bradl3y

Hned od prvních záběrů nasazuje Nolan intenzivní tempo doplněné ohlušujícími výstřely, výbuchy a taky stále přítomnou (vyjma několika scén) hudbou, pracuje s ní ale skvěle a rozhodně není nijak rušivá. Na první zhlédnutí působí Tenet trochu chaoticky. Je to nejspíš tím, že Nolan odmítá vše dopodrobna vysvětlovat a nechá nás v tom plavat. Díky tomu začnou některé scény dávat smysl až napodruhé, například *možný spoiler* výborná sekvence v Oslu. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Nolan předpokládá, že všichni diváci (resp. možná spíš fanoušci) stíhají jeho tempo a automaticky se posunují zároveň s ním. Každý jeho další film totiž obsahuje víc a víc zkratek, které musí divák vyplňovat sám. Problém je, že s takovou intenzitou, kdy film v podstatě neustále graduje a tempo zvolní opravdu jen v pár krátkých scénách, nedostanete příliš prostoru na přemýšlení. Kvůli tomu (a samozřejmě taky samotným shiftováním s časem) pravděpodobně nutno vidět vícekrát (stonks). Nicméně i přesto, že - třeba jako já - úplně nepochopíte všechny zákonitosti a principy změn toku času, základní dějová linka funguje docela obstojně i bez tohoto absolutního pochopení a film je skvělý i na téhle základní rovině.

Sterling Archer a Barry Dylan zachraňují svět.

Sin City - město hříchů, director's cut? Už během úvodních scén jsem měl pocit, že jsem se opět ocitl v roce 2005, v čemž tkví celý problém. Před devíti lety by mi možná tenhle vymazlený vizuál a provázené epizodické vyprávění stačili, dnes už ne a nezachrání to ani prsa Evy Green. Dostal jsem jen zajímavou formu s bídným a prázdným obsahem a spoustou rádoby noirových hlášek, které se marně snaží vyrovnat těm jedničkovým. Což je vzhledem k devítileté promlce (a tedy spoustě času) zoufale málo.

Cestování v čase má zde funkci lákadla na obyčejnou, neoriginální romantickou komedii o velkých pravdách, láskách, smrti a kdo ví čem ještě. Nemůže jít o metafory o "napravování sama sebe" atd. - v životě přece nevymažete neúspěchy a následky vašich rozhodnutí jednoduchým zatnutím pěstí, samotné napravení přece tkví v prožití těchto selhání a následném poučení se, čehož Tim zneužívá a podvodem získává svou lásku. Děravá logika i cestování časem, líně se táhnoucí děj, přepálená stopáž.

Takže Affleck začne skvělým prologem, aby pak mohl vygradovat film o dvacet minut dřív a zbabrat (zbytečný) epilog, ve kterém nám brečí, že je (jakožto režisér) nedoceněný? Díky bohu, že to zachránil tím krásným dojemným koncem!

Ech, strašně nerad hodnotím a komentuju seriály, aniž bych viděl alespoň jednu celou řadu, ale tady, myslím, to nebude problém, protože se dá asi vcelku dobře odhadnout, v jakém duchu se ponese. Bohužel se záměr komiksové adaptace ztrácí pod nánosem patetických keců, spousty klišé, promluv k hrobům, řešení vztahů a rádoby překvapivých dějových zvratů, a míří spíš k telenovelové úrovni s občasnými střeleckými a bojovými souboji. Hezké tvářičky jsou u CW samozřejmostí.

Film o fotbalu bez fotbalu. Ukázka českého lidu opěvující národní sport, ale každý po svém. Po počátečním překvapivém rozjezdu ztrácí film vtipnost, začíná nudit (zdlouhavé opakování 10. až 12. minuty) a tak zůstane jen zajímavý nápad. Pak je tu problém autentičnosti: sami tvůrci se sice odvolávají na přirozenost a považovali ji za největší kritérium při výběru aktérů, ale jak zajistíte, aby byla jejich přirozenost a nenucenost opravdu pravdivá a nehraná, když se vědomě účastnili natáčení?

"Čekal jste vybuchující pero? To už nepoužíváme." Dvě věty přesně vystihující vývoj, kterým se Bond ubírá - na úkor technických vychytávek přibývá akce a přímočařejšího jednání, nevyjímaje sentiment (slzička v závěru), motivující proslov (Judi a její báseň) a okatý patriotismus (za Craigem "nenápadně" plápolající britská vlajka). I přesto je Skyfall mnohem zábavnější a lépe technicky zvládnutý než předchozí Quantum of Solace (ze střihu mi bylo na zvracení) a z celkového pohledu na bondovky vyčnívá. Btw. člověk si prostě nemůže nevzpomenout na Straw Dogs a Home Alone!

Tvůrčí duo Hillcoat-Cave se opět osvědčilo a pánové nás zahrnují svými tradičními prvky (drsná krajina, silné rodinné pouto). Jen je škoda finální přestřelky, která oproti celému filmu nikam negraduje a herci jí jen jednoduše proplují. Málo Oldmana, moc LaBeoufa, akorát skvěle slizkého Pearce.

Z jakéhosi sebemrskačského popudu jsem se rozhodl podstoupit tuto sto-a-jedna minutovou záležitost v domnění, že by se snad troška Trošku zdokonalil ve svém řemeslu. Byl jsem bláhový! Nemůžu upřít místy zajímavou kameru nebo snad vcelku vydařené počítačové efekty, ale všechny tyto klady velmi znehodnocuje fakt, že jde o nezajímavý námět, který nijak nevybočuje z u nás zavedených kolejí čertovských pohádek (a nezavedl to sám Troška?). Herecky nejde o nijak špatnou podívanou (dokonce časem přehlédnete i Šandův předkus), musím se ale pozastavit u čerta ze mlýna (Zima). Proč může vystupovat coby člověk vcelku normálně, ale jako čert se musí chovat retardovaně? Nehledě na to, že mluvením, gesty a vzhledem připomíná Trošku (alter ego?). Co však Nevěstu potápí nejvíc, je samotný scénář. Tak stupidní dialogy jsem neslyšel už značnou dobu. Jediným světlým momentem byla narážka na Dorotu Máchalovou, která mi vykouzlila úsměv na tváři (ale jen malý).