GigaPudding

Parádně vtipný ranníček na způsob powerpuff girls. Každý díl je velmi roztomilý a hodně vtipný a s ponaučením. :) Nejlepší díly ovšem jsou ty flashbackové o tom jak vznikl tým valeriánek, pak ten se školkou a ten se dvěma pouličními hudebníky, kteří hrajou tak strašně až to stresuje celé okolí (a text jejich songu měl na Animaxu dobře vtipný překlad). A taky je tam super Panda. :)

Téměř bez příběhu a ještě méně pochopitelné, naproti tomu je to ale vtipně bizarní a stylové. Zvlášť stylové jsou kostýmy obou hlavních hrdinů. Hudební složka je pro Electric Dragona vesměs hrozný kravál, který ale odpovídá "charakteru" jeho postavy soukromého detektiva hledajícího ztracené ještěrky a odbourávajícího stres šíleným mlácením do kytary uprostřed rušného nadchodu. :) Hudební podbarvení scén s Thunderbolt Buddhou je zase pohodově laděný industriál, odpovídající opaku buddhovy postavy proti postavě dragona. Pěkná jsou scény klanící se babičky cyberpunkově vymóděnému Thunderbolt Buddhovi, hudební etudy Electric Dragona (zvlášť ta na ulici) a finální střet těchto dvou bizarních charakterů. :)

Vesměs nudný soft porno komediální blade runner ve kterém se v momentech mezi souložením nic neděje. Hvězdičky jsou hlavně za soulož v limuzíně nebo co to bylo za auto, ta se mi líbila. :)

Snaha přiblížit Silent hill lidem, co o videohře nikdy ani neslyšeli natožpak aby ji ještě hráli, sice samotné zábavě a fungování filmu neškodí, ale bohužel možná trochu omezuje bizarní hrůzy a krajnosti, do kterých by film o Silent hillu mohl zajít, což je určitě škoda. Ale od prvního zvuku sirény jsem byla velmi potěšená :).

Velmi průměrný horor, který vypadá asi jako hraní videohry. Hlavní postava prochází bizarními světy a snaží se vyřešit záhadu pointy tohoto filmu, která je nakonec ale tak nějak obyčejná. Oproti Očím je to takové celé moc obyčejné i přes trikovější a bohatší kulisy.

Zmeškaný hovor je tak nějak standardně zábavný duchařský horor ala Kruh a Miike nevypadá, že tohle by zrovna bylo to co umí nejlíp, každopádně by to ale nebyl Miike, kdyby se ve filmu neobjevily alespoň trošku ty jeho klasické hnusnárny. :) Takže jsou v maličké míře i tu, hlavně v tom šokovém závěru, kdy se bafá co to jde, co nejhnusněji a co nejstrašidelněji. Jinak je to hodně podle Kruhovského schématu s podivnými úmrtími, tentokrát za použití mobilu s hlasovými zprávami z budoucnosti. Nejde o herecké výkony a ani moc o samotný příběh, obojí je standard duchařského japonského hororu a vše postupuje dopředu přesně jak se to od tohoto žánru očekává a bez nějakých velkých inovací. Čím Miike straší nejvíc je především zvuk v různých nechutných podobách, kdy i úplně obyčejný zvuk z každodenního života najednou může být nepříjemný. V obrazové stránce toho nic moc nepředvádí, zlý duch je tradičně vlasatý a objevuje se až ke konci, kde ale o to víc bafá, a protože na režisérské stoličce sedí Miike, tak bafá o to hnusněji a ve fujtajblovém zeleném nasvícení :). A líbil se mi ten nápad s bonbonem. Takže až do konce takový průměrný vlasatý horor, který se v závěru přehoupne v hnusácký shocker až se nakonec vrátí do tradičního kruhovského závěru. :)

Japonské vtělení Radka Johna, Josefa Klímy a Standy Motla v jednom a se nějakýma těma kilama navíc se přes zdánlivě nesouvisející případy paranormálních aktivit dostane až k momentům desetkrát strašidelnějším než partička honící ježibabu z místního lesa. Velice působivý "dokumentární" horor s velmi nepěkným koncem a stupňující se děsivou atmosférou a to i v úplně obyčejných denních scénách.

Asi nejstrašidelnější asijský horor, který dokáže mnohdy až nepříjemně děsit i bez toho, že by ve filmu byly klasické bafací lekačky. Ostré kontrasty světla a stínu (nebo stínu a menšího stínu), téměř žádná hudba, jen podivné zvuky. Velice nepříjemně působící duchové typu scéna v prádelně nebo chvíle, kdy duch doslova promlouvá k divákovi za utichnutí všech ostatních zvuků až má člověk nutkání se otočit jestli tam ten duch opravdu nestojí.

Burtonova planeta opic je zábavně dobrodružná a především moc pěkně převrácená verze původní planety opic. To každého asi může napadnout od převrácené hlášky o zatracených opicích z původního filmu. Marky Mark hraje postavu, co se na něj pěkně hodí, ale především opice jsou tu úplně nejlepší a to nejen agresivní šimpanzí generál Thade (což je jen další z řady úplných opaků oproti původnímu filmu, kde byli šimpanzi nejmírumilovnější a nejvzdělanější) a spol. ale i ty úplně nejmenší štěky jako cameo Charltona Hestona nebo Lisy Marie. A ten pro některé "nepochopitelný" konec je mnohem věrnější knižní předloze a bez nějakých varovných ukazováčků.

Hrdina je výjimečně vizuálně krásný film s do detailů barevně odlišenými příběhy a velmi "legendárním" feelingem plným nádherně cool soubojů, Jetem Li, co nemusí hrát nic složitého, protože jeho postava je profík, co ani nemrkne i když na něj jde celá čínská armáda, Tony Leung chvílemi vypadá tak pěkně teatrálně utrápeně jako snad v každém jeho filmu, protože jeho postava neví jak nejbližším vysvětlit svou zcela radikální změnu v přesvědčení a nakonec souboj moudřejší a žárlivé Maggie Cheung s mladou a divokou Ziyi Zhang o jednoho chlapa. :) Prostě jeden z nejlepších takových fantastických bojových filmů. :)