Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1222 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 16 32 47 62
    • 17.2.2018  22:06
    Dovlatov (2018)
    ****

    Ruská kultura vždy fungovala jako společenské fórum - a Dovlatov není výjimkou. Kontrast mezi hodně doslovnými dialogy a typicky "germanovskou" mizanscénou, tentokrát však snímanou v dusivém detailu, je v něčem lehce iritující - jako by Dovlatov byl stejnou měrou nepřístupný jako přehnaně rétorický kus. Divák neznalý reálií se může v té mlze a záplavě útržků ztrácet. Pokud ale máte o téma vztahu spisovatelů a moci v Rusku aspoň trochu zájem, je Germanův film apartní, podmanivou, i když trochu rozvleklou podívanou se skvělým protagonistou, který zápolí s nepochopením, vnitřní slabostí i pokušením zaprodat se režimu.

    • 16.2.2018  21:41
    Damsel (2018)
    odpad!

    Bratry Zellnery jsem po jejich toxickém exkrementu Kumiko měl za naprosté retardy, jsem rád, že to potvrdili i tímhle anti-westernovým potratem.

    • 16.2.2018  21:40

    Pokorná, soustředěná studie procitnutí a rozkladu jedné společenské vrstvy. Suverénně zahrané, skvěle ozvučené a po rozpačitém úvodu i velmi podmanivé. Marcelo Martinessi je pozoruhodný talent, který se zajímavě etabluje někde mezi Lucretií Martel a Kleberem Mendonça Filhoem. S jeho Aquariem, studií intimního života stárnoucí ženy v rozpadajícím se sídle, má konec konců jeho prvotina společného nejvíc...

    • 16.2.2018  21:36
    Fleuve noir (2017)
    *

    Opilý Colombo Vincent Cassel se potácí od panáka k panáku, umaštěně zpovídá srandovně slizkého Romaina Durise a Erick Zonca půjčuje lidem levněji a s klidem, bohužel nemá ani základní představu, jak se graduje a staví detektivka.

    • 13.2.2018  20:08

    Není to určitě nejlepší marvelovka a velkou roli v hypeu sehrává politická rovina, která mi btw přijde úplně v pohodě, jako když vám černý kluk z Ghetta vypráví pohádku, kterou slýchal od dětství. T'Challa je na poměry MCU podivuhodně pokorná postava, Tony Stark zbavený neřestí a infikovaný směsicí Shakespeara a Lvího krále. Je to kouzelně naivní a osvěžující, protože na rozdíl od dalších marvelovek se Panther skutečně věnuje figurám a třeba padouch v podání charismatického Jordana je tu prokreslený lépe než většina jeho konkurentů. Black Panther zase zmenšuje MCU svět a oklešťuje ho o kosmický rozměr. Řeší vlastně jen velmi povědomé a aktuální problémy a v důsledku proto vyznívá jako o to větší pohádka a eskapismus. Coogler svým způsobem uzavřel svou black trilogy, která vytváří postavy černých světců. Ve Fruitvale byla jeho snaha podkopávaná sociálním realismem, v Creedovi spoustou klišé, Panther při všech problémech s tempem a trikovou stránkou vyznívá jako jeho nejpřesvědčivější film. Škoda, že nedisponuje trochu ostřejším střihem a nabušenějším využitím hip hopového soundtracku. Jinak je tenhle čítankový afrofuturismus fakt velice příjemný společník. Film, který věří v lepší svět a v to, že superhrdina je někdy ten, kdo prostě něco nezištně udělá pro komunitu. Politická korektnost? Já říkám common sense.

    • 7.2.2018  22:17

    The Cloverfield Hovadnost

    • 25.1.2018  16:39
    Paula (2017)
    ****

    Od absolutní iritace až k překvapivému souznění - Paula opíše zajímavou trajektorii od pasivní, manipulativní odkopnuté hysterky až k ženě, která přes všechny omyly a zaškobrtnutí dokáže určovat směr svého života. Neokázalý a inteligentní hold ženské houževnatosti, drama všedních omylů a trapností, blízkosti i propastí. Velký respekt k nesmírně citlivé, detailistické režii Léonor Séraille a skvělému výkonu Laetitie Dosch.

    • 10.1.2018  00:00

    Wow, že bude ze Star Treku temný a místy fakt nepříjemný seriál o odvrácené stránce jinak vždy jasně vyhraněného univerza... respekt nad tím, jaký kurs to nabralo. Není to ohledávání hranic série, je to skok snožmo přes ně. A proto se z toho konečně stává věc hodná něčeho víc než jen zdvořilého fanouškovského zájmu... ST v téhle podobě může žít dlouho a blaze, pokud se zálibně neutopí v nánosech depky.

    • 5.1.2018  13:35

    Škoda vlažného a rozpačitého nástupu, který jako by nevěděl, jaký tón zvolit. Je to jinak taková light verze polské Poslední rodiny, které kraluje můj oblíbenec Søren Malling v roli nesnesitelného manipulativního pošuka v županu. V komediálním tónu film občas tápe, jako drama má svoje dojemně ujetá místa. Genz se rozhodl pro hodně stylizované ladění, což na jednu stranu dodává Uffeho panství svojské retro kouzlo, na druhou stranu film občas působí nadměrně koženě. Bohové musejí být šílení a já si k Uffemu nakonec vypěstoval jistou slabost.

    • 4.1.2018  15:30
    Borg/McEnroe (2017)
    *****

    Pětka od srdce, protože ratio může namítat, že scénář Ronnie Sandahla se v prostřední pasáži trochu nepřehledně utápí v odbočkách. Srovnání s Rivaly je na místě. Borg/McEnroe jsou ale lepším dramatem, protože místo povrchního konfliktu dvou plakátových ikon pracují se subtilnějším typem napětí – jsou o dvou typech překonávání vnitřní tenze, o dvou typech přijetí sebe samého. Stroj vs. Floutek, přitom ale vnitřně dva podobné typy vulkánů, kteří volí různé cesty k cíli. Filmu dominují precizní herecké kreace.LaBoeuf musí hrát magora, aby konečně našel hereckou disciplínu a to, co předvádí lidská jehla Sverrir Gudnason je jednoduše fenomenální. Dokáže být strhující i ve chvíli, kdy stojí zády ke kameře. Film je především BORG, ale přesto si najde dost prostoru, aby v závěru zúročil i zvláštní sympatie k McEnroeovi. Poslední půl hodina jen umocní obrovskou zbraň v podobě dynamického střihu, skvělého výtvarného využití kurtu a osobní kamery Nielse Thastuma. Elegantní, strhující a inteligentně vrstevnaté drama, kterému nepodrazí nohy ani nižší rozpočet. Pleasure do posledního míčku. Game, set, Metz.

    • 23.12.2017  09:40
    Bright (2017)
    **

    Na tom nápadu je všechno dobře. Urban fantasy, sociální metafora, Nigga/Orc buddy chemie... dokonce i Ayerovo režijní rozhodnutí posadit to do realistického tónu a la Patrola je dobré. Provedení, v tomhle případě spíš exekuce, je ale trochu likvidační. Po nadějné čtvrthodině se to zvrhne v absurdní přehlídku klišé a nefunkčních rekvizit bez jakéhokoli rytmu a uspokojivého napětí, které zachraňuje Will svým hláškováním. Akce je těžkopádná, zívačková. Příběh připomíná to nejhorší z Underworldu. Edgar Ramirez je asi nejabsurdnější ksicht od doby, kdy si Travolta a Whitaker zavedli šlauchy do frňáků v Batllefield Earth. Mytologii se nepodaří jakkoli vytěžit, to, co ve filmu skončilo, působí retardovaně. Nazývat to blockbusterem kvůli pár komorním trikům a áčkovému obsazení se mi nechce. Zlatej Spectral.

    • 18.12.2017  23:39

    Mám to pořád rád, ale největší grády to dostane někde uprostřed (a to ani ne díky akční scéně), pak už to tak elegantně kluše k nevyhnutelnému závěru. Pořád platí, že Vaughn umí akci naservírovat na stříbrném podnose beze švů, ale škoda, že jeho provokace už nemají takové koule. Jenom Eltona Johna, ten se sice prokoksoval důkladně a kope jak o život, ale na Tajnou službu to stejně nemá...

    • 13.12.2017  14:53

    Než se zas rozjede neplodná na debata "Disney kurví Star Wars", ruku na srdce, i Lucas se často při klíčových rozhodnutích projevoval jako rozený obchodník spíš než oddaný a neposkvrněný autor kosmického díla. Roztomilé plyšáky a galaktické dostihy tím pádem dávám stranou. Pokud někdo vytýkal Abramsovi, že neměl odvahu, těžko může to samé použít proti Rianu Johnsonovi. Ten totiž rozepsal nejkošatější partituru ve třech hlasech, z nichž každý klene trochu jiný oblouk. Máme tu klasickou vesmírnou bitvu, bitvu mezi světlem a temnotou (která zuří uvnitř hrdinů) a také vedlejší "heist" linii, která má oběma dramatickým větvím dodat lehkost. Nejvíc problémů je nakonec s ní, protože jako nakopávač úplně nefachá (spustí se trochu překotně, akce Dubrovnik v něčem evokuje zatěžkané časy Lucasových prequelů, celé to nakopne až excelentní nástup Benicia Del Tora do kánonu). O nějaké kódy a infiltrace tu nejde. Jde tu o Sílu, rodová prokletí, samotu a překvapivé pouto napříč stranami. Film táhne Adam Driver, nejkomplexnější padouch na scéně, kterého si Johnson ještě vymazlil. A samozřejmě Mark Hamill. Sedmička byla sólem pro Sola, osmička je poctou Lukeovi i odvážnou rozpravou o idejích rytířů Jedi. Rian Johnson má oproti Abramsovi šťastnější ruku na ikonické momenty, umí vymalovat plátna, které se fandům SW vyleptají do sítnice. Má i neobyčejným talent pracovat s původními SW jako svatým Písmem, jehož jednotlivým částem dodává nové a překvapivé akcenty. Poslední z Jediů je film utkaný z několika průměrných, celé řady dobrých a několika výjimečných scén a plně zúročuje předchozí výkop směrem k nové generaci hrdinů a příběhů. Kdyby za mnou teď někdo přišel a řekl mi, že jsem právě viděl nejlepší SW od Impéria... nehádal bych se s ním. A počkal si na další projekce. Je totiž sakra co objevovat! P. S. Zároveň jde o nejlepší biopic Slavoje Žižka v této i přihlehlých galaxiích.

    • 12.12.2017  22:18

    Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti.

    • 11.12.2017  23:05
    Potvora (2017)
    ****

    Kdybych by dramaturgem filmu, zeptal bych se režiséra, proč do své civilní, téměř improvizačně plynulé a realistické metody vnáší barokní podkres (ten bych pochopil) a dvojí pohled skvělé Amandy Collin do kamery. V té chvíli ten film působí misogynně, když jinak poměrně nejednoznačnou figuru "potvory" banalizuje. Hodně tomu pomáhají dobře odpozorované situace a striktně komorní rámec. Název tomu dává možná až zbytečně jasné vyznění, nerozhodná a nejistá mužská figura do téhle rovnice manipulací vnáší pochyby. Je to příběh dvou lidí, kteří nedokáží být bez sebe, ale už vůbec nedokáží být spolu. Ale taky portrét člověka, pro kterého je dominantní a manipulativní partnerka alespoň nějakou kotvou. Škoda, že tohle zjevně přišlo Tafdrupovi málo, takže přidal laciný "ďábelský" motiv. Odpozorované detaily a všednost ale cením.

    • 3.12.2017  15:45
    Paddington (2014)
    ****

    Cute a plné režijních nápadů, které i jednoduchou dějovou linii bez problémů utáhnou.

    • 2.12.2017  23:48
    Dark - Geheimnisse (S01E01) (epizoda) (2017)
    **

    Německá Zóna soumraku s výborným vizuálem. Jinak topornost až za hrob. Pilot buduje napětí tím, že sčítá různá zneklidňující klišé, obvykle zapasované do kulhavých dialogů naprosto nijakých postav.

    • 29.11.2017  23:17
    7 životů (2017)
    ***

    Wirkola to ukočíroval v mezích možností solidně, byť mít na place 7x Noomi, to zavání bolehlavem a ne že by občas to hraní do prázdna nebylo cítit. Škoda, že škrabalové Botkin a Williamson z plnotučné látky udělali takovou řídkou a nakyslou čalamádu, jejíž logické kopance musí režisér zachraňovat béčkovými výstřelky (zábavnými). Celkově to je taková bizarní směsice Equilibria, nového Total Recall s druhým nálevem z Minority Report a Potomků lidí, ke svojí škodě je to zhruba stejně inteligentní jako první jmenované. Takže logický cedník s průstřelem hlavy. Kdo neodhadne pointu hodinu dopředu, patří do cryo komory. Tohle měl napsat Andrew Niccol a čauve. Jako večerní sedativum OK.

    • 29.11.2017  17:08

    Místy toporně aranžované a ve výsledku vlastně bezradné, nejvíc nápadité je závěrečné počítadlo mužů a žen v titulcích. Jedna z mnoha ukázek, že nejtěžší je v diskusi překonat vlastní zákop.

    • 16.11.2017  23:15
    Undir trénu (2017)
    *

    Měli jsme psa a kočku aneb když se Islanďan utne. Banální rodinné drama s třeskutě detailním twistem do sousedského slasheru. Že se kritici smáli chápu. Jinak by museli brečet.

    • 13.11.2017  21:28

    Osm dílů čekání na tenhle mash-up všeho, co mám na Star Treku rád... není to trochu moc? Každopádně teď je dobrá šance začít znovu a líp...

    • 13.11.2017  10:09
    Blok 99 (2017)
    *****

    Arty grindhouse, který svým pomalým tempem a lidským křižníkem Vincem Vaughnem drtí lebky. Extrémně precizně vybudované napětí a režijně bravurně zvládnutý přeskok od realistického úvodu až k důsledně béčkovému finále v prostředí sklepního pekla pro zvané psychopaty. Feat. boží camea pro žabí oči Udo Kiera a verbální mráz Franka Melameda. Prostě portrét světa, který nezná slitování, s žiletkovými konturami. Bradley Thomas je nejtvrdší a nejchladnokrevnější zmrd na trhu s utrpením. North of OK, south of cancer. V mým ideálním světě vyhrávají ceny za režii na velkých festivalech lidi jako S. Craig Zahler. Protože, božínku, todle je INOVATIVNÍ kopačka do rypáku, režijní masterclass, přitom žánrovka, která si mě vodila za rypák od první vteřiny.

    • 12.11.2017  15:11
    Mindhunter (TV seriál) (2017)
    *****

    Brutálně komplexní studie lidského chování, která extrémní materiál z věznic vždy subtilně převede do každodenního života hlavních hrdinů. Cit pro detail, rytmické dialogy, ironii a neokázalé napětí "ve druhém plánu" z toho dělá seriál roku.

    • 3.11.2017  13:14

    Silly retro epizoda. Škoda, že to v kontextu seriálu vyznívá spíš jako další projev tápání.

    • 1.11.2017  13:31

    Pohodový šestákový mash-up lepších a dotaženějších filmů, který nahoru táhne rozjívená Landonova režie, dynamický střih a řádně křupavá "biotch" Jessica Rothe, naopak dolů ho sráží druhá polovina, kde scénář už nemůže spoléhat na ukradené nápady a musí celý ten loop nějak vypointovat. Přičemž tomu začnou ujíždět nohy do všech stran. Ale zábava dobrá, silná trojka.

    • 27.10.2017  14:33

    Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci.

    • 22.10.2017  09:35
    1922 (2017)
    ***

    1922 trpí syndromem celé řady kingovských adaptací. Autor používá paranormální a hororové prvky k prohloubení dilemat a duševních stavů postav, k umocnění dramatu, které má jinak "nehororový původ". 1922 je v jádru tvrdou baladou o vině a výčitkách, dramatem o lásce muže k synovi a zemi, která převáží nad láskou k matce. Navzdory skvělému vizuálu a dobrému obsazení je právě drama hodně kulhavé, vleče se a mocně si vypomáhá voice-overem Thomase Janea. Hlavně konflikt Wilfa se synem nevyzní zdaleka tak intenzivně, aby člověk prožil následné "sklepní zjevení" tak silně jak režisér plánoval. Krysy a přízraky prostě vyhlížejí spíš jako béčková proprieta a příliš okaté dořečení něčeho, co je jinak úzce spjaté s nitrem hlavní postavy. Thomas Jane je jako redneck dostatečně fotogenický, ale jeho výkon rozhodně nemá (a ani nemůže mít) parametry hlubšího dramatu. 1922 se drží v komfortní zóně a to platí i o soundtracku Mikea Pattona. Solidní práce, ale marginální výsledek.

    • 20.10.2017  18:04
    matka! (2017)
    *

    Jsou prý režiséři, u nichž se vyplatí sledovat i jejich nepovedené filmy. V tom má Aronofsky kliku, protože jeho poslední povedený film byl Wrestler. Matka! (jak to tak říct a neurazit) je třeskutě banální storka, kterou vměstnáte do pár učebnicových klišé. Darren jí dokázal oplácat baculatými a nabubřelými vaginálně-biblickými symboly, čímž dodal všem těm béčkovým replikám zdání bezmála kosmické platnosti. A protože první polovina je neškodná a vůbec nikam nevede - navíc stále opakuje jednu a tu samou figuru - připravil si na závěr delirický průlet dějinami násilí a kurzem religiozity pro začátečníky. Tenhle režisér se zjevně cítí jako virtuózní Poeta, ale ve skutečnosti je to jenom upatlaný štukatér a údržbář. A jeho rajský altán se mu rozkládá pod rukama. Jennifer Lawrence tentokrát neirituje. Je naprosto odevzdaná do rukou loutkáře, který sám moc netuší, proč se mu všechny ty nitky pletou a kam vlastně vedou. Óda na úděl ženy, matky, rodičky? Kdepak, taková malá Fontána pre samohanu. Weh.

    • 16.10.2017  21:38

    Po bezpohlavním začátku to konečně našlo odvahu být nějaké, i když to možná poruší očekávání trekkies. Trochu života do toho mycélia.

    • 9.10.2017  22:42

    Místo hluboké melancholie mělké krajinkářství. Místo jednoduchého noirového příběhu neuvěřitelně vláčná a bohužel zoufale průhledná vyprávěnka o hledání smyslu ve světě mizejících vzpomínek. Mezi originálem a tímhle je asi stejný rozdíl jako mezi fyzickým prožitkem a hezky namalovanou kulisou. Zároveň 2049ka dobře dokumentuje impotenci, ke které Hollywood odsoudila současná móda kříšení ikon. Blade Runner byl stejnou měrou poctou historii jako vtahující vizí budoucího světa. Druhý díl je jenom prázdným plátnem, kam Villeneuve a Deakins nanášejí pár nových kontur, ale přitom se nedokáží vyvázat z povědomosti těch starých. Jistě, to ani není cílem. Ale místo vize je výsledkem sterilní muzeum. A bohužel bezkonkurenčně nejhorší režijní momenty, pod které se brilantní Kanaďan podepsal. Je to v klíčových momentech stejné jako čínské finále Arrivalu. Paradoxně uspěchané, nedotažené a scenáristicky vysloveně prostoduché. Šestáková historka, kterou se top šajby snaží přelakovat na klasiku. Původní Blade Runner měl tajemství. Tohle jen průhledně doslovné symboly. Pomíjivá věc, na kterou se za 30 let bude vzpomínat leda jako na testament doby, která se zacyklila ve vlastních vzpomínkách na vizionářské časy. Epocha replikantů s časovou pojistkou. Sázím syntetickou ledvinu.

<< předchozí 1 2 3 4 16 32 47 62
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace