Antonymi

Oldschoolová podívaná se skvělými herci, vytříbenou výpravou a příjemně mrazivou atmosférou. Příběh je sice klasický horror, ale pokud přistoupíte na pravidla del Torovy hry, budete se velmi dobře bavit.

Hodně mě překvapilo, že Labyrint spadá do PG-13, protože některé scény jsou poměrně drastické (zejména zombíci v první polovině jsou hodně nepříjemná záležitost na koukání). Wes Ball odvedl úžasnou práci a vyřádil se do sytosti, i když ke konci už filmu začne lehce docházet dech. I tak je to ale pro jednou sci-fi pro mladé, které ve vás pro jednou neponechá pocit, že platíte za studiové zvratky. Labyrint se od ostatních filmů tohoto typu příběhově příliš neliší, ale díky hutné atmosféře a sympatickému castingu to člověku vlastně tolik nevadí.

Chápu nářky všech fanoušků, ale jako samostatný akční film to nebylo tak zlé, abych to stavěla na úroveň nového Sin City nebo Elysia. Triky jsou dobré, hlášky fungují, příběh dává po většinu doby smysl a závažně nikde nedrhne. Bohužel, Jason Clarke a Jay Courtney mají dohromady charismatu méně než Rimmer a Emilii Clarke to také více sluší u draků v bedně, než s bouchačkou na velkém plátně. Není to skvělý ani nikterak zvláště dobrý film, ale do řad špatných filmů se řadit nedá.

Zábavný letní filmeček, který nijak zvlášť neurazí ani neutkvěje v paměti. Dobová atmosféra je na jedničku a Ritchie se očividně vyřádil, problém však je v tom, že lehkost, které celé prostředí nahrává, se jaksi nedostavuje. Příběh je tradiční zachraňování světa před zkázou z rukou do morku kostí prohnilého záporáka a namísto vtipných slovních výměn, které by film povýšily z běžné podívané na něco mimořádného, dostáváme porci umolousaných dialogů, které šroubovitě sunou děj kupředu. Na jedno shlédnutí pěkné, ale podruhé už bych si to nepustila.

Větší? Ano. Hlasitější? Ano. Zajímavější? Meh. Noví Avengers trpí neduhem dnešních blockbusterů - štvou se od začátku do konce v kolejích tradiční šablony, přidávají zápletky a postavy jako na běžícím páse, ale ve skutečnosti je celý ten digitální cirkus špatně ukočírovaný a drží pospolu jen na dobré slovo. Za celou dobu vás film nenechá nadechnout, ale po jeho skončení skončíte v oparu zklamání, kdy si nedokážete vybavit jedinou zajímavou scénu.

Asi na podobné filmy nemám to správné umělecké cítění, protože jestli v tomhle byly nějaké skryté hluboké metafory, tak jsem je nepochopila. Poklidná nálada nezávislého atmosferického snímku začne po zhruba tři čtvrtě hodině zoufale nudit a to především proto, že se zápletky s jezerem mrtvých ryb a mrtvou dívkou vůbec nehýbou z místa a postavy jsou veskrze nevýrazní obyvatelé malého města. Posledních dvacet mnut filmu pak začne atmosféra konečně houstnout a snímek začne být výrazně zajímavější, ale problém je, že je vám to vlastně úplně jedno. Film mi utkvěl spíše díky příjemné práci s kamerou, ale žádné katarze nebo alespoň uzavření příběhu se člověk nedočká. A i když jsem z filmů zvyklá na ledacos, krutost, s jakou se tady přistupuje k rybám, byla pro mě naprosto šokující.

Po celou dobu filmu jsem seděla napjatá jako struna a čekala, jak se celá situace vyvine. Konec byl nakonec poměrně doslovný a zanechal ve mě hodně otázek, nicméně celkové zpracování, znepokojivá hudba i naprosto okouzlující Alicia Vikander dělají z filmu nezapomenutelný a dráždivý zážitek, který budete diskutovat s kamarády ještě nějakou dobu po shlédnutí.

Film měl k dispozici extrémně silnou látku, ale nedokázal ji plně využít. Nevybavím si jediný silnější moment, který by utkvěl v paměti, jen jakýsi šum okolo případu s bezpečnou jehlou, právníky a jejich bojem s Goliášem. Situaci bohužel nepomáhají ani herci, kromě zfetovaného Evanse, který přináší do filmu jedinou zajímavou postavu, všichni ostatní hrdinové jen prošumí.

Překvapivě sterilní velkofilm, který vyrazí dech úžasnými sekvencemi deseti ran egyptských, krásnými exteriéry a okouzlujícími kostýmy, ale po příběhové stránce nenabídne nic zvláštního. Ústřední konflikt dvou bratrů je smrsknut do pár vět a většina dialogů trpí zkratkou, která celý příběh degraduje pod úroveň výborného vizuálu. Je to škoda, herecké obsazení bylo nadprůměrné, ale herci po většinu času stojí někde jako slamění panáci, protože nemají co hrát.

Na jednu stranu je to příjemně laděný indie film o různých lidech v New Yorku, peripetiích, kterými si procházejí, a atmosférou to pohladí na duši. Na druhou stranu si ale po dni od shlédnutí nevybavíte jedinou scénu, protože jsou všechny zaměnitelné a nikterak zajímavé. Hlavní hrdina je v podání Joshe Radnora prostě jen trochu méně ztřeštěnou verzí Teda z How I Met Your Mother a člověk si ho za celý film nedokáže pustit k tělu, a totéž platí vlastně o všech zúčastněných - Kate Mara je sympatická, ale její postavu shrnete holou větou, Malin Åkerman je i bez vlasů stejně otravná, jako v každém jiném filmu, a černošský chlapeček Michaela Algieriho nijak nevybočuje z řady. Přidejte pár obyčejných kytarovek a několik záběrů na New York a je z toho nemastný neslaný film, který neurazí, ale kdyby nevznikl, nikoho by to nemrzelo.