MikeeTheory

Ještě nikdy se mi nestalo, abych šel do kina třikrát kvůli jednomu filmu. Interstellar se pro mě stává favoritem č. 1 a já se obávám, že ho dlouho nic nepřekoná. Nejúžasnější na něm je asi to propojení vědy a emocí, které si člověka naprosto podmaní. To vše doplňuje naprosto brilantní herecké obsazení a kupa skvělých a nezapomenutelných scén (obří vlna, průlet červí dírou apod), které se jistě navždy zapíší do historie kinematografie. Nolan je pro mě ještě větší génius než po Počátku a v mém žebříčku se jasně posouvá na absolutní vrchol. Komentář k hudbě: Hans Zimmer opět nezklamal! Svůj minimalističtější přístup, se kterým se v posledních letech prezentuje, si zachoval, zároveň nám ale předkládá úplně něco nového (už jen třeba z pohledu instrumentáře). Pryč s řečmi o tom, jak sám sebe vykrádá! Soundtrack k Interstellaru je naprosto dechberoucí. Nejen kvůli těm nádherným motivům, ale i díky naprosto nadpozemské (vesmírné) atmosféře. Hudba vlastně vesmír opravdu evokuje. Už jen jak plyne, jak se vyvíjí a jak graduje! Perfektní!

Denis Villeneuve stvořil dílo, které mi vyrazilo dech. Nejen díky precizní režisérské práci, ale hlavně kvůli tomu, co má člověku předat. Něco tak vizionářsky a emočně silného, nového, nevšedního a zároveň matoucího jsem snad ještě neviděl. Ta atmosféra je doslova mrazící. Zásluhu na tom má mimo jiné i hudba Jóhanna Jóhannssona, která celý zážitek umocnila tak dokonale, že ve mně ještě teď zůstává mnoho pocitů a především šok. Ne třeba zmiňovat, že Amy Adams si zahrála svoji životní roli. Zážitek, který se nedá popsat.

Konečně někdo využil pravý potenciál postav(y) z předloh od DC Comics. Jasně, Todd Phillips si jde vlastní cestou a s komiksem laškuje velmi opatrně, že by s ním ale neměl vůbec nic společného a nebo ho snad ani nepotřeboval, to nesouhlasím. Stačí si ostatně některé tituly přečíst (zejména z přelomu 80./90. let) a spojitosti jistojistě najdete. I tak zaplať pánbůh za to, že Todd dostal s projektem zelenou. Je mi jasné, že samotné přesvědčování zrovna dvakrát jednoduché nebylo. Na druhou stranu mít v rukávu takové eso, jako je Joaquin Phoenix, to se prostě počítá. Jeho přerod v Jokera je stejně geniální jako hudba z pera Hildur Guðnadóttir. Tady to prostě minimálně jedním Oscarem zavání. Hodnocení pod tři hvězdičky je v tomhle případě pro mě absolutně nepochopitelné.

Líčit zážitky a pocity z filmu je stejně těžké jako vysvětlit jeho samotný děj. Jen si to zkuste někomu odvyprávět ... A to je přesně ono. Tady jsou slova zbytečná, tohle se prostě musí vidět na vlastní oči. Christopher Nolan bude vždycky tvořit filmy, které nikdy slovy dokonale nepopíšete. Jeho čuch na herecké obsazení jeho záměr navíc vždy s jistotou naplní a i ty nejbláznivější myšlenky a nápady vyzní naprosto revolučně. Ať žije král - ať žije Nolan! Komentář k hudbě: Z Hanse se stal minimalista. Skvělý minimalista! Kde jsou ty časy, kdy ještě pracoval s hojným počtem hudebních motivů. Zde mu často stačí jeden silný motiv na celou jednu skladbu. Funguje to ale dokonale. Zimmer totiž vše detailně propracoval, zaměřil se na atmosféru a celkový zvuk dohnal až k dokonalosti. Příkladem jsou skladby "Time" nebo "Dream Is Collapsing". Slyšel jsem je snad stokrát, stále mě ale neomrzely. A v tom je Zimmer v současné době nepřekonatelný. Minimalismus totiž není o tom, že vás skladba ihned osloví a pak nic. Tady naopak (ač se to třeba nezdá) některé prvky vyplynou až po nějaké době.

"Imaginaerum" jistě nebude pro každého. Nejvíce si ho určitě užijí fanoušci Nightwish. Ať se ale snažím sebevíc, já opravdu nemám co vytknout. Primární je zde pochopitelně HUDBA - a to ne ani tak ta metalová (nebo klasicky "nightwishovská"), jako spíše ta filmová, kterou si vzal na starost hlavní mozek kapely Tuomas Holopainen. V ní samozřejmě najdeme známé motivy z alba, občas se ale vynoří zcela nové prvky. A ani v porovnání s tou největší konkurencí to nezní špatně. Tuomas by se jistě v tomto oboru neztratil. Asi nejvíce mi hudba připomíná Dannyho Elfmana (i když autor nedávno mezi své největší vzory zařadil spíše Hanse Zimmera či Jamese Newtona Howarda). Že by se ale jednalo o nějakou kopii nebo přílišnou podobnost, to ani náhodou! Soundtrack si jde svoji vlastní cestou a příběh doprovází maximálně efektně. Do něho tedy není těžké proniknout. Tohle mě prostě úplně dostalo a nemůžu hodnotit jinak než pětihvězdičkově!

Nolan definitivně povýšil komiksovou adaptaci až na samotný vrchol a potvrdil, že má dokonalý čuch na herecké obsazení. Brácha mu navíc opět pomohl se scénářem, který si vypiplává každou postavu a hraje si i s těmi nejmenšími detaily. To vše navíc opět podpořené dokonalou hudbou v podání dvojice Zimmer a Howard. Výsledkem je jeden z nejpromyšlenějších příběhů novodobé filmové historie, nad kterým se bude divákovi doslova tajit dech. Proč za tohle Nolan nedostal alespoň nominaci na Oskara, je mi dodnes záhadou. Vizionářské a nesrmtelné dílo!

Ani po více zhlédnutí tento skvost neomrzí. Mel Gibson zvládl svou roli režiséra mistrovsky a jako herec válí snad ještě více. A že by člověka otrávila ta dlouhá stopáž? Ani náhodou! Statečné srdce je film, který oslavuje lásku, odvahu a svobodu, a za pomocí akce, romantiky i naprosto dechberoucí hudby se mu to daří tak bravurně, že jeho délka se vám bude zdát daleko kratší. Navíc finální scéna, kterou doprovází i nádherná Hornerova skladba "Freedom" patří vůbec k tomu nejlepšímu v historii celé kinematografie. Jak už vyplývá dle názvu - tohle je srdcovka! <3 Komentář k hudbě: Soundtrack je podle mě čistá genialita. James Horner má kvůli tomu u mě dodnes trochu protekci. To, co se mu tenkrát povedlo, je totiž neuvěřitelné. Tahle hudba je pro mě ztělesněním veškeré krásy, kterou znám. Všechny ty nádherné melodie, které vychází z nástrojů (jako dudy, flétny apod.) nebo se jich ujímá třeba dětský sbor, jsou prostě nesmrtelné. Tak jako pro Zimmera je vrcholem Gladiátor, pro Hornera je to Statečné srdce!

Komentáři jsem se dlouho vyhýbal. Pořád jsem totiž přemýšlel, jaká slova by vystihovala tak velký a epický zážitek. Pán prstenů: Dvě věže je totiž pro mě jednoznačně nejlepším dílem Středozemě. Věřím, že za to může výborná Shoreova hudba i skvělá bitva o Helmův žleb, která celý zážitek dokonale podtrhla. Peter Jackson se tenkrát opravdu vyřádil. Komentář k hudbě: Pamatuji si, jako by to bylo včera. Bylo mi 11 let, byl jsem v kině a s otevřenou pusou poslouchal. Ano, Howard Shore byl ten, kdo mě přivedl k filmové hudbě - ten, kdo mě doslova pobláznil. Dnes na mě jeho nádherné motivy působí úplně stejně. Při jejich posleších se stále cítím TAAAKHLE malinký. Nádherná, akční, oslavující přírodu, nostalgická, dechberoucí, podmanivá, radostná i smutná, romantická ... a takhle bych mohl s hledáním těch správných a vystihujících přídavných jmen pro tuto hudbu pokračovat až donekonečna. NAPROSTÝ SKVOST!

Gladiátor je film, který můžu vidět klidně desetkrát v krátkém časovém sledu a pořád ho budu milovat. Skvělé je něm vlastně úplně všechno. Herci, srdcervoucí příběh, skvělý Russel Crowe, úžasná Hansova hudba či epické bitevní scény. Ridley Scoot s největší pravděpodobností nikdy nedosáhne výš. Tohle je totiž jeho absolutní vrchol! Komentář k hudbě: Hans Zimmer měl na přelomu nového tisíciletí neskutečně plodné období. Gladiátor je ostatně dodnes jeho obrovským vrcholem. Především má naprosto skvělý ústřední motiv, který uslyšíte během filmu hned několikrát. Vždy ale má naprosto odlišné vyznění. Může být laděn romanticky, ale i válečně nebo smutně. Pamětihodných melodií a motivů je tady vůbec požehnaně. Inspiraci Hans hledal u skladatele Gustava Holzta, od kterého si dokonce některé úryvky přímo vypůjčil (konkrétně ze skladby "Mars") a nebál se je použít. A proč ne! Ke Gladiátorovi se hodí perfektně. Dále je třeba zmínit úžasnou Lisu Gerrad. Její hlas je jednoduše dokonalý a Zimmer to moc dobře ví. Bez hudby bych si zkrátka Gladiátora už asi nepředstavil. Tohle je mistrovské dílo!

Bez diskuzí nejlepší film o vymítání, co kdy byl natočen. Nejen kvůli děsivým scénám, ve kterých Jennifer Carpenter věřím totálně vše, ale i díky jisté konfrontaci mezi vírou a racionalitou. Zeptejte se ostatně sami sebe, zda jste si po zhlédnutí nekladli otázky typu: "Mohlo se tohle opravdu stát?" Pravděpodobně si odpovíte, že ne, ale nějaká část vašeho (pod)vědomí si bude jistě říkat "ale co kdyby". Dojmy z tohohle filmu jsou opravdu silné. Tak silné, že mě tahle tématika fascinuje i děsí zároveň. Mimochodem pokud chcete alespoň malinko ochutnat z atmosféry, pusťte si samotnou hudbu od Christophera Younga. To vás bude mrazit po celém těle. Pro mě hororový zážitek n. 1!