Petrus1

Když se řekne "robokop", většině lidí se zřejmě vybaví film. Já to mám trochu jinak - když tento snímek vznikl, byla jsem ještě malej rozmazlenej fracek, kterýmu rodiče nedovolili se na několikrát sjetou vhs dívat. Každopádně jsem kovovýho policajta přece jen viděla - a to na obálce jednoho časopisu. A musím říct, že na mě udělal velkej dojem - důkazem toho je, že mám ten obrázek zafixovanej tak dlouho v hlavě. Byla jsem jím doslova fascinovaná. Bohužel už si nepamatuju, jestli jsem ten film vůbec někdy viděla. A pokud ano, tak asi na mě už tak výrazně nezapůsobil. Z toho plyne, že musím své hodnocení podřídit současnému dojmu. Ten je poněkud rozpačitý. Na jedné straně je samotnej RoboCop naprosto dokonalej a stydět by se za něj nemuseli ani současní filmaři a naproti tomu stojí trikově hodně zaostalej robot - nemůžu se ubránit dojmu, ale pohybově mi připomínal scény ze Souboje titánů. Co mě překvapilo (mile), bylo docela dost povedených krvavých scén a na druhé straně do očí bijící absurdita - obrovské zbraně použité na konci - napřed je sotva unesou a pak s nima máchají jakoby nic. A ještě jeden problém bych měla - ten je ale subjektivní - hlavní hrdina je mi silně nesympatický - ještěže má na sobě většinu filmu mnohem hezčí robo-helmu. :-) Ale když nad tím tak přemýšlím, bylo to celkově vlastně docela dobrý a když přihlédnu k mé dětské fascinací robo-oblekem, vydá to na zasloužené čtyři hvězdičky. :-) Jeden z 501 filmů, které musíte vidět ""Tělesný", násilný a skvělý film Paula Verhoevena je skutečně produktem své doby. Pohrává si se vším, co bylo v 80. letech za Reagana běžné; s gigantickými korporacemi a jejich praktikami, cynickými médii, zvrácenými yuppies a prosazováním zákona hraničícím s fašismem. Holandskému režisérovi je umožněno dívat se na Ameriku více objektivně a s tak nekompromisním, vizuálním a tematickým stylem se nemůžeme divit, že se RoboCop zdá být extrémně agresivní."

Obchod na korze bezesporu patří ke klenotům československé filmové tvorby a já si ho konečně můžu přidat mezi viděné... Ono je vlastně docela obtížný hodnotit a kritizovat film, kterej zachycuje něco, co se tu kdysi dělo a co bylo tak děsivý. Myslím, že filmy s židovsko-válečnou tématikou budou asi vždycky hodnocený vysoce. A tenhle si to právem zaslouží nejen tématem, ale i hereckými výkony - pro mě především pana Krónera - nejen za závěrečnou půlhodinu, ale i za tu skoro úvodní - já myslím, že tam herci museli fakt chlastat...z té panákové smrště mi bylo zle a to jsem se na to jen dívala. :-) Co se týká samotné paní Lautmannové - tak tu starou nahluchlou senilu jsem měla chuť zabít hned při její první scéně - na takovej rozhovor bych já teda rozhodně nervy neměla! :-D Jedna věc - řekla bych docela podstatná - mi na celým filmu vadila. Nebyla sem pořádně schopna uchopit tu slovenštinu. Jsem generace, která vyrůstala v Československu a nikdy jsem neměla zásadní problém něčemu neporozumět, ale tohle bylo trochu těžkopádný i na mě a taxi nejsem zcela jistá, že mi něco z děje neuteklo. Je to sice můj problém, ale je to vlastně škoda... pro generace příští to bude ještě těžší, ne-li úplně nesrozumitelný. A obávám se, že aby se na to dnešní děti (a jejich děti...) někdy vůbec měly chuť dívat (a to by teda měly, aby věděly, co se tu dělo), bude jednoho krásnýho dne k tomu potřeba udělat české titulky. No, i když...pro ty dnešní shniloně to bude asi lepší rovnou předabovat... aby tenhle snímek neupadl v zapomnění. Což by byla škoda, když už získal Oscara a zařadil se i mezi Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "...snad nejpohnutější drama, jaké kdy bylo natočeno o holocaustu, se zabývá morálkou a odpovědností jedince v kontextu totalitní společnosti, tématem, jehož provokativnost neušla pozornosti úřední československé cenzury. Třebaže film vznáší zásadní lidské otázky, jež vyvstávají ve vztahu mezi Židovkou a gójem v období samostatného Slovenského státu během druhé světové války, objevuje zároveň utopickou naději společného štěstí uprostřed hlubokého zoufalství... Obchod na korze je nádherně zahraný a inscenovaný film, jeden z vrcholů československého uvolnění šedesátých let." Poznámka na závěr (především pro mě a ty, co se nebojí přiznat, že něco neví :-) ): gój - hebrejský termín pro příslušníka nežidovského národa nebo náboženství.

Nedá se popřít fakt, že to bylo sem tam vizuálně hezké. Ale jinak to jako mělo být co? Nemělo to hlavu ani patu - v tom měla být zřejmě nějaká ta poetika či snad snaha šokovat. Jenže vzhledem k tomu, že já sem docela racionálně myslící osoba, bylo pro mě utrpení to dokoukat. Vydržela sem to vlastně jen proto, abych si mohla přidat do "sbírky" další film ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. Jinak bych se na to po deseti minutách vykašlala... a vím jistě, že už to nikdy nechci vidět! Nevím, jestli to takto napsal už Nezval (ale rozhodně to nebudu zjišťovat) nebo to zprasili až scénáristé, ale nejradši bych je všechny hodila za tou motyčkou (teď to vypadá, že přeskočilo spíš mě...ale myslím, že narážka na jinej film sem docela pasuje...protože přesně tam podle mě patří tenhle klenot). Ono to působí tak, že si všichni tvůrci něco šlehli a pak točili svoje vlastní úlety a výjevy - včetně těch erotických, lesbických, pedofilních, incestních a zřejmě i zoofilních a kdo ví, jakých ještě jiných. Pak to společně rozstříhali a nakonec náhodně poslepovali dohromady... a vzniklo z toho toto. Nevím, co bylo snové a co reálné (zda vůbec něco), čí otec byl tchoř-upír, koho všechno představovala babička, koho všechno kněz obšťastnil, proč spoustu lidí umřelo a pak zase ožilo, jestli je Valerie mírně bi... ale každopádně ji někdo měl vysvětlit, co je to menstruace, protože ji z toho úplně přeskočilo... Jedna věc je ale naprosto jistá - v roce 1970 se u nás dalo sehnat velmi kvalitní zboží. :-) "Valerii a týden divů můžeme vykládat jako politickou alegorii stejně jako jednoduchou pohádku s poučením...Přestože snímek vykazuje některé podobnosti s jemnějšími pornografickými filmy 70. let, zahrnuje širší výrazovou paletu: najdeme tu atributy převzaté jak z vysoké, tak z nízké kultury. Sledujeme kouzelné příhody hrdinky, a to v hávu gotického hororu, pohádky i nevázaného veselí. Zvláštní význam ve snímku mají náušnice, symbolizující tajemství sexu."

A pak, že jsou zombíci krve a maso chtivá monstra. Tihle jsou docela v pohodě a Bela si je dokáže pěkně zotročit - "Pracují věrně, nevadí jim přesčasy." Prostě ideální zaměstnanci dnešního světa. I když se jedná o nejstarší film, ve kterém jsem zaznamenala zombies (a zřejmě jim i opravdu je), myslím, že celý to je zase spíš postavený na hlavní záporné postavě "Murder Legendre" alias Bela Lugosi s vzezřením Drákuly, hypnotickým pohledem i hlasem, s jiskrou v oku, který se zjevuje ve sklence vína, provádí nějaký woodoo rituály a přináší smrt. V podstatě by dnes mohl místo nějakého prášku, uhrančivého pohledu a mačkání kloubů máchat hůlkou a pronášet "Imperio". Ale víc než samotný Murder se mi líbil hlavně Chauvin, jehož líčení bylo úžasné - však ho taky prováděl Jack Pierce, který dělal make-up i ve Frankensteinovi (1931) a Mumii (1932). Jinak to celé na mě spíš působilo jako nějaké romantické drama (včetně hudebního doprovodu), kde (snad to mohu prozradit) opět láska zvítězila nad zlem. On vlastně celej ten závěr působí tak nějak nesmyslně a podivně...a to včetně závěrečné "humorné" tečky - což je u hororu škoda. I přes to Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. "Bílá zombie romantizuje vše perverzní a exotické, čímž hraje na antikolonizační notu - podobně jako o pět let starší a známější snímek Fritze Langa Metropolis... Ačkoli film realizovala malá produkční společnost, probudila Bílá zombie senzační zájem o haitskou magii (k čemuž přispělo vydání stejnojmenného bestselleru a broadwayská adaptace). Snímek výrazně přispěl k oblibě hororového žánru a přidal k dosud známým monstrům titulní zombie."

Tak to jo, tohle já můžu. Na rozdíl od původního Frankenweenieho mě tenhle bavil o moc víc. Burton je prostě génius a já ten jeho svět miluju. A ani mi kupodivu nevadí, že se na tom nepodílel Johnny Depp. Loutky a prostředí jsou úžasný. A vlastně i hudba do toho skvěle zapadá. Jasan, že už se tu hodně věcí opakuje, ale to bychom pak snad ani nemohli říct - Jo, to je prostě klasická burtonovina. Spíš než opakující se motiv (jak z původního filmu anebo Stříhorukýho Edwarda) a nějaké loutky (ta holčička s kočkou aspiruje na Mrtvou nevěstu) bych já vytkla (abych furt jen nevychvalovala) trošku pomalé tempo na začátku. Ale jaxe i ostatní děti pokusí o experimentování s oživováním, má to ten správnej drive - želvogodzilla, malý neposední gremlins, kočkonetopýr, útočná krysa a jakási hrůzunahánějící píďalka... to mě hodně bavilo. Taky není jistě náhoda, že ten chytrý učitel byl celý Vincent Price. :-) Ještě jednu drobnou výtku bych možná zmínila a to ten závěr, ale zase chápu, že je to vlastně pohádka... No a teď aby všechny kočky a psy vykastrovali, protože děti budou toužit stále oživovat své milované zvířátka... A já už se nemůžu dočkat, až se v létě dostanu na Burtonovu výstavu... snad mi to tam všichni fanoušci do té doby nevykoukají... :-)

Já myslím, že spíš než z biologie se mladý Frankenstein inspiroval filmy o doktoru Frankensteinovi a podle jména by se dalo klidně spekulovat o tom, že je to jeho potomek. Jak jinak si vysvětlit genialitu desetiletého kluka - to já bych takovou mašinku nesestrojila ani dnes! No dobře, já vím, že je to sci-fi. :-) Nejhrozivější na celým příběhu není zmrtvýchvstání Sparkyho, ale ta matka! Shelley Duvall mi připadla hrůzostrašná už v Osvícení... ta ženská je prostě tak děsivá sama o sobě, že by neměla vycházet po setmění ven! :-D Burtnovskou atmosféru nejvíc cítím z toho pěknýho zvířecího hřbitůvku a minigolfu. Je to vlastně taková krátká pohádka pro děti, kterým rodiče zakázali koukat na Frankensteina, coby oživovače lidí... už vidím, jak každý dítě, kterýmu umře pes, bude žadonit o jeho znovuzrození! Tim je sice pro mě pan mistr, leč musím říct, že tohle mě až zas tak nedostalo... Možná mi chyběl ten jeho nadhled a humor. Je holt vidět, že jeho kariéra a um byli teprve na rozjezdu. Tady si to natrénoval na psovi, aby to k dokonalosti dovedl s Deppem ve Stříhorukém Edwardovi no a vlastně nakonec i v animovaném Frankenweeniem. :-)

Jen, co jsem dopsala koment k Cizinci, ve kterém jsem slíbila, že se polepším směrem k Wellesovi, musela jsem se začít smát, protože jsem se včera dívala na film, ve kterým taky hrál a já ho opět nepoznala. To je tím, že jsem zas spustila film náhodně vybranej...a ještě jedna věc mě ospravedlňuje...tady vypadá taky úplně jinak. Chtěla bych napsat, že je děsnej, ale neudělám to a napíšu, že je spíš větší a starší :-) (to mi evokuje obdobnou proměnu mého oblíbeného Marlona Branda). "Quinlan je jedním z největších psychopatů žánru noir, zduřelou postavou, již zneužívání moci proměnilo v monstrum - už tak robustního Wellese ještě vypolštářkovali a dali mu falešný nos..." Já mám prostě Wellese zafixovanýho tak, jak vypadal ve Třetím muži a nějak se s těma jeho proměna neumím vypořádat...tak doufám, že ho snad už příště poznám (ale radši to neslibuju)! Tenhle film se mu ovšem režisérsky moc povedl. A od pětihvězdičkového hodnocení mě odradilo jen to, že je to místy (hlavně na začátku) tak ukecaný (jeden řve přes druhýho a do toho ještě řve hudba), že jsem sotva stíhala číst titulky a jen po očku sledovala děj a ze začátku sem byla i trochu zmatená, kdo je kdo. Teda Vargas jako mexickej polda je jasnej a americkej polda Quinlan je nepřehlédnutelnej nejen svoji "muskulaturou", ale i svojí holí a pajdavou nohou, která mu pomáhá v intuici. Taky rád vzpomíná na časy, kdy chodil dělat bůhvíco za jednou cikánskou děvkou (nemůžu si pomoct, ale Marlene mi tady spíš připadá jako nějakej transvestita)... maskuje to láskou k mechanickýmu klavíru, ale já si spíš myslím, že ho lákal rozkrok oné "mexické dámy". Což mi připomíná, že to jeho truchlení po zavražděné ženě asi nebylo tak velké...kdo ví, jestli on ji nakonec nezabil, když mu to škrcení tak jde... Ale od spekulacím zpět k ději. Na začátku vyletí do vzduchu auto s nějakým chlapem a jeho společnicí...a rozjede se pátrání po pachatelích, což svede dohromady naše hlavní hrdiny. Důležitý v tomhle příběhu jsou dva kousky dynamitu a rozdílný názor na to, jaký druh důkazu to vlastně je - usvědčující nebo nastrčený... a od tohoto okamžiku si ti dva jdou po krku. Vargas na to jde podle zákona a Quinlan zas podle toho svýho, do kterýho zatáhne i Vargasovu ženu. A to neměl dělat. Rozjíždí se skvělej krimi-noirovej kolotoč, kterej se točí tak rychle, že to uteklo jako nic a ve kterým roli sehraje ještě hůl a odposlech... A už je vlastně úplně jedno, kdo na začátku vyletěl s autem do luftu a proč ten mladej grázl chtěl Vargasovi chrstnout kyselinu do xichtu...a taky koukám, že Janet Leigh má na ty motely fakt smůlu... Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Úvodní scéně konkuruje řada odvážných, složitých dramatických zápletek, které vynesly Doteku zla pověst epitafu filmu noir. Welles v nich teatrálně přehání stylové prvky, přičemž díky ostré černobílé kameře Russella Mettyho a latinsko-jazz-rockové hudbě Henryho Manciniho dosahuje hyperrealistického vyznění. Závěrečná honička představuje extázi nádherných obrazů, experimentálních zvukových efektů a všudypřítomné zkázy." Také Jeden z 501 filmů, které musíte vidět. "Filmařina a Wellesova práce s kamerou dělají z Doteku zla napínavý a dobře časovaný thriller. Citlivost jeho režie dodává filmu pocit intimity a nervózní atmosféru. Dotek zla byl Wellesovým posledním hollywoodským filmem v pozici režiséra a jako světlý bod jeho kariéry je nezapomenutelný a velkolepý."

Tak tohle byla haluz. Když jsme se dodívala na Malého Cezára, ještě se mi nechtělo spát a náhodně sem si vybrala tenhle film - aniž bych tušila, kdo tam hraje nebo o co jde - občas to sice dělám úmyslně, ale ne v tomto případě. Zřejmě tomu osud chtěl, abych pozdní večer strávila ve společnosti Edwarda G. Robinsona. Je fakt, že těch patnáct let od role Rica se na něm podepsalo a i když se pro mě v ten moment proměnil z gangstera do role opačné, připadal mi skoro stejně nesympatickej :-) Asi to bude tím, že se vetře kam se dá (je obdobně dotěrnej jako Colombo) a nikdo neodhalí, že nerozumí ani starožitným věcem, ani hodinám. Za to jim rozumí Rankin, pro něhož oprava hodin znamená spíše posedlost, než koníček. Jenže Wilson ví, že nácek, kterýho hledá, tuhle vášeň měl taky. A když ho Meinike zavede do městečka, kde takovej člověk žije, pojme podezření, že je na dobré stopě. No a když se Rankin u stolu prořekne, že Marx nebyl Němec, ale Žid, utvrdí se komisaře v tom, že je to hledaný Kindler. Ovšem nezatkne ho, ale nechává ho pěkně vykysličit a čeká na nějakej pádnější důkaz, že je to on. Mezitím si hraje dámu a klábosí se všema jako by se nic nedělo... Cizinec není vůbec špatnej film, hlavně závěrečná scéna na věžních hodinách je dobrá, stejně tak i proměna milující ženy...jenže co mi na tom vadilo, je přímočarost. Prostě žádný překvapení se nekoná. Všechno je jasně daný už od začátku. A i když těsně po válce bylo hledání skrývajích se nácků jistě záslužnou prácí (některým to vyšlo tak, že si buď v klidu někde dožili a někteří si slintají na triko v domově důchodců ještě dnes) a téma pro film je to silné, já si nemůžu pomoct, ale mě to úplně nepohltilo. A taky se musím přiznat, že vůbec nejsem znalá Wellesových filmů (ani jako režiséra, ani jako herce) - vlastně jsem s ním viděla jen jeden a v něm vypadal úplně jinak - a tak se mi stalo, že sem ani nevěděla, že ten nácek je on...každej nemůže holt vědět všechno, že...já se polepším :-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Cizinec si dodnes uchovává Wellesův vizuální šmrnc, ale v roce 1946 již film-noir srovnal krok s jeho láskou k stínům a grotesknu, takže se opravdu ztrácí v záplavě jiných filmů podobného typu... Desítky let před Davidem Lynchem se Welles noří do sousedské maloměstské atmosféry a zalidňuje ji takovými filosofy, kteří podvádějí v dámě, i prominentními kráskami, které se vdávají za fašisty."

Malej Cézar je mi nesympatickej hned od prvního pohledu. A to se mi u většiny gangsterů nestává - většinou je to právě naopak, protože mám pro ně velkou slabost. Ovšem tenhle chlap se mi vůbec nelíbí - vzteklej drzej prcek, kterej se hrozně rád ohání bouchačkou a vytahuje ji i v případech, kdy to není nutně zapotřebí. Arogance je z něj cítit na sto honů a jeho projev a mluva to jen dokazují. Já se absolutně nevyznám v amerických dialektech a akcentech, ale jeho vyjadřování působí hodně nemile. Co se mu ovšem musí nechat, že má odvahy na rozdávání...ten, kdo mu bude stát v cestě a odmítá s ním spolupracovat a posere se při akci, musí prostě z gangu ven...a víme, jak to chodí - gang se prostě jinak než patama napřed opustit nedá. Ale to jsou jen malý ryby. Rico se nebojí zbavit ani neúplatného šéfa protizločinecké policie. Jeho nebojácnost mu zaručí rychlý postup na zločineckém žebříčku a úctu ostatních gangsterů. Jen jeho kamarád z mládí by se rád trhnul a raději hopsal někde po klubech - blázen! Malej Cézar mu to jakžtakž toleruje a stará se hlavně o svoje věci, zbraň a vlasy...Ovšem, i když vyroste z malýho pouličního grázla, kterej přepadával benzínky, ve velkýho gangstera v dobře padnoucím obleku, s prstenem na malýku, diamantovýma hodinkama a ozdobnou jehlou na kravatě - chování řeznickýho psa mu zůstává. Postupně se zbavuje dalších gangsterů, protože kdo se rád vozí po ostatních a sám už nic nezvládá, nemá v branži co dělat... A Rico to moc dobře ví. A tak má brzo na starost větší a větší teritorium. Jenže to má malej háček - jde po něm polda a navíc jeho bejvalej kámoš Joe má hodně odvážnou dívku...a jak už to známe ze spousty gangsterek...o co výš vyšplháš, o to z větší výšky dopadneš. "Mother of mercy, is this the end of Rico?" Co mě ovšem zarazilo, že už v té době se daly vystopovat hovory... A i když mi je Little Caesare nesympatickej až do morku kostí (ale to je asi pro gangstera dobře), je to přesně ten typ příběh, kterej miluju - vzestup a pád mafiána. Do plnýho počtu tomu chybí trochu víc viditelnýho násilí... Ale i přes to si myslím, že je to pro fandy žánru povinnost... :-) A právem jde o Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Pro obecenstvo představoval Ricův vrah bezpochyby jednoznačnou výzvu k řešení soudobých napětí ohledně stavu tehdejšího světa. Malý Caesar, který byl jistě omezený formou hraného filmu, ale díky době svého vzniku dosud nespoutaný cenzorskou praxí Etického kodexu filmových producentů, nabízí opovržlivý pohled na společnost svobodného podnikání dotaženou do krajnosti. Viděno dlouhou perspektivou historie a objektivem nečestně nabytých prostředků jde o dokonalý popis následků kolapsu Wall Streetu, který byl sám výsledkem špatné regulace, masových spekulací a hysterie manipulované ku prospěchu pár jedinců na úkor mnoha lidí." Také Jeden z 501 filmů, které musíte vidět. "Se svým "ošklivým ksichtem" nebyl Robinson předurčen k hvězdné filmové kariéře, ale v tomto filmu našel tu správnou notu jako kruťas hledající respekt a podal vypovídající výkon. Technicky je Malý Caesar dle moderních měřítek poměrně jednoduchý, ale jeho rychlé tempo a odvážné téma byly pro diváky té doby nové. Tento film v podstatě odstartoval gangsterský žánr i bez zjevného násilí a barvitého slangu, které se později staly neodmyslitelnými komponenty podobných snímků."

Žádnej zázrak to sice nebyl, ale já si tyhlety zapomenutý horůrky s krátkou stopáží ráda pouštím večer v posteli před spaním - místo čtení pohádek... Markýze de Sada mám moc ráda a vlastním hned několik jeho kousků - teda né tělesných, ale knižních. A musím říct, že by se mi k nim určitě hodil jeho životopis potažen lidskou kůží. :-) A i když byl de Sade dost zvláštní podivín, řekla bych, že spolčení s ďáblem je docela nepravděpodobné... Chápu, že jeho fanatickým uctívačům by se jeho lebka k obřadům hodila...ale že by to měly být obřady, při kterých jen tak někdo "obyčejně" umírá, se mi zdá moc jednoduché. Chtělo by to spíš nějakej pořádnej sexuální rituál plný ultranásilí a bolestivé rozkoše. Snad i obcování s nějakým zvířetem by připadalo v úvahu a možná i požírání nějakých fekálií (abych byla slušná). Dýka by se dala spíš, než k podřezávání, použít třeba k defloraci a Markýz by se určitě nezlobil, kdyby jeho lebkou prošlo pár údů...je tam otvorů docela dost...ale to už sem se nechala příliš unést :-D Lebky já sice hodně ráda (na těle jich mám vyobrazeno hned několik), ale v tomto případě bych dala spíš přednost těm soškách Lucifera ve všech podobách - Princ Serafin, Belzebub, Leviathan a Balberis by se mi docela hezky vyjímaly v obýváku... Peter Cushing a Chris Lee tradičně spolu, netradičně v nehammerovské produkci...