Marigold

No Smoking Orchestra je něco jako hudební výcuc z Kusturicových filmů. Trocha folklóru, trocha dechovky, trocha rocku, trochu bizarních socialistických kostýmů, trocha historické hořkosti a dohromady kapela s neskutečným drivem. V tomhle dokumentu se můžete přesvědčit, jak to vypadá, když pánové vyrazí na šňůru. Nevíte, co je legenda a co je pravda, ale k čertu s tím, jako celek je to výborná zábava plná výtečných dialogů i koncertních záběrů. A pokud se nemýlím, bubeník Igor Kusturica je Emirův bratr, ne jeho syn :o))

William Shakespeare na nich spáchal strašlivý hřích. Z nicoty je náhle přivedl do světa, kterému nerozumí (ale občas se jim do úst derou podivné cizí repliky), do světa, který se nechová podle pravidel logiky. A ti dva ani nevědí, který je který, ale nebylo vám to při sledování Hamleta vlastně jedno? Zkrátka: Stoppardův mistrovský divadelní apokryf, který si pohrává se shakespearovským obrazem světa jako divadla a rozprostírá ho do absurdního rozměru divadla v divadle v divadle (viz. loutková scéna, která ještě posiluje rafinovanost Hamletovy hry s králem). Humor Stoppardova dílka je suchý a černý jako kašel, výkony Rotha i Oldmana padnou jako prdelka na nočník. Navíc jazyk divadelní hry/filmu může co do hravosti směle soupeřit s jazykem mistra ("slovní tenis" obou hrdinů je jeden z nejbrilantnějších dialogů, které jsou ve filmu k slyšení). Parodie ve svém žánru rovná dokonalostí Hamletovi. Skvělé, vtipné, intelektuální a přitom nepovýšené!

Švejk v podání Rudolfa Hrušínského je rozkošný český řízek s na prvním pohled dosti chabým mentálním potenciálem, ale narozdíl od Haškova Švejka mu chybí ona rafinovanost v nenápadném zesměšňování autorit a podkopávání vážnosti války. Steklý prostě prezentuje Švejka jako velkého humanistu a člověka z lidu, ale podle mého je knižní Švejk vpodstatě ve fyzické podobě nezachytitelný. To, co vidíme na plátně není Haškův Švejk, ale Ladův Švejk. Haškův Švejk je jedinečný v tom, že není příběhem jednoho člověka, ale celé války ve vší bizarnosti a absurditě. V tom film absolutně selhává. Dost ale držkování, po stránce komediální má tohle dílko vše podstatné – skvělé herecké výkony (Kopecký a zejména Marvan!), dobré dialogy a patřičný spád. Lépe to asi rozehrát nešlo, přesto vždy raději sáhnu po Haškově knize, která je prostě o jeden rozměr bohatší...

Oproti filmu o třídu lepší. Tenhle Švejk má skutečnou poetiku a ne ten trochu přihlouple hospodský nádech jinak výborné adaptace Karla Steklého.

Výtečný válečný film, který knižní předlohu citlivě převádí do filmu. Vyvedl se jak Paul Richarda Thomase, tak Ernest Borgnine coby táta vojáků Kat. Uspokojivě dopadly i sekvence ze zázemí, které ukazují propastný rozdíl mezi frontou a nic netušícím Německem. Na americký film až překvapivě citlivé a autentické...

Zajímavý nápad, slabší zpracování. Achillovou patou filmu je, že de facto nemá žádný skutečně nosný děj, pracuje jen s decentním přerodem obyčejného člověka v hrdinu. Kupodivu to nijak zvlášť nenudí, ale ke konci filmu jsem měl neodbytný pocit "tak kdy už to konečně začne". Více než nezničitelný táta Willis se mi zamlouval tajemný skleněný muž Samuel L. Jacksona. Skrz zajímavý námět se jaksi Shaymalan nakonec úplně neproboural k filmu, ale zůstal kdesi na půl cesty. Přesto se mi tenhle snímek o "mýtu hrdiny" líbí více než Šestý smysl. Oč je méně šokující, o to je působivější. Příjemná podívaná, která reflektuje fenomén komiksu i fenomén vztahu otec-syn, ale povrchnosti se neubránila...

Musím se přiznat, že po obrovském povyku kolem Šestého smyslu jsem výsledkem poměrně zklamán. Duchařina je to pěkná, některé momenty mrazivé a výkony Osmenta i Willise výborné. Kupodivu závěrečný twist mi přišel přitažený za vlasy, i když náramně originální. Shaymalan má zjevně značný talent pro dramatickou gradaci záběrů i schopnost pohrávat si s psychikou diváka, ale moje krevní skupina to není.

Po stránce dramatické asi nejlepší "hra" DIvadla Járy Cimrmana, která je sice hodně konverzační a statická, ale o to více skvělých myšlenek a vtípků, které se v řeči schovají, obsahuje. Smoljakovi apokryfní žánr svědčí (viz. Malý říjen v Divadle Na Zábradlí), leč otázkou zůstává, zda tahle hra byla nevhodnější právě pro Cimrmany...

Tuhle hru je opravdu záhodno VIDĚT, neboť obsahuje velmi pěkná taneční vystoupení. Operetní formát svědčí zejména hraběti "zdravé koži" Zeppelinovi alias Miloňovi Čepelkovi.

Tohle bych pouštěl všem adeptům povolání učitelského, aby viděli, jak dopadnou!