IrisHelenka

Kdo tomuhle dá hodnocení jedné nebo dvou hvězdiček, tak nemá smysl pro humor nebo ten humor prostě nechápe nebo nechápe vůbec nic. "Třeba bude jednou našemu království vládnout královna, která má účes jako ty." To mě prostě naprosto rozsekalo. Film je natřískaný geniálními vtipy, narážky na imigranty (a na kebab), ale chápu, že zabedněnec nepochopí.

Komouši i pseudo-komouši se můžou jít bodnout. Protože USA.

Geniální, geniální, geniální. Už hodně dlouho jsem z žádnýho filmu neměla tak super pocit. Skupinka holek různého věku se nejdřív trochu potěší z přítomnosti dobře vypadajícího vojáka, zalaškují si s ním a pak mu uříznou nohu. A když zjistí, že to s ním bez nohy stojí za starou bačkoru, začnou přemýšlet, jak ho vodkrouhnout tak, aby to bylo co nejvíc křesťanský. Nakonec zvítězí večeře na rozloučenou složená ze smrtelně jedovatých hub. Prostě zábava na jedničku. Film podle mýho gusta :) Doporučuju všem feministkám.

Největší klišé, jaké si dovedete představit. Protivný, nerudný a chladný Angličan, kterého nezajímá nic než peníze, se začne postupně napravovat ve slunné Provence, kde zjistí, že život není jen o práci a penězích, a kde se zamiluje do krásné Francouzsky. Předvídatelné a trapné, jenže tenhle film zkrátka nebyl natočen za účelem překvapit diváka nějakými dějovými zvraty a duchaplnými dialogy. Provence a zejména město Gordes má neuvěřitelné kouzlo stejně jako celý film, který mám z nějakého důvodu neskutečně ráda.

Skvělou atmosféru Anglie 70. let se podařilo vystihnout naprosto dokonale. Jistě, všechno má své mouchy a člověk, který v té době žil, by je určitě objevil, ale z mého pohledu seriál nemá chybu. Sama Tylera jako hlavního hrdinu si oblíbíte opravdu hodně rychle a o DCI Huntovi, jehož geniální, drsné poznámky mě často dohnaly k totálním záchvatům smíchu, ani nemluvě. Oceňuji ovšem i ostatní členy týmu, zkrátka jeden lepší týpek než druhý, a oceňuji také skvělé hudební podtržení jednotlivých epizod, protože prostě... už jen Baba O'Riley nebo White Room! Každý díl je trochu jiný a má něco do sebe a zároveň je tu stále udržována jakási provázanost, aby divák nezapomněl, že Samův svět není pravděpodobně skutečný. Závěr mě příjemně překvapil nečekaným zvratem, který si může každý vyložit po svém. A nejlepší na tom je, že divák s Tylerem tak nějak soucítí a souhlasí, že to vlastně stojí za prd a že v sedmdesátkách to byla větší sranda... Mimochodem si neodpustím poznámku na okraj. Díkybohu, že v české verzi seriálu si scénáristé nevzali ze závěru Life on Mars doslovný příklad, protože prostě... myšlenka, že za komunismu to u nás vlastně byla větší pohoda? To už by byl opravdu vrchol.

Jako kvalitní romantický film pro ženy odherávající se na pozadí válečných událostí dobrý no... Doporučuji ženám, které hledají nějakou kvalitnější romanťárnu než 50 odstínů polní šedi. Už proto, že je to první film ever, u kterého jsem se nenudila u píchací scény. Proto ta čtvrtá hvězda. Nic hlubokomylsného jsem od toho nečekala, spíš jsem myslela, že tam bude víc akce než lásky. Ale bavila jsem se, to jo, dokonce i u jediné přestřelky, která připomínala počítačovou hru. Vystižení dobové atmosféry se celkem povedlo. Akorát teda když už to byl takový romantický nesmysl, mohl být klidně happy end.

Co se týče první části filmu, svým způsobem jsem nejdříve nevěděla, co si myslet. Chvílemi jsem měla pocit, že je mi cosi vnucováno. Výběr Andrewa Garfielda mi navíc nepřipadal úplně šťastný... Tím nechci všechny scény úvodní poloviny házet do jednoho pytle a hanit je, to vůbec. Nutno uznat, že jsem se ani vteřinu nenudila. První okamžiky ve výcvikovém táboře měly vtip ("vojín Idiot" a "zdá se mi, že vypadáte nějak divně"). Zkrátka začátek byl plný rozporů. Jakmile ale přišla "bojová" část, spadla mi brada. V duchu jsem posunula film minimálně o deset příček výš. Pro mne možná jedna z nejreálnějších a nejvěrohodnějších válečných scén, jaké jsem kdy viděla. Gibsonův smysl pro odkrývání největších hrůz, které lidskému oku zrovna nelahodí, tady byl zkrátka více než patrný. Zlom, jaký ve filmu nastal při prvním setkání s bojištěm, by se dal popsat jako jakýsi spouštěč lidských emocí, jako tlačítko, s jehož stisknutím vám začne bušit srdce... A když se vojáci vracejí na Hacksaw Ridge, říkáte si: "Znovu už ne. Už tam nechci." Pak odnášejí zraněného Desmonda a ostatní se na něj dívají a... Málokteré oko zůstane suché.

Šla jsem na akčňák natočený pěkně po americku a byla jsem s tím celkem smířená, věřila jsem, že se zkrátka pobavím, přetrpím nějakou tu milostnou scénu a užiju si příběh, který už znám jako své boty, se všemi patetickými záběry a romantickými představami. Film ovšem naprosto předčil veškerá má očekávání. Za prvé mne překvapila téměř dokonalá historická přesnost, nebyly vynechány ani nejmenší detaily Gabčíkovým zraněním počínaje a průběhem samotného atentátu nebo přestřelky v kryptě konče. Lidé se chovali přirozeně, Gabčík a Kubiš byli skuteční - stateční, dobře vycvičení, vědomi si svého úkolu, vědomi si toho, že se jedná o sebevražednou misi, že jsou vojáci plnící rozkaz... A přesto ve filmu figurovali se všemi projevy lidskosti. Považuji to za velice blízké a dobré vystižení situace, vystižení jejich duší, vystižení toho, jak asi tak mohly probíhat chvíle, o jejichž přesnosti se už nikdy víc nedozvíme. Láska byla k mému velkému údivu jen naznačena stejně jako hrdinství, které divákovi rozhodně nikdo nepodstrkoval. Gabčík, Kubiš ani další aktéři nebyli prezentováni jako neprůstřelní hrdinové akčních filmů, byli prezentování jako statečné lidské bytosti snažící se věřit v to, že se to "třeba dá přežít". Velmi oceňuji noblesní a zároveň "českou" dobovou atmosféru, která panovala na silvestrovské zábavě. Možná stojí tato scéna ve stínu těch ostatních, ale opravdu mě zaujala podobně jako scéna v kuchyni, kdy se Kubiš seznamuje s Marií. Nečekala jsem, že Dornan takto překoná sám sebe a předvede sérii přirozeně nesmělých pohledů. Napětí před atentátem by se pak dalo krájet. Geniálně natočené. Téměř jsem slyšela tlukot srdcí atentátníků. Závěrečná scéna v kostele mě potom přímo nadchla a pousmála jsem se, když zazněl známý výrok: "My jsme Češi, my se nikdy nevzdáme." Oslněná skvělými hereckými výkony, na jedničku vystiženou dobovou temnotou a přesností stěžejních scén jsem překousla i Kubišovu třesoucí se ruku, když na samém začátku nedokázal zastřelit utíkajícího zrádce, a překousla jsem i podivuhodnost angličtiny... Kdyby tento film měl otevřít oči těm, kteří o počinech "Sedmi statečných z krypty" nic nevědí, jsem tvůrcům za toto věrné příblížení statečnosti padlých hrdinů vděčná.

62 %? Záběry na krásnou italskou krajinu? Cože? Vážně? Tvůrci pravděpodobně netuší, jak vypadá Toskánsko, a přesto se pokoušeli vytvářet jakousi umělou, přepíčenou atmosféru prostřednictvím hromady zbytečných scén poskládaných naprosto nesmyslně za sebou a nepovedené počítačové grafiky. Proč? Proč tam proboha byla ta scéna na trhu? Proč tam byla ta scéna se čtyřmi zpívajícími chlapy? Proč? Proč? Proč? Proč ta hrozná scéna, kdy si hlavní hrdina představoval, jak se italské babičky mění v kočičky? O rádoby duchaplných rozhovorech a nejhorší postelové scéně, jakou jsem kdy viděla, ani nemluvě... Tvůrci si nejspíš myslí, že v Itálii se zatím jezdí parními lokomotivami a že sexy farmářky jsou jako vystřižené ze seriálu Dallas. Ach jo, ach jo... Kdyby tam nehrál Keitel, 62 % by ten film natuty neměl.

Všechny tři hvězdy dávám za poslední, nejlépe sehranou část. První dva příběhy neměly šťávu, nudila jsem se, třetí naprostá bomba, skoro jako kdyby se člověk díval na dva různé filmy za sebou. Úplné nebe a dudy. Viděla jsem divadelní hru těsně před shlédnutím filmu, která byla perfektní, takže mám možná zkreslený pohled.