Gurtha

Odcházela jsem z kina zcela nadšena - bála jsem se blbých replik a laciných obratů, ale film mě natolik pohltil, že jsem nic takového neregistrovala. V ději je pár věcí nad kterými se nevyplatí příliš přemýšlet, ale to se mi děje i u Marvelu a podobných mainsteamových děl,  že vyčítat to zrovna Bodu obnovy mi přijde nefér. Možná jsem vůči českému filmu příliš skeptická (naposledy jsem viděla Ženy v běhu, z kterých mi bylo až zle) a tak očekávám opravdu málo, ale tohle mi vážně vyrazilo dech - prostě krása.

Jediná česká talkshow, kde se o hostovi něco dozvíte. Jo rozumím. Pobaví vás. To je krásný. Výběr hostů je dostatečně pestrý. To chápu. Jen Dědek přitakává furt stejně. Jo takhle. Ale stejně mě to děsně baví. Jo takhle to máš. A budu poslouchat dál a dál. Krásný, krásný!

Tenhle díl krásně ukazuje moji povrchnost – hluboké ženské téma, progresivní učitel, eskalující vztahy sourozenců Fisherových, David mi chvíli mluví přímo z duše – a moje hlavní myšlenka? Tady je: „Zachary Quinto, po tolika letech to bylo dost nečekané setkání, ale těch pár vteřin mi zlepšilo náladu jak málo co.“

Buď budete hledat nelogičnosti nebo si prostě užijete všechny ty maličkosti, které vychází z jednoduchého a přitom jedinečného nápadu zpřítomnit v 21. století osoby z let minulých. Ač to celé pohromadě drží detektivní pátrání a interakce hlavních postav, jako hlavní prvek považuji satiru společnosti. „Je mi líto, ale vraždy svatých nejsou slučitelný s hodnotami Foodie‘s.“ PS: zkuste originální znění, po čase budete překvapeni, jak pěkně umíte norsky :).

Jsem trochu v šoku, nedávám kdečemu 5*, takže se cítím poněkud nepatřičně, ale tohle mě chytlo na srdce. Za mě uvěřitelnější kus než rádoby hloubavé Discovery s přerostlým roztočem. Popravdě jsem poněkud v šoku, že to tolik lidí nazývá parodií, spíš bych řekla, že jde o poctu ST. Mnoho lidí díky němu sní o dobrodružství ve vesmíru a Orville tak trochu ukazuje, jak by nám to asi šlo :).

Byla jsem na premiéře a atmosféra v našem malém kině mě vtáhla natolik, že jsem odcházela nadšená a bez uzardění prohlašuji, že se jedná o nejlepší SW za posledních 30 let (Luke rules). Ovšem, celá jedna dějová linie by se dala vystřihnout, aniž by se cokoli stalo, a bůh ví co s “fakty“, kterým se nám dostalo, udělá další díl, ale dokud tu slátaninu neuvidím znova zůstávám na spokojených 5*.

Jen z pozorování pádů se mi udělaly modřiny, ale stálo to za to - noční seskok Hugha Jackmana se zapsal do topky mých oblíbených scén a Taron „cože, kdyť já toho týpka znám!“ Egerton byl boží. PS: míra uvěřitelnosti 10%.

Jsem až v šoku z toho, jak moc se mi to líbilo. Čekala jsem všechno možné, ale tohle zvláštní časoprázdno v Casablance plné podivuhodných mikropříběhů a překvapivého humoru mě opravdu mile zaskočilo.

5* si žádný jednotlivý díl nezaslouží, ale jako celek dokonale funguje kombinace známých praktik s dobou pozměněnými souvislostmi, k tomu je nutno přičíst duo neprůstřelně se tvářících Angličanů s cylindry, v nichž hnisá nevyrovnanost, a jeden pološílený génius, který by byl úžasným záporákem, ale protože je většinou v lihu, uskromňuje se pouze na velice střízlivá hodnocení práce jiných padouchů. Prostě miš-maš, kde se v zkrvaveném pokoji velebí význam pohyblivých obrázků, stavba dnes všudypřítomného Londýnského metra ničí potřebné důkazy a tajné služby vyhazují do vzduchu židovské komunisty. Jen to není podívaná k čaji o páté, viktoriánské příběhy psané v digitální éře prostě musí být „cítit“ krví, jako kdyby staré dobré krádeže kabelek v téhle době jednoduše neexistovaly.

Jsem spíš typ člověka, který ocení hlášky typu „One coffee doesn't make us friends“, než vypjatou atmosféru přítomnosti vraha, kdy jen spekuluji, zda a kolik ještě nic netušících lidí zabije (a jak dlouho mu to bude trvat). Luther ale násilný svět potřebuje, to on ho totiž stvořil – hurikán hněvu vznášející se nad vším tím svinstvem, i proto tak úžasně funguje Alice, která je vším čím sám není. První série mě způsobila několikanásobnou zástavu srdce a na závěr dokonalou katarzi, po druhé jsem se začala bát i na veřejných prostranstvích a třetí to celé pěkně bez cirátů uzavřela. PS: Nemůžu si odpustit své nadšení z opětného setkání se známými z Torchwoodu a taky je třeba ocenit postavu Marka, Paula McGanna na svých filmových cestách vždycky ráda potkávám.