mac000

Tento první Craigův film v roli Jamese Bonda je pro mě pravděpodobně nejlepší bondovkou dosud. Protože se oprosťuje od ironických a humorných tónů v chování a vystgupování Bonda (, které mu dal už Connery (a následující představitelé J.B. v tom pokračovali). Ale ve Flemingových románech takový podtón Bond nemá a proto je Craig věrohodnějším ztělesněním Flemingovy podoby Bonda  na stříbrném plátně.

V anketách mnoha filmových kritiků i fanoušků Bonda probíhá diskuse, zda "Goldfinger" je nejlepším bondovským filmem dosavadní historie. Pro mě je Jím ovšem "Casino Royale" (2006).

Soundtrack filmu mi zůstal v paměti dodnes, stejně jako nepochybně každému, kdo byl v té době ve stejném věku a viděl film v kinech. Diskotéka byla tehdy vznikajícím kulturním fenoménem. Ve své podstatě je ale Horečka sobotní noci příběhem o hledání vlastní hodnoty, vnímání sebe sama, významu rozhodování a proměnách lásky. (v USA byl v roce 2010 vybrán Kongresovou knihovnou k uchování v Národním filmovém archivu Spojených států jako uznání jeho „kulturního, historického a estetického významu“.)

Anthony Hopkins se navždy zapíše jako tvář Hannibala Lectera. Navzdory třem dalším hercům, kteří ho ztvárnili, počínaje často opomíjeným filmem Manhunter z roku 1986, bude to právě Hopkins s mrtvýma očima, uhlazenou mluvou a rtuťovitou povahou, kdo si pravděpodobně navždy udrží titul Hannibala v očích milionů diváků.

Pes baskervillský ožívá v 21. století... Ne nadarmo předčívá hlavní hrdinka příběhu v úvodu filmu svému malému syknovi dramatickou scénu z románu Arthura C. Doyla o dobrodružstvích Sherlocka Holmese. Toto "navńadění" diváka se naplní v dalším průběhu až z ne nepřekvapivému rozuzlení... Kvalitní francouzský polar.

Zajímavá věc: na festivalu polských filmů v Gdyni v roce 1979 se o hlavní cenu Zlatý lev ucházely filmy jako Slečny z Vlčí Andrzeje Wajdy  či Provinční herci Agnieszky Holland. Tyto dnes již klasické filmy však musely uznat převahu filmu Krzysztofa Kieślowského Amatér. Jeho hrdina Filip Mosz je kuchařem, který si kvůli narození dcery koupí amatérskou kameru.  Posléze je však najat svým šéfem, aby natočil dokumentární film k výročí firmy. Zdánlivě nevinný úkol Filipa zcela změní. Objeví v sobě vášeň a citlivost, kterých si nikdy nebyl vědom. Zároveň dostává hořkou lekci o ceně, kterou člověk platí za svobodu a poctivost v umění...

Film „Noce i dnie“ je v Polsku považován za národní kinematografický poklad. Skvělá historická freska o životě Poláků v době rozdělení. Půlstoletí dějin je zde vyprávěno ve velkém stylu a zároveň nesmírně intimně. Historické pozadí je pouze tím co má být- pozadím. Jerzy Antczak se soustředil především na lidi, na své hrdiny. A má přitom velkou podporu v hercích, díky nimž vytvořil úžasnou rodinu (Jadwiga Barańska byla na berlínském festivalu oceněna jako nejlepší herečka , film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film roku).

Neexistuje žádný film- tutovka, který by si mohl bý předem jistý úspěchem. Avšak Wajda, v 70. letech snad nejvýznamnější polský režisér, se ujal románu jednoho z polských nositelů Nobelovy ceny za literaturu a trefil se do černého: velkolepost se snoubí s výjimečností a vytváří impozantní dojem, který filmu vynesl i nominaci na Oscara. Wajda mistrně splétá řadu nitek dějových linií a evokuje na plátně Lodž XIX. století, v níž se odehrává epický příběh o tragickém přátelství. Možná nejlepší opus Mistra Andrzeje

Dnes se historickému filmu v Polsku příliš nedaří. Byly však doby, kdy Poláci světu představovali skvělé kostýmní příběhy plné akce a soubojů. „Potopa“ stále zůstává nepřekonaným příkladem toho, co polští filmaři dokážou, když mají potřebné finanční prostředky. Mistrovské dílo Jerzyho Hoffmana dodnes ohromuje nejen rozmachem podívané. Své místo v análech polské kinematografie si zajišťuje také vynikajícími hereckými výkony, z nichž všechny zastiňuje Daniel Olbrychski v roli Kmicice. Dodnes jeden z největších spektáklů v dějinách polské kinematografie.

Vyznění filmu zpochybňuje v podstatě všechny hodnoty, na nichž je vybudována naše "civilizace" i mezilidské vztahy. Hodnoty, které člověk za normálních okolností považuje za samozřejmé... Pro mě tedy pochmurná vize společnosti (jen té americké ??? - určitě ne). Skvělé herecké výkony tří hlavních protagonistů - novinářů, kteří až zoufale lpějí na své profesi, která však chvílemi nedává smysl,