TomStall

Správci osudu jsou o třídu výš než the Box a těsně dýchají na paty Time travellers wife.. Pár momentů, kdy šlo obočí mírně nahoru (SPOILER!! dědové v hučkách řídící svět) naprosto přebily solidně prokreslené motivace postav a hlavně vzájemná chemie Matta a Emily..

Po shlédnutí dílu s J a P Paroubkovými: tohle je kultovní dílo! Upocený Jirka Krampol, který v průběhu svých výstupů utrpěl pravděpodobně několik mozkových příhod, Jirka Paroubek zabírající na každou nahozenou udičku pětiminutovým nikam nevedoucím monologem a Petra Paroubková, slepičící a láskyplně osahávající svého prince na bílém koni. Jako by to nestačilo, nyní již jen jako vložka shluk lidí povybíraný po odvykacích či psychiatrických léčebnách, snažících se odpovídat na debilní otázky.. Místy mi bylo senilního Krampola i líto, ale většinou jsem chytal spíše hysterické záchvaty smíchu, cože si to vůbec televize lajzne pustit do éteru. Tohle netrumfne ani sedlák, který bude hledat ženu!

Naprosto nekompaktní změť scének, z nichž nějaké jsou trošku vtipné, občas fungují po řemeslné stránce, ale rozhodně dohromady netvoří něco, co by se mohlo nazývat příběhem. Postavy bloumají odnikud nikam, občas se někdo záhadně zjeví, pak zmizí. Většina z nich nemá žádné motivace a cíle a my nevíme proč dělají to co dělají. A většinou se to ani nedozvíme (vztah Colina k bezďákovi, zmateně dementní sestra, indický doktor, slizký paparazzi atd atd..). Dialogy jsou iritující a občas i samotní herci vypadají, že netuší, co to proboha musí říkat.. Mezi Keirou a Colinem nefunguje nic, natož zmíněné dialogy, které jsou úplně mimo mísu. Občas k pěkným obrázkům hraje solidní hudba, což mě odrazje od toho sáhnout po jedné hvězdičce. Druhou věcí, která film tahá z bahna, je Colin. Na to, s čím musí pracovat, odvádí famózní práci. Pro tuhle slátaninu je ho nesmírná škoda. Bohuže pro nějl, další Bruggy se nekonají...

Možná i proto, že mne Ralstonův příběh jaksi minul a já celou dobu nevěděl jak to skončí, sahám po hodnocení nejvyšším. Tuhnul jsem, fandil jsem, v průběhu filmu jsem si musel skáknout do lednice pro pití s ledem, doufal jsem a na krajíčku jsem měl taky. Trochu jsem se bál (z traileru), jestli dokážu fandit adrenalin vyhledávajícímu floutkovi, tyhle obavy ale během pár minut stopáže Franco dokonale ODŘÍZNUL. 90%

Do tohoto filmového zážitku jsem Russella nikdy moc nemusel. Až tady si mě získal a opravdu klobouk dolů, dokázal to celé emočně utáhnout sám (Elizabeth dostala opravdu pramálo prostoru). Dlouho jsem si nepřál vyložený happyend tolik jako tady.. Solidní nerváček, silný zážitek. 90%

Walking Dead mi nejvíce připomínal jakýsi mix Dead Setu a Lostu. Jenže narozdíl od Dead Set netvoří zombie apokalypsa ve Walking Dead hlavní obsah, nýbrž pouze kulisu. A narozdíl od Lost se emoční stránka nesmrskla na soapoperové rozhodování, zda Jack nebo Sawyer. Ve Walking Dead jde opravdu na prvním místě o lidi, vztahy mezi nimi a dovolím si říci studii chování v krajních situacích. Málokterý seriál si mě dokázal poslední dobou tak podmanit a jednotlivé postavy tolik připoutat. Tleskám a velmi se těším na druhou řadu..

Iritující "hravý" soundtrack ve scénách, kdy to jako mezi Bradem a Angelinou mělo jiskřit, otravné dialogy, nudná akce a jako bonus vše zabil otřesný dabing. Alespoň že na Angelinu se dá koukat..

Jako člověk, který o dané problematice ví více než by chtěl, můžu říct, že to je docela věrná sonda do fungování rodiny po ztrátě dítěte. Pravděpodobně díky osobní zkušenosti závěr ale nevidím nikoliv jako happyend, ale jako poměrně tragické prodloužení zármutku, které se schovává za ty zářivé úsměvy plné smíření. Jestli to tak mělo být pochopeno, klobouk dolů. Jen bych měl triviální postřeh pro začínající režiséry: Když na začátku filmu necháte zemřít postavu obzvlášť debilním způsobem hodným Darwinovy ceny - trochu si pod sebou podřezáváte větev pro pozdější budování vztahu postava - divák..

Na tak odvážné téma velmi povedené zpracování a silný zážitek. Přes úvodní rozpaky se film rozjel a nenechal vydechnout, konec opravdu emotivní - což je s jedním hercem a pár proprietami na potlesk.

Režie bezchybná, výkon Portman nezapomenutelný, konec úchvatně vypjatý. Přesto mne Labuť nestrhla tak jako Aronofskyho předchozí filmy - a nemůžu to snad ani přikládat tématu, protože wrestling mám asi tak na stejné příčce oblíbenosti jako balet. Nosným tématem je ale v obou zmíněných filmech nikoliv prostředí ve kterém se odehrávají, nýbrž detailní pitva zajímavých, i když tragických postav. Bohužel jak ve Wrestlerovi pro mne byly Rourkovy motivace a činy křišťálově čisté, u Portmanové jsem tápal a vadilo mi, že mne Darren vodí za nos. Asi jsem z toho měl mít ten stísněný pocit jako pravděpodobně prožívala Natalie, než se v ní konečně probudila Černá labuť (zahráno opravdu brilantně) - ale bohužel mi to bylo spíš na obtíž a kazilo mi to zážitek z filmu. Vlastně ani dál pořádně nevím, co filmu vytknout - snad jen, že tentokrát tam TO, co posouvá dílo do kategorie nezapomenutelných, bohužel nebylo..