FOCKE_WULF

Tady někdo psal, že má Duchoslav dobrý nervy, že jí po pěti minutách neumlátil židlí, ale on za to byl přece placený – nejen za to, že jí neumlátí židlí, ale navíc bylo cílem pořadu zpropagovat koncert v Lucerně (který se k úlevě všech po Ivetině zhroucení odvolal), takže moderátor byl po celou dobu jakoby na její straně v boji proti bulváru. V druhém plánu bylo v rámci možností jí otevírat, jít kam až mu ona dovolí a poskytnout tak divákům veškeré zábavné možnosti, které nabízí rozhovor s psychicky nemocným člověkem, který o své chorobě neví. Nejlepší byl asi díl devátý, ve kterém jeden volající řekl, že Ivetce drží palce, protože on sám je taky vyléčenej feťák a alkoholik a na to konto Bartošová začla mektat něco o tom, že drogy nikdy nebrala a přitom v tomhle díle byla nejvíc mimo realitu, viděl bych to na kombinaci chlastu a sedativ. Hodnotit nebudu, protože je to hyenismus, postavit zábavný pořad na někom, kdo je na tom takhle špatně. Čímž neříkám, že mě to nepobavilo, ale zároveň se za to stydím, moooc se za to stydím, není to pěkné..

Několikrát jsem vyprsknul smíchy http://www.youtube.com/watch?v=Xiw4f08oaL0 :-D

Deliverance. Výprava vodácká nezdařila se. Zajímavý film, i když v ději jsem zaznamenal jednu nepřesnost: kdo zabil toho chlapa na skále? Jon Voight to nemohl být, protože chlap byl zastřelený šípem zezadu a J.V. ležel v tu chvíli bez luku na zemi před ním. Jinak ale třeba scéna s bendžem neměla chybu, to bylo fakt děsně vtipný nebo spíš neskutečně ulítlý a veselý :-D (a koukám, že bendžová scéna se tu objevuje skoro v každém komentáři, takže je to opravdu něco extra).

Co je to vlastně dokument? Něco, co autenticky zachycuje, kým je člověk doopravdy, nebo spíš jakou roli se rozhodl hrát? Konstruuje Z.S. to, jak působí navenek, stejně pečlivě a systematicky, jako scénář k filmu Vratné lahve? Má na to nástěnku? Zdeněk Svěrák - dobrotivý ftipálek, věrný bezkonfliktní manžílek, řemeslný pisálek, uplakaný sentimentální vzpomínálek, ale jaký je doopravdy? Je to autor scénářů k cimrmanovským hrám, kterým se člověk snad může smát v dětském věku, ale je toto zábava pro dospělého člověka? Dále napsal scénáře k filmům, které mě bavily, je jich docela dost, takže se vlastně dá říct, že je Zdeněk Svěrák mým oblíbeným tvůrcem. Jen ty Vratné lahve mě rozezlily, protože to nemělo hlubší myšlenku, ani to nebylo moc vtipný, jenom tam vybublala na povrch ta jeho patologická všeobjímající dobrotivost a smířenost se vším a s každým a já prostě nesnáším plytkost. V dokumentu Tatínek je divákům předkládáno to, jak chce být Zdeněk Svěrák vnímán, ale jaké je jeho skutečné autentické jádro se vlastně nedozvídáme. Je Z.S. potenciálním alfasamcem a despotou, který vzhledem ke své slabošské povaze může alfasamcovat jen mezi troubelíny z divadélka Járy C. a ve své rodině, kterou už má vošéfovanou?

Product placement – nejfrekventovanější rekvizitou jsou zde Arkády Pankrác. Jinak docela dobrý. Tereza Kostková má talent, je inteligentní a umí hrát, v kategorii "herec/herečka - potomek slavných herců“ je na špici, jinak jsou tihle herecký mamánkové docela průserová záležitost. Martin Trnavský – dočetl jsem se, že má sexappeal, to já celkem nemohu posoudit, možná je to tím, že v obličeji vypadá jako dobrosrdečné morče, což se ženám asi líbí (ale hraje dobře, to musím uznat). Postava starého doktora (Petr Kostka) je zajímavá tím, že jsou v něm stále živeny výčitky za to, že opustil rodinu a to i přes to, že jim přenechal celý dům a sám žije v garsonce; dokonce i doktor sám se cítí po celý svůj život vinen a chce svůj hřích odčinit (Mea culpa!). Za tímto motivem je silně cítit femíní vliv, vždyť také intelektuálními strůjkyněmi seriálu jsou 2 femíny. Scénář celkově docela ujde. Když si vezmu, že televizní seriál je lehké spotřební zboží, něco, u čeho lidi relaxujou a vypínaj mozek stejně jako u fotbalové Ligy Mistrů a že tedy nemám čekat high literaturu ve stylu Kena Kesseye nebo Jana Čepa, ale spíš takovéty nekonečné vymaštěné seriálové propletence, pak tenhle scénář patří spíš k českému nadprůměru, je celkem dobře postavený. Poslední poznámka – že se jedná o příběhy ze života příslušníků vyšší střední třídy jsem naznal podle toho, že baštili z čtverhranných Ikea talířů, to byla jasná indicie vyššího niveau.

Velmi zábavný film, už dlouho jsem se u hororu takhle nenasmál a vůbec nechápu, proč mu tolik zdejších mudrohlavů dává odpad.

Pan Kára chlastá jak duha a to ze zcela specifických pohnutek. Jeho družka (Jana Hlaváčová) nemá sílu s tím notorikem dál žít, švagr (Čestmír Řanda) už ho dávno hodil přes palubu, jen syn (Jaromír Hanzlík) má ještě vůli mu nějak pomoct. Ale jde to vůbec, lze ho nějak zachránit? I kdyby se našla dobrá duše, která by tahala alkoholika Menšíka z jeho průserů jako kočka tahá koťata, tak záchrana je v nedohlednu a na konci tunelu žádné světlo není, protože celá situace v rodině je tak divně posunutá, že uchlastávání se je snad jediným možným východiskem a vysvobozením pana Káry z jeho tíživého života. Proč jim furt Řanda lozil do bytu, když se neměli rádi a proč mu třeba manželka zakazovala zmínit se před otcem Hanzlíkovy snoubenky, že hraje s kutálkou na pohřbech? Asi se za to styděla, dejme tomu, ale pro něj to muselo být dost ponižující. Tahle nesvoboda, stísněnost, nesoulad v rodině a Károva slabá vůle byly nejspíš příčinami jeho alkoholismu. On je taky rozdíl, když by mu někdo přátelsky nabídl protialkoholní léčbu jako nemocnému člověku a mezi tím, když Řanda poslal dopis jeho zaměstnavateli, aby výplatu nedávali jemu, ale rovnou manželce a že by asi bylo nejlepší poslat ho na odvykací léčbu. Docela chápu, že tohle Menšíka utvrdilo v jeho rebelských postojích a v jeho chlastání natruc, navzdory všem. Jiří Hubač napsal perfektní psychologické drama, kde všichni aktéři jsou do sebe nerozpletitelně zaklesnutí, kde je všechno o dost složitější, než se na první pohled zdá a kde pouze přestat chlastat nestačí..

Tom Hardy – takhle nějak si představuju skutečnýho mafiánskýho grázla. Hooodně povedený miniseriál.

Neuvěřitelně temnej film, jednak nasvětlením, druhak atmosférou a za třetí tím, že divák je tak nějak přivedený k tomu, aby fandil estébáckým sviním v jejich honbě za diverzantem.

Fascinuje mě pohled na frontmenku Angelu Gossow, o které se rozhodně nedá říct, že by to byla nějaká šedá myška, ten její zpěv je opravdu kulervoucí.