mac000

Film je natáčen podle bestselleru Davida Yallopa, odhalujícího pravdivé pozadí skandálu z roku 1921 kolem Roscoe 'Fatty' Arbucklea, kdy byl v té době populární filmový komik obviněn ze znásilnění a vraždy mladé herečky.

Knižní předloha vyšla v roce 2005 česky pod názvem „Opravdu mrtev?“.

Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Lee Strobela popisující vznik a ohlasy jeho investigativní reportáže z roku 1980.

Little Boy se stal vítězným filmem na Pan Pacific Film Festival v Los Angeles v létě 2015, když vyhrál cenu Stella za nejlepší film. Cenu přebíral  představitel malého Peppera Jakob Salvati.

Roku 1987 se tisíce osiřelých dětí z občanskou válkou sužovaného jižního Súdánu vydaly pěšky na pochod napříč subsaharskou Afrikou, který je po tisících ušlých mil dovedl přes Etiopii do Keni. O třináct let později bylo 3 600 z těchto uprchlíků přesídleno do USA. Jsou známí jako "Ztracení hoši ze Súdánu."

Film měl premiéru na MFF v Benátkách roku 2005.

Na MFF Berlinale 2015 byl uveden o 25 minut prodloužený režisérský sestřih zrekonstruovaný režisérem podle původního scénáře, pozměněného před premiérou roku 1998 producenty, včetně alternativního závěru. Podle režiséra je tato verze temnější, více zdůrazňuje drogovou závislost hrdinů i v původní verzi potlačené homosexuální motivy.

Původně měl Brasca hrát Al Pacino. Když se ale nakonec rozhodl pro roli Leftyho, doporučil pro obsazení Johnnyho Deppa.

Film byl natočen již roku 1986, ale uvolněn k promítání teprve roku 1989.

Po dokončení natáčení se Michael Cimino odebral do střižny a začal stříhat. O svém postupu při střihu neinformoval, dokud nedodal 150minutový sestřih filmu a neprohlásil, že je hotov. Podle smlouvy s producenty měl Cimino právo na finální střih, pokud film nepřesáhl 120 minut. Cimino trval na tom, že žádné další škrty již nemohou být provedeny, a naléhal na producenty Begalmana a McNalla, aby předložili současnou verzi společnosti 20th Century Fox, americkému distributorovi filmu. Před zhlédnutím filmu řeklo vedení Foxu producentům, že film je tak dlouhý, že omezuje počet představení, která mohou kina každý den uvést. Film musel být zkrácen, jinak ho společnost Fox neuvede. Cimino se vztekal, že stříhal šest měsíců a už není co vystřihovat. Producenti reagovali, že musí existovat způsob. O několik dní později Cimino dodal novou verzi filmu, ve které byly všechny akční scény vystřiženy. „Ve scénáři po velké svatební scéně v horách následuje útok na svatebčany,“ napsal McNall. „V tom, co jsme viděli, po svatbě následovala scéna v nemocnici, kde si všichni lidé v pěkných šatech léčili zranění. Přestřelku prostě vystřihl.“ Begelman nečekal, až film skončí, aby se chopil telefonu, a okamžitě zavolal Ciminovi. Cimino mu řekl, že jeho smlouva mu dovoluje finální střih ve 120minutovém filmu a to, co jim dal, podmínku splňuje. Později byla verze „Directors Cut“ o délce 2 hodiny a 26 minut vydána.

V době vzniku seriálu se jednalo o nejdražší televizní produkci, která kdy vznikla – náklady činily 40 milionů amerických dolarů.

Ve filmu se používá technika zvaná „Front Screen Projection“, která kombinuje herecké představitele v popředí s předem natočenými obrazy na pozadí. Záměrem režiséra Douglase Davise bylo založit svůj film na „klasice“ americké kinematografie (zde přepisy románů „Čaroděj ze země Oz“ a „Maltézský sokol“) a vyjmout z ní několik scén. Jeho „herci“ pak předčítají Davisův původní scénář před bílým plátnem, na které se úryvky promítaly, aby vznikl dojem, že hrají v těchto starých filmech. Tato technika je poplatná tzv. postmodernismu, podle něhož spojením starého a nového můžeme získat nový pohled na vývoj kultury a umění.

Film byl uveden v informativní sekci na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech roku 1978.

Z šestadvaceti natočených epizod uvedla Československá televize v polovině 70. let pouze třináct výběrových.

Meč El Cida "Tizona" je stále možné spatřit ve vojenském muzeu Museo Del Ejército v Madridu.

Představitelé hlavních rolí – německá herečka Irene von Meyendorff a Brit James Robertson Justice se potkali a zamilovali do sebe během natáčení tohoto filmu. Žili společně až do smrti J. R. Justrice roku 1975.

Ztracené město Timgad, na které se ve filmu odkazuje, byly ve skutečnosti ruiny Leptis Magna, římského města ze 7. století př. n. l. poblíž Tripolisu v severozápadní Libyi, zatímco „Timbuktu“ se ve skutečnosti nacházelo ve Zlitenu v Libyi.

Film byl produkovaný společností Jaguar Productions, kterou vlastnil Alan Ladd (úvodní vypravěč).

Producenti se původně obrátili na ruského skladatele Sergeje Rachmaninova s návrhem na zkomponování koncertu (jenž v ději hraje klíčovou roli), ale ten odmítnul. Volba padla na britského skladatele Richard Addinsella kterému ovšem při orchestraci jeho melodií a témat pomáhal aranžér filmové hudby Roy Douglas (není uveden v titulcích).

V roce 1935 se společnost Universal pokusila o remake tohoto filmu. Drakonický cenzor Joseph Breen z Production Code Administration však osobně zablokoval vznik takového remaku s odkazem na to, že příběh zobrazuje „navrhované míšení pohlaví“ a prostituci.