dawid

Saša Gedeon vzal Dostojevského Idiota, rozebral ho do posledního šroubku a po svém smontoval, aby vznikl jeden z nejlepších českých filmů devadesátých let. Saša Gedeon dal dohromady herce, ze kterých žije zbytek filmařů dodnes. Ksakru, já už se tak hrozně nemůžu dočkat jeho dalšího filmu!!!

Myslím, že skoro každý chlap se s tím potýkal – horko těžko dobudete dívku svého srdce (v tomhle filmu je vše komplikováno tím, že ona vyvolená je „na holky“), a pak se stane něco, co váš vztah rozbourá – začnete se rýpat v sexuální minulosti své holky. Logiku to nemá, každý ať si hrábne do té své... Ale! Je to tady, najednou vedle vás neleží princezna, ale holka, která se toho dost navyváděla (Smith tohle řešil už v „Clerks“ – viz. scéna s přiznáním počtu orálně uspokojených partnerů přítelkyně hlavního hrdiny) a vy máte pocit, že tohle už nikdy nezkousnete. Ale jo, mrkněte se na Chasing Amy – Smith vás svou elegantně vulgární a vtipnou formou přesvědčí, že jste pitomci a řešit něco takového je opravdu parádní blbost, protože je jen „tady a teď“. PS: Jediné co mě trochu iritovalo je móda poloviny devadesátých. Za to ale nemůže režisér...