Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1208 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 31 46 61
    • 16.10.2017  21:38

    Po bezpohlavním začátku to konečně našlo odvahu být nějaké, i když to možná poruší očekávání trekkies. Trochu života do toho mycélia.

    • 9.10.2017  22:42

    Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu.

    • 30.9.2017  23:44

    Dal jsem si teď nakoukávací kolečko blockbusterových restů a po sérii neskonale nudných, stopáží přefouklých a emočně splasklých balónů je tenhle barevnej overkill jako dávka euforického fetu. Gunn by nemusel tolik tlačit na pilu s vtipem, který mu často bouchne o vteřinu vedle, ale popravdě mě tahle překvapivě citlivá storka o nedokonalosti otcovství i přátelství táhla za čumák od první vteřiny. Marvelu se nejvíc daří polidštit figury, které mají k humanitě nejdál. Ke Guardians jsem přilnul do té míry, že si tentokrát odpustím držkování. Dali mi to, co mi na plátně letos chybí – zábavu a pocit, že mi na digitální vřavě záleží. Prostě že po terabajty kalkulací jede magnetická páska něčeho opravdového. Father issues za dvě stě mega už dlouho nebyly tak roztomile ošuntělé.

    • 23.9.2017  00:04
    Narcos - Série 3 (série) (2017)
    ****

    Bez opory těžko zařaditelné a zkrotitelné figury Pabla se tvůrci uchýlili k přímočarému narco thrilleru, který se sice pomalu rozjíždí, ale po 3. díle nabere velmi svižné tempo. To si drží až do 9. dílu i za cenu trochu křečovitých spojení různých dějových linií. Vynikající volba je postava "muže lapeného v mechanismu Cali, který sám vymyslel". Miguel Salcedo je dobrý protagonista. To samé platí o kovbojovi Peňovi, který si může dovolit i jemné moralizování, aniž by to seriál potopilo. Jasně, chybí uštěpačný humor, chybí žánrová ekvilibristika druhé série. Narcos ale stále zůstávají synonymem stravitelné a inteligentní zábavy. Caballeros de Cali sice těžko dosáhnou Pablova charismatu, ale čtveřice antagonistů nabízí docela pestré pole motivů. Škoda, že je seriál nedohrává k žádnému ohromujícímu výsledku. Přesto zůstávám Narcos addict.

    • 17.9.2017  20:16

    Sezóna dlouhých a neskonale blbých filmů. V první půlhodině se najde pár ucházejících nápadů, pak už je to jednom misery porno dvojího druhu: můžete škodolibě pozorovat, jak v tom scenáristé zoufale plavou a snaží se děj provázat tak, aby aspoň trochu dával smysl a ještě škodoliběji lze pozorovat Deppa, který se v roli zkrachovalého piráta, živícího se sebeklamem, nachází zjevně víc, než by chtěl. Joachim Rønning / Espen Sandberg odvádějí solidní práci, ale do týhle lodi teče víc než do Kon-Tiki.

    • 17.9.2017  20:12
    Shot Caller (2017)
    **

    Neskutečně lobotomizované béčko, které má asi stejný cit pro relativizovanou morálku jako nácek po flašce jägera. Zároveň ale jede na vlně usopleného macho sentimentu. Skoro žádné klíčové rozhodnutí nedává valný smysl a Waugh se obhájí jen tím, že ty tuny klišé dokáží Coster-Waldau a hlavně Bernthal přežvejkat se ctí trochou zájmu. Jinak naprostá katastrofa.

    • 10.9.2017  09:37

    - Mam takovej nápad, pome udělat další verzi King Konga, ale tentokrát hozený do válečnýho 'Nam stylu. - No dobrý, a vo čem to bude? - Vo tý obří vopici. - Počkej, ale příběh... - Jo, příběh, ten je vedlejší, dycky, když nebudeme vědět, dáme tam sabaty nebo ledzepy a nějaký siluety v protisvětle. - Neni to trochu málo? - Neni! Eště tam dáme Samuela L. Jacksona, co bude dycky řikat nějaký strašně hluboký věci a dívat se jako šílenej Máca Windu. Něco mezi plukovníkem Kurztem a kapitánem Achabem, ale černější. - Dobrý no, ale co když to bude mít stopáž ke dvěma hodinám? - Tak tam dáme spoustu zbytečnejch postav, který může zežrat nějaký obří hovado. - Fajn, sounds fun, green light.

    • 6.9.2017  12:04
    To (2017)
    ****

    Velká škoda, že nepochybný potenciál tohohle projektu nakonec trochu dojíždí na málo invenční práci s hrůzou a strachem. Nenechte se mýlit. Pennywise je skvělý a pár lekaček opravdu vydařených. Ale Muschietti působí dojmem režiséra, který má na vytváření napětí málo času a trpělivosti, takže volí zkratky a navíc řádně oldschoolové. Bohužel Pennywiseovo vyskakování ze všech koutů plátna se postupně přejí a člověk pak jen nostalgicky vzpomíná třeba na mistrovskou stavbu zdánlivě nekonečného pekelného teroru v druhém Conjuring. Podobně filmy jako It Follows nebo Get Out vytváří z hlediska režijního dost nelítostný kontrast k téhle solidní rutině. TO ale exceluje skvělými postavami a inteligentním obrazem dospívání v indiferentním a nebezpečném světě. S figurami se dá velmi snadno identifikovat, film je vtipný a poetický, v něčem evokuje Stand by Me. Zároveň chytře hraje na trendy noty 80s nostalgie, škoda, že ne tak rafinovaně jako Stranger Things. Klub nul přiroste rychle k srdci, atmosféra Derry je patřičně tíživá... nicméně vtíravý pocit, že TO mohlo sáhnout ještě hlouběji do podvědomí, přetrvává. Musím nicméně bez mučení přiznat, že se těším na druhý díl. První kapitola patří rozhodně mezi lepší kingovské adaptace, ale když člověk vidí to množství nahromaděného talentu, je mu jasné, že mohla a měla patřit mezi nejlepší. A to se nestalo...

    • 31.8.2017  23:47

    Kdo by se dneska díval na navoněné mistry zlodějského řemesla v dobře padnoucím obleku... It's a white trash world. Soderbergh je zpátky s dalším žánrovým zkratem, který není ani trochu blunt, byť se tak na první pohled tváří. Manicky vystavěná, úmyslně podvratná, úsporně výsměšná indie mutace žánru heist, která možná ztrácí tam, kde člověk čeká největší atrakci (loupež), ale bohatě to vynahradí tam, kde třeba Dannyho parťáci byli naprosto bezmocní - v sociální rovině. S Loganovic partou jde totiž soucítit v těch nejobyčejnějších věcech. Když z úst odporně zmalovaného dítěte zazní odrhovačka Johna Denvera, je to nečekaně nejvíc. Óda na loserství, film pošklebující se pompéznímu americkému pozlátku, ale stejnou měrou citlivý k postavám z periferie... není to úplně hladká jízda, ale je to něco, co si člověk může snadno zamilovat. Steven vrací důstojnost vidlákům. Nejen proto je dobře, že se vrátil na plátno.

    • 25.8.2017  09:19

    Škoda, že Cruisova nejlepší role za poslední roky nepřichází v trochu lepším (rozuměj: lépe napsaném, vystavěném a dramaticky vypointovaném) filmu. Barry Seal letí až příliš hladce, hlavně v první polovině se člověk skoro modlí za umělé turbulence. Ale Spinelliho scénář je plochá dráha složená z opakujících se epizůdek, které táhne Tomova charisma a ready-to-use 80s vibe. Liman se sice režijně snaží, ale ani on svými kouzly s osmdesátkovými postupy nevytáhne žádný extra drive. Naštěstí Cruise si svého všedního gaunera, který obecně neklade moc otázek, užívá tak, že si ho může užít i divák. Barry Seal je solidní, ale příliš dlouhá epizoda Narcos. Seriálu Netflixu vděčí skoro za všechno, ale bohužel ve srovnání s ním také nedokáže zakrýt svoje limity. Vážné dějinné téma tak odbude pár zkratkami a fórky, které skoro doslovně známe právě z Narcos. Seriál ale dokázal nečekaně kousnout. Barry se o to pokouší v závěru, ale spíš neškodně. Proč ****? Protože Tom. Takže 4. kousek z čirého fanouškovství.

    • 4.8.2017  15:10

    Přemíra stylu někdy paradoxně ústí do absence stylu. Ten film je tak přesycený neonovým EBM fetišismem a zálibným okukování hrdinky tak chladné, až s ní nemůžeme úplně soucítit, že se nakonec rozsype na řetězec špatně pospojovaných scén. Jednoduchá story vyprávěná nesmyslně krkolomně a neefektivně, veškerý požitek tak nakonec plyne z drobností. A těch je ve dvouhodinové stopáži asi deset minut. To bych nebral ani vod dederóna.

    • 1.8.2017  14:47

    Sladce unikavá i bolestně fyzická jateční romance, které dominuje plachá kreace Alexandry Borbély, klidná, úhledná kamera Máté Herbaie a schopnost vytvořit v prostředí, kde se zabíjí zvířata a porcuje maso až překvapivě křehkou a lyrickou atmosféru místa, v němž se potkají dvě duše. Dlouhá tvůrčí pauza Ildikó Enyedi se nejspíš lehce podepsala na lehčím zápolení s rytmem, ale tahle zdrženlivá rozprava o limitech těla a volnosti duše i tak patří k hlubokým zážitkům.

    • 26.7.2017  16:47
    Dunkerk (2017)
    ***

    Architektura času a prostoru spíš brání Dunkerku vypadat jako podvyživené drama s letmo nahozenými postavami, které opět více plní přidělené narativní funkce (např. sošná vysvětlivka Branagh), než aby ztělesňovaly nějaké hlubší myšlenky. Nakonec se Dunkerk při vší snaze o věcnost nevyhne patetickým slovům a prvoplánovým dramatickým zkratkám. Válka už dlouho neměla tak dunivý a skřípavě fyzický nádech. Bohužel zdemolované bubínky jsou to jediné, co si den poté nesu v sobě. Pro mě spíš vznešená imitace, která musí pálit ze všech hlavní, aby zakryla vnitřní prázdnotu a nedostatek nuancí. Čím větší ambice má Nolan v práci s perspektivou vyprávění, tím pochybnější jsou výsledky. Skromný, ale psychologicky i vypravěčsky neuvěřitelně funkční a obratný Dokonalý trik zůstává nedostižnou metou. Dunkerk je okázalý tvůrčí manévr, který kolem sebe vytváří velkou vlnu. Do hloubky ale nedosáhne.

    • 16.7.2017  10:55

    Vliv Roye Anderssona a jeho všedního tragikomického fragmentu silný, ale Östlund divadelní stylizaci a šminky nahrazuje velmi jasným sociálním backgroundem a dokurealismem. Volně provázané anekdoty z göteborské každodennosti poukazují na "paralelní realitu" přísně spořádané švédské společnosti, kterou tu zastupuje jednak poflakující se monogoloidní kluk s kytarou, jednak gang ničitelů kol. Linie s mentálně postiženou dámou, která marně hledá svůj bicykl, jen aby ho nakonec našla navlečený na lampě, má v sobě všechno, co dělá Östlunda Östlundem. Poezie životní marnosti přeložená do jazyka všedního dne.

    • 16.7.2017  08:53
    O.J.: Made in America (TV seriál) (2016)
    *****

    Fenomenálně postavená záležitost, která věnuje nezvyklou péči tomu, aby proces století a mediální cirkus udržela v sociálních souvislostech a zároveň aby Simpsona líčila z několika různých stran. Díky tomu je fenomén Juice zřetelně demaskovaný jako směsice amerického snu, rasové tenze, záliby v suverénní sebeprezentaci a dalších ingrediencí, které v dobovém kontextu vedly k překvapivým společenským reakcím. Edelmanův dokument tak funguje jako charakterová studie, justiční a společenská kronika, z níž přirozeně vystupují zneklidňující otázky o zneužívání rasy a spravedlnosti v řešení animozit mnohem hlubších než jedna nevyjasněná dvojitá vražda. Strhující.

    • 12.7.2017  14:19

    Čtyři z lásky k Caesarovi a z respektu k odvaze Matta Reevese natočit film, který do značné míry stojí na tichu, gestech a pomalosti. Snaha neuspěchat vyvrcholení trilogie bohužel vede k tomu, že ho film naprosto zaspí. Chybí tu silný protihráč ráže Koby (však ho také film musí v některých chvílích vyvolávat alespoň jako přelud), Woody Harreleson je hodně panákovitý, taková snadná šablona, light verze plukovníka Kurtze zbavená skutečných démonů. Úvodní část strhující i díky invenčnímu minimalismu Michaela Giacchina a Seresinově detailní kameře s proměnlivou hloubkou pole, prison break druhá polovina se bohužel vleče, chybí jí energie i nosné dilema. Samotné rozuzlení je sice nápadité a v klíči celé trilogie, ale slibovaná ape-pocalypsa není ani zdaleka tak osudová a zdrcující, jak by si trilogie nápaditě přenášející humanitu na opice zasloužila. Triumfem je tak jen neskutečně detailní a precizní animace / herectví všech zúčastněných. Lehké zklamání. [70%]

    • 7.7.2017  18:17
    Wind River (2017)
    *****

    Jako režisér Taylor Sheridan trochu hledá styl i optimální rytmus vyprávění, jako scenárista (opět) exceluje. Podobně jako v Sicariovi a Hell or High Water vytváří další drsný prostor, který jako by existoval kus mimo naši realitu. A podobně jako v Sicariovi do něj přivádí trochu naivní ženu, která potřebuje průvodce a iniciátory, aby tu přežila. Tzn. ortodoxní zastánce feminismu ve filmu Wind River nezahřeje. Wyoming je tu především prostorem truchlení, zoufalství a mizejících tradic, sněhovým plátnem mizérie a odevzdanosti, krajinou lovců a stopařů, v níž ženy mizí beze stopy. Sheridan do detektivně-thrillerového půdorysu zapouští osobní příběh o smíření, o přijetí světa, v němž "štěstí bydlí ve městech" a lidé mimo něj mají nanejvýš dost času truchlit a propadat beznaději. Jeremy Renner je obdivuhodný, úsporný jako lovící šelma i zranitelný ve chvíli, kdy ztratí stopu. Předvádí nejlepší výkon kariéry, o tom nemám pochyby. Sheridan si pomalu připravuje půdu pro poslední dějství, jehož vrcholem není přestřelka ani drsná retrospektiva, ale poslední dialog, v němž je skryto všechno podstatné. O lidech, kteří žijí na půdě, jež jim byla ukradena, ztrácejí pouto s předky, nemají před sebou vidinu lepší budoucnosti, jen smutek, který je třeba přijmout. Wind River je melancholický film-portrét místa, akčnější žánrová verze Manchester by the Sea. Sheridan píše slova, krajiny i postavy, které se mě hluboce dotýkají. Věčná škoda, že český divák se v distribuci k Wind River nepodívá...

    • 7.7.2017  11:12

    Intenzitu prožitku musí Ben Young spíš formálně simulovat, než aby jí skutečně docílil. Potenciálně drásavé drama se mu pod rukama mění v dost prázdný a apatický tvar, z něhož vystupují hlavně herecké výkony a nahulený sound design. Ale po o třídu lepším Snowtownu bych z téhle mordýřské balady nedělal žádnou velkou událost.

    • 7.7.2017  11:10
    Korporace (2017)
    ***

    Televizní, ale tematicky velice relevantní - Silhol má tu smůlu, že podobné téma podstatně lépe pojednal Stephane Brizé v Zákonu trhu a o několik levelů ho samozřejmě překonávají Dardenni s Dvěma dny a jednou nocí. Jeho film hlavně ke konci připomíná spíš svědomitou rešerši tématu s návodným morálním klimaxem. Ale výkon Céline Sallette a Lamberta Wilsona tomu dává potřebnou energii.

    • 7.7.2017  11:05
    Cukrář (2017)
    ****

    Decentní, poměrně elegantně vystavěné, herecky přesvědčivé. Film, který pracuje s tezí, že sdílené emocionální pouto k chybějící třetí osobě může být někdy silnější než sexuální orientace. Cením způsob, jakým Graizer uhýbá před úskalími melodramatických klišé a patosu, když některá podstatná místa nechává otevřená (nádherná epizoda s matkou). Především Tim Kalkhof svojí robustní figurou, ale nesmírně subtilním a skromným herectvím film táhne. Hořkosladké klavírní etudy - je to žánr a žánr já respektuju. V téhle podobě určitě. Kosher approved.

    • 6.7.2017  07:39
    Baby Driver (2017)
    ***

    Když máš rytmus, ještě nemáš film. Umí to být strhující jízda na plný plyn, ale taky to ke konci tůruje motor na neutrál. Problém s chybějícím příběhem a matnými postavami to nakonec dostane na hranici odstavného pruhu.

    • 4.7.2017  22:03

    Banální synkopy, fragmenty milostného exkurzu do luxusního prázdna.

    • 4.7.2017  16:38
    Menaše (2017)
    ***

    Ponorné, nenápadné, příjemné, trochu moc vláčné.

    • 3.7.2017  18:48
    V pohodě (2017)
    *

    Deadpan ve fotogenických rozvalinách s geniálním timingem humoru. Ani pozdě, ani brzo. Vůbec.

    • 3.7.2017  13:16

    Vít Klusák svojí metodu dotáhl k čemusi, co bych označil za "línou a zbabělou doku-aranži". Vybrat si asociála, jehož projevy jsou na hraně lehčí mentální retardace, nechat ho přehrávat (nemůžu se zbavit dojmu, že Daliborek sám sebe špatně hraje) epizody, které zavání exploatací typu Extrémné rodiny (ale bez přiznaného výsměchu skrz voice over), vytvořit nic neříkající panoptikum atd., to prostě nepokládám za nic odvážného, objevného a provokativního. Následkem toho Daliborek neodhaluje nic než otravnou exhibici plešatého mamánka. To bych snad se skřípěním zubů hodil za hlavu. Už jsem marnil čas horšími hovadinami. Ale ta aranžovaná osvětimská ZOO s morálním vykročením režiséra před kameru... to je pro mě nepřekousnutelný faul. Klusák si hodinu a půl režíruje slaboduchého troubu, aby mu na konci mohl udělat morální facku a tak zrušit i poslední náznak toho, že tenhle dokument má nějakou koncepci a pozorovatelskou hodnotu. Nemá. Je to slabý slepenec nic neříkajících blbin a excesů, který nefunguje ani jako charakterová studie, ani jako dokument o radikálním myšlení obyčejných lidí. Že se publikum pobaveně a povýšeně směje vypovídá mnohem víc o úrovní celospolečenské debaty než o kvalitách dokumentu. Vůbec poprvé tak hlásím Klusákův fail. A hned opravdu kolosální.

    • 2.7.2017  16:22
    Přízrak (2017)
    odpad!

    Most annoying things in American indie (ultimate anthology).

    • 22.6.2017  07:05

    Michael Bay konečně vymýtil i poslední zbytky svého největšího nepřítele: logiky a servíruje božských 151 minut eklektického chrlení nedořečených / nespojitých motivů. Tohle je konečně abstrakce, která v předchozí polovičaté hypnagogické instalaci byla jen v zárodku. Velkolepý ADHD záchvat, který začíná koncem a následně graduje až do přiznané sebeparodie. Obsahuje přitom zmutované zárodky hned několika filmů, kterým režisérova horečnatě pracující mysl nikdy nedovolí překonat embrionální stadium a posouvá se dál. Bayova schopnost pohybovat se ve vypravěčském chaosu a nacházet v něm robotický řád je osvobozující až surreálná. Konečně! První film, který působí dojmem, že vznikl kombinací random generátoru trendujících motivů a nádherně choré lidské mysli. Může to z mojí strany působit jako recese, ale myslím to vážně. Proti pětce Transformers působí ostatní blockbustery jako přízemní a opatrná hra na jistotu. Nemohl jsem se od téhle erupce matoucích, a přitom přísně uspořádaných tvarů odtrhnout, nenudil jsem se ani vteřinu. Nejlepší, nejodpoutanější a nejpodivnější Bayův film. Vyzývám všechny, kteří tomu dají pět hvězdiček, aby mi zavolali na tajnou linku. Budu je mlčky pasovat na Witwicky. Jsou totiž lidmi budoucnosti. Nebo lidmi světa, který nikdy nenastane. Roboti píší lidské dějiny a čutají s Johnem Turturrem na kubánských plážích. Všechnu moc imaginaci a Optimovi!

    • 15.6.2017  00:09
    War Machine (2017)
    ***

    Tragickej bordel. Film, který děravou sítí chytá tisíc letících šrapnelů. Ani charakterová studie, ani mrazivé drama, ani sžíravá satira, trochu crazy komedie, trochu politika války, trochu vážnosti, trochu dobrého herectví a spousta rozpačitosti, křečí a rozklížených výpovědí, které se protiřečí. Tím neustálým střídáním nálad, poloh a tónů to paradoxně budí zvědavost, ale rozuzlení frustruje tím špatným způsobem. Michôd se snaží zachytit prázdnotu válečné mašinérie, ale jeho film je podobně velkohubě mimo jako dotyčný generál.

    • 29.5.2017  18:35
    Nemilovaní (2017)
    ****

    Scenáristická i režijní masterclass, film přesně vystavěný, nejen příběhově, ale i náladově. Mrazivý obraz společnosti sebelásky, společnosti bez empatie. Inspirativní fúze syrových postupů rumunské nové vlny a Tarkovského metafyziky opuštěných míst a zastaveného času. Nebýt několika drobných falešných tónů a trochu rozpačitě repetitivního středu filmu, byl by to po Leviatanovi další masterpiece. Takhle "jenom" výtečné drama.

    • 29.5.2017  18:31
    Čtverec (2017)
    ***

    Film přetékající významy a podněty k zamyšlení - od komické postavy liberála a egoisty, přes satirický obraz institucionalizovaného umění až po širokou metaforu společnosti zmítané mezi sobectvím a altruismem. Co je Östlundova síla je ale i jeho slabost. Narozdíl od uceleného konceptu Hry a soustředěné vztahové studie Vyšší moc ve Čtverci Švéd těká, hledá přesný timing scén i zneklidňující moment, kdy se díky jejich trvání láme význam. Má to pár skvělých momentů, ale jako 142 minut dlouhý film to funguje spíš jako pásmo k polemice a reflexi. Takže důležité téma, které hledá optimální filmový tvar. Jako Zlatá palma - zajímavá, ne úplně konvenční volba. Cením si zápas, který jsem s tím svedl. Ale předchozí dva Rubenovy filmy mám výš.

<< předchozí 1 2 3 4 16 31 46 61
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace