Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1235 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
    • 25.4.2018  13:29

    Brace for impact! Thanos mi vždycky přišel jako zvláštní gumák s obscénní bradou, ale Infinity War si do značné míry urval pro sebe. Konečně překvapivě dobře prokreslený mega-záporák, který funguje jinak než jako věšák na přefouklé zbraně. Jinak je to jako když vaše oblíbené postavy někdo narve do obřího mixéru, z něhož se rozletí do různých koutů galaxie a část z nich už se taky nemusí dožít dalšího dílu. Ta chemie mash-upu je moc dobře nastavená, funguje jak rozverný humor Guardians, tak Avenger patos, moc dobře se doplňují. Russovci to zase režijně ustáli na výbornou, má to zvláštně realistický, potemnělý nádech, přitom to sedí i do křiklavého klíče Ragnaroku. Dvě a půl hodiny jsem se radoval, protože se vždycky má kdo epicky objevit a někomu zachránit super-řiť... teda skoro až do konce. Avengers: Infinity War jsou parádní snoubení zábavy a fan emocí, skutečně důstojné první dějství filmu, který uzavírá éru. Někomu může chybět jasnější pointa, já to beru jako pozvání na další avengerovskou joyride za rok. Už teď stojim ve frontě jak fakin MCU bitch. You got me there...

    • 24.4.2018  14:07

    Last Of Us meets Walking Dead meets Steven Spielberg's War of Worlds. Navzdory tomu, že Krasinski vždycky uhne od vážných tónů k lehce cheesy postupům a zvratům mě tahle tichá elegie držela od první do poslední minuty. Takhle nějak by točil Shyamalan, kdyby se nezbláznil.

    • 19.4.2018  10:02
    Hastrman (2018)
    **

    Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE.

    • 3.4.2018  08:10

    Po delší době jsem se v kině přistihl, že (skoro) nedýchám. Zato Spielberg ventiluje jako mladý muž. Co mohlo skočit jako skladiště nostalgie a hromada fanouškovských odkazů se pod jeho rukama mění ve frenetický, přitom naprosto přehledný a systematicky uspořádaný blockbuster, kterému nechybí pára, emoce, popkulturní rozmach, ale hlavně něco skrz naskrz současného. Způsob, jakým Spielberg dokáže přirozeně vklínit digitální Avatary do pomníku své filmařské generace (The Shining ride), je nejlepším svědectvím o tom, že za dekády v byzu neztratil nic ze své relevance. Umí se ohlížet, přitom pevně stát v současnosti. RPO není ufuněné snění o zlaté době velikonočních vajec, je to zářivá raketa, která svojí průrazností nechává za sebou filmaře o generaci mladší. Jo, trochu bych to přistřihl, ale jinak strašně čistá a krystalicky zábavná jízda. Realita je možná nejvíc, ale tímhle se nechám krmit vždycky rád.

    • 14.3.2018  07:27
    Annihilation (2018)
    **

    Garlanda si cením za jednu věc: jak těmi svými nabubřelými a v tomhle případě halabala slátanými béčky dovede oblbovat kritiky, aby psali o sci-fi masterpiecech. Což je v případě filmu, který celkem nevalně vypadá i na televizi a je vágní všude tam, kde by měl být konkrétní a konkrétní všude tam, kde měl být vágní, fakt husarský kousek.

    • 13.3.2018  13:30
    The Ritual (2017)
    ***

    Technicky solidní trek švédským lesejčkem, kde když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí a střeva visí z větví. Bohužel herecky je to prkenné, tempo je hodně vycházkové a originality ani intenzity první dvě třetiny moc nepobraly. Ta poslední má díky Jötunn-redneck mash-upu docela ostré parohy, ale i tak sotva poškrábe. Netflix by tyhle "so-so" filmy mohl vyrábět pomalu na pásu.

    • 13.3.2018  13:27

    Nejlepší na filmu je jeho nápad, který bohužel Spierigovi pojednali bez čehokoli nadstandardního. Kolekce lekaček bez řádného build-upu napětí, tempo ke konci trochu ubíjející a finále spíš uhozené než děsivé... Helen Mirren se snaží udržet důstojnost, takže je tuhá jak prkno, Jason Clarke si jako jediný svého "racionálního laudánistu" dává s grácií. Celkově neurazí, ale těch 99 minut nenabídne nic, co by člověka budilo ze sna.

    • 8.3.2018  14:06

    Hudeček natočil něco, co se nezdráhám nazvat dokonalým dokumentem. Rytmus, informační montáž, vyváženost perspektiv a schopnost vám staré zážitky nabídnout s novou intenzitou... víc než uslintané vzpomínání na časy národní slávy... nostalgie s ostnem... jeden velkej zážitek... yeah boy.

    • 17.2.2018  22:06
    Dovlatov (2018)
    ****

    Ruská kultura vždy fungovala jako společenské fórum - a Dovlatov není výjimkou. Kontrast mezi hodně doslovnými dialogy a typicky "germanovskou" mizanscénou, tentokrát však snímanou v dusivém detailu, je v něčem lehce iritující - jako by Dovlatov byl stejnou měrou nepřístupný jako přehnaně rétorický kus. Divák neznalý reálií se může v té mlze a záplavě útržků ztrácet. Pokud ale máte o téma vztahu spisovatelů a moci v Rusku aspoň trochu zájem, je Germanův film apartní, podmanivou, i když trochu rozvleklou podívanou se skvělým protagonistou, který zápolí s nepochopením, vnitřní slabostí i pokušením zaprodat se režimu.

    • 16.2.2018  21:41
    Damsel (2018)
    odpad!

    Bratry Zellnery jsem po jejich toxickém exkrementu Kumiko měl za naprosté retardy, jsem rád, že to potvrdili i tímhle anti-westernovým potratem.

    • 16.2.2018  21:40

    Pokorná, soustředěná studie procitnutí a rozkladu jedné společenské vrstvy. Suverénně zahrané, skvěle ozvučené a po rozpačitém úvodu i velmi podmanivé. Marcelo Martinessi je pozoruhodný talent, který se zajímavě etabluje někde mezi Lucretií Martel a Kleberem Mendonça Filhoem. S jeho Aquariem, studií intimního života stárnoucí ženy v rozpadajícím se sídle, má konec konců jeho prvotina společného nejvíc...

    • 16.2.2018  21:36
    Fleuve noir (2017)
    *

    Opilý Colombo Vincent Cassel se potácí od panáka k panáku, umaštěně zpovídá srandovně slizkého Romaina Durise a Erick Zonca půjčuje lidem levněji a s klidem, bohužel nemá ani základní představu, jak se graduje a staví detektivka.

    • 13.2.2018  20:08

    Není to určitě nejlepší marvelovka a velkou roli v hypeu sehrává politická rovina, která mi btw přijde úplně v pohodě, jako když vám černý kluk z Ghetta vypráví pohádku, kterou slýchal od dětství. T'Challa je na poměry MCU podivuhodně pokorná postava, Tony Stark zbavený neřestí a infikovaný směsicí Shakespeara a Lvího krále. Je to kouzelně naivní a osvěžující, protože na rozdíl od dalších marvelovek se Panther skutečně věnuje figurám a třeba padouch v podání charismatického Jordana je tu prokreslený lépe než většina jeho konkurentů. Black Panther zase zmenšuje MCU svět a oklešťuje ho o kosmický rozměr. Řeší vlastně jen velmi povědomé a aktuální problémy a v důsledku proto vyznívá jako o to větší pohádka a eskapismus. Coogler svým způsobem uzavřel svou black trilogy, která vytváří postavy černých světců. Ve Fruitvale byla jeho snaha podkopávaná sociálním realismem, v Creedovi spoustou klišé, Panther při všech problémech s tempem a trikovou stránkou vyznívá jako jeho nejpřesvědčivější film. Škoda, že nedisponuje trochu ostřejším střihem a nabušenějším využitím hip hopového soundtracku. Jinak je tenhle čítankový afrofuturismus fakt velice příjemný společník. Film, který věří v lepší svět a v to, že superhrdina je někdy ten, kdo prostě něco nezištně udělá pro komunitu. Politická korektnost? Já říkám common sense.

    • 7.2.2018  22:17

    The Cloverfield Hovadnost

    • 25.1.2018  16:39
    Paula (2017)
    ****

    Od absolutní iritace až k překvapivému souznění - Paula opíše zajímavou trajektorii od pasivní, manipulativní odkopnuté hysterky až k ženě, která přes všechny omyly a zaškobrtnutí dokáže určovat směr svého života. Neokázalý a inteligentní hold ženské houževnatosti, drama všedních omylů a trapností, blízkosti i propastí. Velký respekt k nesmírně citlivé, detailistické režii Léonor Séraille a skvělému výkonu Laetitie Dosch.

    • 10.1.2018  00:00

    Wow, že bude ze Star Treku temný a místy fakt nepříjemný seriál o odvrácené stránce jinak vždy jasně vyhraněného univerza... respekt nad tím, jaký kurs to nabralo. Není to ohledávání hranic série, je to skok snožmo přes ně. A proto se z toho konečně stává věc hodná něčeho víc než jen zdvořilého fanouškovského zájmu... ST v téhle podobě může žít dlouho a blaze, pokud se zálibně neutopí v nánosech depky.

    • 5.1.2018  13:35

    Škoda vlažného a rozpačitého nástupu, který jako by nevěděl, jaký tón zvolit. Je to jinak taková light verze polské Poslední rodiny, které kraluje můj oblíbenec Søren Malling v roli nesnesitelného manipulativního pošuka v županu. V komediálním tónu film občas tápe, jako drama má svoje dojemně ujetá místa. Genz se rozhodl pro hodně stylizované ladění, což na jednu stranu dodává Uffeho panství svojské retro kouzlo, na druhou stranu film občas působí nadměrně koženě. Bohové musejí být šílení a já si k Uffemu nakonec vypěstoval jistou slabost.

    • 4.1.2018  15:30
    Borg/McEnroe (2017)
    *****

    Pětka od srdce, protože ratio může namítat, že scénář Ronnie Sandahla se v prostřední pasáži trochu nepřehledně utápí v odbočkách. Srovnání s Rivaly je na místě. Borg/McEnroe jsou ale lepším dramatem, protože místo povrchního konfliktu dvou plakátových ikon pracují se subtilnějším typem napětí – jsou o dvou typech překonávání vnitřní tenze, o dvou typech přijetí sebe samého. Stroj vs. Floutek, přitom ale vnitřně dva podobné typy vulkánů, kteří volí různé cesty k cíli. Filmu dominují precizní herecké kreace.LaBoeuf musí hrát magora, aby konečně našel hereckou disciplínu a to, co předvádí lidská jehla Sverrir Gudnason je jednoduše fenomenální. Dokáže být strhující i ve chvíli, kdy stojí zády ke kameře. Film je především BORG, ale přesto si najde dost prostoru, aby v závěru zúročil i zvláštní sympatie k McEnroeovi. Poslední půl hodina jen umocní obrovskou zbraň v podobě dynamického střihu, skvělého výtvarného využití kurtu a osobní kamery Nielse Thastuma. Elegantní, strhující a inteligentně vrstevnaté drama, kterému nepodrazí nohy ani nižší rozpočet. Pleasure do posledního míčku. Game, set, Metz.

    • 23.12.2017  09:40
    Bright (2017)
    **

    Na tom nápadu je všechno dobře. Urban fantasy, sociální metafora, Nigga/Orc buddy chemie... dokonce i Ayerovo režijní rozhodnutí posadit to do realistického tónu a la Patrola je dobré. Provedení, v tomhle případě spíš exekuce, je ale trochu likvidační. Po nadějné čtvrthodině se to zvrhne v absurdní přehlídku klišé a nefunkčních rekvizit bez jakéhokoli rytmu a uspokojivého napětí, které zachraňuje Will svým hláškováním. Akce je těžkopádná, zívačková. Příběh připomíná to nejhorší z Underworldu. Edgar Ramirez je asi nejabsurdnější ksicht od doby, kdy si Travolta a Whitaker zavedli šlauchy do frňáků v Batllefield Earth. Mytologii se nepodaří jakkoli vytěžit, to, co ve filmu skončilo, působí retardovaně. Nazývat to blockbusterem kvůli pár komorním trikům a áčkovému obsazení se mi nechce. Zlatej Spectral.

    • 18.12.2017  23:39

    Mám to pořád rád, ale největší grády to dostane někde uprostřed (a to ani ne díky akční scéně), pak už to tak elegantně kluše k nevyhnutelnému závěru. Pořád platí, že Vaughn umí akci naservírovat na stříbrném podnose beze švů, ale škoda, že jeho provokace už nemají takové koule. Jenom Eltona Johna, ten se sice prokoksoval důkladně a kope jak o život, ale na Tajnou službu to stejně nemá...

    • 13.12.2017  14:53

    Než se zas rozjede neplodná na debata "Disney kurví Star Wars", ruku na srdce, i Lucas se často při klíčových rozhodnutích projevoval jako rozený obchodník spíš než oddaný a neposkvrněný autor kosmického díla. Roztomilé plyšáky a galaktické dostihy tím pádem dávám stranou. Pokud někdo vytýkal Abramsovi, že neměl odvahu, těžko může to samé použít proti Rianu Johnsonovi. Ten totiž rozepsal nejkošatější partituru ve třech hlasech, z nichž každý klene trochu jiný oblouk. Máme tu klasickou vesmírnou bitvu, bitvu mezi světlem a temnotou (která zuří uvnitř hrdinů) a také vedlejší "heist" linii, která má oběma dramatickým větvím dodat lehkost. Nejvíc problémů je nakonec s ní, protože jako nakopávač úplně nefachá (spustí se trochu překotně, akce Dubrovnik v něčem evokuje zatěžkané časy Lucasových prequelů, celé to nakopne až excelentní nástup Benicia Del Tora do kánonu). O nějaké kódy a infiltrace tu nejde. Jde tu o Sílu, rodová prokletí, samotu a překvapivé pouto napříč stranami. Film táhne Adam Driver, nejkomplexnější padouch na scéně, kterého si Johnson ještě vymazlil. A samozřejmě Mark Hamill. Sedmička byla sólem pro Sola, osmička je poctou Lukeovi i odvážnou rozpravou o idejích rytířů Jedi. Rian Johnson má oproti Abramsovi šťastnější ruku na ikonické momenty, umí vymalovat plátna, které se fandům SW vyleptají do sítnice. Má i neobyčejným talent pracovat s původními SW jako svatým Písmem, jehož jednotlivým částem dodává nové a překvapivé akcenty. Poslední z Jediů je film utkaný z několika průměrných, celé řady dobrých a několika výjimečných scén a plně zúročuje předchozí výkop směrem k nové generaci hrdinů a příběhů. Kdyby za mnou teď někdo přišel a řekl mi, že jsem právě viděl nejlepší SW od Impéria... nehádal bych se s ním. A počkal si na další projekce. Je totiž sakra co objevovat! P. S. Zároveň jde o nejlepší biopic Slavoje Žižka v této i přihlehlých galaxiích.

    • 12.12.2017  22:18

    Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti.

    • 11.12.2017  23:05
    Potvora (2017)
    ****

    Kdybych by dramaturgem filmu, zeptal bych se režiséra, proč do své civilní, téměř improvizačně plynulé a realistické metody vnáší barokní podkres (ten bych pochopil) a dvojí pohled skvělé Amandy Collin do kamery. V té chvíli ten film působí misogynně, když jinak poměrně nejednoznačnou figuru "potvory" banalizuje. Hodně tomu pomáhají dobře odpozorované situace a striktně komorní rámec. Název tomu dává možná až zbytečně jasné vyznění, nerozhodná a nejistá mužská figura do téhle rovnice manipulací vnáší pochyby. Je to příběh dvou lidí, kteří nedokáží být bez sebe, ale už vůbec nedokáží být spolu. Ale taky portrét člověka, pro kterého je dominantní a manipulativní partnerka alespoň nějakou kotvou. Škoda, že tohle zjevně přišlo Tafdrupovi málo, takže přidal laciný "ďábelský" motiv. Odpozorované detaily a všednost ale cením.

    • 3.12.2017  15:45
    Paddington (2014)
    ****

    Cute a plné režijních nápadů, které i jednoduchou dějovou linii bez problémů utáhnou.

    • 2.12.2017  23:48
    Dark - Geheimnisse (S01E01) (epizoda) (2017)
    **

    Německá Zóna soumraku s výborným vizuálem. Jinak topornost až za hrob. Pilot buduje napětí tím, že sčítá různá zneklidňující klišé, obvykle zapasované do kulhavých dialogů naprosto nijakých postav.

    • 29.11.2017  23:17
    7 životů (2017)
    ***

    Wirkola to ukočíroval v mezích možností solidně, byť mít na place 7x Noomi, to zavání bolehlavem a ne že by občas to hraní do prázdna nebylo cítit. Škoda, že škrabalové Botkin a Williamson z plnotučné látky udělali takovou řídkou a nakyslou čalamádu, jejíž logické kopance musí režisér zachraňovat béčkovými výstřelky (zábavnými). Celkově to je taková bizarní směsice Equilibria, nového Total Recall s druhým nálevem z Minority Report a Potomků lidí, ke svojí škodě je to zhruba stejně inteligentní jako první jmenované. Takže logický cedník s průstřelem hlavy. Kdo neodhadne pointu hodinu dopředu, patří do cryo komory. Tohle měl napsat Andrew Niccol a čauve. Jako večerní sedativum OK.

    • 29.11.2017  17:08

    Místy toporně aranžované a ve výsledku vlastně bezradné, nejvíc nápadité je závěrečné počítadlo mužů a žen v titulcích. Jedna z mnoha ukázek, že nejtěžší je v diskusi překonat vlastní zákop.

    • 16.11.2017  23:15

    Měli jsme psa a kočku aneb když se Islanďan utne. Banální rodinné drama s třeskutě detailním twistem do sousedského slasheru. Že se kritici smáli chápu. Jinak by museli brečet.

    • 13.11.2017  21:28

    Osm dílů čekání na tenhle mash-up všeho, co mám na Star Treku rád... není to trochu moc? Každopádně teď je dobrá šance začít znovu a líp...

    • 13.11.2017  10:09
    Blok 99 (2017)
    *****

    Arty grindhouse, který svým pomalým tempem a lidským křižníkem Vincem Vaughnem drtí lebky. Extrémně precizně vybudované napětí a režijně bravurně zvládnutý přeskok od realistického úvodu až k důsledně béčkovému finále v prostředí sklepního pekla pro zvané psychopaty. Feat. boží camea pro žabí oči Udo Kiera a verbální mráz Franka Melameda. Prostě portrét světa, který nezná slitování, s žiletkovými konturami. Bradley Thomas je nejtvrdší a nejchladnokrevnější zmrd na trhu s utrpením. North of OK, south of cancer. V mým ideálním světě vyhrávají ceny za režii na velkých festivalech lidi jako S. Craig Zahler. Protože, božínku, todle je INOVATIVNÍ kopačka do rypáku, režijní masterclass, přitom žánrovka, která si mě vodila za rypák od první vteřiny.

<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace