Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (1 604)

plakát

Africké královny - Královna Kleopatra (2023) (série) 

Nesmírně se stydím za to, že nejsem černá žena, leč má pojišťovna zatím potřebné úpravy neproplácí... Tudíž čtyřdílné dokudrama ani zdaleka nedosahuje kvalit obdobných děl dané produkce. Očividně chyběly peníze, uvěřitelné herecké výkony i potřebná výprava, takže v porovnání s výletem osmanským či carským nemá dílko žádnou šanci. Co mi však vadilo kategoricky více, byla účelová nadinterpretace, argumenty, za které by se nestyděl ani Z. Nejedlý ("moje černá babička si myslela to a to, takže to musí být pravda!") a účelové pohrávání si se sledem historických událostí, které usvědčí ze lži i letmý pohled na anglickou wikipedii. Záměr tvůrců je jasný, zůstává pouze otázka, zda jde o cíl potřebný.

plakát

Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023) 

Snad je to nostalgií, snad momentálním rozpoložením a nedostatkem lepších příběhů, ale byl jsem spokojen a až na drobnosti kritiku odmítám. Samozřejmě se jedná o strojový plod MCU, který namísto skutečné změny směřování a vymýšlení novátorských zápletek pouze (mnohovesmírně) zmnožuje to staré a ověřené, přičemž rezignuje na jakýkoli realismus, ale v rámci popsané škatulky se snímek povedl. Hlavní hrdina stále působí sympaticky, jeho dcera si pro sebe krade dostatek prostoru a ani M. Douglas a M. Pfeiffer se neztrácí. Efekty se povedly, příběh má přímočarý, odpočinkový spád a ke konci se dostavilo i něco napětí. Především se však konečně v plnosti představil Kang, který po trapném úvodu v Lokim alespoň nastínil jakousi psychologickou hloubku a motivaci. Na druhou stranu bych očekával lepší prokreslení hlavního antihrdiny, jenž by tu měl vydržet po mnoho let, leč snad se dočkám v budoucnu. Co mi vadilo asi nejvíce a co v mých očích sráží hodnocení ryze pop-kornové zábavy, je nepropracovaná kvantová říše. Sice představuje opulentní vizuální hody, ale scházelo mi nějaké jednotící pravidlo, exotické jevy či ohýbání fyzikálních zákonů - v prezentované podobě jde prostě o jinou planetu a vlastně mi muselo být jedno, že se vše odehrává tam kdesi "dole, kde je spousta místa". Ale jinak se mi mravenci zasloužili o příjemný večer a vzpomínku na dnes již klasické komiksové filmy. Jen mně není jasné, proč je v názvu jakási vosa, protože jsem si jí po celou dobu vůbec nevšiml...

plakát

Aquaman a ztracené království (2023) 

Druhá podmořská výprava mne kupodivu přesvědčila o něco více než první smočení nohy snad díky rodičovským peripetiím, ale ani tak jsem po většinu stopáže nevycházel z údivu nad absurdní přepáleností. Rodinná linka nefunguje, protože maminku vyškrtal ze scénáře nesouvisející soudní spor, hrdina disponující pouze nesympatickým hulvátství proplouvá dějem, aniž by vlastně věděl co dělá a k čemu to bude, a záporný hrdina (ten afroamerický) vzdor mystické pomoci nikdy neměl šanci, protože prostě bojuje proti Aquamanovi, kterému tedy nemá cenu fandit. K závěru přibyli ještě ospalí a opsaní nemrtví a výsledek představuje otázka, proč vlastně nefandit P. Wilsonovi, který jako jediný dává smysl. Myslím proto (spoiler), že pro celý fikční svět DCEU je příznačné, že právě jemu je věnována úplně poslední scéna, kterak pojídá brouky.

plakát

Barbie (2023) 

Už úplně chápu, jak se cítila má drahá polovička, když jsem vrněl blahem při sledování nedávné Cti zlodějů. A vlastně to dává smysl: Snímek vytvořený na míru fanouškům, ale opatrně tak, aby nenápadně otevíral hlubší témata, přičemž samozřejmostí je téměř dokonalé řemeslo a přiléhavý vizuální styl. Jenže právě v oněch hlubších otázkách všechno bolestně skřípe. Ostatně už fakt, že producentem a monopolním výrobcem hlavní hrdinky je společnost, již by měl snímek parodovat a interpretovat, je na pováženou. A tak jsem z naznačených střípků ponejprv dedukoval, že se film pokusí konstruktivně zkritizovat jednostranný postmoderní postoj k ženám, jak ve skvělém monologu shrnula A. Ferrera, leč mé doufání byla následně zadupáno do země křečovitým vyvrcholením přežvykujícím právě všeobjímající, byť přežitý předpoklad, že Keni (jakože muži) stále ještě svou nejniternější přirozeností upozaďují ženy a připravují je o místo na slunci. Přiznám se, že z těchto důvodů jsem konec dokoukal jen s vypětím všech sil.

plakát

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (2023) 

Objektivně vzato to na Oskara nebude, protože jde o přeplácanou taškařici plnou neomarxistických, postkoloniálních a postgenderových klišé... Subjektivně je to ale splněný sen! Vzpomínky na dny a týdny strávené ve společnosti jistého snědšího hraničáře, bhaalových zplozenců a intrikujících pavoučic jsou cítit z každého záběru a mluvit o zbytku už je prostě zbytečné. Úžasná oddechovka hýří podařenými efekty, ironické vtípky létají jako projektily z rukávů čarodějů a už jen polemizovat, která postava je jaké rasy a jakého povolání, by zabralo dlouhé a zábavné hodiny. Ne, nejsem objektivní.

plakát

Expend4bles: Postr4datelní (2023) 

Není to žádná absolutní katastrofa, respektive snímek dobře vyplní jedno příjemné odpoledne a dovolí zavzpomínat si na vzpomínku na úplně jiné časy. Mnohem spíše totiž film představuje promarněnou příležitost, která si měla více vyhrát s potenciálem I. Uwaise a osobních soubojů. Jenže harcovníci už zestárli, a tak jim postačuje mačkat spoušť z vrtulníku či letadla, natož aby se snažili hrát. Odpustil bych tvůrcům i přímočaré zacílení na předpokládaného, krizí středních let trpícího diváka odněkud z amerického Středozápadu, kterému se snímek snaží podbízet vším svým stylem (naleštěné motorky, řízná muzika, sprosté hlášky a postarší, mnohokrát vylepšované holky jako ozdoba). Co ale neodpustím, je strašný rytmus, v němž jednotlivé scény přeskakují a odskakují někam, kde to není důležité, a vysvětlují, aby i nejhloupější divák neztratil nit. Vždyť dokonce i vybuchující atomovka musí počkat, aby Sly stihl všechno zdůvodnit!

plakát

Flash (2023) 

DCEU mi tak nějak vždy unikalo jak nevyjasněnými pravidly fikčního světa, tak zřejmou přepáleností všech postav. Není tedy divu, že poslední jiskra umírajícího univerza (tedy poslední?) ve mně bohužel nic neroznítila. E. Miller je neskutečně nesympatický v jakékoli své podobě, M. Keaton nevyužitý, a tudíž zbytečný, a přestože se na S. Calle dobře dívá, příběhu také příliš nedala. Ostatně mi uniklo, jakže se dá bojovat s Kryptoňany bez kryptonitu? Jinými slovy, ačkoli se povedly efekty a úvodní, představovací akce si až do opětovného zjevení Wonder Woman nesla náboj i nápad, zbytek byl pouze ždímáním ve stylu posledního Spider-Mana. Pro fanoušky splnění všech snů, pro mne protahovanou agónií. A mimochodem, oživovat Ch. Reevea mi nepřijde úplně uctivé, doufám, že alespoň N. Cage si své cameo natočil opravdu sám a neudělal to za něj počítač.

plakát

Indiana Jones a nástroj osudu (2023) 

Přemýšlím nad tím už dlouho a vlastně se stále nemohu dobrat jednoduchého výsledku. Bez diskuze je to Indiana Jones, byť je divákovi zcela jasně naznačeno, že na nostalgii se hrát nebude a že hrdina už opravdu zestárl. H. Ford hraje skvěle, sem tam se objeví podařený vtip, úvodní historický nástin má šmrnc i závan mystična, postavy jsou sympatické a člověk jim drží palce, dokonce i záporný hrdina má svou pravdu a lze jej pochopit... Jenže zápletka o geniálním vynálezci mne jaksi nechytla (i když to se může změnit, protože ani mimozemská lebka mi původně moc neříkala), a především snímku schází to nejpodstatnější: Hravá režie, která se mazlí s každým záběrem, nápaditost scének a akčních sekvencí a nadšený tah na cíl, který pointuje vtipy i celé dobrodružství. Zde se všechno děje jen proto, že to divák očekává, či si tvůrce myslel, že by to divák očekával. Nucená je zápletka, Indyho návrat do akce i pátrání po artefaktu, a co hůř - od honičky v Maroku ztrácí vyprávění dech a potápění i průzkum hrobky mne vlastně nudily. Bojím se to říci, leč film nefunguje ani jako pomník minulosti, ani jako osvěžující díl klasické série; pouze nastoluje otázku, co vlastně vždycky bylo Indiana Jonesovým cílem? Protože manžel i otec/kmotr je příšerný.

plakát

John Wick: Kapitola 4 (2023) 

Akce stále jede na maximum a kupodivu se objevuje dostatek nosných nápadů (isometrická scéna se šlehajícími náboji vede), ale tvůrci se začínají utápět ve vlastním fikčním světě. Neprůstřelné obleky a slepý pistolník naznačují přechod k jinému žánru a pravidla Rady neúnosně bobtnají. Především však poslední hodina sype jednu akční sekvenci za druhou, až vlastně výsledný sled nudí, a choreografie už dávno není tak přehledná jako kdysi na počátku série. Trochu mne děsí páté pokračování a přemýšlím, zda by si K. Reeves nezasloužil novou značku.

plakát

Králičí nora (2023) (seriál) 

Jack Bauer (vím, že se jmenuje jinak, ale vyjde to nastejno) tentokrát nehartusí zbraněmi, ale psychologií a paranoiou, a výsledkem je opět místy nervy drásající, místy lehce přestřelená podívaná o současné americké oligarchii v nažehlených oblecích a kostýmcích. Některé nápady donutí k zamyšlení, závěr napínal až k zbytečnému vodítku o pokračování a řemeslně si nemám na co stěžovat, takže vlastně skvělá práce. Jen si už úplně nevybavím, o čem že to vlastně bylo, a ani jedna hrdinova kamarádka mi k srdci nepřirostla... Ups, už jsem na indexu.

Ovládací panel
2 body