Recenze (569)

Svědomí (1948)
Pohled do dávných časů, kde byly osudy lidí napevno přednastavené. Pojišťovací agent má rodinu, dům, žije spořádaným slizkým stylem, ale když už poněkolikáté dostane k narozeninám kaktus a kravatu, tak ho to vzpamatuje a na chvíli procitne ze snění v matrixu; dostane chuť vzepřít se a tropit vylomeniny. Protitlak je však příliš obrovský, vzbouřivší se halmička je natlačena na původní dráhu života i s všemi těmi onými (pocit viny, pokání, sebemrskačství). Režisére Krejčíku, toto byl mravokárný film! Marie Vášová a Irena Kačírková jsou děsně sexy, ty jejich faldatý držky..

Eliška a Damián (2023) (seriál)
Přece jen jsem některým dílům neunikl, asi jako se ženy dívají na porno až do konce, aby se dozvěděly, jestli se ti dva nakonec vezmou. Děda Rakytník, ten mi bude dlouho ležet v hlavě. Trochu mne zneklidňoval Frank Zappa, co jim seděl ve sklepě a nenápadně monitoroval dění. Petr Buchta má dokonale vulgární držku, asi by měl hrát jen makaky.

Jan Žižka (2022)
Historické fikce jsou fajn, takže teď jedu já: Jan Hus a Karel čtvrtý byli bratři, jejich maminka, židovka, když se sem přistěhovali, přijala křesťanství a české občanství. Taky by někdo měl natočit film o tom, jestli Ježíš byl nebo nebyl robot. Dávám *** za soubojové scény.

Muž, který se směje (2012)
Zvláštní pohádka, morbidní a krutá jak bolševická revoluce. Rád jsem po delší době viděl Borise Hybnera ve filmu.

Přes prsty (2019)
Když mezi přáteli jsou hádky, nesouhlas, tak zrno práce jejich sotva vydá klas. Mezi Kiki a Maki to začlo skřípat. Kolečko není moc originální stavař příběhů, spíš průtokový ohřívač memů. Takových chytráků máme u nás velké zásoby.

Sedm (1995)
Už úvodní titulky jsou lepší než většina filmů.

Tělo jako důkaz (1993)
Ne moc zajímavý film. Klasické devadesátky.

David Bowie: Jump They Say (1993) (hudební videoklip)
Příběhy civilizací - Stavitelé pyramid (2023) (epizoda)
Civilizace funguje, pokud platí tak zvaná společenská smlouva, to jest všeobecné konsensuální sdílení pravidel a vizí. Faraóni kdysi bývali charismatičtí vůdci, božská ztělesnění, ale pak začli husákovatět, stali se z nich technokrati moci, proto egyptská říše upadla. Naše demokratická říše upadá, protože naši lídři jsou polokreténi, snad komunikačně zdatní, kteří si někde sehnali papír k tomu, že mohou být frontmeny. Veřejnost to vnímá a postupně odmítá nad touto vládnoucí chátrou držet ochrannou ruku, svým vyznáním víry "věřím v demokracii" už je nepodpoří. Například náš premiér se sice vyjadřuje velmi kultivovaně, zároveň však má mentalitu skořápkáře. A pokud je společnost držena pohromadě příliš velkou námahou, křečovitě a neférově, tak dříve či později, samospádem, dospěje k zániku a k situaci "poslední zhasíná". Od egyptologů, těch neškodných vykradačů hrobů, bych se nenadál tak antisystémového, podvratného, podnětného dokumentu. Soudruh prokurátor Urválek by si na ně měl posvítit, jestli náhodou nešíří dezinformace.

Posedlost (1981)
Expresivní scéna, kdy Anna začne v metru šílet, roztříská o stěnu vestibulu tašku s nákupem, až všude lítá mlíko, je intenzivní a nezapomenutelná. Všechno v tom filmu bylo expresivní, chtěli se domluvit na střídavé péči, omylem zdemolovali cukrárnu a tak dále. Vztahové drama, s mystickým přesahem. Použitá krev byla pravá, žádnej trapnej kečup. Děkuju za ten neklid a noční můry, co to ve mně zanechalo. "Musím to tu udržovat čisté a skutečné." Tak jo.