Scaevola

Byl jsem překvapen, protože tento typ filmů většinou nevyhledávám. Ačkoli jsou hlavní kulisy známy a závěr jistý, podařilo se však tvůrcům ze závodních záběrů vykřesat nečekaně vysokou dávku napětí. V kontrastu k tomu mne proto mrzí, že mezidobí působí prázdně, povídání o politice neúderně a nekoncepčně a mnohé motivy se vytrácejí do ztracena, aniž by měly hlubší vliv na výstavbu filmu. Zajisté nelze opomenout důkladnou výpravu a vynikající herecké výkony a dlouho ve mně zůstanou pocity, které určitě jindy zažívají fanoušci, taktéž neznající skutečnou povahu svých idolů, ale stoprocentní výsledek to není.

Formálně je vše shodné s předchozím dílem, což není překvapivé vzhledem k podmínkám natáčení, nicméně přesto posuzovaný díl vyznívá lépe: Tam, kde byl úvod spíše sledem jednotlivých, pouze volně propojených scén, rozehrává velká řeka klasický dějový oblouk s poměrně nečekaným, genderově nevyváženým (jak se moderně říká) vyústěním. Navíc tu opět působí nálada dobrodružného poznávání neznáma a v určitém smyslu přirozeného souboje s bezprostředním nebezpečím.

Snímek drží pohromadě, příběh vzdor své náctileté naivnosti dává smysl a technické stránce nelze nic vytknout, pominu-li skutečnost, že jsem se již dávno přestal snažit, abych se vyznal v akčních sekvencích generovaných počítačem, a jednoduše si vždy jen počkám, kdo bude v další scéně zraněn, přemožen či zabit. Objev všech slibovaných postav a herců je splněným fanouškovým snem (W. Dafoe všechny přehrává o celou třídu), nebo lépe řečeno vzpomínkovou procházkou notně přestárlého pamětníka, jak jsem zjistil, a tak bych vlastně měl být veskrze spokojen. Jenže... téměř z každého záběru jsem měl nutkavý pocit, že je vše narafičeno přesně tak, jak divák očekává a že je všecičko připraveno pouze tak, aby se naplnily pokladny kin a kapsy producentů. Vím, že na podobném principu stojí a padá celé MCU a že nejde o nic zvláštního, a vlastně snad ani škodlivého, leč tak absolutní poklonkování všeobecnému publiku mne roztrpčilo, protože přišlo přesně to, čeho jsem se obával po Endgame: Už není cesta, jak udělat film větší, autoři tedy zkusili recyklovat, a tentokrát nikoli jen zápletky a fikční prvky, ale rovnou i prvky naší skutečnosti včetně herců, žvýkajíce každého do jakéhosi meta-světa. Kam se vydá zábavní průmysl po této zkušenosti, je otázkou.

Velice různorodá série sází na - alespoň v mých očích - neotřelé způsoby animace a drsné, až prvoplánově krvavé příběhy, v nichž se může plně rozvinout potenciál zcela generovaných prostředí i postav. Minimální stopáž nutí soustředit se pouze na to nejdůležitější z vyprávění, a koncentrovanost zážitku je tak místy až dechberoucí. Vzhledem k mým zkušenostem s animovanými snímky mi samozřejmě nejvíce učarovaly fotorealistické epizody (Secret War, The Drowned Giant, Sonnie's Edge), ale většina příběhů má myšlenku i nápad a vyloženě slabý díl jsem nenašel.

Vědecko-fantasticky velkolepé v první polovině, rodinně intimní v druhé, jako celek pak snímek působí z hlediska stylu přímočaře a sebejistě ve svém minimalismu, na čemž má lví podíl hudební stránka. K takovému dojmu se přidává ohromující zjev technologií budoucnosti, ač film ani zdaleka nevysvětluje vše a spoléhá se především na zápletku o vyvoleném mesiášovi pouštních kmenů, přičemž velkou roli hraje právě tvárnost a jiskřivost písečných přelivů a jejich skoro až conanovská nesmlouvavost. Vzácný to případ fungujícího propojení autorské vize, co se formy týče, a příběhového bohatství obsahu.

Hlavním důvodem, proč se lidé dívají na staré pohádky (a na pornografii), je, že v zásadě nechtějí nic nového. V okamžiku, kdy tedy chcete aktualizovat žánr pohádky (a pornografii) musíte se vydat trochu jiným směrem, a sice přidat buď na humornosti, nebo na fantastice. Dovolím si vyslovit dík současným tvůrcům za to, že se vydávají spíše směrem k fantasy, respektive k sci-fi zápletkám, mohu-li být důsledný, a že po povedené Princezně zakleté v čase přichází další dílko s podobným motivem. Zajisté tu nejde o klasickou pohádku, protože princ nikoho nezachraňuje, protivně se tvářící princezna nečeká na vyvoleného a arcilotr je vlastně nešťastný otecko, ale výsledkem je zábavný snímek s několika dobrými nápady a sympatickou stopáží. Jen nesmíte domýšlet zápletku o cestování časem do důsledků... a pohádka to prostě není.

Celou dobu jsem se těšil na politickou linku a vojenské šarvátky, ne-li bitvy samurajů, až mi příběh utekl a mně došlo, že se vlastně jedná o milostný příběh cizince a domorodé ženy obohacený o poznávání japonské kultury a něco málo nindžů. To však nic nemění na celkové kvalitě počinu, jeho výpravě, hudebním doprovodu, hereckých výkonech a dnes už neviděné práci se střídáním jazyků a jejich překladem. Zmrzí pouze zbytečně uspěchaný závěr, ale na finálním dojmu ze seriálu už to nic nezmění.

Dejme tomu, že se spíše než o skutečný film jedná o volnou ilustraci ke knihám E. Štorcha, o ilustraci bez větších ambicí, efektů i výpravy (soudím, že jinak to v době vzniku ani nešlo) určenou primárně pro vzdělávání mládeže. Jenže vzdor svému určení i minimální práci s postavami jde o dílko povedené, dovedně kouzlící onu správnou atmosféru, a dokonce křesající jakési emoce.

Namísto odpočinkové, řekněme "řachandové" komedie tvůrci servírují místy mrazivou, jindy bohužel nudící podívanou ze světa moderních matek, které neustále dokola řeší stále stejné, skoro odvěké problémy. Sympatičnosti jednotlivé postavy nepobraly stávajíce se spíše typologizovanými karikaturami a nucený happy-end bez jakékoli katarze ničí i možnost vnímat snímek jako sociální drama. Výsledek je tedy naneštěstí plytký vzdor námětu, z něhož by bylo bývalo možné získat alespoň vtípky zemitější podstaty.

Film klame tělem - láká na nevázanou taškařici, která se však poměrně rychle změní na solidní drama podle klasické poučky, že válka je nejsyrovější očima dítěte. Až potud by vše fungovalo poměrně dobře, přimhouřím-li oči nad strmou změnou rytmu i žánru, ale posléze do přemítání o fanatismu vstupuje sám režisér, jehož kreace A. Hitlera je bohužel nejen trapná, ale především zcela samoúčelná a dějově zbytečná. Zjevení, které nedává smysl a není ani nijak vysvětleno (kupříkladu alespoň úderem granátu do hlavy), sráží snímek o třídu níž a nepřináší nic navíc, což je škoda. Nutno však říci, že při závěrečných bojích v ulicích i díky skvěle vypointovaným postavám člověku naskočí husí kůže.