Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1193 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 31 45 60
    • 22.6.2017  07:05

    Michael Bay konečně vymýtil i poslední zbytky svého největšího nepřítele: logiky a servíruje božských 151 minut eklektického chrlení nedořečených / nespojitých motivů. Tohle je konečně abstrakce, která v předchozí polovičaté hypnagogické instalaci byla jen v zárodku. Velkolepý ADHD záchvat, který začíná koncem a následně graduje až do přiznané sebeparodie. Obsahuje přitom zmutované zárodky hned několika filmů, kterým režisérova horečnatě pracující mysl nikdy nedovolí překonat embrionální stadium a posouvá se dál. Bayova schopnost pohybovat se ve vypravěčském chaosu a nacházet v něm robotický řád je osvobozující až surreálná. Konečně! První film, který působí dojmem, že vznikl kombinací random generátoru trendujících motivů a nádherně choré lidské mysli. Může to z mojí strany působit jako recese, ale myslím to vážně. Proti pětce Transformers působí ostatní blockbustery jako přízemní a opatrná hra na jistotu. Nemohl jsem se od téhle erupce matoucích, a přitom přísně uspořádaných tvarů odtrhnout, nenudil jsem se ani vteřinu. Nejlepší, nejodpoutanější a nejpodivnější Bayův film. Vyzývám všechny, kteří tomu dají pět hvězdiček, aby mi zavolali na tajnou linku. Budu je mlčky pasovat na Witwicky. Jsou totiž lidmi budoucnosti. Nebo lidmi světa, který nikdy nenastane. Roboti píší lidské dějiny a čutají s Johnem Turturrem na kubánských plážích. Všechnu moc imaginaci a Optimovi!

    • 15.6.2017  00:09
    War Machine (2017)
    ***

    Tragickej bordel. Film, který děravou sítí chytá tisíc letících šrapnelů. Ani charakterová studie, ani mrazivé drama, ani sžíravá satira, trochu crazy komedie, trochu politika války, trochu vážnosti, trochu dobrého herectví a spousta rozpačitosti, křečí a rozklížených výpovědí, které se protiřečí. Tím neustálým střídáním nálad, poloh a tónů to paradoxně budí zvědavost, ale rozuzlení frustruje tím špatným způsobem. Michôd se snaží zachytit prázdnotu válečné mašinérie, ale jeho film je podobně velkohubě mimo jako dotyčný generál.

    • 29.5.2017  18:35
    Nelyubov (2017)
    ****

    Scenáristická i režijní masterclass, film přesně vystavěný, nejen příběhově, ale i náladově. Mrazivý obraz společnosti sebelásky, společnosti bez empatie. Inspirativní fúze syrových postupů rumunské nové vlny a Tarkovského metafyziky opuštěných míst a zastaveného času. Nebýt několika drobných falešných tónů a trochu rozpačitě repetitivního středu filmu, byl by to po Leviatanovi další masterpiece. Takhle "jenom" výtečné drama.

    • 29.5.2017  18:31
    The Square (2017)
    ***

    Film přetékající významy a podněty k zamyšlení - od komické postavy liberála a egoisty, přes satirický obraz institucionalizovaného umění až po širokou metaforu společnosti zmítané mezi sobectvím a altruismem. Co je Östlundova síla je ale i jeho slabost. Narozdíl od uceleného konceptu Hry a soustředěné vztahové studie Vyšší moc ve Čtverci Švéd těká, hledá přesný timing scén i zneklidňující moment, kdy se díky jejich trvání láme význam. Má to pár skvělých momentů, ale jako 142 minut dlouhý film to funguje spíš jako pásmo k polemice a reflexi. Takže důležité téma, které hledá optimální filmový tvar. Jako Zlatá palma - zajímavá, ne úplně konvenční volba. Cením si zápas, který jsem s tím svedl. Ale předchozí dva Rubenovy filmy mám výš.

    • 27.5.2017  18:24

    Invaze zlodějů mého času. Nesmírně ambiciózní sci-fi, které pracuje se zajímavým žánrovým prvkem, jehož přesah je čistě kognitivně-filozofický, ale skončí u směsice roztahaných scén, kýčovitého melodramatu a ošklivě trikové akce. Letos jsem v Cannes nechrápal na ničem, ale tohle mě stálo veškeré síly dokoukat a nezavřít při tom třetí oko. Kurosawa je mistr doslovnosti tam, kde by bylo zapotřebí spíš režírovat.

    • 27.5.2017  18:21
    Hikari (2017)
    ***

    Poetické, naivní, letmo se dotkne, ale vyvane, pokud nejste 100% naladění na Kawase staromilskou lyriku a subtilní záření obrazů. Mimochodem krásných.

    • 27.5.2017  18:19
    Oklamaný (2017)
    ***

    OK, nádherný obrázky, skoro tableu vivant, fantastický přirozený svícení, charismatický cast, ale já se ptám: PROČ? Existuje pro to hezké slovo - všechno v tomhle filmu je "underwritten". Charaktery i příběh, který se kupředu pohybuje prostřednictvím prudkých zvratů v náladě jediného mužského charakteru. Chápu, že Sofinka chtěla obrátit perspektivu, ale nepodařilo se jí to. Oklamaný / Oklamaná / Oklamané jsou totiž příliš prázdné na to, aby nabídli/y materiál k subverzi. Nakonec to nejlíp vystihla jedna americká divačka, která při odchodu z canneského Palais de Cinema utrousila: COMPLETELY USELESS. Souhlas.

    • 27.5.2017  18:08
    Ég Man Þig (2017)
    *

    Islanďané mají ponurou krajinu, ale nemají nápady. Jinak by těžko natočili horor, kde hodinu marně pátráte o tom, čeho se vlastně máte bát. Krajinky v soumraku se rychle okoukají a jedna podařená lekačka mráz nedělá.

    • 27.5.2017  18:07

    Žánr "navoněný prd, který hajpuje Indiewire". Epizoda Walking Dead zbavená adrenalinu a dynamiky. Vizuál stojí za to, herci hrají poměrně uměřeně. Shultsova snaha vypomoct si úmyslnou vágností zla a lacinými referencemi ke klasickému umění z toho teror ani brainy stuff nedělá. Jediný děs tak vzbuzuje vlekoucí se stopáž.

    • 27.5.2017  18:02
    Gauguin (2017)
    ****

    Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené.

    • 27.5.2017  14:47

    Lanthimos po svém weird období aktivoval vnitřní řeckou sudbu a s Efthymis Filippou zkřížili bytový horor a antickou tragédii. Kamera, která se vznáší nad hrdiny jako zlomyslná hrozba, nezaměnitelně mechanické herecké výkony, démonický Barry Keoghan a morálně hraniční druhá polovina, které je nejkrutější (a nejméně satirická) ze všech Lanthimosových filmů. Co před tím přicházelo zevnitř divných komunit, je na hrdiny nyní nepochopitelně uvaleno shůry. Nad rozuzlením a smyslem téhle brutální klinické verze Sofiiny volby se bude asi dlouze diskutovat – faktem zůstává, že tón a skličující atmosféra dělá z Posvátného jelena skutečný horor. Trier s akutním záchvatem sociopatie.

    • 27.5.2017  14:40
    Wonderstruck (2017)
    *

    Sebedojímaví historici filmu si z toho nejspíš káknou, mě tahle krajně kýčovitá, herecky prkenná a cimrmanovským medley zakončená pohádka přivedla do stádia blízkého demenci.

    • 27.5.2017  14:39
    Okja (2017)
    ***

    Sla-bo-ta. A to říkám jako odběratel stránky Voňavé prasatá.

    • 27.5.2017  14:38

    Film o politickém a osobním životě s AIDS, dokonale zachycený tep 90. let, totálně drtivá druhá polovina, závěr smích přes slzy, bouřlivé ovace, proto do Cannes člověk jezdí. Jdeme si počítat krvinky. Palčivá připomínka pozapomenuté (a stále aktuální) situace předminulé dekády, zároveň velmi bystrá reflexe vztahu aktivismu / intimity. Není to bez chyb, procedurál v první polovině se hodně opakuje, zabředává do nadměrných detailů, ale katarze to vykoupí bohatě.

    • 27.5.2017  14:35

    Jewish masterpiece, geniálně nabroušená hrana mezi tragédií a komedií, neskutečné výkony Stillera, Sandlera a patriarchy Hoffmanna, Noah Baumbach je nový (a jiný) Woody Allen.

    • 27.5.2017  14:34
    Happy End (2017)
    ***

    Profesor Haneke dotáhl svojí metodu k mdlý tezi. Patologičnost všude, diagnóza žádná. Indiference, předvídatelnost a stav, kdy režisér registruje proměny doby, ale už je nedokáže pronikavě pozorovat, natož pochopit. Prázdná tvůrčí bublina, škoda toho. Akademická sedánka, za okny pusto prázdno.

    • 27.5.2017  14:33
    Western (2017)
    *****

    Dokonale přesná charakterová studie i ironická hra s žánrem. Film o neschopnosti přijmout samotu a o věčné touze někam patřit, i za cenu toho, že popřu sebe samého. Překrásná poezie porozumění beze slov.

    • 27.5.2017  14:32
    Dobrý časy (2017)
    *

    Kinetický sociální thriller, který působí přepáleně od prvního záběru a moc mu nepřidají lobotomizované zvraty, ani sice sympatický, ale necitlivě využitý 80s analog hell soundtrack od Oneohtrix Point Never. Pattinson předvádí nejlepší výkon kariéry, ale řekněme si na rovinu, že jeho postava je tak vnějšková, že se moc nenadře.

    • 27.5.2017  14:29

    Loznicova filmařina působí zastarale, navzdory precizně zrežírované mizanscéně a úsporné Mutuově kameře. Stejně zastarale ale působí i metaforické pozadí Krotké, které je výtahem z klasické ruské literatury, k němuž autor nepřidává nic naléhavě současného. Jeho drastické ruské vězení tak stojí na chatrných základech. V Mém štěstí si vedl podstatně méně didakticky a s podstatně působivějším výsledkem.

    • 27.5.2017  14:27
    Odnikud (2017)
    ****

    Silný zážitek, který netáhne ani tak precizně vyrešeršovaný, ale stejně trochu manipulativní scénář, ale především pokorná režie a fantastický výkon Diane Kruger. Díky ní se "tichá mstitelka" stává bytostí z masa a kostí, se kterou dokážeme soucítit až do krajně šokujícího rozhodnutí v závěru. Téma pravicového terorismu může působit v čase islamistických atentátníků jako dráždidlo, ale Akin zpracoval zcela relevantní téma - a zpracoval ho velmi dobře.

    • 15.5.2017  13:20

    Film, kde se střídavě hystericky ječí v nepřehledných scénách a střídavě filozofuje nad otázkami vesmírného AZ kvízu v až příliš přehledných záběrech... přitom se všichni chovají tak eraticky, že posádka Promethea připomíná profesory logiky na výletě do země osmisměrek. Po totálně wtf scéně zrození jsem se rozhodl, že pro mě Alien právě umřel a odešel jsem tzv. na spáčilku. Jedna hvězdička za to, že Franco kompfasuje, aniž by na palubě stačil pronést holou větu. To je správné rozhodnutí. Jediné.

    • 4.5.2017  22:53

    Zmatečný a velice nevyrovnaný, hudební dramaturgie je hodně velký peklo, ale vlastně je to tak nějak zvrhle zábavný. Jenom zatím netuším, jestli tím dobrým způsobem...

    • 29.4.2017  23:26

    Feministický Hunger Games. Kožený a vypravěčsky velice mechanický. Po virtuózních Sedmilhářkách už mi pár trochu drsnějších scén nestačí.

    • 27.4.2017  17:18
    Uteč (2017)
    ****

    Viděl jsem v poslední době celou řadu chabých hororů, kterým americká kritika masírovala vemínko jen proto, že byly genderově progresivní nebo vznikly v exotické zemi a temazitovaly nějakou formu oprese. Uteč sice na první pohled vypadá jako přesně ten případ "máme výbušné rasové téma, které někdo pojednal ve vší explicitnosti", ale od úvodní scény dává Peele na vědomí, že je a) výtečný scenárista, který společenskou metaforu klidně obrátí v groteskní slasher, aniž by došlo k rozpadu struktury b) režisér schopný pracovat s podprahovým napětím, které sice zaručeně uniká zdejším hororovým expertům, ale divákům s určitou mírou vypěstovaného citu k detailu určitě ne. První třetina je společensky relevantní metaforou černých masek, prostřední graduje napětí, závěrečná nabídne peprnou katarzi. A dohromady to dává film, který je pro mě inteligentnější a závažnější reflexi rasové identity než celý Moonlight. Vadí mi jen trochu nadbytečně éterická hudba a pár míst, kde je Uteč vidět do vnitřností víc, než by člověk chtěl. Jinak lahůdka.

    • 26.4.2017  18:17

    Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"]

    • 24.4.2017  15:13

    Film o tom, proč něco nejde, který tematizuje, že nám to vlastně nejlíp jde, když děláme, že nám to nejde a je při tom tak dokonale alibistický a vyumělkovaný, že připomíná toho papouška, který prostě jenom opakuje to, co mu druzí řeknou. Potenciálně zajímavý koncept zazděný nedůsledností. Zatímco Rok ďábla byl docela zajímavý "mocument", druhá polovina Ztraceni v Mnichově působí jako hodně kulhavá obhajoba toho, proč ta první nedává smysl. A vzhledem k tomu, že Zelenka si tu klidně střídá dokumentárně působící záběry s čistě filmovým záběrováním a kontinuálně plonkovým muzakem, je výsledek obhajoby stejně řídký jako hraná část. Meta-chcípáctví devadesátých let. Mentální ghetto věčné revize národního stereotypu, který s láskou potvrzuje sám sebe a právě proto přežívá, i když ho někdo zdánlivě paroduje. Long overdue and still boring as fuck. Obraťme list.

    • 19.4.2017  18:16

    Lesní ezoterická verze Johna Wicka, která se pokouší organicky bujet, podvratně nahlodávat civilizační kořeny, ale místo toho chaoticky plete křivýma nožkama. Hollandové vznikl pod rukama ze zjevně inspirativní předlohy jen absurdní jelení guláš plný doslovnosti, tupě užité filmové řeči a grotesknosti, která je místy cílená, ale infikuje skoro celý film bez ohledu na to, v jaké žánrové poloze se zrovna nachází. Nekoncepční rytmizování mysliveckým kalendářem, Krobotův vpád, který evokuje filmy Tomáše Vorla, hystriónská hlavní postava, u které je celkem jedno, zda svoje přesvědčení úmyslně přehrává, protože příběh nedává valný smysl (což je při vší didaktičnosti fakt na cenu za umělecký přínos, zdravím Berlín). Slušel by tomu doslovný překlad polského názvu. Tohle je totální Výřad soudnosti.

    • 3.4.2017  23:37
    Into the Badlands (TV seriál) (2015)
    ***

    Fajn choreografie hlavně v první polovině série, sympaticky načrtnuté postavy i svět - ale v tom je problém. Je to taková "přibližná podívaná". Nedotažená, ale není problém se na to namotat jako na solidní béčko slepené z celé řady slavnějších a lepších elementů. Lang a Csokas všechny přehrávají o parník.

    • 3.4.2017  22:29
    Sedmilhářky (TV seriál) (2017)
    *****

    Agatha Christie meets full frontal feminism. Nevim, jestli si mám dřív káknout z toho, jak dobře je to napsané, jak přesně je to zahrané nebo jak exkluzivně je to natočené. Je tu spousta seriálů, co feminismus pracně tematizují. Tenhle feministický je, bez piruetek a velkých slov. Bludiště, které z jedné strany vypadá jako brilantně vystavěná maloměštácká tragikomedie, z druhé jako čistokrevná whodunnit detektivka. Bůh mě netrestej, že jsem řešení odhadl při třetím díle. Ale za zvuku Elvise mě stejně rozvibrovalo. Love them all, those wicked moms.

    • 29.3.2017  17:06

    Shell without the ghost. Scénografie, design, audivoziuální provedení výtečné, obsazení sympatické, ale z komplexního ducha předlohy zbyla jenom předvídatelná a šablonovitá skořápka o naivních duších, které zneužila korporace. Je celkem jedno, že scénář doslovně cituje některé myšlenky, když z původní meditace o "bytí stroje" nezůstalo vlastně nic, jen tuctová revenge story. Ale to bych oželel. Nikdo nečeká, že si blockbuster za 180 mega vystačí s bezeslovnými záběry na posmutnělé fasády a tváře lidí. Co neoželím, je rozvleklá druhá polovina a to, že Sanders je sice režisér s citem pro efekt a hladkou texturu, ale jeho stylu chybí esence, která by tuhle hezkou cyberpunkovou tapetu přivedla k životu. Mohlo to být horší, souhlasím. Ale mohlo to být lepší, to si člověk uvědomí vždycky, když ve filmu skutečně zableskne duch – ať už v kolébavé chůzi Takeši Kitana nebo smutných očích Pilou Asbæka. Kdyby takhle vypadala adaptace Deus Ex, budu vlastně celkem spokojený. Ale Ghost in the Shell je prostě víc než jenom pozlátko.

<< předchozí 1 2 3 4 16 31 45 60
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace