Petrus1

No tak jako nevím – přijít mi domů hlídat děti nějaká náctiletá rajda, která se mi bude po baráku promenádovat jen v plavkách, taky by se ji brzo přihodila nějaká „nehoda“. Základní pravidlo béčka – kozy – je bez jakéhokoliv smyslu splněno hned na začátku, což dává tušit kvalitu tohoto hororu. Ricky je malej zmetek, kterej od útlého dětství miluje klauny a je na první pohled tak trochu vyšinutej a kolem něj se ztrácí resp. umírají holky na hlídaní. A je tu posun v čase o několik let. Dva páry se vydávají na koncert a zastaví se někde ve vidlákově, kde muži nejen zírají na kozy, ale kde i jedna ze slečen zapomene v restauraci telefon. Telefon se najde a mají si ho přijet vyzvednout do městečka Clinton. To ale naše čtverka ještě netuší, že město je opuštěné, není v něm signál a ovládají ho klauni. A tady nastává několik průserů tohoto filmu. Ta hysterická kráva, co ráda zapomíná telefony tak neuvěřitelně ječí, že mám chuť ji zabít, protože se obávám, že mi vzbudí děti. A kdo by chtěl, aby se mu z ničeho nic uprostřed noci a ve tmě ve dveřích zjevilo malé dítě?! :) Klauni jsou docela dost nepovedení. Klauny nedělá jen bílá barva na obličeji, ale i kostým! Takže je tu jeden bílej xicht v montérkách, jeden v obleku s páčidlem (ten byl asi nejsympatičtější), jedna klauní slečna, co miluje poníky (aspoň ta má kostým), pak nějací dva nevýrazní dědci a nakonec někdo, kdo vypadá jako Marilyn Manson, kterej po těžkým tahu usnul někde v odpadcích, zapomněl se odlíčit a ráno se probudil ještě sjetej a vydal se s baseballkou do ulic. A ta pipina zase ječí! Kdo už někdy viděl nějakej horor, je mu naprosto jasný, kudy se to bude ubírat a jak to celý je. Prostě normální vyšinutá rodinka. Klauni jsou tu spíš jen na efekt, ale nic originálního se tu neděje. Nějaký lekačky se tam najdou, ale jinak je to naprosto bez nápadu. Několikrát omleté téma bez špetky inovace, místy jsem se nudila. A ta kráva s tím ječením nepřestane! “Zavři ji hubu, chlape!“ Díky, Ricky. Konečně!

Super pracovní pohovor na vysněnou práci nočního hlídače, kde si převážnou část pracovní doby dávají šlofíka, hrají karty a lidský bowling a koukají na porno. Jo a v úterý si navzájem kouří ptáky. Tak já se stavím. V úterý. Snad mě vezmou. ;-) “Těžce dřu na tom, abych těžce nedřel.“ Bohužel tenhle jinak poklidnej job je narušen – zrovna v době, kdy nastupuje nová skoro nezletilá posila (ale fešák to je) – útokem krvelačného upírského klauna Blimpa, kterej se v Rumunsku s celým svým cirkusem nakazil nějakým bordelem, umřel a znovu se probral v USA, aby si alespoň na jednu noc pochutnal na všech, kteří mu zkříží cestu. To máte za mandelinky! A rozjíždí se zábavná jízda, plná krve, nějakýho černýho bordelu, řvaní a ječení, zběsilého běhání a vraždění a především spousty uvolňování plynů a vtipných prupovídek. Ani kozy pochopitelně nechybí. Prostě úchylárna jako stvořená pro mě. A to nejlepší na konec. I když je tam ke konci spoustu klaunů, Blimpo je jen jeden a nejúžasnější. Je krásnej, děsivej, s těma pískacíma obříma botičkama, pěkně ostrýma zoubkama...nádhernej. Já ho chci! Jen škoda, že nedostal tolik prostoru jako hlavní nesmrtelná pětka zabijáků zombieupírů. Je to sice blbost, o tom netřeba diskutovat, ale pěkně špinavá, svižná, zábavná s dobrým hudebním doprovodem a milovanými klauny. Já se prostě bavila. Při dobré náladě, nulovém očekávání nějakého hlubokého poselství se i díky krátké stopáži tohle pro fanoušky hororu určitě vidět dá...

Tak po malé pauze „Kočka a kanárek“ potřetí a doufám naposled. Nevím, jestli je to tím, že jsem to už viděla dvakrát zpracováno, ale nějak mi tahle verze prostě nesedla. Postavy jsou úplně jiné – jména zůstávají zachovány, ale profese, charaktery a chování se od předchozích verzí dost liší. Jsou sice mnohem víc vykreslenější, ale pro mě jsou prostě nesympatické. Právníkem je tady žena, místo staré senilní a hysterické tetičky je tu ještě zachovalá dáma ve středním věku, evidentně lesba žijící se svou sestřenicí. Místo charismatické, tajemné a krásné služebné - vrásčitá stařena. Asi to bude tím, že závěť se nečte po deseti, ale dvaceti letech. A vlastně se ani nečte. Starý pan West svou poslední vůli totiž nafilmoval a přečte ji všem při společné večeři. A na ní se bastardi a přeživší pijavice dozví, kdo bude dědit. Ovšem jen v případě, že se během následujících dvanácti hodit první dědic nezblázní nebo nezemře. V tom případě je dědicem náhradník. Kdo to je, ale (skoro) nikdo neví. A taxe dědička (obdobně jako starý West) stává kanárkem, kterého se pokouší zabít (anebo aspoň přivést na pokraj šílenství) mlsná kočka toužící po dědictví a drahocenném náhrdelníku. Je fakt, že vzkaz prostřednictvím filmu působí záhadněji a děsivěji – jako i mučící nástroje v tajemném pokoji, ale všeobecně se atmosféra nějak ztrácí. Jestli jsem o verzi z roku 1939 říkala, že je dost ukecaná, tak tohle je užvaněné obdobně stejně. Jenže tady to žvanění postrádá i vtip. Navíc je to zbytečně dlouhé, takže jsem se dost často nudila. “Poškrábej mi záda a já poškrábu tvá“ je sice děsnej název písně, ale já bych vrněla blahem jako kočka...

Zjistila jsem, že když si budu někoho hodně intenzivně přát, zapálím si svíčku, sednu do křesla a budu neustále drmolit jeho jméno, nejpozději někdy v noci se mi zjeví na prahu mého obydlí... Tak jo, chci, aby to byl někdo mladý, krásný, něžný a hlavně živý. Což se zrovna o Andym tvrdit nedá. Andy byl totiž mrtvý, potom se vrátil domů a všichni se tomu společně od plic zasmáli. Sice to dle jeho chování vypadá, že mu podávali nějaký drogy, viděl spoustu zrůdností a tedy se vrátil se syndromem vietnamské války, ale mě teda neoblbne ani svým věčným mlčením a protivným vrzavým houpáním se na židli. Andy je prostě zombík. Klidný, leč stále krvežíznivý a tedy vraždící. A to je na tom právě to nejlepší – mluví a uvažuje, chová se tak, že na něm nikdo nic nepozná a když to na něj přijde, s naprosto šíleným výrazem uškrtí i psa. Dokonce se vydá na rande. I když už v částečném stádiu rozkladu, přece jde. Holka sice nemá poslední dobou na chlapy zrovna štěstí, ale co, hlavně že Andy přišel. A samou láskou by ji sežral. ;) Ano, o lásku tu jde taky. Ale především o tu mateřskou... I když nejde o žádnou proslulou kultovku, já byla výsledkem překvapena a určitě můžu hororovým fandům doporučit (i ty Andyho masky stojí za to). Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Andyho nadpřirozený stav je variantou skutečného utrpení mnoha vietnamských veteránů, kteří svůj posttraumatický šok častokrát mírnili závislostí na drogách... Režisér uchopil scénář Alana Ormbyho s nebývalou mírou imaginace, která je obdivuhodná zejména s ohledem na překážky v podobě extrémně nízkého rozpočtu. Výsledkem je politicky laděný horor, který zasloužil mnohem více pozornosti, než se mu dostalo.“

Tak úplně na začátku to vypadá, že v tomhle filmu hraje na varhany šílený inspektor Dreyfus. Ale on je to jen šílený doktor Phibes se svým Orchestrem mechanických čarodějů. Zabili ženu, kterou miloval a teď mlčenlivej doktor hudby a teologie vrací úder. Devět ji zabilo, devět zemře. A to pomocí deseti ran egyptských. Takže je jasný, že ta desátá čeká na někoho opravdu výjimečného. Čert vem, že nesedí ani pořadí ani přesnost jednotlivých klateb. Vraždy jsou povedené a nápadité. Jasně, někdy sice trochu přitažené za vlasy, ale na rok vzniku řekla bych nadstandard. Škoda jen, že ty detaily nebyly trochu vymazlenější. Ale i tak vizuálně moc pěkné. Například žába se povedla. Jakou masku bych asi dostala já? Že by naivní slepice? :-) Taky uvidíte, jak Terry-Thomas doplatil na svou slabost pro ženy a pustili mu žilou. Na škodu je i to, že Vincent Price má na sobě tolik make-upu a ještě k tomu ani nemluví, že to jeho démonické hororové herectví není tak zřetelné. Ani by tak nevadilo, že je to pojato spíš jako detektivka, ale bohužel nejvíc tomu celýmu ubližují komediální rozhovory. “Kam zase jdete, Troute? - Na záchod, pane.“ Taky jsem se dost divila, proč tu tolik lidí zmiňuje Saw. Proč sakra Saw? Ale v závěrečné (ve své době jistě hrůzné) scéně mi to došlo... No jasněěě - Saw. :-) Takže zahrajeme si takovou hru...Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Ohavný dr. Phibes je extrémně stylizovaný film: divák si připadá, jako by si vzal LSD a poté sledoval Bavovu Masku démona s příměsí „montypythonovského“ humoru, a to vše v asexuálním stylu, z nějž si utahuje snímek The Rocky Horror Picture Show... Režisér Fuest zpracovává své téma s ironií, ale nikoli výsměchem. Vzdává hold produkci Hammer Films i Cormanovým gotickým hororům, ale zároveň provádí jejich poučenou kritiku, neboť publikum počátku 70. let už dávalo přednost jiné produkci: realističtějšímu hororu s maniaky, ohánějícími se motorovou pilou, a se zombies, kteří smetou všechno, co jim stojí v cestě.“

Připadá mi, že když jsem se na to dívala poprvé, tak mi to ani tak rozvláčné nepřišlo. Zřejmě to na mně ani moc velký dojem nezanechalo, když jsem si z toho skoro nic nepamatovala. Každopádně i když jde o docela dobrý thriller odehrávající se v takřka opuštěných podzimních Benátkách, je to dost pomalé a vrcholné scény se tu najdou tři. Nu dobrá, budu velkorysá – čtyři. První: noční můra všech rodičů – topí se vám dítě. Jako prevenci bych doporučovala na děti dávat pozor a nenechávat je hrát si u jezírka. Jako připravenost - navštívit kurzy první pomoci. “Po vytažení na břeh se nezdržujte vyléváním vody! Jestliže dítě nedýchá, odstraňte z úst případné nečistoty, hlavu mírně zakloňte, zacpěte nosík a 5x vdechněte. Nezapomeňte, dítě musí při resuscitaci ležet na rovném a pevném povrchu, hrudník by se měl při vdechu zvednout. Po úvodních vdeších následuje srdeční masáž. Místo komprese je zhruba v polovině hrudní kosti. Cyklus v poměru 30:2 (30 stlačení, 2 vdechy) opakujeme až do úspěšné resuscitace, příjezdu zdravotníků, či vysílení zachraňujícího. Není potřeba si lámat hlavu nad tím, zda jsme opravdu zmáčkli 30x, podstatné je KONAT!“ Druhá: krásná erotická scéna, ve které je toho vidět poměrně dost. Jen škoda, že Donald je tak antierotickej chlap. Jinak by to se mnou možná i hnulo :-) Třetí: dramatická scéna v kostele, při které i Donald musí zatnou to, co nemá. Svaly. Čtvrtá: je pochopitelně ta závěrečná s postavou v červeném kabátku. Pro extra úchyly bych mohla možná ještě zmínit scénu, kdy ta stará slepota má v transu zřejmě s Johnem orgasmus. :)) Jinak je to takovej zvláštní film, kde jsou všichni podezřelí a všechno kolem je v nějakém podivném nepořádku. A ono ejhle... je to mnohem jednodušší a přímočařejší než se na první pohled zdá. Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Přestože film obsahuje některé groteskní figury ve stylu Rosemary má děťátko (1968) a pár momentů přímočaré hrůzy, jde především o vizuální báseň, která se tu více, tu méně opírá o pozoruhodné filmové „rýmy“ a sugestivní konotace. Do popředí vystupuje – pro Benátky příznačný – pocit rozkladu a melancholie.“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete “Snímek Teď se nedívej Nicolase Roega natočený podle povídky Daphne du Maurier je ukázkou toho nejlepšího a pro tohoto britského režiséra charakteristického nelineárního stylu vyprávění, ve kterém časové skoky a frenetické prostřihy slouží k zobrazení a zesílení už tak hmatatelné atmosféry psychického rozrušení a hrůzy.“ Jeden z 501 filmů, které musíte vidět “Způsob, jakým se Richmondova kamera pohybuje benátskými uličkami, skvěle odráží styl, kterým nás Roeg provádí psychologickým scénářem, jenž nám nikdy neprozradí, co se skrývá za dalším rohem. Toto využití představivosti jako zrcadla emocí i psychologický aspekt scénáře jsou převládajícím motivem.“

Je to jeden z těch filmů, ke kterému se dá máloco napsat. Prostě se to musí vidět. Tenhle film za to rozhodně stojí. Není to poprvé, co jsem ho viděla a rozhodně ani naposled. Z přeslazené nadané holčičky se stane zkrachovalá zahořklá herečka – alkoholička, která byla v mládí zastíněna hereckými výkony své nadanější sestry. Vzájemná nevraživost obou sester je provází od útlého dětství a vyústí až v tragédii, kdy jedna z nich zůstane na vozíku, závislá na své sestře. Obě slečny spolu bok po boku stárnou a Jane se vlivem okolností stává stále nebezpečnější. Jde o smutný příběh stále se stupňujícího teroru, který vyvrcholí na pláži. Až mě mrazí, když si uvědomím, co z tak rozkošné holčičky může vyrůst... to jsem zvědavá, v co zestárnu já, když už teď je to malá hrůza. Co mě trochu uklidňuje je to, že mé děti jsou naprosto stejně nadané. Talent ničit mi nervy mají oba dokonalý. Takže kdo ví, na jak dlouho by mně stačilo šest lahví skotské a tři lahve ginu. Herecky je to naprostý koncert Bette Davisové – škleb, líčení, vlasy, smích, zpěv, pohyby, výrazy, přerody v její malé já jsou až děsivé. Je to rozená psychopatka. Tohle by zasloužilo Oscara. Že by se Kathy Bates v Misery učila právě tady? ;) Nějaké nelogické chování Blanche se tam objevuje a taky by to možno sneslo kratší stopáž, ale já jsem nadmíru spokojená. Zatím se mi nepodařilo sehnat ani jeden remake, ale možná je to tak dobře. Proč si zbytečně kazit dojem z něčeho dobrého. Na tenhle xicht se hned tak nezapomíná. Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Film proslavily také řeči, které se vedly o skutečné nenávisti Davisové a Crawfordové: jejich dlouholetá řevnivost prý během natáčení vyplula na povrch ve vší své intenzitě, což vyznění scén psychických i fyzických krutostí znásobilo.“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete “Epický kus z hollywoodského grand guignolu, který do značné míry připomíná grotesknost Sunset Boulevardu (1950) a v němž se dvě stárnoucí velké dámy filmu metaforicky trhají na kusy v rozpadající se vile někdejší filmové hvězdy.“

Po zkušenosti se čtvrtým dílem a odhodláním tuto sérii dokoukat do konce jsem se rozhodla na pátý díl dopředu připravit. Otevřela jsem flašku vína. Všechno mé utrpení začalo ještě předtím, než jsem to vůbec pustila. Začala jsem bojovat s hdmi kabelem, kterej ne a ne poslechnout... jako by to bylo varování – nedívej se na to. Fakt ne! Měla jsem poslechnout. Snažili se ho zabít. Místo toho zabili lidi, které miloval. Nyní projíždí krajinou. Psanec, který loví Dlouhána. Lovec trpaslíku. Odpadlík. Osamělý nadržený jezdec Reggie, který trestá krádež svého Plymouthu vysvlečením zloděje do slipů (nic bych mu nenechala) a skládá písně, si cintá v ústavu na pyžamo a papuče a ve svém demenci poznamenaném mozku se stále honí v časech a snech za přeludy a hlavně Dlouhánem, kterej vypadá, že už je jednou nohou pod drnem. Hodinu jsem na to nevěřícně koukala až mi došlo víno. Šla jsem otevřít druhý, střízlivá to nedokoukám. Reggie, nechceš se už na to vysrat? Ještě půl hodiny. Invaze koulí začala a já trpěla jako pes. Počítala jsem každou minutu a tak moc toužila po tom, aby tahle slabomyslnost už konečně skončila. Málem mi na konci ukápla slza – ne tedy tím nostalgickým sladkým závěrem, ale dojetím, že už je to za mnou. Já tak strašně nerada dávám to nejhorší hodnocení, ale tady musím. Bylo to víc jak hrozný a bolelo to. Reggie projdi a prosím tě už se nikdy nevracej! Doufám, že mi už nikdy nikdo nebude před očima mávat koulema v šestým díle (má to být někde v zimě - tak co kdyby to napsal třeba Nesbø a natočil von Trier – třeba by to mělo úspěch). Co se týká celé série, tak jediný koukatelný díl je dvojka. Ale i přesto to okamžitě celý mažu z disku a už nikdy nechci slyšet ani o Dlouhánovi ani jeho “Booooj“ a v nejbližší době nechci vidět ani žádný koule!

Koule, koule, koule...všude samý koule...asi se mi o nich bude zdát. Dokonce držely Reggieho tak dlouho, až v tom rohu zestárl. Dlouhán slibuje poslední hru, ale já bohužel vím, že poslední ještě není. U některých filmů (včetně tohoto) by mělo být hned na začátku varování: „Pokud tohle chcete dokoukat, zhulte se!“ Ze začátku si to chvíli hraje na efekty, aby se to rozvinulo v naprosto nudnou snovou kravinu, u které se mi ani nechtělo přemýšlet. Rozbolelo mě z toho akorát břicho a prozívala jsem se s otráveným ksichtem do konce. Reggie zahlídne blondýnu a taky ho (opět) začnou svědit koule...to ovšem netuší, že bezbranná nebohá slečna má mnohem větší koule než on, navíc na místě, kde by to sám nikdy neočekával. :-) Takže bacha na želvy. Tohle už nemá s hororem nic společnýho, jako by to do celé série vůbec nezapadalo. Spíš si říkám, že kdyby to bylo úplně samostatné sci-fi bez absence spousty výbuchů, bez trpaslíků (kteří tu stejně nehráli žádnou roli), možná i bez stěžejních létajících předmětů... Nemělo by to sice takový koule, ale bylo by to snesitelnější. Snad.

“Nic není takové, jak vypadá.“ Bohužel to vypadá, že jednak někomu došly peníze a druhak nápady. Nové jsou akorát koule, které mají oči a mozek a místo mozku jsou koule. To my přece víme dávno, že někteří chlapi mají mozek v koulích. Sice se konečně dozvím, o co Dlouhánovi vlastně jde, ale jinak je to návrat do jedničky jak vyšitej se spoustou snových – pro mě nepochopitelných – sekvencí. Tohle pokračování nějak postrádá smysl, protože nic nového nepřináší. Dlouhán si konečně Mikea chytí, tak nechápu, proč ho proboha nezabije. Mrtvej Jody se tam vznáší jako koule. Reggie je nadrženě nepoučitelnej a snaží se vojet černošku, která má armádní výcvik a pobíhá tam s nunčaky jak Michelangelo z Želv Ninja. K tomu jim přicmrndává nějaký děcko s bouchačkou, kterýmu jsem teda dost záviděla ten barák plný loutek a hlavně klaunů. Pár světlých chvil to sice má - zombíky, ruku a především právě Reggieho erotické zážitky – ale jinak je to utahaná, zbytečně natahovaná sci-fi zmatlanina s prvky hororu. “Tohle nikdy neskončí!“ Taky mám ten pocit. Tak šup na čtverku, ať se k tomu konci aspoň trochu přiblížím.