playboxguest

Film, ve kterém mi nedokázaly být hlavní postavy ani na chvilku sympatické, soucit zůstal na bodu mrazu, jediný, co mě fakt bavilo, byla kamera a režie. Některé záběry měly prostě kouzlo, to nejde popřít, mezi hlavními hrdiny ale kouzlo neproběhlo, jejich počínání mi bylo vesměs ukradené a Denis Lavant mi tímto filmem po Tokiu potvrdil, že je to opravdu snad ten nejošklivější chlap, jakýho jsem kdy viděla. 50%

Hodně povedené a hlavně uvěřitelné drama o středoškolačce, která propadne hazardu všeho druhu a to natolik, že jí dluhy nabyté ze sportovních sázek, karet i běhání po casinech v sedmnácti málem zruinují, ale zcela jistě ovlivní, celou budoucnost. Elisha je při své roztomilosti herecky výborná, ale prim tu hrají jednotlivé situace, kdy se místo odrazu ode dna padá ještě k hlubšímu dnu, což i mě málem způsobilo dnu, tepová frekvence mi hlavně v druhé polovině filmu poskakovala víc jak při dopoledním Hiitku. Sázím na silnou čtyřku, pro mě byla volba tohohle filmu jasná výhra. 80%

Želvy Ninja jsou po bilionté zpět a tentokrát spíš než želvy připomínají čtyři mini Hulky a pro pobavení publika si sebou táhnou kopec infantilního humoru, který se letos tak osvědčil už ve Strážcích vesmíru. A taky je tu sexy Megan Fox a 3Dčko, obojí moc pěkné, to druhé se předvede především ve 3/4 stopáže při zimních radovánkách, což je část filmu, která je v obohacení o prostor zatraceně luxusní. Jinak je tenhle film jednorázovka, přesně jako ty humorný hajzlík knížečky, sem tam se pobavíte, sem tam nahodíte výraz trapnosti, sem tam zapomenete dřív, než otočíte stránku a nakonec to všecko stejně pošlete jedním tahem splachovadla do kanálu. A tam si želvičky přece ták lebeděj. 50%

Až na pár slušných akčních scén mě na celém filmu jednoznačně nejvíc potěšila Poppy Shakespeare, Naomie je prostě fajn herečka. Jinak průměr v rámci ninja žánru. 50%

Nevím, kolikrát dělal autor tohohle filmu řidičák, ale jednou to asi nebylo, protože heslo "předvídat" mu do stylu zjevně moc neladí a divákovi chtěl vštípit totéž. Ten scénář je neuvěřitelnej, tady se prostě cucá z prstu o sto šest, jak se to zrovna šikne, nehledě na reálnost, proveditelnost a pravděpodobnost. Jenže slátanina je to věru napínavá, furt se něco děje a když člověk přistoupí na hru "nic v tom nehledej, nerejpej se v tom, neřeš" je to i slušná zábava na necelý dvě hoďky. Já se i přes úšklebky bavila v míře, že mi hodnocení neustále poskakovalo scénu od scény mezi dvěma a čtyřma. Takže trojka z toho vyjde. A ten závěr, to na mě působilo jako hodně vtipné pomrknutí Sashy Grey za svou porno kariérou. Jo a horor? Nevím nevím, já bych v tom spíš viděla akční sci-fi thriller.

Beatlesáci jsou u mě (nejen u mě, jasně) prostě lety prověřená kvalita, spolu s Die Happy jediná kapelka, která se mi ani za víc jak deset let pravidelnýho poslechu neoposlouchala. S jejich filmy je to ale horší, nedám sáhnout na Perný den, to je u mě eňo ňuno majsterštyk. Help je zase mega blbost o ničem, jejíž dokoukání mě stálo hodně úsilí. A Submarine? Tak ta si to proplula někde mezi, její poslech mi působil mírné chvění v podbřišku, dokoukání mi nečinilo výraznější problémy, ale sledování mě nijak nefascinovalo a nepřilákalo k opětovnému někdy vidění. Trošku mi připadalo, že sleduju obeatlesákovánou zhoubičkovanější verzi Katamari Damacy s legendární čtyřkou v čele (jen ten gamepad nikde). 40%

První půlhodina naprostá mizérie, kdy mi fakt nechybělo mnoho zasypat hodnocení odpadem. Pak to ale začalo být tak blbě blbé, že mě to vlastně najednou připadalo docela zábavné sledovat. Herci slušní, jen tomu Vetchýmu neumim nějak uvěřit svaly a kuráž drsňáka, vždyť on je to od pohledu takovej miloučkej cipísek, co by mouše křídlo neulomil. Zato Langmajer s Tatiánkou perlily a možná i díky nim jsem tu úvodní půlhodinovku překonala. A že Mádl konečně hraje sám sebe, to bylo potěšující, ačkoli mě sral úplně stejně jako ve všech předchozích filmech. Americké finále uhodilo hřebíček a já už se fakt tlemila do polštáře, říkajíce si: "Verunko, to musíš vidět znovu." Kvalitní kosočtvercina. 50%

Snad to nebude znít moc brutálně, ale to by člověk nevěřil, kolik bude mít dokument ze života slepých lidí hluchých míst. Sledovat běžný všední život lidí, kterým chybí zrak (neumím si ani představit, co by mi v životě chybělo víc než právě zrak) pro mě bylo každopádně přínosné, což ale nemění nic na tom, že sledovat lidi, ať už jsou na tom jakkoli, jak jenom sedí, leží a dumají, je o ničem téměř v každém filmu.

Tragické herecké (dá se to tak vůbec nazývat?) výkony a dětinský humor po celou stopáž. Zatímco mystery team řešil vraždu, nebo prstýnek po bábušce, já řešila záhadu daleko podstatnější. A i po shlédnutí celého filmu pro mě tolik kladných ohlasů v databázi záhadou zůstává. 30% max

Ptákovina o ničem, kterou ani roztomilost Imogen Poots, kvůli níž jsem film sledovala, nezachránila. Celou stopáž mi hlavou jela známá písnička od Čokovoko. A refrénem 'Já si to asi hodím, odnikud nikam chodím' by se postavy tohohle majstrštyku měly hned na začátku řídit. Protože tady se devadesát minut doslova chodí odnikud nikam. 40%