Petrus1

Petrus1

Petra Schmidtová Pravdová

okres Prostějov
...ad omnia parata


Skype: petra.schmidtov

8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 9 12 16
    • 3.11.2018  19:18
    Downrange (2017)
    ****

    No, to je mi ale milé filmové překvapení! Člověk si jde po obědě s plným pupkem lehnout, že si trošku pospí u nějakého naprosto nezáživného, nízko hodnoceného thrilleru a ono ejhle, tohle vůbec žádnej thriller nebyl. Byla to celkem pěkná sniperská vyvražďovačka se spoustou krvavých záběrů. Kdo ty škatulky vlastně vymýšlí? Většinou to bývá naopak – někdo nějakou naprosto nezáživnou kravinu nazve hororem a paxe diví, že spousta fanoušků žánru to sjede komentem nevhodným pro děti i seniory. Je fakt, že tady se s dějem nikdo neobtěžoval – prostě to tam všechno postupně padá na silnici a blízké okolí pod taktovkou snipera na stromě. Ušetřilo se spoustu prachů za pronájem lokací i za výběr (ne)herců, o to víc se vrazilo do krve. Je vidět, že je to z dnešní doby, protože jak nejlépe začít s výměnou kola (což umí asi každej šestej Amík), než si prostě udělat společné selfíčko a okamžitě ho s nutkavou potřebou vyvěsit na nějakou z miliony sociálních sítí, na které jsou přilepení další zoufalci a začnou vám dávat lajky, na které vy tak toužebně tři vteřiny čekáte. Za to zaslouží popravit všichni – bacha spoiler – a taky že jo a ještě někdo navíc! Hororový konec s jediným humorným prvkem je třešinkou na tomhle gore dortíku. Přiznávám, že hodnocení je trochu nadnesené a že jedno zhlédnutí stačí, ale byla to fajn zábava , která předčila mé očekávání.

    • 2.11.2018  21:41

    Jak mám hodnotit film, u kterýho jsem po 35 minutách napětím nevydržela a usnula?! No, dobře, nejsem nejmladší a občas už víčka a moč neudržím. Takže druhý den jsem s plenami a totálním odhodláním vydržet, pokračovala v 36. minutě. Neusnula jsem, ale další víc jak půl hodinu jsem to pořád vypínala, protože jsem měla na práci strašně důležité záležitosti jako trhání obočí, psaní sms, vaření kafe, následně i čaje, nachystání si jídla, stříhání nehtů, holení kníru, sjíždění porna na netu, přemýšlení o tom, co zítra koupím a co budu vařit... Nakonec jsem se tedy horkotěžko prokousala k poslední čtvrt hodině, ve které se něco konečně začne dít. Potěšila hudba z osmdesátek a pointa alespoň blahem uvolnila moč. Ale není to trochu málo na film, který trvá přes sto minut, já mu musela věnovat dva dny a v podstatě minimálně 5 hodin svého drahocenného času? „I sérioví vrazi jsou něčí sousedé.“ A ke mně za celou dobu žádný na pokec nepřišel, aby mi od tohoto utrpení ulevil.

    • 2.11.2018  20:53
    47 metrů (2017)
    ***

    Rozešel se se mnou přítel. Jsem prý děsně nudná. Vzala jsem svou akční ségru do Mexika, vyřvala jsem se ji hystericky na rameno a ta se rozhodla, že ze mě udělá cool holku a dokážu tak tomu kreténovi, že přišel v životě o to nejlepší. Vzala mě na pařbu, kde jsem se seznámila s jedním místním plejbojem, kterýho jsem dokonce olizovala. A i když už to byla pořádná jízda, doufám, že jsem od něj nic nechytla. I když to bude asi to nejmenší, co mě bude v následujících hodinách trápit. Segra v tom prostě umí chodit a taxme chytly příležitost za sto babek a vyrazily s nějakou podivnou bandou na takovou ještě podivnější bárku s klecí, abychom se potápěly se žraloky. To bude ten chudák čumět! Co na tom, že jsem se v životě nepotápěla a navíc mě žraloci děsí. Vše je jistě schváleno Bezpečností radou Mexika a tak jsem své obavy rychle zahnala. Teda jen do té doby, než se s náma urvala klec a spadly jsem do 47 metrové hloubky v moři plném žraloků. Naštěstí v tom sestra umí chodit a tak já se hlavně snažila nepanikařit a klidně dýchat, abych šetřila kyslíkem. Okolnosti a žraloci k nám nebyli zrovna nakloněni, taxem se do záchrany našich životů musela zapojit i já. Jsem na sebe hrdá. Zachránila jsem sebe i segru. Anebo ne? Pitomej dusík. Každopádně jsem si z tohohle zážitku odnesla i drsné zranění. To bude ten zoufalec koukat. Všichni na fejsbůku budou koukat, až uvidí mé úžasné fotky. Ach. Vždyť já ten foťák ztratila! Ale přísahám, byla jsem to já. Musíte mi věřit – dokonce o mně natočili film. Akorát můj milovaný se ke mně nevrátil. Jsem nudná, jsem nudná, jsem nudná. A jednou z té nudy umřu!

    • 2.11.2018  19:27

    Když je někdo tupá, namyšlená, vožralá, povrchní, promiskuitní blondýna z nějaké americké sesterské alfabetagamadeltaepsilonzétaétaatakdáleažomega, která vojíždí i svého učitele a ke všemu se ji rodiče pomstili jménem Strom, je jasné, že se ji prostě jednoho dne pokusí zabít někdo s maskou nevinného buclatého jednozubého dítěte. A to nejen jednou, ale zas a znova a znova a znova, dokud ona sama nezjistí, kdo ji chce zabít. A že těch kandidátů není málo. Není to ani na Hromnice, ale na její narozeniny a ani zítra nevstane aniž by se musela opařit čajem, ale někdo ji prostě jen zabije – nožem, ohněm, bejsbolkou a víc už si vlastně nepamatuju. A za dva dny si ani nebudu pamatovat, že jsem to viděla. Slashery já mám moc ráda, ale tady mi to nějak celý nesedlo. O nějakém napětí, krváku, děsu či hororové pointě nemůže být řeč. I když se tam najdou i vtipné prvky, nebavila jsem se. Já bych to prostě označila jako „horor pro puberťáky“. A i když i já mám dost často pubertální záchvěvy (byť fyzická schránka vypovídá o něčem jiném), je vidět, že to již není setrvalý stav. Prostě jsem stará, hnusná, blbá a vůbec tomu nerozumím! Jo a málem bych zapomněla – i když k vyvražďovačkám béčkovýho typu patří uječená blondýna – chyběly tu nahý kozy!

    • 2.11.2018  18:53
    The Visit (2015)
    ***

    Nesnáším rap a nemám ráda found footage styl – i když tady ruční kamera není zas až tak tragická, mohlo by bejt hůř. Takže takové velké mínus hned ze startu. Když já byla v pubertě, měla jsem úplně jiné chutě. Nechtěla jsem nikam jezdit ani s rodiči, natož abych odjela k prarodičům. Na týden?! Vopruz! A to ještě bylo v dobách temna, bez wi-fi. :) Jenže tyhle dětičky jsou zřejmě pubertou jen líznutí a taxe sami od sebe vydávají k prarodičům, které neznají. Oni to vlastně nedělají pro sebe, ale především pro maminku, aby měla od nich klid a mohla si s nějakým chlapem vyrazit z kopýtka. A to je prostě nabídka, která se neodmítá a tak děti vyráží k milým neznámým příbuzným - rovnou do horoucích pekel. Jako matka dvou dárečků tohle velmi oceňuji a doufám, že moje děti budou takto dobrovolně jezdit někam velmi, velmi často. Přivítání je vlídné, ovšem pozornosti zkušeného diváka (na rozdíl od naivních dětských duší) neunikne informace, že do sklepa se nesmí, protože je tam údajně plíseň. A v tento okamžik mi byla pointa zcela jasná. Ale připouštím, že následný rozjezd událostí je docela povedený – děda něco schovává v kůlně a ne, mrtvoly to nejsou, je to něco mnohem hnusnějšího a varuji předem slabší žaludky, že obsah toho, co je v kůlně ukryto, sehraje ještě poměrně nechutnou roli. Babička je docela fajn – přes den vaří a peče v troubě, jakou svět neviděl, hraje s dětmi na schovku pod domem a v noci bleje po domě a pobíhá po něm nahá (pánové klid, vše vidět není). Já už bych brala roha, ale dětem to tak nějak dochází pomaleji... každopádně některé scény jsou povedené, dokonce jsem se jednou lekla, ale Shyamalanovi jako by poslední dobou něco v těch filmech chybělo. Takové to lusknutí prstem, u kterého bych si řekla: „To je vono!“ Potenciál nevyužit a bohužel zklamání se u mě koná i v samotném závěru. Takhle by to tedy nešlo – Nighte, snaž se, já vím, že to v sobě máš!

    • 30.10.2018  18:25

    V klasicky laděném snímku, ve kterém jsou pevně zakotveny tradiční role muže a ženy, je svět ovládán něčím, co zřejmě přišlo z jiného světa, sice to nic nevidí, ovšem sluch to má vyvinutý víc než černoši své ebenové tyče. Svět se stal místem ticha, ve kterém si rozhodně nedávejte fazole, hrách, zelí a podobné nadýmavé potraviny, protože v tomhle případě by vás i takový obyčejný prd mohl připravit o vnitřnosti v těle. Což o to, já bych se možná i bez prdu obešla, ale umřela bych hned první den, protože jako typická ženská: tu hubu prostě nezavřu. Řešením by mohlo být vyříznutí jazyku, ale o moc dlouho by mi to život neprodloužilo, protože já mám věčně studený nohy i v posteli s termoforem, natož abych někde pochodovala v zimě bosky. Hlasité kejchání, připomínající mohutného osla, by na sebe nenechalo dlouho čekat. Naštěstí naše filmová rodinka se v tichém světě naučila žít a zvládá veškeré příkoří naprosto s přehledem. Až do doby, než si malý synek vyhlédne pěknou plastovou raketu a někde v lese ji spustí. Děti prostě neposlechnou a neposlechnou! Já to říkám furt, že dětem hračky, které vydávají zvuky, do rukou nepatří. Matka ztrátu syna ňák špatně nese nebo co a tak moc dlouho neváhá a rozhodne se pro naprosto logickou věc – udělat si náhradu za sežrané dítko. Nevím, jestli je tak odhodlaná nebo blbá, že jako zkušená rodička neví, že u porodu řve nejen matka, ale následně i dítě... Tak či onak, potomek je na cestě a vše je připraveno na jeho příchod do tohoto dokonalého a bezpečného světa. Až na to, že otec se synem se vydají vykecat se a vyřvat k vodopádům, vzdorovitá dcera na pietní místo a matka zůstává sama nejen s přicházejícími porodními bolestmi, ale i s hřebíkem ve schodě. Čímž pochopitelně přiláká to „cosi“ a o nadcházející napětí je postaráno. I když nevíme, co to „cosi“ je a odkud se vzalo, vymyšleno bylo hezky. Což se nedá říct o myšlení hlavních postav. Celkově bych to shrnula asi tak, že jde o drama o rodičovské lásce a rodinném (ne)štěstí. Akorát do toho občas pobíhají nějaké vesmírné potvory.

    • 27.10.2018  17:25
    Konvert (2017)
    **

    Kdyby mi někdo vlezl do bytu bez zaklepání, nedala bych mu žádnou minci, maximálně by si vysloužil pánví po hlavě. O tom, že se cizí pošta nesmí otvírat, ví každé malé dítě. A to jak v papírové podobě, tak v elektronické. Takovej pohled to telefonu vaší drahé polovičky by vás mohl překvapit víc než nějaká kletba. Rozvod je totiž někdy horší než mor! „Když si pošťák, tak jsi se něčím provinil.“ Od teď si na doručovatelky dám větší pozor. Ze snímku plyne jasné ponaučení – když budete za jízdy klovat do mobilu, stane se z vás pošťák. A roznášet dopisy v Rusku, není taková sranda, jako házet balíky v depu České pošty. Celý mi to tak nějak připomínalo spot BESIPu, akorát že v našich končinách tak idylicky nekončí. Řekla bych, že tohle bude mít výchovný opak úplně opačný. I přes krátkou stopáž musím přiznat, že jsem se místy dost nudila.

    • 27.10.2018  12:24

    Prosím o zapsání této chaty v lesích na seznam děsivých míst, které musí každý správný úchylák, který se honí (nejen) za přízraky, navštívit. Dveře se tam jistě netrhnout, vstup povolen i vícečlenným skupinám a megaúchylům doporučuji si rezervovat pobyt na více nocí. Přemýšlím, že posmrtně by to nebyl špatnej (hand)job. ;)

    • 28.3.2018  18:11

    "Lucy vzala sekeru, ztrestala s ní nevěru. Dej si pozor na Lucy, rozseká tě na kusy." Já myslím, že by manželé měli vždy dodržovat dvě základní pravidla: 1. předpokládat, že se partner může kdykoliv vrátit domů dřív a za 2. nikdy se domů nevracet dřív, než slíbil. V tomto případě byly porušeny zásady obě. Lucy, která vypadá jako lehká děva - zmalovaná, s cingrlátky na rukou, provokativní chůzí a naprosto obřím obočím (které se prý vrací do módy... no nazdar!) - se v dobré náladě vrací domů, kde nachytá manžela v posteli s jinou. No, některé ženy tuhle epizodku těžko nesou a když má Lucy po ruce ještě sekeru a rudo před očima... seká do nebohé spící dvojice jak šílená. Bohužel před očima své dcery. No a taky jako šílenec zůstane 20 let zavřená v blázinci. A když rada lékařů usoudí, že je způsobilá k běžnému životu, přijíždí na bratrovu farmu, kde žije i její dcera. Rodina ji přijme vřele, stejně tak jako prostředí - ideální pro vražedkyni - bourání prasat, sekání hlav slepicím a kuřatům... Navíc dcerunka si maminku vystajluje k obrazu svému, tak jaxi ji pamatovala jako dítě. A taxe z postarší vyplašené dámy opět stává sebevědomá zmalovaná cingrlátky ověšená stará-mladá. A hned jak uvidí mladý maso (snoubence své dcery), vyprsí se, zavrtí boky a koketně ho svádí. No, po dvaceti letech v blázinci se není co divit. Sebevědomí ji ovšem dost klesne, když se na farmě objeví její psychiatr. A to se pak začnou dít věci. Sekera zasviští častěji, než bych čekala. Zase se mi potvrdilo, že je to mocný a vhodný nástroj do hororu... rozuzlení není žádným velkým překvapením a to vysvětlování na úplný závěr bych klidně oželela. Co ovšem tento thriller celou dobou táhne, je herecký (šílený) výkon Joan Crawford.

    • 3.3.2018  19:44
    Onibaba (1964)
    ****

    Onibabu jsem dlouho odkládala. Já jak někde vidím škatulku "psychologický", raději od toho dávám ruce pryč, protože vím, že mě to nebude bavit, absolutně nepochopím, co tím tvůrce chtěl říct a budu se děsně, předěsně nudit. Jsem přece jen zastáncem přímočařejších projevů. Ale měla jsem v sobě takové zvláštní vnitřní rozpoložení a nějakej ten panák Tatranskýho čaje mi dodal kuráž, abych se do toho pustila... Dokonce se mi podařilo přemluvit toho svého medvěda, aby se díval se mnou. I když jsem předpokládala, že u toho buď usne nebo bude celou dobu brblat, jaká je to kravina. Překvapil. Nebrblal a do zimního spánku se uložil až po hodině. Já vydržela. Můžu snad i říct, že mě to opravdu zaujalo. Teda ne až tak, že bych u toho masturbovala blahem a začala tu vypisovat jak mě japonské historické dílo uchvátilo svou syrovostí v boji o vlastní přežití, udržení si blízkého člověka, či touze po milostných hrátkách. Za trochu lásky, sexu a něhy běžela bych světa kraj, běžela bych trávou a rákosím a běžela bych bosá... postavila bych se démonům, běžela průtrží mračen, abych mohla spočinou (nejen) v náručí milovaného muže. I když milovaný muž je válečných zběh, který v boji nechal mého manžela, je línej jak veš, protože většinu času prospí a je to ničema, který chce ženu (ještě, aby nechtěl, když byl ve válce). A ženy chtějí zase chlapa (ještě, aby nechtěly, když všichni muži odešli do války). Vlastně těžko říct, kdo z těch třech je víc nadrženej. I když stará žena se ničemy chce spíš zbavit, aby ji neodvedl snachu. Tak tam provokativně chodí s odkrytým ňadrem, snaží se chlapa přitáhnout do své vlastní díry a když dostane košem, musí si vystačit aspoň se starým stromem. Je mi ji docela líto, protože nikdy neviděla nic tak hezkého, aby ji to vyrazilo dech. A to já zase jóóó, heč. A jak víme, ženský jsou zvědavý a příležitost dělá zloděje, není nic jednoduššího nežmladé nabulíkovat spoustu báchorek o démonech a trestu za smilstvo a cizoložství, za které přijde člověk do pekla, kde je hora jehel a jezero krve a trest za hříšnou lásku je vůbec nejhorší. "To, co děláme, není hřích. Každý to dělá." A dál bych to asi nerozebírala - sejdeme se v pekle. ;) A když stará žena dospěje k realizaci svého plánu, konečně se z toho nakonec aspoň na chvíli stane jakž takž horor. "Jako by země byla vzhůru nohama." Ano, vždyť stěžejním, stále se opakujícím motivem jsou kozy, tráva, spánek a především díra. A to nejen ta v zemi. "Díra. Hluboká a temná. Její temnota trvá od dávných věků." A Freud slintá blahem. Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete "Herecké výkony hlavních představitelek filmu patří k nejsilnějším v dějinách hororového žánru... Režisérova důmyslná práce s tělesností a sexualitou předvádí hlavní hrdinky jako polopříčetné kreatury, v nichž okolnosti probudily primitivní, vlastnické a poživačné touhy - ale které jsou zároveň schopny jednat se svým nedalekým sousedem ve vší úctě. Takovou premisu můžeme vnímat jako škarohlídskou nebo mrazivně upřímnou, ovšem Shindó z ní vytěžil film výjimečné síly." Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Onibaba zobrazuje historii jako vyprávění o neskutečné hrůze z pohledu poražených. Tak vytváří alegorickou výpověď o životě uprostřed nedostatku a třídní a rodové nenávisti; rovněž tak odhaluje myšlenkové podněty, které jsou zcela zásadní pro samotný hororový žánr... Proměnou démonické masky na zástěrku zohyzděné tváře hibakuše - skupiny lidí, kteří byli v Japonsku po konci druhé světové války natrvalo stigmatizováni - Šindó geniálně propojuje konvenci žánru a až příliš reálnými hrůzami své rodné země." Nooo, týwoe, tak to by mě ani v nejhlubší díře na světě nenapadlo. Kam na ty rozbory opravdoví odborníci chodí...

    • 28.2.2018  18:09
    Motýlek (1973)
    *****

    Vítejte na palubě. Vysloužili jste si jednosměrnou jízdu první třídou na malebné lehce Ďábelské ostrovy na Guyaně. Jídlo jest podáváno za každého počasí. Na lodi sice panuje pekelné horko, ale pravidelné sprchovaní studenou vodou vás ochladí. Pokud jste více majetní, navrhujeme zajisti si osobní ochranku, větší množství peněz ukryjte ve svém vlastním análním sejfu. Garderoba netřeba, ošacení v podobě apartních šedých oblečků i s tralaláčkem jest v ceně. Po příjezdu bude vyměněno za čisté slušivé pruhované pyžamo. Spousta nadstandardních služeb zajištěna - pro milovníky BDSM okovy dostupné již během plavby, v destinaci pak možnost lovení krokodýlů či motýlů. Přivítání bude vřelé od místních obyvatel, i pár lehkých holek se na vás koketně pousměje. Pro hloubavé zájemce dopřejeme čas k rozjímání naprosto o samotě nejprve na dva - a pokud to bude málo - později i na pět let. Tenhle styl pokání jest doprovázen velmi nízkým přídělem jídla. Masturbujte tedy co nejméně, odebírá to sílu. "Jsem Motýlek. Jak vypadám?" ... Cpát se u toho uherákem mi přišlo jako silně barbarské. Takový kriminály by měly být i u nás, to by bylo ušetřeno peněž daňových poplatníků. Tam já bych nevydržela ani den. Já bych snad nevydržela ani natáčení, už to musel být zážitek. I přes delší stopáž je to film, který absolutně nenudí - já si během něj dokonce nešla ani nalít víno (ještě, že na to mám lidi ). Motýlka jsem viděla naposledy snad jako dítě a jediný, co mi utkvělo v hlavě byla plavba a počítání vln. Což mě docela překvapuje,... že jsem si z toho neodnesla nějaké trauma. No, ale možná nějaké skryté poučení do života o předsudcích, dobru a zlu - pomohou vám lidi s leprou, ale nakonec vás do zad bodne samotná matka představená... Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Srdceryvnou podívanou doprovází hudba Jerryho Goldsmitha, která odráží tropický horizont a činí z Motýlka spíše příběh konfrontace člověka s přírodou než akční drama. McQueen se stává obětí výzkumu, kam až sahá lidská loajalita a jakou člověk vydrží bolest. Jeho hrdina trpí neúměrně dlouho. Pozorného diváka zarazí, jak málo obsahuje film dialogů. Působivost Motýlka tak spočívá na záblescích hereckého umění a čiré hrůzy uvěznění." Jeden z 501 filmů, které musíte vidět "Tento film je posledním ze série veleúspěšných snímků s McQueenem, jako jsou Velký útěk, Bullitt a Útěk, v nichž vytvořil postavu drsného flegmatického bojovníka o přežití."

    • 25.2.2018  21:37
    Big Lebowski (1998)
    *****

    Já se prostě zařekla, že u některých filmů budu radši držet hubu a krok. Po čemž spoustu chlapů, kteří si denně hrají s koulema, touží. Mlčím. Já bych z toho napsala několika hodinový elaborát. Něco tak sexuálně provokativního by se krásně rozebíralo...hmmm, jsem připravena

    • 20.2.2018  17:40
    The Sadist (1963)
    ***

    Šedesátkový horory já moc ráda, ale nemůžu si pomoct The Sadist mi zas tak úžasný (jako tu většina lidí zmiňuje) nepřipadá. Bylo tam tak nějak málo sadismu. Spíš to celý jede na psychickém teroru a hlavní postavě. Jenže ta mě bohužel sere od první minuty, kdy se objeví na obrazovce. Chová se jak nějaká vidlácká retardovaná gorila, která popadla za vlasy svou malou nezletilou Judy a vzala ji na jízdu plnou zabíjení, kterého mi zas až tak moc nevidíme. Judy rozumu moc nepobrala a taxe její pudové chování omezuje jen na sexuálně provokativní svádění, pití a sbírání blýskavých předmětů. Za to její milej Charlie je vychcanej jak mraky a nenechá se jen tak ukecat nebo přelstít. Jeho devízou je dokonalé ovládání zbraní, která se ale v závěru - kdoví proč - nějak vytrácí. Učitelka Doris je sice docela pěkná kost, ovšem její někdy hysterické, jindy naivní nebo nelogické chování je na přesdržku. Ke konci to konečně začne víc řezat na akční pilu a při úplném vrcholném závěru jsem málem umřela hrůzou jen, když jsem se na to dívala! Brrrrr.

    • 19.2.2018  17:41
    The Ritual (2017)
    ***

    Částečně spoilerový komentář... Jo, jo, v určitém (mém) věku už je docela problém sehnat starou bandu a vyrazit na pivo (či brunch) nebo dokonce uspořádat výlet bez bab a děcek někam, kde by si to všichni užili. A když k tomu o jednoho kámoše ještě přijdete, protože ten tupoun s hrdostí a láskou k instituci manželství odmítá odevzdat svůj snubák a vy se mu chcete post-mortem zavděčit a uctít jeho památku někde ve švédských kopcích, máte o zábavičku postaráno. Jako bonus navíc s sebou máte takový vemeno, který si při obyčejné chůzi dokáže urvat meniskus (něco podobnýho by se při mým štěstí stalo i mně), hned vám čarokrásná příroda Švédska může být, pánové, u hráze. :-) Je na čase zvolit co nejkratší cestu do civilizace. Nevadí, že to bude pře les, tedy mnohem náročnější terén na zraněné koleno, hlavně, aby to bylo rychle za nimi a mohli si dát steak, sushi, hambáč nebo kebab. A tak tyhle čtyři pičky procedí do mobilu mezi zuby "Brexit" a vydají se do hlubokého lesa. Evidentně nejsou hororovými fandy, protože by jinak nikdy nemohli vlízt do něčeho tak podezřelého jako je chata v horách. Sice to nejprve vypadá, že by se mohli v noci vzájemně opíchat, ale nakonec jsou vyděšení, nazí, krvaví a s flekem na teplácích z úplně jiného zážitku. Zdejší lesní svenska hednarna totiž uctívá nějakýho levobočka Lockiho, kterej vyvrhuje nejen zvěř a jehož zjev se dá těžko popsat (snad jako Šiva, Stromovous a obří kráva v jednom). Zlatý naše lesy zamořený divočáky nakaženými africkým morem. Do Švédska nejedu. Omezím se na uctívání Sabatonů a masových kuliček alá Ikea.

    • 17.2.2018  16:10
    31 (2016)
    ***

    "Sucky, sucky, sucky... fucky, fucky, fucky... juicy, juicy, juicy... money, money, money." Prostě celej Rob. Začínám nabývat dojmu, že máme společných mnoho zájmů. Horory, krev, sexuální narážky, prostořekost a klauny. Což o to, i jeho žena se mi líbí, ale nějak mi připadá, že někde zapomněla kozy. Ale i přes to jen svým zjevem vzruší kdejakého bezzubého staříka. Trochu jí, kočce, závidím. Mám ráda přesně tenhle typ klaunů, kteří nerozdávají radost, úsměvy a štěstí, ale hrůzu, děs a smrt. "Máte štěstí, vyjebou vás ti nejlepší." Nooo, nevím, viděla jsem už i lepší klauny, ale to by nebyl Rob, aby si je neudělal tak nějak po svým. Je to vlastě samá "hlava" - death, psycho, schizo, sex, sick a jako největší motherfucker: Doom-head. Když selže trpaslík jako španělský Hitler, motorové pily, dokonce i smrt a sex.... přichází on, aby tuto špinavou a krvavou hru dokončil. Práce je pro něj vším a to i v případě, že je vyrušen z naprosto dokonalé "romantické" chvilky. Velmi ráda bych se vyjádřila k tomu, co se cca kolem 70. minuty na plátně děje, ale byla bych zas za úchyla, taxe omezím jen na hrdelní hmmmm... ;) Škoda, že si tu nezahrál klauna i Sid Haig, protože tomu bych to, že má King Konga v kalhotách, i uvěřila. Tak hlavně, že si alespoň Malcolm McDowell zase užil trochu toho ultranásilí. V dnešní době jsou únikové hry docela v kurzu, tak bych jejich českým tvůrcům tuhle jednatřicítku doporučila jako docela dobrej vzor.

    • 14.2.2018  16:26

    Až jednou budu krásná a hubená blondýna, koupím si bílou podprsenku a na kozy si nechám vykérovat červený srdíčko... to aby případný úchyl věděl, kam mi má zarazit svůj... krumpáč. Krom Masakru na svatého Valentýna nevím, jaký jiný lepší film by se pro tenhle perverzní svátek hodil. Partička postpubescentních nadržených chlapců a jejich přítelkyň nehodlají uposlechnout varovaní místního poldy, aby nepořádali ples, protože se ve městě objevil vraždící maniak. No, ale chuť po chlastu a sexu je silnější, takže si uspořádají soukromou Valentýnskou párty. Děcka, není čas na píchačku, pobíhá tu vrah! Každopádně je to docela pohodovej osmdesátkovej slasher s nápaditýma vraždama. Krumpáč se jeví jako dobrej vražednej nástroj pro horor. ;) Kazí ho poměrně dost hluchých míst a zbytečné tahanice, dohady a rvačky o Sarah. Chlapi, řeknu vám to upřímně, ona vás chce oba. Nejlépe oba naráz. Kupodivu se mi moc líbí soundtrack “The Ballad of Harry Warden“ , že já nakonec budu skrytá romantička?! Hovno. Jediný, co mě opravdu potěšilo bylo rozesílání originálních Valentýnských bonboniér. Ano, ano. Konečně někdo pochopil, že posílání kreslených srdíček je blbost. Kreslené srdíčko totiž vůbec jako srdce nevypadá. Vypadá jako prdel. Takže pokud vám někdo něco takového pošle, zřejmě to nebude láska, ale touha po análu. Já letos posílala obrázek živého srdce. Toho opravdového... to je láska. Ale příští rok se zdokonalím, nakoupím pravá srdce a rozešlu všem svým láskám... prasečí... prozatím... bloody Valentine for all...

    • 13.2.2018  18:32
    Blacula (1972)
    *

    Takže hrabě Drákula kousnul a proklel nějakého černého prince, protože mu nechtěl prodat svoji manželku, zavřel ho do rakve a zazdil na hradě. Super, takže Drákula byl rasista a otrokář. Asi o dvě století později do Transylvánie přijíždí zpěvák z Boney M se svým teplým bílým přítelem, aby koupili Drákulův inventářem a odvezli si ho do skladiště v LA s plánem vše dobře zpeněžit. Tam se hned nedočkavě pustí do otvírání rakve a rozdělávání beden. Jenže když je někdo zvyklej si tak akorát lakovat nehty a vezme poprvé do ruky páčidlo, je jasný že se zraní. Je to sice jen škrábnutí, ale pach krve dokáže probudit Blaculu... Hošan má pocit, že na to povrchové zranění asi umře. A má tak trochu pravdu, akorát tam umřou oba. Resp. se z nich stanou upíři. Že to celý zní hrozně? Mnohem horší je se na to dívat. Je to naprosto zbytečná nebetyčná kravina s děsnými herci, hroznými maskami a ještě otřesnější hudbou. Blacula nemá absolutně žádné charisma, chová se jako by do „dnešní“ doby patřil – dokonce jde i do nějakýho černošskýho klubu, kde řve a vlní se příšerné hudební trio. Navíc to připomíná nějakou pošahanou lovestory. Absolutně nechápu, proč to je jako Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete a hlavně proč to vůbec měl někdo potřebu točit? Protože černoši chtějí mít svého Drákulu, tedy Blaculu? To by nás mohl brzo čekat Činakula, Hispankula, Molekula, Mojekula... no zlatej Kubula a Kuba Kubikula... “Crainův film vyvyšuje nad ostatní žánrové realizace té doby především fakt, že Mamuwalde není v jádru ničema, jeho prokletí má na svědomí bílý aristokrat (Dracula). Otroctví dělá z lidí monstra a Blacula je toho (ne)živým důkazem. Přestože hrdina potřebuje vraždit, aby přežil, je prezentovaný spíše jako tragická figura; jako zrůdu jej vnímá pouze „bílý muž“. Což mu má Mamuwalde – a s ním mnozí jiní hrdinové filmové „blaxploatace“ - za zlé. Kdežto doktor Thomas, který představuje „černou“ variantu Van Helsinga, s „bílým mužem“ spolupracuje a usiluje a Blaculovo dopadení.“

    • 13.2.2018  16:58
    ClownTown (2016)
    **

    No tak jako nevím – přijít mi domů hlídat děti nějaká náctiletá rajda, která se mi bude po baráku promenádovat jen v plavkách, taky by se ji brzo přihodila nějaká „nehoda“. Základní pravidlo béčka – kozy – je bez jakéhokoliv smyslu splněno hned na začátku, což dává tušit kvalitu tohoto hororu. Ricky je malej zmetek, kterej od útlého dětství miluje klauny a je na první pohled tak trochu vyšinutej a kolem něj se ztrácí resp. umírají holky na hlídaní. A je tu posun v čase o několik let. Dva páry se vydávají na koncert a zastaví se někde ve vidlákově, kde muži nejen zírají na kozy, ale kde i jedna ze slečen zapomene v restauraci telefon. Telefon se najde a mají si ho přijet vyzvednout do městečka Clinton. To ale naše čtverka ještě netuší, že město je opuštěné, není v něm signál a ovládají ho klauni. A tady nastává několik průserů tohoto filmu. Ta hysterická kráva, co ráda zapomíná telefony tak neuvěřitelně ječí, že mám chuť ji zabít, protože se obávám, že mi vzbudí děti. A kdo by chtěl, aby se mu z ničeho nic uprostřed noci a ve tmě ve dveřích zjevilo malé dítě?! :) Klauni jsou docela dost nepovedení. Klauny nedělá jen bílá barva na obličeji, ale i kostým! Takže je tu jeden bílej xicht v montérkách, jeden v obleku s páčidlem (ten byl asi nejsympatičtější), jedna klauní slečna, co miluje poníky (aspoň ta má kostým), pak nějací dva nevýrazní dědci a nakonec někdo, kdo vypadá jako Marilyn Manson, kterej po těžkým tahu usnul někde v odpadcích, zapomněl se odlíčit a ráno se probudil ještě sjetej a vydal se s baseballkou do ulic. A ta pipina zase ječí! Kdo už někdy viděl nějakej horor, je mu naprosto jasný, kudy se to bude ubírat a jak to celý je. Prostě normální vyšinutá rodinka. Klauni jsou tu spíš jen na efekt, ale nic originálního se tu neděje. Nějaký lekačky se tam najdou, ale jinak je to naprosto bez nápadu. Několikrát omleté téma bez špetky inovace, místy jsem se nudila. A ta kráva s tím ječením nepřestane! “Zavři ji hubu, chlape!“ Díky, Ricky. Konečně!

    • 12.2.2018  19:45

    Super pracovní pohovor na vysněnou práci nočního hlídače, kde si převážnou část pracovní doby dávají šlofíka, hrají karty a lidský bowling a koukají na porno. Jo a v úterý si navzájem kouří ptáky. Tak já se stavím. V úterý. Snad mě vezmou. ;-) “Těžce dřu na tom, abych těžce nedřel.“ Bohužel tenhle jinak poklidnej job je narušen – zrovna v době, kdy nastupuje nová skoro nezletilá posila (ale fešák to je) – útokem krvelačného upírského klauna Blimpa, kterej se v Rumunsku s celým svým cirkusem nakazil nějakým bordelem, umřel a znovu se probral v USA, aby si alespoň na jednu noc pochutnal na všech, kteří mu zkříží cestu. To máte za mandelinky! A rozjíždí se zábavná jízda, plná krve, nějakýho černýho bordelu, řvaní a ječení, zběsilého běhání a vraždění a především spousty uvolňování plynů a vtipných prupovídek. Ani kozy pochopitelně nechybí. Prostě úchylárna jako stvořená pro mě. A to nejlepší na konec. I když je tam ke konci spoustu klaunů, Blimpo je jen jeden a nejúžasnější. Je krásnej, děsivej, s těma pískacíma obříma botičkama, pěkně ostrýma zoubkama...nádhernej. Já ho chci! Jen škoda, že nedostal tolik prostoru jako hlavní nesmrtelná pětka zabijáků zombieupírů. Je to sice blbost, o tom netřeba diskutovat, ale pěkně špinavá, svižná, zábavná s dobrým hudebním doprovodem a milovanými klauny. Já se prostě bavila. Při dobré náladě, nulovém očekávání nějakého hlubokého poselství se i díky krátké stopáži tohle pro fanoušky hororu určitě vidět dá...

    • 12.2.2018  18:21

    Tak po malé pauze „Kočka a kanárek“ potřetí a doufám naposled. Nevím, jestli je to tím, že jsem to už viděla dvakrát zpracováno, ale nějak mi tahle verze prostě nesedla. Postavy jsou úplně jiné – jména zůstávají zachovány, ale profese, charaktery a chování se od předchozích verzí dost liší. Jsou sice mnohem víc vykreslenější, ale pro mě jsou prostě nesympatické. Právníkem je tady žena, místo staré senilní a hysterické tetičky je tu ještě zachovalá dáma ve středním věku, evidentně lesba žijící se svou sestřenicí. Místo charismatické, tajemné a krásné služebné - vrásčitá stařena. Asi to bude tím, že závěť se nečte po deseti, ale dvaceti letech. A vlastně se ani nečte. Starý pan West svou poslední vůli totiž nafilmoval a přečte ji všem při společné večeři. A na ní se bastardi a přeživší pijavice dozví, kdo bude dědit. Ovšem jen v případě, že se během následujících dvanácti hodit první dědic nezblázní nebo nezemře. V tom případě je dědicem náhradník. Kdo to je, ale (skoro) nikdo neví. A taxe dědička (obdobně jako starý West) stává kanárkem, kterého se pokouší zabít (anebo aspoň přivést na pokraj šílenství) mlsná kočka toužící po dědictví a drahocenném náhrdelníku. Je fakt, že vzkaz prostřednictvím filmu působí záhadněji a děsivěji – jako i mučící nástroje v tajemném pokoji, ale všeobecně se atmosféra nějak ztrácí. Jestli jsem o verzi z roku 1939 říkala, že je dost ukecaná, tak tohle je užvaněné obdobně stejně. Jenže tady to žvanění postrádá i vtip. Navíc je to zbytečně dlouhé, takže jsem se dost často nudila. “Poškrábej mi záda a já poškrábu tvá“ je sice děsnej název písně, ale já bych vrněla blahem jako kočka...

    • 10.2.2018  17:09
    Deathdream (1974)
    ****

    Zjistila jsem, že když si budu někoho hodně intenzivně přát, zapálím si svíčku, sednu do křesla a budu neustále drmolit jeho jméno, nejpozději někdy v noci se mi zjeví na prahu mého obydlí... Tak jo, chci, aby to byl někdo mladý, krásný, něžný a hlavně živý. Což se zrovna o Andym tvrdit nedá. Andy byl totiž mrtvý, potom se vrátil domů a všichni se tomu společně od plic zasmáli. Sice to dle jeho chování vypadá, že mu podávali nějaký drogy, viděl spoustu zrůdností a tedy se vrátil se syndromem vietnamské války, ale mě teda neoblbne ani svým věčným mlčením a protivným vrzavým houpáním se na židli. Andy je prostě zombík. Klidný, leč stále krvežíznivý a tedy vraždící. A to je na tom právě to nejlepší – mluví a uvažuje, chová se tak, že na něm nikdo nic nepozná a když to na něj přijde, s naprosto šíleným výrazem uškrtí i psa. Dokonce se vydá na rande. I když už v částečném stádiu rozkladu, přece jde. Holka sice nemá poslední dobou na chlapy zrovna štěstí, ale co, hlavně že Andy přišel. A samou láskou by ji sežral. ;) Ano, o lásku tu jde taky. Ale především o tu mateřskou... I když nejde o žádnou proslulou kultovku, já byla výsledkem překvapena a určitě můžu hororovým fandům doporučit (i ty Andyho masky stojí za to). Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Andyho nadpřirozený stav je variantou skutečného utrpení mnoha vietnamských veteránů, kteří svůj posttraumatický šok častokrát mírnili závislostí na drogách... Režisér uchopil scénář Alana Ormbyho s nebývalou mírou imaginace, která je obdivuhodná zejména s ohledem na překážky v podobě extrémně nízkého rozpočtu. Výsledkem je politicky laděný horor, který zasloužil mnohem více pozornosti, než se mu dostalo.“

    • 9.2.2018  19:00

    Tak úplně na začátku to vypadá, že v tomhle filmu hraje na varhany šílený inspektor Dreyfus. Ale on je to jen šílený doktor Phibes se svým Orchestrem mechanických čarodějů. Zabili ženu, kterou miloval a teď mlčenlivej doktor hudby a teologie vrací úder. Devět ji zabilo, devět zemře. A to pomocí deseti ran egyptských. Takže je jasný, že ta desátá čeká na někoho opravdu výjimečného. Čert vem, že nesedí ani pořadí ani přesnost jednotlivých klateb. Vraždy jsou povedené a nápadité. Jasně, někdy sice trochu přitažené za vlasy, ale na rok vzniku řekla bych nadstandard. Škoda jen, že ty detaily nebyly trochu vymazlenější. Ale i tak vizuálně moc pěkné. Například žába se povedla. Jakou masku bych asi dostala já? Že by naivní slepice? :-) Taky uvidíte, jak Terry-Thomas doplatil na svou slabost pro ženy a pustili mu žilou. Na škodu je i to, že Vincent Price má na sobě tolik make-upu a ještě k tomu ani nemluví, že to jeho démonické hororové herectví není tak zřetelné. Ani by tak nevadilo, že je to pojato spíš jako detektivka, ale bohužel nejvíc tomu celýmu ubližují komediální rozhovory. “Kam zase jdete, Troute? - Na záchod, pane.“ Taky jsem se dost divila, proč tu tolik lidí zmiňuje Saw. Proč sakra Saw? Ale v závěrečné (ve své době jistě hrůzné) scéně mi to došlo... No jasněěě - Saw. :-) Takže zahrajeme si takovou hru...Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Ohavný dr. Phibes je extrémně stylizovaný film: divák si připadá, jako by si vzal LSD a poté sledoval Bavovu Masku démona s příměsí „montypythonovského“ humoru, a to vše v asexuálním stylu, z nějž si utahuje snímek The Rocky Horror Picture Show... Režisér Fuest zpracovává své téma s ironií, ale nikoli výsměchem. Vzdává hold produkci Hammer Films i Cormanovým gotickým hororům, ale zároveň provádí jejich poučenou kritiku, neboť publikum počátku 70. let už dávalo přednost jiné produkci: realističtějšímu hororu s maniaky, ohánějícími se motorovou pilou, a se zombies, kteří smetou všechno, co jim stojí v cestě.“

    • 9.2.2018  13:26

    Připadá mi, že když jsem se na to dívala poprvé, tak mi to ani tak rozvláčné nepřišlo. Zřejmě to na mně ani moc velký dojem nezanechalo, když jsem si z toho skoro nic nepamatovala. Každopádně i když jde o docela dobrý thriller odehrávající se v takřka opuštěných podzimních Benátkách, je to dost pomalé a vrcholné scény se tu najdou tři. Nu dobrá, budu velkorysá – čtyři. První: noční můra všech rodičů – topí se vám dítě. Jako prevenci bych doporučovala na děti dávat pozor a nenechávat je hrát si u jezírka. Jako připravenost - navštívit kurzy první pomoci. “Po vytažení na břeh se nezdržujte vyléváním vody! Jestliže dítě nedýchá, odstraňte z úst případné nečistoty, hlavu mírně zakloňte, zacpěte nosík a 5x vdechněte. Nezapomeňte, dítě musí při resuscitaci ležet na rovném a pevném povrchu, hrudník by se měl při vdechu zvednout. Po úvodních vdeších následuje srdeční masáž. Místo komprese je zhruba v polovině hrudní kosti. Cyklus v poměru 30:2 (30 stlačení, 2 vdechy) opakujeme až do úspěšné resuscitace, příjezdu zdravotníků, či vysílení zachraňujícího. Není potřeba si lámat hlavu nad tím, zda jsme opravdu zmáčkli 30x, podstatné je KONAT!“ Druhá: krásná erotická scéna, ve které je toho vidět poměrně dost. Jen škoda, že Donald je tak antierotickej chlap. Jinak by to se mnou možná i hnulo :-) Třetí: dramatická scéna v kostele, při které i Donald musí zatnou to, co nemá. Svaly. Čtvrtá: je pochopitelně ta závěrečná s postavou v červeném kabátku. Pro extra úchyly bych mohla možná ještě zmínit scénu, kdy ta stará slepota má v transu zřejmě s Johnem orgasmus. :)) Jinak je to takovej zvláštní film, kde jsou všichni podezřelí a všechno kolem je v nějakém podivném nepořádku. A ono ejhle... je to mnohem jednodušší a přímočařejší než se na první pohled zdá. Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Přestože film obsahuje některé groteskní figury ve stylu Rosemary má děťátko (1968) a pár momentů přímočaré hrůzy, jde především o vizuální báseň, která se tu více, tu méně opírá o pozoruhodné filmové „rýmy“ a sugestivní konotace. Do popředí vystupuje – pro Benátky příznačný – pocit rozkladu a melancholie.“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete “Snímek Teď se nedívej Nicolase Roega natočený podle povídky Daphne du Maurier je ukázkou toho nejlepšího a pro tohoto britského režiséra charakteristického nelineárního stylu vyprávění, ve kterém časové skoky a frenetické prostřihy slouží k zobrazení a zesílení už tak hmatatelné atmosféry psychického rozrušení a hrůzy.“ Jeden z 501 filmů, které musíte vidět “Způsob, jakým se Richmondova kamera pohybuje benátskými uličkami, skvěle odráží styl, kterým nás Roeg provádí psychologickým scénářem, jenž nám nikdy neprozradí, co se skrývá za dalším rohem. Toto využití představivosti jako zrcadla emocí i psychologický aspekt scénáře jsou převládajícím motivem.“

    • 8.2.2018  20:23

    Je to jeden z těch filmů, ke kterému se dá máloco napsat. Prostě se to musí vidět. Tenhle film za to rozhodně stojí. Není to poprvé, co jsem ho viděla a rozhodně ani naposled. Z přeslazené nadané holčičky se stane zkrachovalá zahořklá herečka – alkoholička, která byla v mládí zastíněna hereckými výkony své nadanější sestry. Vzájemná nevraživost obou sester je provází od útlého dětství a vyústí až v tragédii, kdy jedna z nich zůstane na vozíku, závislá na své sestře. Obě slečny spolu bok po boku stárnou a Jane se vlivem okolností stává stále nebezpečnější. Jde o smutný příběh stále se stupňujícího teroru, který vyvrcholí na pláži. Až mě mrazí, když si uvědomím, co z tak rozkošné holčičky může vyrůst... to jsem zvědavá, v co zestárnu já, když už teď je to malá hrůza. Co mě trochu uklidňuje je to, že mé děti jsou naprosto stejně nadané. Talent ničit mi nervy mají oba dokonalý. Takže kdo ví, na jak dlouho by mně stačilo šest lahví skotské a tři lahve ginu. Herecky je to naprostý koncert Bette Davisové – škleb, líčení, vlasy, smích, zpěv, pohyby, výrazy, přerody v její malé já jsou až děsivé. Je to rozená psychopatka. Tohle by zasloužilo Oscara. Že by se Kathy Bates v Misery učila právě tady? ;) Nějaké nelogické chování Blanche se tam objevuje a taky by to možno sneslo kratší stopáž, ale já jsem nadmíru spokojená. Zatím se mi nepodařilo sehnat ani jeden remake, ale možná je to tak dobře. Proč si zbytečně kazit dojem z něčeho dobrého. Na tenhle xicht se hned tak nezapomíná. Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Film proslavily také řeči, které se vedly o skutečné nenávisti Davisové a Crawfordové: jejich dlouholetá řevnivost prý během natáčení vyplula na povrch ve vší své intenzitě, což vyznění scén psychických i fyzických krutostí znásobilo.“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete “Epický kus z hollywoodského grand guignolu, který do značné míry připomíná grotesknost Sunset Boulevardu (1950) a v němž se dvě stárnoucí velké dámy filmu metaforicky trhají na kusy v rozpadající se vile někdejší filmové hvězdy.“

    • 8.2.2018  17:33
    Phantasm V: Ravager (2016)
    odpad!

    Po zkušenosti se čtvrtým dílem a odhodláním tuto sérii dokoukat do konce jsem se rozhodla na pátý díl dopředu připravit. Otevřela jsem flašku vína. Všechno mé utrpení začalo ještě předtím, než jsem to vůbec pustila. Začala jsem bojovat s hdmi kabelem, kterej ne a ne poslechnout... jako by to bylo varování – nedívej se na to. Fakt ne! Měla jsem poslechnout. Snažili se ho zabít. Místo toho zabili lidi, které miloval. Nyní projíždí krajinou. Psanec, který loví Dlouhána. Lovec trpaslíku. Odpadlík. Osamělý nadržený jezdec Reggie, který trestá krádež svého Plymouthu vysvlečením zloděje do slipů (nic bych mu nenechala) a skládá písně, si cintá v ústavu na pyžamo a papuče a ve svém demenci poznamenaném mozku se stále honí v časech a snech za přeludy a hlavně Dlouhánem, kterej vypadá, že už je jednou nohou pod drnem. Hodinu jsem na to nevěřícně koukala až mi došlo víno. Šla jsem otevřít druhý, střízlivá to nedokoukám. Reggie, nechceš se už na to vysrat? Ještě půl hodiny. Invaze koulí začala a já trpěla jako pes. Počítala jsem každou minutu a tak moc toužila po tom, aby tahle slabomyslnost už konečně skončila. Málem mi na konci ukápla slza – ne tedy tím nostalgickým sladkým závěrem, ale dojetím, že už je to za mnou. Já tak strašně nerada dávám to nejhorší hodnocení, ale tady musím. Bylo to víc jak hrozný a bolelo to. Reggie projdi a prosím tě už se nikdy nevracej! Doufám, že mi už nikdy nikdo nebude před očima mávat koulema v šestým díle (má to být někde v zimě - tak co kdyby to napsal třeba Nesbø a natočil von Trier – třeba by to mělo úspěch). Co se týká celé série, tak jediný koukatelný díl je dvojka. Ale i přesto to okamžitě celý mažu z disku a už nikdy nechci slyšet ani o Dlouhánovi ani jeho “Booooj“ a v nejbližší době nechci vidět ani žádný koule!

    • 7.2.2018  20:16

    Koule, koule, koule...všude samý koule...asi se mi o nich bude zdát. Dokonce držely Reggieho tak dlouho, až v tom rohu zestárl. Dlouhán slibuje poslední hru, ale já bohužel vím, že poslední ještě není. U některých filmů (včetně tohoto) by mělo být hned na začátku varování: „Pokud tohle chcete dokoukat, zhulte se!“ Ze začátku si to chvíli hraje na efekty, aby se to rozvinulo v naprosto nudnou snovou kravinu, u které se mi ani nechtělo přemýšlet. Rozbolelo mě z toho akorát břicho a prozívala jsem se s otráveným ksichtem do konce. Reggie zahlídne blondýnu a taky ho (opět) začnou svědit koule...to ovšem netuší, že bezbranná nebohá slečna má mnohem větší koule než on, navíc na místě, kde by to sám nikdy neočekával. :-) Takže bacha na želvy. Tohle už nemá s hororem nic společnýho, jako by to do celé série vůbec nezapadalo. Spíš si říkám, že kdyby to bylo úplně samostatné sci-fi bez absence spousty výbuchů, bez trpaslíků (kteří tu stejně nehráli žádnou roli), možná i bez stěžejních létajících předmětů... Nemělo by to sice takový koule, ale bylo by to snesitelnější. Snad.

    • 7.2.2018  18:01

    “Nic není takové, jak vypadá.“ Bohužel to vypadá, že jednak někomu došly peníze a druhak nápady. Nové jsou akorát koule, které mají oči a mozek a místo mozku jsou koule. To my přece víme dávno, že někteří chlapi mají mozek v koulích. Sice se konečně dozvím, o co Dlouhánovi vlastně jde, ale jinak je to návrat do jedničky jak vyšitej se spoustou snových – pro mě nepochopitelných – sekvencí. Tohle pokračování nějak postrádá smysl, protože nic nového nepřináší. Dlouhán si konečně Mikea chytí, tak nechápu, proč ho proboha nezabije. Mrtvej Jody se tam vznáší jako koule. Reggie je nadrženě nepoučitelnej a snaží se vojet černošku, která má armádní výcvik a pobíhá tam s nunčaky jak Michelangelo z Želv Ninja. K tomu jim přicmrndává nějaký děcko s bouchačkou, kterýmu jsem teda dost záviděla ten barák plný loutek a hlavně klaunů. Pár světlých chvil to sice má - zombíky, ruku a především právě Reggieho erotické zážitky – ale jinak je to utahaná, zbytečně natahovaná sci-fi zmatlanina s prvky hororu. “Tohle nikdy neskončí!“ Taky mám ten pocit. Tak šup na čtverku, ať se k tomu konci aspoň trochu přiblížím.

    • 6.2.2018  17:57
    Phantasm II (1988)
    ****

    No né?! Já jsem mile překvapena. Kdo by řekl, že po (pro mě) naprosto nudné jedničce se znovuzrodí Dlouhán v takové pěkné podívané. Tady je vidět posun nejen v čase, ale i že se podařilo sehnat nějaké ty peníze navíc. Je tu dokonce i několik výbuchů. A z béčka je tu docela obstojný osmdesátkový horůrek. Nemusíte se bát, o kozy nepřijdete. :-) I když začátek je poměrně pomalý – kdy dva osamělí jezdi projíždí opuštěnými městy hledajíc Dlouhána a vyzbrojeni poměrně značným arzenálem se připravují na setkání s mužem z jiné dimenze. Já se teda v autech vůbec nevyznám, ale tohle žihadlo – jaxem zjistila zřejmě Plymouth Barracuda (s něčím podobným jsem se snad kdysi zběsile projížděla v GTA) – by se mi docela líbilo. I když pochybuju, že bych v něm odvezla svůj nákup z Kauflandu. Každopádně i Dlouhán je zase o něco lépe vybaven než v prvním díle. Má opravdu pěkně pekelný koule. Ty už zvládnou ledaco, bohužel jednu vadu přece jen mají – nerozeznají nepřátele od posluhovačů a tak jsem byla dokonce svědkem toho, jak to vypadá, když chlapovi koule v ústech natrhne úsměv. Nechybí ani motorové pily, krvelační trpaslíci, kyselina, pece v krematoriu a dokonce ostatky Sama Raimiho. Bez zbytečných snových sekvencí a nějakých hlubokých poselství to působí tak nějak lehčeji, akčněji a snesitelněji. Bylo to hezká jízda, která samozřejmě naznačuje, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat. A já se obávám, že to nejlepší z téhle série už mám za sebou.

    • 5.2.2018  22:37
    Phantasm (1979)
    *

    Jako nemůžu říct, že by to nezačínalo hezky – taková šukačka na hřbitově...hmmm... i když nevím, jestli by se mnou ten kluk souhlasil. Ale jak jinak líp by chtěl umřít? ;) Hned ten začátek mě utvrdil v tom, že půjde o klasický béčko let sedmdesátých – kozičky mladé kočičky, potom se přidá hudební doprovod, masky, krev, hororový efekty a jiné podivné triky, klasická otázka: „Co se to tu k sakru děje?“ a vlastně i ten dabing. Takže jsem se těšila na nějakou fajn béčkovou jízdu, u které se spíš pobavím. Nebavila jsem se. Teda pokud nepočítám chlapa, který musí mít obrovskou sílu, létající stříbrnou kouli, která se přisaje na obličej a trochu vás odšťavní, pohyblivý prst v hořčičné omáčce, zápas s vlastním tričkem... teda něco v něm asi bylo. To kdybych dětem vzala marťabrouka, dala si ho do vlasů a začala sebou mlátit a ječet, bylo by to efektnější. Vlastně je to o nějakým malým zvědavým klukovi, kterej strká nos kam nemá, stalkuje svýho staršího bráchu, kterej díky tomu nechá nahou rozdělanou babu na náhrobním kameni a utíká za tím malým kazišukem, protože se lekl nějakýho děcka v kapuci. Zabila bych je oba, nechat tam mě! :-) Vlastně to nebylo dítě, ale nějakej mrtvej chlap slisovanej do trpaslíka, kterej ve virtuální dimenzi otročí. Anebo to bylo všechno úplně jinak? A mám si z toho zase odnést nějaké hluboké myšlenky? A ať už The Tall Man byl či nikoli, vymyšlen byl hezky. Bohužel zub času a zpracování silně kulhá. Ale je zařazen jako Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. Já klidně mohla umřít v nějaké své erotické fantasmagorii - ve které mám taky chuť něco zmáčknou, ale rozhodně ne kvůli gravitaci ani horku - aniž bych tohle viděla. “Coscarelliho Fantasma, která se rozvíjí podle snové logiky, je výjimečným hororem, jenž pomyslně uzavřel 70. léta 20.století – s poselstvím, že člověk si nemůže být svým bezpečím jistý ani po smrti... snímek je sice bohatý na šokující scény, ale v prvé řade vyjadřuje strach mladých lidí ze samoty. Film otvírá i další témata: odchod z maloměsta a objevování tajemství sexu a smrti.“ Kolik poselství může takový obyčejný béčko vyslat do světa. Zřejmě ještě nejsem tím pravým hororovým nadšencem, protože tohle pro mě kult prostě není...Ale asi jsem takovým masochistou, že si pustím pokračování..

    • 5.2.2018  19:18

    Nevím, jestli byl úplně ten nejlepší nápad dodívat se na originál, jít se vyčůrat a zapnout remake. Kdybych bývala byla tušila, co mě čeká, asi bych se vyčůrala, vyčistila zuby, pomodlila se za to, aby nikdo nikdy už žádný remaky netočil a šla spát. Ono to zezačátku je vlastně úplně to samý – ty samý dialogy, ty samý scény...akorát jiné herecké (nikoliv režisérské) obsazení a prostředí. Klidně bych Kiefera a Jeffa prohodila. Bridges na mě tak nějak působí jako úchyl od první scény – prkenný, lehce pajdavý, se slizkým úsměvem. Postupem času se to s originálem trochu rozchází a já si docela chrochtala, že to je snesitelnější, sympatičtější, logičtější, uchopitelnější a svižnější. Dokonce bezpečnější, protože v Americe vám na rozdíl od Francie nevykradou nezamčený auto. Blbost. :-) Ano, blbost je to výstižné slovo, které mě napadlo, když očekáváný konec nebyl koncem, ale pouze začátkem čehosi, co z toho sice udělalo aspoň částečný horor, ale naprosto dokonale pohřbilo tu syrovost a znepokojení, který vyznívá z originálu. Hollywood si žádá, scénárista píše a Evropan pláče. Původně jsem chtěla hodnotit stejně jako originál, ale za ten naprosto zbytečně natahovanej a změněnej konec nemůžu. Pokud se na to dívat chcete, vyberte si jen jeden film. Já každopádně už nemusím vidět znovu nic z toho.

<< předchozí 1 2 3 4 5 9 12 16
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace