Roman Albach

Mám pocit, že pomerně vysoké hodnocení tohoto filmu vychází spíš z úcty a určité piety k Palachovi, než ze samotných kvalit díla. Já se dvě hodiny nudil, postava Jana mi byla vcelku jedno, nechápal jsem jeho pohnutky, navíc celá okupace byla podána tak, jako by se ani tolik nestalo. Poprvé v českém filmu jsem nevnímal a necítil tragédii roku 1968.

Jedním slovem nádhera. Doufám, že to nebylo rozloučení Sophie Loren se stříbrným plátnem, protože je pořád skvělá herečka v úžasné formě, ale pokud ano, tak nemohlo být lepší.

Geniální. Osobně tento film považuju za jeden z nejlepších válečných filmů, který jsem kdy viděl. Do děje jsem byl vtažený od první minuty. Film bez jediného střihu byl tak znepokojivý, tak autentický, tak drásající. Neměl jsem téměř šanci si ani na chvíli oddechnout. To vše podtržené jedinečnou hudbou. Když film skončil, musel jsem si dát panáka. Za mě osobně 5 hvězd je málo, dal bych klidně deset.

Čekal jsem šokující dokument odhalující krutou pravdu o Putinovi, ale dostalo se mi jen několik spekulací, konspirací a i ty samy o sobě nějak dechberoucí nebyly. Možná snad v západní demokraci, ale v Rusku s tím tak nějak počítáme, zde nikdy demokracie západního typu nebyla a ještě dlouho nebude. Dokument mě navíc docela nudil, byl příliš dlouhý, prospěl by mu důslednější střih. Zajimavá byla snad poslední věta, kde autor hodnotí Putinovo počínání. Vede zemi k světlým zítřkům, aniž by si ostatní všimli, že se vrací do temné minulosti.

Poprvé jsem si v kině dal jeden celý seriál a hned to byla taková pecka! Geniální, tak autentické, vtipné a inteligentní! Některé díly byly naprostý top (např. Vládci loutek). Seriál Most!, který tento týden skončil, bude mít v pondělí následovníka, který je snad ještě lepší ;)

Výnikající film ke 100. výročí vzniku Československé republiky. Upřímně jsem byl původně zaskočený, že Karla Čapka (mého velice oblíbeného autora) bude hrát Honza Budař, přece jenom mám v paměti Josefa Abrháma, oba jsou úplně jiní. O to víc jsem byl překvapený, jak věrohodně Honza Budař spisovatele Čapka ztvárnil. Na filmovém plátně nebyl Jan Budař, ale Karel Čapek. A není divu. Na brněnské premiéře v kině Scala, která se odehrála 28. října 2018 a které se zúčastnili hlavní představitelé, nám Honza Budař sdělil, že Čapka poměrně dlouho studoval, přečetl řadu jeho knih, dokonce několik týdnů psal perem a chodil po místech, které měl Čapek rád. Výsledek je tak excelentní

Nebudu zastírat, že na tento film jsem se podíval především kvůli mé oblíbené Romy Schneider, pro kterou setkání s Ottou Premingerem znamenalo její druhý hollywoodský film. Přestože Romy stráví na plátně pouze půl hodiny (což vzhledem tříhodinové délce filmu může být málo), nebyl jsem vůbec zklamaný. Film mě bavil od samého počátku. V Bostonu před první světovou válkou se setkáváme s mladým knězem Stevem Fermoylem (vynikající Tom Tryon), který je oddaný katolické víře a vše jí podřizuje. Je přísný ke svému okolí, ke své rodině, ale především k sobě. Jeho talentu, inteligence a píle si všímají i američtí hodnostáři, a proto mu nabízí kariéru ve Vatikánu. Tu on odmítá, protože o sobě pochybuje. Do Evropy sice odjíždí, ale jako učitel angličtiny. Ve Vídni dvacátých let se seznámí se svojí jedinou láskou - mladou Annemarie (Romy Schneider). Paradoxně díky její lásce si uvědomí, že jedinou jeho cestou je cesta víry. Již jako vysoký církevní hodnostář se s vdanou Annemarií von Hartmann znovu setkává v roce 1938, v době, kdy je Rakousko připojeno k Říši. A ze všech svých sil se jí, manželce židovského bankéře, snaží pomoci... Tříhodinové filmy bývají problematické, jsou už dlouhé, ale já jsem se vůbec nenudil. Naopak jsem byl překvapený, jak mě toto téma chytlo. Proto hodnotím tak vysoko. Perlička na závěr - Kardinál je jediný film, ve které se Romy Schneider objeví před kamerou se svým otcem, hercem Wolfem Albachem-Rettym. Ve 100. minutě filmu hraje rakouského barona, který se Stevena Fermoyla vyptává na probihici. Protože se film natáčel z části ve Vídni, bylo velkým přáním Romy Schneider, aby Otto Preminger oslovil jejího otce - Vídeňáka - a nabídl mu tuto malou roli.

3 dny v Quiberonu ukazují Romy Schneider jako velice citlivou, emotivní, nešťastnou ženu, která hledá půdu pod nohama a přemýšlí, jak naložit se svým životem. Režisérka Emily Atef jde na dřeň, stejně tak vynikající představitelka hlavní role Marie Bäumer, u které jsem měl v mnoha scénách pocit, že sleduji skutečnou Romy Schneider. Z téměř každého záběru je zřejmé, že Emily Atef je perfekcionistka. Skutečná lokace, oblečení přestavitelky, které přesně odpovídá tomu, co na sobě měla Romy Schneider, interiér hotelového pokoje, restaurace, kde Romy strávila noc před interview, vše jakoby vypadlo z fotografií Roberta Lebecka. Pokud byla režisérka přesná v těchto detailech, tak zcela správně byla přesná i ve vykreslení Romy jako ženy, která hledá únik v alkoholu a prášcích. Jak jsem již zaregistroval, řadě fanoušků Romy toto zobrazení vadí. Samotná dcera Romy Schneider, která se jako dítě objeví v posledních scénách filmu, Sarah Biasini, tento film odmítla s tím, že ona si mámu pamatuje úplně jinak. Zcela ji chápu a je dobře, že svoji matku hájí. Nicméně alkohol, prášky a cigarety k Romy v posledních letech jejího života neodmyslitelně patřily. V jarním Quiberonu roku 1981 byla ještě šance, že se Romy ze všeho toho balastu vyhrabe, natočí tolik očekáváný film Poutnice ze Sans-souci, kde měla poprvé hrát ze svým synem Davidem. Osud tomu ale chtěl jinak. 4 měsíce po tomto interview její 14 letý syn tragicky umírá. A to byla rána, kterou nešťastá 42 letá žena jménem Romy Schneider nemohla ustát. Umírá 10 měsíců po svém synovi na srdeční zástavu.

Myslel jsem si, že slabým článkem bude neherec Vávra Hradilek. Zmýlil jsem se, byla to režie a scénář.

Slabší Vejdělek. Příliš sterilní. Nicméně u scény s Vilmou Cibulkovou jsem se docela nasmál. Zbytek byl až příliš vykalkulovaný.