Marigold

Marigold

Vít Schmarc

okres Praha-západ
muž v klíčovém průmyslu

homepage

1256 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
    • 6.12.2018  14:16

    Petr Zahrádka zasadil do romantického prostředí Beskyd pronikavou, bezmála antropologickou sondu do života mentálně zaostalých vesničanů. Aspergerovská postava doktora Martina je pak odvážným komentářem maskulinity, která v kontaktu s majestátem hor i čvančar prochází silnou identitární krizí. Druhá polovina filmu vymění psychologickou vrstevnatost za symbolický, místy téměř kusturicovský komentář zlomené národní identity. Metaforicky demonstruje, že je to právě historie, která táhne Čechy a Slováky k zemi. Je třeba ji nekompromisně odhodit, abychom se osvobodili od jha předků a konečně se dotkli svého mužného, plodivého já. Velmi se těším, kam nejambicióznější české multiverzum tato zkoumání posune v očekávaném spin-offu Strážmistr Topinka.

    • 5.12.2018  16:59

    Steampunkové Star Wars? Dream on. Wannabe soft verze Mad Maxe, podvyživené Hunger Games a mizerná kopírka Wachowski sis s naprosto nekompetentní režií, přeplácaným vizuálem, na spodek mrtvými herci a spoustou strašně špatných scenáristických řešení. Už dlouho jsem neviděl takhle nefunkční film.

    • 1.12.2018  18:43

    Trochu jsem se bál, že nám Netflix hodlá udělat z kultivované BBC rytírny novou Hru o trůny. Naštěstí otravná pidlozubá sexbomba Skade nedostane zase tolik prostoru a poslouží k tomu, aby Uthred dostal zas novou hranu. Tahle postava se za tři série vypracovala mezi nejzajímavější a nejzábavnější. Tvůrci si dávají záležet, aby k němu divák nikdy nemohl mít úplně ukotvený vztah. Uthred je nevypočitatelná, bloudící postava, veškeré přímé sympatie tak schytává geniální sidekick Finnan. I když se chvíli může zdát, že se třetí řada hodá patlat v pohanských pověrách, druhá polovina je čistý masterpiece přímočaré a emotivní historické rubačky. Král Alfréd a jeho vztah s Uthredem se postarají o emoční vrchol seriálu a tvůrci mají v záloze pořád dost postav, které dokáží vtrhnout na scénu a strhnout (Beocca). Tenhle seriál je esencí rytířských eposů i heroické fantasy. Příběh muže, na jehož ramenou stojí králové, ale který je vždycky vyškrtnutý z kronik, protože je příliš problematický a nesedí úplně do žádného vyprávění... tedy s výjimkou The Last Kingdom. Ať už Zaklínač dopadne jakkoli, jsem klidný. Mám Uthreda. Destiny is all!

    • 25.11.2018  21:09

    Buster Scruggs ten dobrou mušku měl, jó... zato Coenovci kropí terče s hodně proměnlivou úspěšností. Většina kulek jde spíš do prérie. Nesourodá, nevyrovnaná antologie, která má připomenout romantické kouzlo westernů a západu, který nikdy nebyl... ale připomíná spíš, že Coeni už dávno nejsou mistři tónové ekvilibristiky, výstředních dialogů a brilantních point. Tenhle film spíš na sentiment hraje, než by ho sám dovedně vytvářel. Některé povídka (trupák, zlatokop) jsou vysloveně příšerné a mimo rytmus. I když se tu střídají nálady, celkový dojem je šíleně monotónní, i proto, že Coeni jen bezpečně variují. Nakonec s láskou vzpomínám na dementní verzi Limonádového Joe, oběšenecký blues Jamese Franca a psí baladu... zbytek nestojí ani za plivnutí do prachu.

    • 24.11.2018  18:36
    Bodyguard (TV seriál) (2018)
    ***

    Seriál, který se docela dlouho tváří jako aktualizace šachových partií Johna le Carré, ale nakonec se možná do dějin zapíše jen jako strhující audition tape Richarda Maddena na roli Bonda. Božínku, ten kluk to má, killer look, zranitelný šarm i zvláštní křehkost. Jeho postava se hladce mění před očima z výkonného stroje na naprosto rozhozenou továrnu na traumata. Bohužel, všechno ostatní v tomhle světě je stojí na vodě. Až do pátého dílu jsou to pomalé přísliby, které rozmetá šestka přehlcená twisty, nesmyslnými vysvětleními a vysloveně debilními motivacemi ústředního spiknutí. Bodyguard jako politický thriller nakonec není žádnou pečlivě promyšlenou šachovou partií, ale stupidní scenáristické prší s dírami v logice. Směšná konstrukce bohužel zpětně devalvuje ambiciózní pokusy o drama a dává jasně najevo, že úsměvná klišé o vztahu strážce a jeho svěřenkyně nebyly jen chvilkovými úlety. Je to vlastně laciné, byť hezky nasnímané a moderně nazvučené béčko. Škoda, ale Madden je v současnosti top on my 007 list.

    • 21.11.2018  20:57

    Proč Gary Oldman vzal roli Dicka Cheneyho v tomhle céčku je asi stejná záhada jako co dělal Andrej junior na Krymu. Občas působí dojmem, že šel kolem a nafasoval uniformu, tak prostě něco utrousil, rukou potřásl a šel do prdele. Gerard Butler už si z té chlapácké parodie sebe sama udělal živnost, takže mi jeho machohomoerotické etudy vlastně dělají dobře. Chybí jim pořádný rejdivý brežněvák s Michaelem Nyqvistem, kterému by měl Putin pomalu dát občanství. Je to ten Rusák. Co dál. Tenhle typ filmů kupuje TV Barrandov, akorát efekty to má horší. Rusové mluví chvíli lámanou ruštinou, chvíli lámanou angličtinou, Toby Stephens se někde zatoulal v Benghází a našel se na setu v Poljarném, scénář napsal dementní bratr Toma Clancyho a Donovan Marsh má jedinečný cit pro hnusné greenscreeny a v jedné scéně nepokrytě vykrádá Godzillu Garetha Edwardse. Každopádně je to film, kde se ponorky potápí, vynořují, míjejí skály o žiletku a vydrží masáž hlubinnou pumou. Nemůžu dát míň než tři, protože když pominu letargický střed, tak je to vlastně zábavná kravina, která najela mentálně na minu 90. let.

    • 21.11.2018  20:45
    Narcos: Mexico (TV seriál) (2018)
    ****

    Felix Gallardo se možná v Kolumbii cítí u jezírka s hrochy jako chudý příbuzný a školák skutečných narko-šíbrů, ale tahle paralelní lekce z dějin (nebo most mezi 3. a 4. sérií?) se dosavadním třem sezónám může podívat zpříma do očí. Kvalitativně totiž neztrácí. Ano, dobové Mexiko a Felix jako narkobaron jsou v něčem tuctovější než Pablo a gentlemani z Cali, ale v tom je právě síla seriálu. Pomalu, nenápadně plyne, někdy jen variuje známé situace, ale dává jim zajímavé měřítko, zneklidňující podtext, který vynikne o to víc, když znáte současné výpovědi o stavu věcí. Třeba Heli Amata Escalanteho, který se režijně podepsal pod vrcholný pátý díl a podtrhl odvahu Netflixu angažovat artové režiséry s hodně radikálním CV. Druhý příklad - výtečné retro krasojízdy sedmého a osmého dílu, pod kterými je podepsaný rozevlátý mexický formalista Alfonso Ruizpalacios. Cit pro detail a atmosféru těchto dílů je stejně výjimečný jako cit tvůrců pro typový casting. Proměny hlavních postav i neustálý příval zajímavých vedlejších figur povyšuje Narcos mezi elitu. Mexikánci se tu mohou cítit, jako doma, i když vrchol seriálu spojený s dalším výtečně zvoleným protagonistou Kimim přichází na pomezí devítky a desítky. Nemůžu si pomoct, ale opět nadšení nad narkobaladami. Hlavně ta, kde kyne dobrácký vrahoun Don Neto, rve srdce.

    • 15.11.2018  14:02
    Daredevil - Série 3 (série) (2018)
    ***

    Nejhorší i nejlepší momenty v dějinách seriálu ve třetí sezóně, u níž výšku jejích nejlepších momentů bohužel vyváží propady ochotnických zvratů a zbabraných linií vedlejších postav. Tahounem série je nenápadný, ale o to chytlavější "dobrý muž, který špatně odbočil a už se vezl" Ray Nadeem. Jediná figura, která je dovedená k působivé pointě. Pro mě celou sezónu ruinuje strašlivě odfláklý poslední díl a pocit, že Matt je ve svém seriálu jen černý pasažér. Poprvé mě můj oblíbený seriál ve výsledku spíš zklamal. Pokud chtěli tvůrci udělat temný, civilní a těžkotonážní kolos, měli se víc učit u Punishera. Ten totiž nikdy nesklouzl k béčkovým twistům a cimrmanovským odhalením.

    • 10.11.2018  23:48
    Outlaw King (2018)
    ****

    100 minut střídání epických, krvavých a štědře řešených scén a dialogů, které prostě trochu zavání cheesy historickým seriálem televizní provenience. Mackenzie aspiruje na temné středověké masoprokrvení, což se mu v luxusních davových scénách a některých kvadraturách Skotů daří, jindy ale ujíždí do povrchních cingrlátek a gaelic kýčů. Pine mi nicméně hodně sedí. Není to přehnaná macho karikatura, ale chlap, co si od jisté chvíle jde klidně a neochvějně za svým... někomu může připadat divné, že právě takového vůdce lidi následují - já je chápu. Šel bych za ním taky. Btw, Aaron Taylor-Johnson poprvé v kariéře vypadá, že má chuť na syrové hovězí.

    • 9.11.2018  18:11

    Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá...

    • 20.10.2018  16:48

    Měsíční elegie, film, kterej je mnohem víc o otcovství než o průzkumu vesmíru. Ten je koneckonců stejně jenom místem, kam naše tenký a chatrný skořápky odhazujou svůj smutek a úzkost. Nic mě letos nerozebralo tak jako První člověk. Virtuózní mozaika ostrých detailních a klaustrofobických střípků v super 16 a IMAXové šírky, která mi dokonale vypláchla senzory. Gosling může zase očima kanalizovat melancholii a výkon Claire Foy je silnější než gravitace.Takhle měl vypadat Interstellar... pro mě největší filmový zážitek roku 2018 a dokonalý reparát za La La Land. Damien už zase fackuje.

    • 16.10.2018  16:59
    Halloween (2018)
    ****

    Dravec nechce umřít, dokud nepokoří svojí kořist. Ale to samé platí o kořisti. David Gordon Green vyřezal a pečlivě nasvítil důstojnou poctu nepřekonatelnému originálu, které mocně brousí ostří famózní soundtrack dokazující, že podobně jako Michael ani Johnovi tunes z osmdesátých nestárnou. Atmosféra je hutná, homage elegantní, kamerové jízdy hladké, lekačky ne úplně invenční, ale atmosféra řízná... nevidím důvod proč se nenechat zas jednou naporcovat.

    • 12.9.2018  22:34

    Krom hlavní linie je Conjuring spíš semeniště klišé a odfláknutého build upu. Druhá Annabelle má ten problém, že u věcí setrvává moc dlouho nebo moc krátce, každopádně to, jak postavy-marionety účelově vede od lekačky k lekačce je srandovně průhledné a kazí mi to veškeré potěšení. Hračkářství bez fantazie.

    • 12.9.2018  19:59
    Tvář (2018)
    *****

    Jsme všichni tak trochu kurvy a tak trochu v prdeli, jako by se rozléhalo jihopolským venkovem, kde se pod největší sochou Krista na světě potácí panoptikum pokryteckých, xenofobních a vystrašených tvorů, mezi nimiž trčí páčo, maluch a metalové hadry rebela Jacka. Malgorzata Szumowská se hlásí s originální a jedovatou směsicí romantické bajky o vnitřní kráse a realistické výpovědi o stavu současné východoevropské společnosti, která se tak děsí všeho nového a vzývá neexistující tradice tak úporně, až naprosto ztratila tvář. Tohle je film, který české kinematografii chybí. Nedokonalý, ale relevantní a utržený ze řetězu. Nedoostřený přesně tak, jako identita jeho postav.

    • 31.8.2018  23:56
    Upgrade (2018)
    ****

    Nejlepší metoda na pomstu? Zapojit vnitřní automat a bypassovat svědomí. Vizuálně i zvukově suverénní dílo, které v první polovině sem tam trochu zavání mechanickou hříčkou, ale nakonec rozpojí pochyby. Krvavý a realistický cyberpunk chytře pracující s minimalistickou výpravou a zkresleným snímáním i zvukovou stopou, která ve mně probouzí vzpomínky na Deus Ex... instaluju! Ex Machina bez zbytečného chytrolínství, dobrá směs béčkového spádu a áčkových řešení.

    • 21.8.2018  21:53
    Dubček (2018)
    **

    Tak trochu hagiografie problematického politika. A místy opravdu mizerně napsaná, jako patetická esej bilancujícího Dubčeka. Film o důležitých věcech. A k ničemu.

    • 16.8.2018  16:08
    Mars (2018)
    odpad!

    Naprosto nekoukatelný a toxický slepenec mdlé režie, bezpohlavního scénáře a nevýrazných herců. Nápad tam snad kdysi byl, ale realizace připomíná čekání na zázrak. Který nepřijde. Radil jsem se o tom s velkou medvědicí a řekla mi podobné prd jako celý Mars.

    • 15.8.2018  09:42
    Léto (2018)
    ****

    Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou.

    • 2.8.2018  12:11

    Špičková práce, které pro mě chybí vrcholná scéna, kterou byl Turandot v pětce nebo Burdž Khalífa ve čtyřce. Nicméně akční složka je nejlepší, co vzniklo od dob Dark Knight Rises, v němž si Nolan pověsil na špagát letadlo. Cruise je hazardér, který svou odvahou bojuje proti času i faktu, že herecké hvězdy vymírají. Udělá všechno, aby diváci zalapali po dechu a nebojí se kvůli tomu podstoupit extrémní riziko. A McQuarrie to dokáže dokonale usměrnit na plátno. Bude po všem, až řeknou, že je po všem.

    • 26.7.2018  17:08

    Vlídná chalupářská balada, která střídá momenty bystrého pozorovatelství a snaživá klišé deadpan komedií. Pointy tomu občas vyletí oknem, hudba Aleše Březiny je zas tak rozpustile a nablble návodná, ale když Kačer zasedne na posed, tak si člověk uvědomí, že Chata na prodej se dokáže dotknout sentimentu rodiny a chalupaření, tragikomiky všednosti. Solidně zahrané, hezky nasnímané a jednoduše příjemné jak opéct buřta a vdechnout při tom pár kuželek. Beru.

    • 1.7.2018  16:09

    Balvan větší, ale ne těžší. Sheridan už se svou zálibou v macho charakterech dost opakuje, podobně z temného prostředí současné Ameriky jako by dokázal těžit pořád méně a méně. Zůstává jen u skličujících výjevů, které tentokrát neskládají tak zdrcující a tajemný celek. Soldado je ale řemeslně velmi dobrá práce, thriller s tempem a atmosférou. I v nejsilnějších momentech ale pořád působí spíš jako zdařilá imitace filmu, který dokázal diváky rozvibrovat napětím pod hladinou. Soldado je hodně záležitostí povrchu, což ale Sicariovi nohy nepodráží. Pořád je tu laserový zrak Benicia Del Tora a krajina bez zákona.

    • 26.6.2018  17:08
    Sněhulák (2017)
    *

    Nepijte metanol, milé děti, dopadnete jako Sněhulák.

    • 25.6.2018  15:52
    Tomb Raider (2018)
    ****

    Lara Croft on Uncharted Territory aneb poslední křížová výprava za mumií Björk, která se povedla. Mix gamingové estetiky a realismu je pořád dost nevyvážený, ale Uthaug umí hodně příjemně vybalancovat digi balast a fyzické pojetí akce. Plus Vikander je skvělá, drzá, rebelující a kopající do koulí očekávání těch, kteří rádi přihoňují nad výstřihem. Bavil jsem se skvěle a prvně doufám, že tahle party bude pokračovat! Rozhodně jedna z nejlepších videoherních adaptací.

    • 20.6.2018  13:01

    Sirotčinec pro dinosaury aneb scénář, který marně spojuje nepasující dráty a režisér, který usilovně vytváří neexistující napětí. Jurassic Fail.

    • 17.5.2018  08:27

    Je lepší metodou záchrany světa sabotáž věží vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná "zenová teroristka" ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona, který se podobně jako v O koních a lidech zabývá laskavými črtami islandské svéhlavosti. Zjevování kapely, která doprovází dění ironickým soundtrackem, připomene filmy Roye Anderssona, ale Woman at War je spíš čistá žánrovka ve stylu "gentle nordic weirdness", kterou si lze skvěle užít.

    • 17.5.2018  08:18
    Zloději (2018)
    *****

    V něčem se Koreeda vrací k temnější, sociálně realistické notě svých starších filmů, ale mistrovsky ji mixuje s vřelou melancholií Naši malé sestry a Po bouři. Shoplifters jsou brilantním prolnutím Jaký otec, takový syn a Nobody Knows. Film o tom, že láska mezi rodičem a dítětem není předurčená a rodina je, jako téměř každý sociální útvar, věcí společenské dohody (nebo jejího radikálního porušení). Precizně vystavěné, emocionálně uměřené, vrstevnaté a v něčem strašně skličující i plné naděje. Koreeda totiž ukazuje, že rozpad tradičních rodinných modelů nemusí znamenat konec. Ve světě inklinujícím k úplně jiným hodnotám se může vztah dospělých a dětí přerodit v něco docela jiného. Víc než co jiného jsou Shoplifters oslavou empatie a bezpodmínečné lásky nezávislé na genetických vazbách. Mistr na vrcholu.

    • 17.5.2018  08:11

    Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali.

    • 25.4.2018  13:29

    Brace for impact! Thanos mi vždycky přišel jako zvláštní gumák s obscénní bradou, ale Infinity War si do značné míry urval pro sebe. Konečně překvapivě dobře prokreslený mega-záporák, který funguje jinak než jako věšák na přefouklé zbraně. Jinak je to jako když vaše oblíbené postavy někdo narve do obřího mixéru, z něhož se rozletí do různých koutů galaxie a část z nich už se taky nemusí dožít dalšího dílu. Ta chemie mash-upu je moc dobře nastavená, funguje jak rozverný humor Guardians, tak Avenger patos, moc dobře se doplňují. Russovci to zase režijně ustáli na výbornou, má to zvláštně realistický, potemnělý nádech, přitom to sedí i do křiklavého klíče Ragnaroku. Dvě a půl hodiny jsem se radoval, protože se vždycky má kdo epicky objevit a někomu zachránit super-řiť... teda skoro až do konce. Avengers: Infinity War jsou parádní snoubení zábavy a fan emocí, skutečně důstojné první dějství filmu, který uzavírá éru. Někomu může chybět jasnější pointa, já to beru jako pozvání na další avengerovskou joyride za rok. Už teď stojim ve frontě jak fakin MCU bitch. You got me there...

    • 24.4.2018  14:07

    Last Of Us meets Walking Dead meets Steven Spielberg's War of Worlds. Navzdory tomu, že Krasinski vždycky uhne od vážných tónů k lehce cheesy postupům a zvratům mě tahle tichá elegie držela od první do poslední minuty. Takhle nějak by točil Shyamalan, kdyby se nezbláznil.

    • 19.4.2018  10:02
    Hastrman (2018)
    **

    Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE.

<< předchozí 1 2 3 4 17 32 48 63
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace