mírumilovný, černobílý. Ale jakmile porušíte zaběhnutý řád věcí, začne se celý utopický svět bortit a barvy se šíří městem jako mor. Rýpanec do životního stylu Američanů 50. let.

Nemůžu se zbavit dojmu, že Refn natáčel celý film s určitou ironickou zlomyslností. Drive se na první pohled tváří jako nějaký akčňák plný zběsilých honiček ve stylu Kurýr nebo Rychle a zběsile, tomu napomáhají i trailery a rozhovory s herci. Dokonalá mystifikace. Díky bohu, že se režie ujal právě Refn, jinak bychom tu měli nejspíš další americký blockbuster s nikterak originálním námětem, na který si během pár dní už ani nevzpomenete. Vypíchl bych tu Goslingovo (ne)herectví, úžasný soundtrack, kameru, symboliku, ale to by byl můj komentář sakra dlouhý.

Soudních síní méně, než jste zvyklí z ostatních podobně zaměřených seriálů. Stejně tak počet férových vyjednávání. Jednoduše trochu jiný pohled na právnický svět. Uvidíme, jakým směrem se bude seriál ubírat a zda si udrží svou nastavenou laťku stejně vysoko, s jakou začínal.

Míra vlivu medií roste a vše, co v televizi říkají, je pravda. V ničem se nešťourejte a věřte všemu, co media uznají za důležité a naservírují vám to pohodlně až pod nos. Vždy samozřejmě objektivně, bez jakékoliv úpravy skutečnosti, hyenismu a senzacechtivosti. A když jste prezident (zvláště pak samotných Jú-es-ej), je možné všechno.

Skvělé! Není třeba obrovských částek ani exteriérů k natočení jednoho z nejlepších filmů! A narážky na Voskovce coby emigranta kouzelné.