Babous

První polovina filmu, kdy kolem sebe Anastasia a Christian pouze krouží, mě bavila, i když o žádném jiskření nemohla být řeč. Druhá filmu se zoufale topí v sestříhaných kolážích, z nichž divák moc nepozná, kde se zrovna co odehrává a jakou to má souvislost s dějem (a pro cílovou skupinu to zřejmě ani není důležité). Scénář nejspíš psal nějaký dadaista, neboť tak rychle se měnící charaktery postav a témata konverzace, to je umění (např. první "jiskření", následné "nejsem muž pro tebe" a záchrana života před neopatrným cykloteroristou v prvních 20 minutách). Herecké výkony nic moc (i když ústřední dvojice prý dostala každý pouze po 250 000 dolarech, takže za ty peníze to asi stojí), vizuálně taky nic, co by utkvělo v paměti. Knihu jsem četl a u ní tu oblibu chápu, neboť navzdory malé slovní zásobě jde o čtivé dílo se zábavnými dialogy, ale filmová podoba tomu asi spíš škodí. Fantazie na papíře je v tomto případě lepší než fantazie na stříbrném plátně.

Nejzajímavější je ten obrat na konci, kdy se mladá herečka naplno ukáže být stejnou mrchou (ne-li horší) jako ta stará herečka na začátku. Jinak je ten film ale zdlouhavý a podle mě celkem špatně sestříhaný, takže se divák musí soustředit, aby všechno pobral. Moc se mi líbila ta luxusní vila s bazénem v hollywoodských kopcích, kde se odehrávalo pár scén.

Z téhle pohádky tryskají šedesátá léta plným proudem! Lehký scénář, líbivé melodie, pop artový design i vzhled ústřední dvojice. Je to krásné a přitom vtipné - tehdy ještě uměli točit vkusné komedie.

Na rozdíl od ostatních jsem se z Daredevila na zadek neposadil. Ústřední trio Matt - Foggy- ta jejich sekretářka je sympatické, ale příliš společného času spolu netráví. Záporáci, kteří jsou zde jakýsi syndikát japonské, čínské, ruské a americké mafie, jsou jedno hodně velké klišé. Zvlášť když se postupně začne odhalovat, že jsou tihle padouši napojeni na město. Klasický archetyp "zkaženého města" - něco jako Sin City nebo LA v knihách Jamese Ellroye. Atmosféra je zajímavě žlutá a černá, trochu mi to připomnělo Sin City. Chválím snad pouze bojové scény, při nichž se hlavní hrdina skutečně musí otáčet - není to pár ran a šmitec, ale opravdu se u toho zapotí, taky párkrát dostane přes čenich a pak si musí léčit zranění. To je příjemně osvěžující. Zápletka předvídatelná a scenáristé zbytečně přidávají další a další dějové linky. Nijak mě to nechytlo. Po 4 epizodách končím.

Mladý koloušek a sexy rozvedená žena ve středním věku, to je erotická fantazie nejednoho dospívajícího hocha a většiny čtenářstva harlekýnek. Tahle představa ale při kontaktu s reálným světem praskne jako mýdlová bublina. To, že scenárista z mladíka udělal navrch psychopata, je tudíž zcela zbytečný krok. Myslím, že by mě mnohem víc bavilo sledovat film o ženě ve středním věku, která stráví noc se sexy týpkem ze sousedství, načež se pak oba musejí vyrovnat s reakcemi okolí. A myslím, že by režisér ani nemusel příliš měnit žánr. Toto provedení bohužel funguje pouze v první části, než na povrch vyjde Noahův pravý charakter. Pak už to je jako skluzavka žánrovými klišé a jednou nereálnou situací za druhou.

Artové filmy mám rád, ale tu artovost preferuji spíš ve scénáři než ve vizuálnu. Pestrobarvec petrklíčový je právě opak - scénář využívá asi čtyři momenty a opakuje je pořád dokola, zatímco v estetické stránce si meze neklade a záběry motýlů zde střídají ženy oděné ve stylu šedesátých let (styl šedesátých let je pro artové filmy zřejmě jaksi obligatorní). Hra na dominu a podřízenou byla zajímavá pouze když člověk nevěděl, co je součást hry a co je už skutečnost. Nejlepší scéna byla ta s prodavačkou "speciálních" postelí, která byla podaná tak, jako by to bylo zboží denní potřeby ("I Ambrosie odvedle si jednu pořídila!"). Celkový dojem je spíše rozpačitý - film neměl žádný děj, ani začátek ani konec, prostě jenom plynul ve svém hypnotickém tempu.

Horor s úžasně groteskní zápletkou, který nadchne expresionistickou atmosférou (ty kulisy jsou prostě parádní), ale z dnešního pohledu už to je příliš pomalé, chybí tomu švih.

Což o to, nevinná Lillian Gishová hraje výborně, ale jinak ten film už hodně zestárl. Jenom nevím, jestli za to můžou výkony ostatních herců, nebo neuvěřitelně hloupý děj, který postavám nedává mnoho prostoru. Stalo se mi to už u Divergence (ano, vážně tuhle klasiku přirovnávám k young adult blockbusteru), ale nemůžu fandit hrdince, která od samého začátku dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým (vdát se za muže, jehož potkala před týdnem, podle mě nebyl nejlepší nápad ani v době, kdy film vznikl). Atmosféra písečné samoty byla klaustrofobní, ale po chvíli se omrzí a začne to být jednotvárné.

Komediální zpracování pohádky o Popelce, která hledá své štěstí v Hollywoodu. Velice trefně zobrazený osud dívky, která si myslí, že na ni ve městě Andělů čekají všichni s otevřenou náručí, přičemž opak je pravdou. Ona se ale jen tak nevzdává. Lehká dvacátková komedie s rozumnou stopáží.

Nejvtipnější kritiku Justina Biebera a ostatních hostů rozhodně předvedla Martha Stewart - kdo by to do téhle babičky řekl? Ale i ostatní si připravili vtipný a trefný pranýřování. Škoda jen toho patetického závěru.