Scaevola

Film, který se tváří, že je bezmyšlenkovitou fantasy - nádhernou vizuální podívanou s ještě lepší hudbou, syrovým zpracováním krutého světa a balancujícími hereckými výkony svalů a ňader. A tvůrci to tak asi i mysleli, leč něco se zvrhlo: Poslední scéna dodá celé podívané neskutečnou hloubku a pro mne se Barbar Conan stal nejpesimističtějším zobrazením otázky smyslu existence: Pomsta? Ani náhodou... Ať žije nezáměrnost v umění!

Po mnoha letech od premiéry (i oné rozšířené) musím konečně přiznat, že druhý díl ságy je patrně ten nejpovedenější. Dějově jasně narýsovaný a uvědoměle si jdoucí za svým očekávaje vyvrcholení, křesající skvělou scénu ze sebe menšího dějového zákrutu. Aragorn se stává hrdinou v celé své velikosti jsa však zastiňován vlastně nepodstatným dramatem Eówininým a scéna rohanského krále před zapadajícím sluncem je natolik pateticky lyrická, až se z ní - zajisté, že jen pro mne - stal nejvýznačnější počin v dějinách filmu. Bez mnohých slov výtečné i přes rozvleklost entů a pád Sarumanův (vždycky jsem mu fandil).

Horror z dob, kdy ještě slovo "upír" nebylo klišé, ale odkaz na dekadentního dandyho v temném pokoji se svícemi: Zdrcující příběh o lásce tak hluboké, že kvůli ní stojí za to proklínat Boha. Geniálně fantaskní scenérie, podmanivá hudba a tajuplná hra s emocemi tančí v rukách zkušeného F. F. Coppoly. Jistě - občas prvoplánové jako každá fantasie, ale neskutečně podmanivé; směs všeho, co si může divák přát.

Fenomenální film, který je jednou velkou metaforou a kdo nemá alespoň nějaký pojem o severské mytologii, tak se ztrácí. Nádherná příroda, odvážné tempo a herci, kteří hrají své party stylově a jistě. Syrové a jednoduché a přitom hluboké a nutící myslet.