Tosi

Cesta do duše utrápený kulturistky, ale primárně zde o kulturistiku nejde. Jednoduchej a studenej film, něco mezi třema a čtyřma.

Ani nevím, jestli by filmu prospělo, kdyby víc gradoval. No radši ne. Každopádně v tom chlápkovi se to uvnitř hezky pralo a celej film byl až na pár vyjímek uvěřitelnej.

Film bez hlavního hrdiny a já jsem rád, že jsem na to mohl koukat z domácího teplíčka.

Ten klid v prvních dvou dílech mě tak otupil, že jsem prodřímal i tu zabijačku v komoře. Ale potom vážení, to je rodinný drama jako břit. Elizabeth Olsen tu oddanou paničku v domácnosti zahrála fakt neuvěřitelně přesvědčivě, ale stejně tak ji seděla tvář potencionálního vraha. Navíc osmdesátky jak vyšitý, takže nazdar v Texasu.

Bylo zajímavý s odstupem časem sledovat, kdo všechno věděl o tomhle podvodu a co ty dva kluky ta sláva stála. Prachy sice nesmrdí, ale nostalgickou slzu jsem stejně zamáčkl.

Další důkaz, že když Mikkelsen opustí ty hollywoodský sračky a vrátí se k dánskýmu filmu, je z toho nádhernej  biják.

Úsvit překonal moje očekávání a čert vem, že jeho téma je prý kontroverzní a rozdělí diváky. Alespoň pro mě teda nebylo. Z jednoduchý detektivní zápletky se nakonec vyklubalo neotřelý osobní drama, který vyústilo v něco, co se na začátku nedalo odhadnout a díky hudbě a hereckým výkonům mě i dojalo.

Film se tak strašně snažil vypadat jako ze sedmdesátek, až zapomněl, že by měl hlavně bavit diváka. Moc nechápu zdejší  vysoký hodnocení, pro mě naprosto průměrnej až nudnej film.

Od prvního dílu to šlape jak britská jaderná ponorka a zápletka houstne jak na její palubě přibývá záhadnejch vražd. Skvělý čtyři klaustrofobický pecky.

Film ověnčenej vavříny vždycky vyvolává velký očekávání a pak někdy o to větší zklamání. Anatomie pádu není ani dobrej ani špatnej film. Vizuálně velká bída, herci dá se říct v pohodě, až na toho malýho kluka, ten na mě působil hodně nepřirozeně a sympatie k hlavní antihrdince se taky nějak nedostavily. Příliš dlouhý, příliš monotónní, u mě bohužel průměr.