Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1210 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 32 47 62
    • 16.11.2017  23:15
    Undir trénu (2017)
    *

    Měli jsme psa a kočku aneb když se Islanďan utne. Banální rodinné drama s třeskutě detailním twistem do sousedského slasheru. Že se kritici smáli chápu. Jinak by museli brečet.

    • 13.11.2017  21:28

    Osm dílů čekání na tenhle mash-up všeho, co mám na Star Treku rád... není to trochu moc? Každopádně teď je dobrá šance začít znovu a líp...

    • 13.11.2017  10:09

    Arty grindhouse, který svým pomalým tempem a lidským křižníkem Vincem Vaughnem drtí lebky. Extrémně precizně vybudované napětí a režijně bravurně zvládnutý přeskok od realistického úvodu až k důsledně béčkovému finále v prostředí sklepního pekla pro zvané psychopaty. Feat. boží camea pro žabí oči Udo Kiera a verbální mráz Franka Melameda. Prostě portrét světa, který nezná slitování, s žiletkovými konturami. Bradley Thomas je nejtvrdší a nejchladnokrevnější zmrd na trhu s utrpením. North of OK, south of cancer. V mým ideálním světě vyhrávají ceny za režii na velkých festivalech lidi jako S. Craig Zahler. Protože, božínku, todle je INOVATIVNÍ kopačka do rypáku, režijní masterclass, přitom žánrovka, která si mě vodila za rypák od první vteřiny.

    • 12.11.2017  15:11
    Mindhunter (TV seriál) (2017)
    *****

    Brutálně komplexní studie lidského chování, která extrémní materiál z věznic vždy subtilně převede do každodenního života hlavních hrdinů. Cit pro detail, rytmické dialogy, ironii a neokázalé napětí "ve druhém plánu" z toho dělá seriál roku.

    • 3.11.2017  13:14

    Silly retro epizoda. Škoda, že to v kontextu seriálu vyznívá spíš jako další projev tápání.

    • 1.11.2017  13:31

    Pohodový šestákový mash-up lepších a dotaženějších filmů, který nahoru táhne rozjívená Landonova režie, dynamický střih a řádně křupavá "biotch" Jessica Rothe, naopak dolů ho sráží druhá polovina, kde scénář už nemůže spoléhat na ukradené nápady a musí celý ten loop nějak vypointovat. Přičemž tomu začnou ujíždět nohy do všech stran. Ale zábava dobrá, silná trojka.

    • 27.10.2017  14:33

    Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci.

    • 22.10.2017  09:35
    1922 (2017)
    ***

    1922 trpí syndromem celé řady kingovských adaptací. Autor používá paranormální a hororové prvky k prohloubení dilemat a duševních stavů postav, k umocnění dramatu, které má jinak "nehororový původ". 1922 je v jádru tvrdou baladou o vině a výčitkách, dramatem o lásce muže k synovi a zemi, která převáží nad láskou k matce. Navzdory skvělému vizuálu a dobrému obsazení je právě drama hodně kulhavé, vleče se a mocně si vypomáhá voice-overem Thomase Janea. Hlavně konflikt Wilfa se synem nevyzní zdaleka tak intenzivně, aby člověk prožil následné "sklepní zjevení" tak silně jak režisér plánoval. Krysy a přízraky prostě vyhlížejí spíš jako béčková proprieta a příliš okaté dořečení něčeho, co je jinak úzce spjaté s nitrem hlavní postavy. Thomas Jane je jako redneck dostatečně fotogenický, ale jeho výkon rozhodně nemá (a ani nemůže mít) parametry hlubšího dramatu. 1922 se drží v komfortní zóně a to platí i o soundtracku Mikea Pattona. Solidní práce, ale marginální výsledek.

    • 20.10.2017  18:04
    matka! (2017)
    *

    Jsou prý režiséři, u nichž se vyplatí sledovat i jejich nepovedené filmy. V tom má Aronofsky kliku, protože jeho poslední povedený film byl Wrestler. Matka! (jak to tak říct a neurazit) je třeskutě banální storka, kterou vměstnáte do pár učebnicových klišé. Darren jí dokázal oplácat baculatými a nabubřelými vaginálně-biblickými symboly, čímž dodal všem těm béčkovým replikám zdání bezmála kosmické platnosti. A protože první polovina je neškodná a vůbec nikam nevede - navíc stále opakuje jednu a tu samou figuru - připravil si na závěr delirický průlet dějinami násilí a kurzem religiozity pro začátečníky. Tenhle režisér se zjevně cítí jako virtuózní Poeta, ale ve skutečnosti je to jenom upatlaný štukatér a údržbář. A jeho rajský altán se mu rozkládá pod rukama. Jennifer Lawrence tentokrát neirituje. Je naprosto odevzdaná do rukou loutkáře, který sám moc netuší, proč se mu všechny ty nitky pletou a kam vlastně vedou. Óda na úděl ženy, matky, rodičky? Kdepak, taková malá Fontána pre samohanu. Weh.

    • 16.10.2017  21:38

    Po bezpohlavním začátku to konečně našlo odvahu být nějaké, i když to možná poruší očekávání trekkies. Trochu života do toho mycélia.

    • 9.10.2017  22:42

    Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu.

    • 30.9.2017  23:44

    Dal jsem si teď nakoukávací kolečko blockbusterových restů a po sérii neskonale nudných, stopáží přefouklých a emočně splasklých balónů je tenhle barevnej overkill jako dávka euforického fetu. Gunn by nemusel tolik tlačit na pilu s vtipem, který mu často bouchne o vteřinu vedle, ale popravdě mě tahle překvapivě citlivá storka o nedokonalosti otcovství i přátelství táhla za čumák od první vteřiny. Marvelu se nejvíc daří polidštit figury, které mají k humanitě nejdál. Ke Guardians jsem přilnul do té míry, že si tentokrát odpustím držkování. Dali mi to, co mi na plátně letos chybí – zábavu a pocit, že mi na digitální vřavě záleží. Prostě že po terabajty kalkulací jede magnetická páska něčeho opravdového. Father issues za dvě stě mega už dlouho nebyly tak roztomile ošuntělé.

    • 23.9.2017  00:04
    Narcos - Série 3 (série) (2017)
    ****

    Bez opory těžko zařaditelné a zkrotitelné figury Pabla se tvůrci uchýlili k přímočarému narco thrilleru, který se sice pomalu rozjíždí, ale po 3. díle nabere velmi svižné tempo. To si drží až do 9. dílu i za cenu trochu křečovitých spojení různých dějových linií. Vynikající volba je postava "muže lapeného v mechanismu Cali, který sám vymyslel". Miguel Salcedo je dobrý protagonista. To samé platí o kovbojovi Peňovi, který si může dovolit i jemné moralizování, aniž by to seriál potopilo. Jasně, chybí uštěpačný humor, chybí žánrová ekvilibristika druhé série. Narcos ale stále zůstávají synonymem stravitelné a inteligentní zábavy. Caballeros de Cali sice těžko dosáhnou Pablova charismatu, ale čtveřice antagonistů nabízí docela pestré pole motivů. Škoda, že je seriál nedohrává k žádnému ohromujícímu výsledku. Přesto zůstávám Narcos addict.

    • 17.9.2017  20:16

    Sezóna dlouhých a neskonale blbých filmů. V první půlhodině se najde pár ucházejících nápadů, pak už je to jednom misery porno dvojího druhu: můžete škodolibě pozorovat, jak v tom scenáristé zoufale plavou a snaží se děj provázat tak, aby aspoň trochu dával smysl a ještě škodoliběji lze pozorovat Deppa, který se v roli zkrachovalého piráta, živícího se sebeklamem, nachází zjevně víc, než by chtěl. Joachim Rønning / Espen Sandberg odvádějí solidní práci, ale do týhle lodi teče víc než do Kon-Tiki.

    • 17.9.2017  20:12
    Trestanec (2017)
    **

    Neskutečně lobotomizované béčko, které má asi stejný cit pro relativizovanou morálku jako nácek po flašce jägera. Zároveň ale jede na vlně usopleného macho sentimentu. Skoro žádné klíčové rozhodnutí nedává valný smysl a Waugh se obhájí jen tím, že ty tuny klišé dokáží Coster-Waldau a hlavně Bernthal přežvejkat se ctí trochou zájmu. Jinak naprostá katastrofa.

    • 10.9.2017  09:37

    - Mam takovej nápad, pome udělat další verzi King Konga, ale tentokrát hozený do válečnýho 'Nam stylu. - No dobrý, a vo čem to bude? - Vo tý obří vopici. - Počkej, ale příběh... - Jo, příběh, ten je vedlejší, dycky, když nebudeme vědět, dáme tam sabaty nebo ledzepy a nějaký siluety v protisvětle. - Neni to trochu málo? - Neni! Eště tam dáme Samuela L. Jacksona, co bude dycky řikat nějaký strašně hluboký věci a dívat se jako šílenej Máca Windu. Něco mezi plukovníkem Kurztem a kapitánem Achabem, ale černější. - Dobrý no, ale co když to bude mít stopáž ke dvěma hodinám? - Tak tam dáme spoustu zbytečnejch postav, který může zežrat nějaký obří hovado. - Fajn, sounds fun, green light.

    • 6.9.2017  12:04
    To (2017)
    ****

    Velká škoda, že nepochybný potenciál tohohle projektu nakonec trochu dojíždí na málo invenční práci s hrůzou a strachem. Nenechte se mýlit. Pennywise je skvělý a pár lekaček opravdu vydařených. Ale Muschietti působí dojmem režiséra, který má na vytváření napětí málo času a trpělivosti, takže volí zkratky a navíc řádně oldschoolové. Bohužel Pennywiseovo vyskakování ze všech koutů plátna se postupně přejí a člověk pak jen nostalgicky vzpomíná třeba na mistrovskou stavbu zdánlivě nekonečného pekelného teroru v druhém Conjuring. Podobně filmy jako It Follows nebo Get Out vytváří z hlediska režijního dost nelítostný kontrast k téhle solidní rutině. TO ale exceluje skvělými postavami a inteligentním obrazem dospívání v indiferentním a nebezpečném světě. S figurami se dá velmi snadno identifikovat, film je vtipný a poetický, v něčem evokuje Stand by Me. Zároveň chytře hraje na trendy noty 80s nostalgie, škoda, že ne tak rafinovaně jako Stranger Things. Klub nul přiroste rychle k srdci, atmosféra Derry je patřičně tíživá... nicméně vtíravý pocit, že TO mohlo sáhnout ještě hlouběji do podvědomí, přetrvává. Musím nicméně bez mučení přiznat, že se těším na druhý díl. První kapitola patří rozhodně mezi lepší kingovské adaptace, ale když člověk vidí to množství nahromaděného talentu, je mu jasné, že mohla a měla patřit mezi nejlepší. A to se nestalo...

    • 31.8.2017  23:47

    Kdo by se dneska díval na navoněné mistry zlodějského řemesla v dobře padnoucím obleku... It's a white trash world. Soderbergh je zpátky s dalším žánrovým zkratem, který není ani trochu blunt, byť se tak na první pohled tváří. Manicky vystavěná, úmyslně podvratná, úsporně výsměšná indie mutace žánru heist, která možná ztrácí tam, kde člověk čeká největší atrakci (loupež), ale bohatě to vynahradí tam, kde třeba Dannyho parťáci byli naprosto bezmocní - v sociální rovině. S Loganovic partou jde totiž soucítit v těch nejobyčejnějších věcech. Když z úst odporně zmalovaného dítěte zazní odrhovačka Johna Denvera, je to nečekaně nejvíc. Óda na loserství, film pošklebující se pompéznímu americkému pozlátku, ale stejnou měrou citlivý k postavám z periferie... není to úplně hladká jízda, ale je to něco, co si člověk může snadno zamilovat. Steven vrací důstojnost vidlákům. Nejen proto je dobře, že se vrátil na plátno.

    • 25.8.2017  09:19

    Škoda, že Cruisova nejlepší role za poslední roky nepřichází v trochu lepším (rozuměj: lépe napsaném, vystavěném a dramaticky vypointovaném) filmu. Barry Seal letí až příliš hladce, hlavně v první polovině se člověk skoro modlí za umělé turbulence. Ale Spinelliho scénář je plochá dráha složená z opakujících se epizůdek, které táhne Tomova charisma a ready-to-use 80s vibe. Liman se sice režijně snaží, ale ani on svými kouzly s osmdesátkovými postupy nevytáhne žádný extra drive. Naštěstí Cruise si svého všedního gaunera, který obecně neklade moc otázek, užívá tak, že si ho může užít i divák. Barry Seal je solidní, ale příliš dlouhá epizoda Narcos. Seriálu Netflixu vděčí skoro za všechno, ale bohužel ve srovnání s ním také nedokáže zakrýt svoje limity. Vážné dějinné téma tak odbude pár zkratkami a fórky, které skoro doslovně známe právě z Narcos. Seriál ale dokázal nečekaně kousnout. Barry se o to pokouší v závěru, ale spíš neškodně. Proč ****? Protože Tom. Takže 4. kousek z čirého fanouškovství.

    • 4.8.2017  15:10

    Přemíra stylu někdy paradoxně ústí do absence stylu. Ten film je tak přesycený neonovým EBM fetišismem a zálibným okukování hrdinky tak chladné, až s ní nemůžeme úplně soucítit, že se nakonec rozsype na řetězec špatně pospojovaných scén. Jednoduchá story vyprávěná nesmyslně krkolomně a neefektivně, veškerý požitek tak nakonec plyne z drobností. A těch je ve dvouhodinové stopáži asi deset minut. To bych nebral ani vod dederóna.

    • 1.8.2017  14:47

    Sladce unikavá i bolestně fyzická jateční romance, které dominuje plachá kreace Alexandry Borbély, klidná, úhledná kamera Máté Herbaie a schopnost vytvořit v prostředí, kde se zabíjí zvířata a porcuje maso až překvapivě křehkou a lyrickou atmosféru místa, v němž se potkají dvě duše. Dlouhá tvůrčí pauza Ildikó Enyedi se nejspíš lehce podepsala na lehčím zápolení s rytmem, ale tahle zdrženlivá rozprava o limitech těla a volnosti duše i tak patří k hlubokým zážitkům.

    • 26.7.2017  16:47
    Dunkerk (2017)
    ***

    Architektura času a prostoru spíš brání Dunkerku vypadat jako podvyživené drama s letmo nahozenými postavami, které opět více plní přidělené narativní funkce (např. sošná vysvětlivka Branagh), než aby ztělesňovaly nějaké hlubší myšlenky. Nakonec se Dunkerk při vší snaze o věcnost nevyhne patetickým slovům a prvoplánovým dramatickým zkratkám. Válka už dlouho neměla tak dunivý a skřípavě fyzický nádech. Bohužel zdemolované bubínky jsou to jediné, co si den poté nesu v sobě. Pro mě spíš vznešená imitace, která musí pálit ze všech hlavní, aby zakryla vnitřní prázdnotu a nedostatek nuancí. Čím větší ambice má Nolan v práci s perspektivou vyprávění, tím pochybnější jsou výsledky. Skromný, ale psychologicky i vypravěčsky neuvěřitelně funkční a obratný Dokonalý trik zůstává nedostižnou metou. Dunkerk je okázalý tvůrčí manévr, který kolem sebe vytváří velkou vlnu. Do hloubky ale nedosáhne.

    • 16.7.2017  10:55

    Vliv Roye Anderssona a jeho všedního tragikomického fragmentu silný, ale Östlund divadelní stylizaci a šminky nahrazuje velmi jasným sociálním backgroundem a dokurealismem. Volně provázané anekdoty z göteborské každodennosti poukazují na "paralelní realitu" přísně spořádané švédské společnosti, kterou tu zastupuje jednak poflakující se monogoloidní kluk s kytarou, jednak gang ničitelů kol. Linie s mentálně postiženou dámou, která marně hledá svůj bicykl, jen aby ho nakonec našla navlečený na lampě, má v sobě všechno, co dělá Östlunda Östlundem. Poezie životní marnosti přeložená do jazyka všedního dne.

    • 16.7.2017  08:53
    O.J.: Made in America (TV seriál) (2016)
    *****

    Fenomenálně postavená záležitost, která věnuje nezvyklou péči tomu, aby proces století a mediální cirkus udržela v sociálních souvislostech a zároveň aby Simpsona líčila z několika různých stran. Díky tomu je fenomén Juice zřetelně demaskovaný jako směsice amerického snu, rasové tenze, záliby v suverénní sebeprezentaci a dalších ingrediencí, které v dobovém kontextu vedly k překvapivým společenským reakcím. Edelmanův dokument tak funguje jako charakterová studie, justiční a společenská kronika, z níž přirozeně vystupují zneklidňující otázky o zneužívání rasy a spravedlnosti v řešení animozit mnohem hlubších než jedna nevyjasněná dvojitá vražda. Strhující.

    • 12.7.2017  14:19

    Čtyři z lásky k Caesarovi a z respektu k odvaze Matta Reevese natočit film, který do značné míry stojí na tichu, gestech a pomalosti. Snaha neuspěchat vyvrcholení trilogie bohužel vede k tomu, že ho film naprosto zaspí. Chybí tu silný protihráč ráže Koby (však ho také film musí v některých chvílích vyvolávat alespoň jako přelud), Woody Harreleson je hodně panákovitý, taková snadná šablona, light verze plukovníka Kurtze zbavená skutečných démonů. Úvodní část strhující i díky invenčnímu minimalismu Michaela Giacchina a Seresinově detailní kameře s proměnlivou hloubkou pole, prison break druhá polovina se bohužel vleče, chybí jí energie i nosné dilema. Samotné rozuzlení je sice nápadité a v klíči celé trilogie, ale slibovaná ape-pocalypsa není ani zdaleka tak osudová a zdrcující, jak by si trilogie nápaditě přenášející humanitu na opice zasloužila. Triumfem je tak jen neskutečně detailní a precizní animace / herectví všech zúčastněných. Lehké zklamání. [70%]

    • 7.7.2017  18:17
    Wind River (2017)
    *****

    Jako režisér Taylor Sheridan trochu hledá styl i optimální rytmus vyprávění, jako scenárista (opět) exceluje. Podobně jako v Sicariovi a Hell or High Water vytváří další drsný prostor, který jako by existoval kus mimo naši realitu. A podobně jako v Sicariovi do něj přivádí trochu naivní ženu, která potřebuje průvodce a iniciátory, aby tu přežila. Tzn. ortodoxní zastánce feminismu ve filmu Wind River nezahřeje. Wyoming je tu především prostorem truchlení, zoufalství a mizejících tradic, sněhovým plátnem mizérie a odevzdanosti, krajinou lovců a stopařů, v níž ženy mizí beze stopy. Sheridan do detektivně-thrillerového půdorysu zapouští osobní příběh o smíření, o přijetí světa, v němž "štěstí bydlí ve městech" a lidé mimo něj mají nanejvýš dost času truchlit a propadat beznaději. Jeremy Renner je obdivuhodný, úsporný jako lovící šelma i zranitelný ve chvíli, kdy ztratí stopu. Předvádí nejlepší výkon kariéry, o tom nemám pochyby. Sheridan si pomalu připravuje půdu pro poslední dějství, jehož vrcholem není přestřelka ani drsná retrospektiva, ale poslední dialog, v němž je skryto všechno podstatné. O lidech, kteří žijí na půdě, jež jim byla ukradena, ztrácejí pouto s předky, nemají před sebou vidinu lepší budoucnosti, jen smutek, který je třeba přijmout. Wind River je melancholický film-portrét místa, akčnější žánrová verze Manchester by the Sea. Sheridan píše slova, krajiny i postavy, které se mě hluboce dotýkají. Věčná škoda, že český divák se v distribuci k Wind River nepodívá...

    • 7.7.2017  11:12

    Intenzitu prožitku musí Ben Young spíš formálně simulovat, než aby jí skutečně docílil. Potenciálně drásavé drama se mu pod rukama mění v dost prázdný a apatický tvar, z něhož vystupují hlavně herecké výkony a nahulený sound design. Ale po o třídu lepším Snowtownu bych z téhle mordýřské balady nedělal žádnou velkou událost.

    • 7.7.2017  11:10
    Korporace (2017)
    ***

    Televizní, ale tematicky velice relevantní - Silhol má tu smůlu, že podobné téma podstatně lépe pojednal Stephane Brizé v Zákonu trhu a o několik levelů ho samozřejmě překonávají Dardenni s Dvěma dny a jednou nocí. Jeho film hlavně ke konci připomíná spíš svědomitou rešerši tématu s návodným morálním klimaxem. Ale výkon Céline Sallette a Lamberta Wilsona tomu dává potřebnou energii.

    • 7.7.2017  11:05
    Cukrář (2017)
    ****

    Decentní, poměrně elegantně vystavěné, herecky přesvědčivé. Film, který pracuje s tezí, že sdílené emocionální pouto k chybějící třetí osobě může být někdy silnější než sexuální orientace. Cením způsob, jakým Graizer uhýbá před úskalími melodramatických klišé a patosu, když některá podstatná místa nechává otevřená (nádherná epizoda s matkou). Především Tim Kalkhof svojí robustní figurou, ale nesmírně subtilním a skromným herectvím film táhne. Hořkosladké klavírní etudy - je to žánr a žánr já respektuju. V téhle podobě určitě. Kosher approved.

    • 6.7.2017  07:39
    Baby Driver (2017)
    ***

    Když máš rytmus, ještě nemáš film. Umí to být strhující jízda na plný plyn, ale taky to ke konci tůruje motor na neutrál. Problém s chybějícím příběhem a matnými postavami to nakonec dostane na hranici odstavného pruhu.

<< předchozí 1 2 3 4 16 32 47 62
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace