Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Krimi

Poslední recenze (22)

plakát

Jahody a čokoláda (1993) 

První dojem podobný třeba „Mexické jízdě“ a dalším latinskoamerickým filmům: banální příběh, za kterým je hluboké druhé dno. Prokopat se k němu mě přišlo na stránku poznámek k filmu a třikrát jsem si jej v hlavě zpětně projel. Začnu banálně (SPOILER ALERT): Na Kubě zvítězila pravda, láska a proletáři a jejich zřízení přineslo všeobecně dostupné vzdělání, lékařskou péči a modernizaci, no a taky se z vlivných rodin místní džentry stali nepřátelé, včetně jejich tradičních hodnot, například náboženství. Diego, citlivá a vnímavá umělecká nátura ze vzdělané kubánské rodiny, jedné z těch špatných, rebel, vlastenec, křesťan a gay, chodí se sochařem Germanem. Spolu chystají výstavu Germanových děl na náboženská témata - Marie, Jesus Cristo atd. Klíčí mezi nimi konflikt, protože některé ty sochy jsou až…hm, příliš náboženské, pořadatelé je nechtějí přijmout, a zatímco Diego je přesto chce vystavit, neboť v tom vidí revoltu na správném místě, German je poněkud praktičtější a je ochoten ke kompromisu. To se ovšem dozvíme postupně, film začíná tím, že Diego zkusí ze sportu svést studenta Davida, přesvědčeného komunistu. Většinu děje tvoří jejich vzájemné poznání a obohacení, jak píše anotace, „vzniká neobvyklé přátelství“, které skončí…v posteli? Posledním polibkem? Ne, zapomeňte na Hollywood, skončí tak, že Diego mu opatří ženu, podstatně déle mladou než David. Ta ho jemně zaučí do tajemství sexu a ochočí si jej. Diego se rozhodne se odjet z Kuby: pro špatný kádrový profil (jeho výše uvedené vlastnosti patří mezi lidu nepřátelské) nevidí tam jinou budoucnost než dělnickou, chce žít život po svém a s bolestí v srdci nakonec svou zemi opouští (to je mimo záběr, ovšem jasné z kontextu). Tím se dostáváme ke druhému dnu. Pro mě ten film není až tolik o homosexualitě a krutostech Fidelova zřízení. Je o míru sám se sebou. Diego se topí ve strachu ze ztráty domova a rodiny, vztah s Davidem a výstava soch jsou pro něj těmi posledními stébly naděje. A ta se přetrhnou: jeho přítel nesdílí jeho rebelské snahy a David je v novém komunistickém světě nadmíru spokojený, neboť za starého zřízení by jej, syna z chudé rodiny, čekala tak možná nádeničina na plantážích. Navíc trvá na tom, že není gay a že vztah s Diegem je pro něj nanejvýš výlet do dosud neznámého vesmíru, nikoliv sdílení života. Diego se rozhodně odjet a ví, že možná svou milovanou Havanu vidí naposled. Coby emigrant, který v ČR dlouho hledal nový domov a stál před rozhodnutím, zda se vrátit či nikoliv, jsem Diegův osud, hlavně ve druhé polovině filmu, hluboce prožíval a řeknu vám, kolegové, tento film příslušné pocity vyobrazuje nadmíru věrně, silně a surově. Na příběh se dá nahlížet i jako na přechod z dětství a pubertální revolty „into the challenging world of men“, do světa, kde za sebe mladý muž přejímá plnou zodpovědnost a svoji zemi opouští sic s ránou na srdci, ale v míru – sám se sebou a světem, který k němu dosud nebyl vlídný. Paráda. Doporučuji všem.

plakát

P.K. (2014) 

P.K. mi doporučil kamarád, který dlouhá léta žil v Malajsii, procestoval během své podnikatelské kariéry celý svět a několikrát navštívil Indii. Během velmi těžké nemoci šel do sebe, až doputoval k tématu spirituality a budování vlastního vztahu k tomu, co nás smrtelníky přesahuje. P. K. nezklamal. Zprvu působil trochu jak laciná komedie s dlouhými hudebními vsuvkami, ale to je spíš "seznamovací část", kdy mimozemšťan, ocitnuvší se za účelem průzkumu na Zemi, pozoruje ty divný stvoření, co dokonce používají slova (na jeho planetě se dorozumívají telepaticky) a snaží se pochopit, jak to tady vlastně chodí. S tímto pohledem nabyly i méně záživné začáteční pasáže nového rozměru. Určitě se jimi nenechte odradit. Druhá část (asi 2/3 filmu) se během chvíle rozjede do strhující kombinace satirické komedie, filozofického dramatu a jakési "filmové eseje": hluboké myšlenky a ponaučení, zakamuflované do desítek jednou vtipných, jednou srdcervoucích příhod (smrt P.K.-ho kamaráda). Jeden nádherný záběr za druhým včetně přírody, nenucená, trochu pohádková a dojemná romantická linka, skvělé herecké výkony všech představitelů. Anotace uvádí, že film je "satirou na náboženství", řekl bych však, že ty satirické střely se trefují spíše na lpění na vlastní víře a neúctu k jiným, slepý proselytismus a vzdání se vlastního rozumu. Ani mi ta kritika náboženství nepřišla až tak drtivá, jako třeba ve srovnání s tím, jak ji ve svých filmech vyobrazuje Fellini (u mě mimochodem P.K. vs La Dolce Vita jasně vede, ten druhej jsem stěží dokoukal). Pěkný je taky přesah: vyobrazené rozdíly mezi konfesemi můžete číst i jako střety mezi jakýmikoliv hlubšími a zarytými přesvědčeními, ať už osobními nebo skupinovými, a jejich kritika má platnost všeobecnou pro jakoukoliv společnost včetně zarytých českých neznabohů (viz třeba debatu "V EU ano či ne", takovej P.K. by nám prospěl...). No a ta hudba...ta hudba je prostě skvělá! Vřele doporučuju!

plakát

Sedm (1995) odpad!

Jsa inspirován břitkým slohem uživatele Verbal, nejprve popíšu své bezprostřední emocionální dojmy z tohoto filmu s respektem k zákazu příliš expresivních výrazů s erotickými či fekálními konotacemi v komentářích. T. ...! Co to je ze ........?! ..... k.... t... .. 5 h...d?! ......! Detailně. Se7en na mě měl dva velmi pozitivní dopady. První: odsuzoval jsem lidi (včetně sebe), co koukají na pornofilmy, ale po shlédnutí této perly "ještě-že-se-to-nestalo-mně" voyeurství jsem to přehodnotil. Tohle je horší. Druhý: otřásl mou zatvrzelou důvěrou v žebříčky a začal jsem si pročítat komentáře z celého spektra. Detailně k filmu. Neměl jsem při koukání na Sedm jiné pocity, než šeď a nudu - neoslovil mě ničím. Napětí? Zápletka průhledná od začátku, scénář plný logických nesmyslů, obzvlášť co se týče činnosti policie (viz ostatní negativní komentáře). Ponaučení, katarze z příběhu s biblickými, nadčasovými motivy? Nikoliv, závěr je zcela banální: zlo je zlo a dobro je dobro. Thriller, nejhlubší obavy, psychologie? Vůbec, motivace vraha vycucaná z prstu, vraždy natolik "děsivé", až postrádají i to nejmenší zrno uvěřitelnosti. Víc mě vylekal Hercule Poirot. Rád bych pochopil motivaci těch, kdo tomu dává plné hodnocení (bez ironie). Odpad.

Poslední hodnocení (248)

Pupendo (2003)

07.01.2021

Ostře sledované vlaky (1966)

17.12.2020

Rozpuštěný a vypuštěný (1984)

17.12.2020

Vesničko má středisková (1985)

17.12.2020

Postřižiny (1980)

17.12.2020

Babička (1940)

17.12.2020

Zlatí úhoři (1979) (TV film)

17.11.2020

Rozmarné léto (1967)

12.11.2020

Adéla ještě nevečeřela (1977)

05.11.2020

Reklama

Ovládací panel
1 bod

Reklama

Reklama