Akatsuki

Několikeré vymrštění z vozíčku mě vážně nedokáže vyděsit a přemýšlím, koho to vlastně vůbec vyděsit mohlo. Hlavní záporák kupodivu také neděsí, stopy, které po sobě zanechává snad jsou spíše k smíchu (zaregistroval někdo ty stopy na zdi pod oknem? To jsme se trochu dostali k Jacksonovu videoklipu ´Ghost´,ne?) a vůbec celý snímek je neustále srážen dolů. Pokud jsem dával dobrý pozor, ani jednou se nikdo nezmínil o možnosti stěhování, hlavní postava, na které vám má záležet, je nudná (herecky odfláklá) a bylo mi úplně jedno, co se s ní stane. Vůbec plochost charakterů z filmu přímo křičí - místo, aby nějakým způsobem vedlejší postavy přispěly alespoň k budování profilu protagonistky, stávají se pouze berličkami z porcelánu - kamarádka je dobrá k zavolání pomoci po nehodě, soused od vedle jen k napsání textovky, že je u babičky - tím vlastně jejich veškerý význam končí a to je opravdu málo. Téměř závěrečné "emocionální" setkání proběhlo úplně bez emocí jako ostatně celý film. Jediná hvězda patří Lin Shaye, která snad jediná herecky obstála. Horor to není, komedie to není, teenage drama to není...Smysluplná otázka, co to vlastně bylo, asi zůstane bez odpovědi.

(Obsahuje spoilery!!!) Šíleně nerealistické a velice realistické zároveň! Ať už poznámka o tom, jak se lidstvo malicherně dříve hádalo kvůli ideologiím nebo náboženství, až se nakonec muselo spojit proti jednomu obřímu nepříteli a vybudovat promyšlený (ale zranitelný) systém hradeb, protagonista postupem času získává vědomí o nutnosti obětování lidí pro větší dobro a pro záchranu lidstva tak dojde i na vzdání se vlastní humánnosti - něco, co poměrně vybočuje ze světa manga a anime -jednak hlavní i vedlejší postavy jsou si/stávají se/ dobře vědomy faktu smrti a zároveň nutnosti řešení důsledků - časové, prostorové, morální i prostředkově ozvláštněné. Zatímco typická manga a anime pracují s hyperbolou, jakožto běžným prostředkem (zničení budovy, města) a náznaky, Shingeki no Kyojin sice hyperbolu rovněž využívá, avšak na výše zmíněných místech ji chytře dokáže odhodit a zasadí se o zvýšení realistična (města nejsou neobydlená, budovy vybuchují, ikdyž jsou v nich lidé). To, co povětšinou jinde jen tušíme, nám SnK servíruje bez mlhy - surové a místy vážně nechutné. Rovněž si dovolím poukázat na výstavbu příběhu, který nevyužívá pouze chronologie, ale rovněž nám dopřává retrospekce a dává nám i prostor k vlastní anticipaci (odhalení špiona a teprve později jeho následná dedukce). Bez toho aniž by bylo vyzrazeno tajemství, které lidstvo zachrání, si dokáže udržet pozornost až do poslední minuty a ponechává otevřený příběh do další sezóny. Bravo

Šachová partie dvou mágů mysli, přičemž se může zdát, že jednu chvíli hrají za stejné figury, aby nakonec každý změnil barvu a vrhl se na nepřítele. Poněkud hororově psychologická variace "Odi et amo", kdy divák neví, koho si má zamilovat a koho nenávidět. Vzniklá nejistota dokáže udržet napětí hravě po celou sezónu a při hledání záchytných bodů se lehce sklouzává do slepých uliček. Kouzelná estetika seriálu z něj činí labužnickou delikatesu, u níž se občas přistihnete se zvrácenými myšlenkami, okousanými nehty a zavařenými mozky. #Rámcem ohraničená druhá série je nadstavbou, objevují se nové vedlejší postavy, ztrácí se některé staré a jiné staré vyplouvají na povrch. Finálová jízda rozměrů antické tragédie je pak už jen logickým vyústěním hry na kočku a na myš. Pro třetí sérii mám velká očekávání...

Nechám otevřené, ale momentálně přestanu sledovat - zatímco pilot mimořádně slibný, dvě poslední epizody takřka přes kopírák používají schéma Monster of the Week (Supernatural etc.) a osobně se mi to zamlouvá čím dál tím méně. Díl o desce a uzavírání smluv už na mě byl vážně moc - kdyby se alespoň snažili o trochu zajímavé invence...Crossroad Blues (SPN S02E08) stále Top...

Film má své přednosti, díky kterým je zvláštní, zajímavý, dokonce se nebojí opustit vody knižní předlohy, ve třetí čtvrtině však ztrácí na přitažlivosti kvůli snaze za každou cenu identifikovat Iga s postavou Satana, ačkoli by stačilo již vypůjčené atributy pouze chytře uplatnit. Snímek tak doplácí na svou snahu o epické finále, přesto je nutno ocenit prvky originality a zájem o uchopení této předlohy.

Po šesti dílech: zatím velice solidní práce - stylizace, kamera. Jednotlivé případy takový televizní průměr, na druhou stranu např. Viper krásně dokázal, jak jde skloubit zdánlivě vedlejší dějovou linku s tou hlavní. "Bitva" bossů v Gothamu je čím dál tím lepší, netušil jsem, že postava Tučňáka v sobě ukrývá takový potenciál (super casting!), pro mě osobně asi největší tahoun seriálu....Těší mě i Bruceovo (ne)dětství, naopak Jim se mi ne a ne trefit do noty. Uvidíme, třeba časem...Zatím krásných 70%

Začněme hezky od počátku - myšleno příběhu. V pozornosti dění je sama Maleficent, což se nemění po celou dobu stopáže, ačkoli se na plátně či obrazovkách míjejí další postavy. To je celkem dobrý tah. Odhalení původu, důvodu její "zloby" a následné rozvíjení vztahu s postavami - ať už se sluhou Dievalem či samotnou Aurorou, to vše je určitě pozitivum a samozřejmě nesmím opomenout Maleficentin vizuál a Angelinu. S čím mám u tohoto snímku problém, je, že z něj čiší snaha zavděčit se všem, čímž si sám od počátku vytvořil konflikt - na jednu stranu chce být snímkem založeným na vizuální stránce, kterou by ocenili ti nejmenší, čemuž přizpůsobuje i charakterizaci veškerých dalších postav kromě Maleficent. na straně druhé chce být epickou fantasy určenou pro odrostlé diváky - Avatar, Burtonova Alenka x LOTR - můžete si přímo vystříhat onu dospěláckou verzi, nebo dětskou - jakési dva filmy neobratně smontované přes pojítko: Maleficent. Další problém vidím jednoznačně v onom vizuálu pro děti - takhle kýčovité pojetí prostě překročilo můj práh tolerance a při některých záběrech jste skoro cítili jak se obalujete do cukrové vaty, přičemž jak čas běží, zjišťujete, že někdo navrch vaty kupí šlehačku, posypává ji cukrem, nastrouhává na ni čokoládu a zdobí ji cukrovými ozdobami. Čeho je moc, toho je příliš. Co dále nevyšlo (a je asi mým problémem) je obsazení postavy Aurory a možná i Aurora sama - její chabá charakterizace se nevyplácí na konci snímku, a tak trochu si říkám, že kdyby usnul věčným spánkem Dieval, dávalo by to ve filmu větší smysl. Hlavní antagonista je taky poměrně k ničemu, opět selhává na mizerné charakterizaci - ta je v podstatě vyložena hned v první 25 minutovce, novým faktem po zbytek filmu je pak absolutní nezájem o vlastní dceru a stihomam. Shrnu-li: pejsek a kočička uvařili dort - samotné ingredience by nemusely být špatné, kdyby si je člověk mohl vychutnat samotné, dohromady to ale zkrátka nefunguje.

Tam, kde je první Oz (1939) veselý, barevný a hravý, je Return to Oz mrazivý až hororový, temný a bizarní (Sofa se sobí hlavou?! Libo vejce "nakameno"? Armáda na klíček?!Geniálně kreativní!). Zmiňuji-li hororové prvky, pak úvodní cca půlhodina by se mohla poměřovat s kdejakými Asyly, sekvence s wheelery a Mombi - neuvěřitelně intenzivní hororový zážitek - (osobně bych přirovnal k Medúze ze Souboje titánů)....A geniální je i hlavní padouch, který, budeme-li přemýšlet do důsledků o jeho právech, nemusí být tak černobílý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Klasika ze třicátých je klasika s mnoha přednostmi, pokračování z osmdesátých je hororový upgrade, který posouvá mytologii Oz o pořádný kus vpřed. *** "I have always valued my lifelessness." Tik-Tok

Neuvěřitelně chytrá, chytlavá a originálně ztvárněná pohádka, jejímž smyslem je přesně to, co od pohádky očekáváte. Tedy že dobro zvítězí nad zlem a navíc dostanete nějaké to morální poučení do života. Nebudu tu řešit jednotlivé postavy, které se zrodily v hlavě autora knižní předlohy, jen vyzdvihnu kreativní přístup k látce, jíž někteří považují čistě za dětskou záležitost, ale přitom ukrývá úžasná kouzla i pro dospělé - zkoumat kompozici, užívání barev, masky, nebo se zamýšlet nad metaforickým vyzněním, to vše propůjčuje Čarodějovi kouzlo, které lze zhlédnout opakovaně a přitom se pokaždé královsky bavit.

Možné spoilery! Po dnešním zhlédnutí jsem skutečně vyčerpaný a rozlámaný jako hrdinka na (skoro) konci snímku. K tomu mi je fakt špatně od žaludku - nikoliv kvůli násilným scénám, ale intenzitě, s jakou na vás Jezero dolehne. Toliko k osobním pocitům na úvod. Teď trochu konkrétněji - téma zas*aných teenagerů, kteří jsou všehoschopní, perfektně nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Takový menší sociologický exkurs do struktury teenage bandy a vlivu vyšinutého maniaka. Navíc v úplném závěru k tomu přibereme i zbytek vesnického osazenstva a máme z toho rázem aktualizaci středověkého strachu z lidí žijících mimo město/společnost. Opomineme-li klasickou klišé osnovu muž+žena - dovolená, les, chatky, nepřítel apod. nabízí Eden Lake perfektní využití všeho zmiňovaného - neznáme konkrétní story- line páru ani teenage bandy (jen drobty) - prostě jsme vrženi do lesa a bojujeme. Od prvního psího štěknutí stupňujeme intenzitu a bezvýchodnost situace víc a víc. ..Docela se mi líbilo i poměrně chytré využití záběrů z letadla/vrtulníku - umocnění pocitu samoty zaručeno. Závěrečný pocit zadostiučinění má velmi hořkou příchuť a v podstatě úplně chybí, neboť ve všech případech "trestu" to odnášejí ti sice morálně pokleslí, nikoli však nejvíce zodpovědní. Shrnu-li to jako antickou tragédii v současném světě bez žádaného deus ex machina vysvobození, myslím, že tím nikoho neurazím...Perfektní emocionální jízda, která má dlouhý dojezd a rozhodně není určena pro všechny.....A pořád je mi zle!