Pitam

Co sem napsat, když vše již bylo řečeno...? Forresta viděl a zná snad každý a každý si z něj také odnesl něco pro sebe. Nepochybně něco pozitivního. Ač je hlavním hrdinou velmi jednoduchý člověk, který by jistě neobstál v žádných testech inteligence nijak lichotivě, těžko bychom pohledali někoho s tak čistou a laskavou duší. Od Forresta bychom se mohli všichni učit... lásce, věrnosti, pokoře... Díky Tomu Hanksovi se stal víc než jen postavou, která se jakoby náhodou objevila u všech důležitých historických událostí Spojených států v rozmezí 50. - 80. let 20. století. Stal se jejich součástí. A i když je většina zápletek plná nadsázek a metafor, všechny dohromady tvoří úžasně silný příběh. Pokaždé, když tento film vidím, neubráním se u některých momentů slzám, přestože je už vidím potolikáté. Některé scény jsou zaryty opravdu hluboko do mé paměti. Forrest Gump je zkrátka nádherné dílo, které je přesně tím důvodem, proč tolik miluju filmy. Pro mě osobně je a asi už i zůstane nejlepším ze všech... 11/10 :)

Nádhera! Jednoduchý, ale přitom velmi silný a dojemný příběh podpořený krásným soundtrackem. Už samotná úvodní skladba "The neglected garden" od Cecile Corbel mě zasáhla, a to nejen tím, jak její text trefně dokresluje atmosféru celého vyprávění. Arrietty je zkrátka přesně ten typ filmu, díky kterému tolik miluji anime od studia Ghibli. Jeho styl je zde velmi patrný a i když v tomto případě nebyl režisérem samotný mistr Miyazaki, má v sobě to magické cosi, pro něž se mi vždy při sledování na tváři objeví úsměv a nezmizí ještě dlouho po skončení, neboť má mysl se díky němu vrací zpět kamsi do dětských let a objevuje dávno zapomenuté představy, ve kterých je možné cokoliv. Zas a znovu žasnu, jak ta hravost a čistá radost z prostých věcí kolem nás dokáže zahřát u srdce. V tu chvíli se nechci ptát, zda to, co vidím ve filmu, má cokoliv společného s realitou či snad logikou, ale stačí mi jen propadnout se do podivuhodného světa fantazie a nechat se jím unášet s výrazem šťastného dítěte. Právě v tom je pro mě síla Arrietty – při jejím sledování se stávám zase dítětem a rád věřím všemu, co se odehrává před mýma očima. O to je pak těžší (a smutnější) návrat do reality. Ale za těch pár desítek minut dojemné a nepředstírané radosti patří tvůrcům můj velký dík...

Jedním slovem... NÁDHERNÉ. Vnést do příběhu tolik citu a lásky tak přirozeným způsobem dokážou asi fakt jen jihokorejci. Kam se hrabou všechny ty hollywoodské patosem naplněné dojáky. Výborně fungující ústřední dvojice, krásný a dojemný příběh, který nemůže snad nikoho nechat chladným. Tohle je pro mě příklad filmového nebe... Člověka oslepeného slzami donutí se zamyslet, jak malicherné jsou běžné "problémy", které řešíme, v kontrastu s tím, co vše může někomu život přichystat.