Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (315)

plakát

Šípková Růženka (2011) 

315. Skvělý a přitom tak hrubě podceněný film, přináší nám závažné sdělení o současném světě, je provokativní, je obscénní, ale měl by být především pro diváka burcující, vždyť i právě takovou podobu může mít život v naší trudné realitě, ano, peníze, peníze, za ty si lze koupit i velmi bizarní potěšení, to mají peníze jejich movitým držitelům bez násilí umožňovat, aby bezuzdně, podle své libosti mohli třeba takto ponižovat lidskou důstojnost, zotročit si člověka, změnit lidskou bytost jen na poslušnou figurku, s ochotou vyplňující zadané úkoly, aby povolně snášel jejich i velmi roztodivnou zábavu, jejich touhu po rozptýlení nebo jen pro ten jejich zvrhlý pocit naprosté zdrcující převahy, právě v takovém prostředí se ocitá vinou stále hůře zvladatelné finanční nouze mladá, velmi půvabná studentka Lucy, dostává nabídku do velmi delikátního servisu, poskytuje své spící nahé tělo ukájení jedinců, kteří by ve zdravých společenských poměrech byli nejspíše v detenčním zařízení a psychiatricky léčeni, ano, takový je náš rozdělený svět moci a bezmoci, penězi v chodu udržovaná zrůdnost, důležité dílo k zamyšlení se silným emocionálním nábojem pro vnímavější diváky.

plakát

Domácí péče (2015) 

314. Onemocnění a jeho zásah do našich životů bude v příbězích vždy nosné téma, vždyť mění často velmi mnoho a někdy ohrožuje samu naši existenci, je však jen reflexí našeho života, odráží náš nesoulad s námi samotnými, naše přetrvávající negativní postoje a naše nesprávné jednání, vše se v nás postupně sčítá a hromadí, bez očistné proměny se tak měníme postupně ve skládku emocionálních jedů, bez ustání otravujeme a vnitřně rozkládáme sami sebe, vše má původ v nás a vše můžeme důsledně léčit jen my sami, tak hluboké poselství je vloženo do velmi drobného a skromného díla, v české kinematografii jednoznačně ojedinělého, odvážně se odchylujícího od dějových schémat, která jsou s takovým tématem vždy spojována, pro mne znamená velký ideový průlom v nahlížení na strasti našeho života obecně, že vše leží na našem udržovaném nebo naopak zanedbávaném vztahu k nám samotným, mít se rád, přijmout se a žít pro své štěstí, nežít životem druhých, nechat jejich život na nich samotných, ano, tolik podnětů k přemýšlení ve filmu čekal patrně jen málokdo a svou závažností by se mohl stát takovým ozdravným průvodcem do dalšího života každého z nás, společnost se probírá k vědomí a právě toto dílo je jedním z důkazů, doporučuji každému, kdo hledá cestu k uzdravení!!

plakát

Velká marťanská válka 1913 - 1917 (2013) (TV film) odpad!

313. To tedy ale byl skandální zážitek, obludně cynické, dezinformující a matoucí dílo se závažným, jen těžko odhadnutelným vlivem na diváky, něco takového bych na televizním programu nečekal, konsternovaný jsem zíral na zvrhlé smíchání většinou známých dokumentárních záběrů s potrhlou fikcí, pro mne je něco takového jednoznačně nepřijatelné, naprosto neomluvitelné a neodůvodnitelné, takový obsahový a kvalitativní brak ze současné televizní produkce mne opravdu šokoval, cítím jen zhnusení všemi, kdo se na realizaci a uvedení něčeho takového podíleli, takovou těžce pobuřující neúctu lze chápat jen jako pohrdavý, posměšný úšklebek lidstvu!

plakát

Otrokem (2010) 

312. Společensky velmi důležité dílo, téma únosů a obchodování s lidmi, útlak a vykořisťování, myslím, že v příběhu dívka žila ještě velmi pohodlně, na rozdíl od současné reality, která si v jednotlivých případech ve způsobech týrání a donucování nijak nezadá se zvěrstvy v koncentračních táborech, vždyť to režim s benevolencí umožňuje, je to jakýsi bonus za loajalitu, za jeho podporování, vždyť takoví otrokáři platí také daně, často jsou ve veřejně vlivných postaveních a patří tedy mezi mocensky důležité opory, a když se jim snad jejich sloužící znelíbí či porouchá? Tak ho jen někam vyvezou a vyhodí, bude se snad o původ neznámého někdo ve lhostejné společnosti zajímat? Nebude, vše je velmi dobře nastavené, aby takové praktiky beztrestně fungovaly, velmi smutné a obtížně přijatelné pro každého, kdo má v sobě ještě nějakou lidskost, soucit a úctu k životu ostatních lidských bytostí na Zemi.

plakát

Můj otec můj bůh (2007) 

311. Naprosto mimořádné dílo, se silou výpovědi, pronikající do nás se stále se stupňující intenzitou, až k tragickému vyvrcholení, vývoj událostí lze sice vytušit, přesto s ním nejsme smíření a s nadějí doufáme v osvobozující milost, šťastné okolnosti, jež nám poskytnou úlevu, život malého chlapce ve vlivu přísného, nekompromisního otce, rabína, konflikt dětského intuitivního náhledu na život se striktními pravidly, s režimem plně podřízeným Tóře, s mnoha rozporuplnými omezeními, která zasahují neústupně do chlapcovi každodennosti, do jeho pocitů a představ, v kontrastu s naší životní zkušeností se před námi odehrává drama, které v mnoha souvisejících případech jistě nemá takové zničující vyústění, přesto nás nenechá bez zamyšlení nad smyslem takového života, či nad jednotlivými, zdůrazněnými principy takové víry, opravdu jde o velmi hutné, pocitové a na detailech pečlivě budované dílo, přibližující nám tak vzdálenou kulturu, jejíž mnohasetletá existence ji nepochybně opravňuje k uznávání a úctě, přesto se nevyhneme pochybnostem, zda taková důslednost bez kritického přístupu je společnosti a jeho příslušníkům účelně prospěšná a bezpečná, to by myslím mělo být vždy tím hlavním hlediskem, nahlížet na náboženství s odstupem, vstřebávat proměny a své jednání korigovat, film určitě doporučuji každému, už jen pro ten zážitek z výborně zvládnutého zpracování téma, bravo!!! (10/10)

plakát

Láska šílená (2014) 

310. Zvláštní, diváky těžko uchopitelné, až podivně působící filmové sdělení, evokující představy, jako bychom místo živých aktérů sledovali události interpretované souborem loutek, jakoby jejich upjatý, stroze uhlazený herecký projev, rozvíjející se bez jakýchkoliv zjevných prožitků v osobních deklamativních promluvách, byl právě jen takovou bizarní, chladnou loutkohrou, jakoby zůstali všichni nějak zasažení a zaskočení tou náhlostí a překotem dobových společenských změn, tím mohutnějícím přívalem nového, čistě rozumového přístupu osvícenství, hnutí přísné racionality, jakoby před námi náhle všichni emocionálně zchromli a jejich existence se zredukovala jen do setrvačností vynucovaného odříkávání vět, v hovorech bez vysvětlení, ve kterých se vlastně všichni stále více zmateně vzájemně ztrácejí, dějový obraz, vytvořený zdánlivě jakoby pro naše kratochvilné obveselení, který však v nás dokáže vyvolat jen trudné pocity marnosti, se sílící motivací už, už uniknout, opustit co nejrychleji tak tísnivé výrazového sevření.

plakát

Jiná země (2011) odpad!

309. Film se pro mne stal velkým zklamáním, přitom mohl být bez pochyb výborným psychologickým dramatem, obohacujícím bravůrně utvářenou atmosférou žánr, mohl, ale bohužel se tak nestalo, je pro mne naprosto nepochopitelné, proč je do děje příběhu zapojená ta nesmyslná zápletka s objevem jiné Země, není a nebude nikdy žádné jiné Země, ve Vesmíru je totiž vše jedinečné, neopakovatelné, neopakující se, taková je fundamentální zákonitost a žádné blouznivé fantazie na tom faktu nic nemohou změnit, na člověku leží jen tíže smíření se s něčím takovým, Země je naše matka, z ní vše pochází, jsme jedinečně předurčení zde žít a nikde jinde, nepokoušet se nikam mimo ni odcestovat, to jen režim Zla podněcuje ve společnosti takové představy, že můžeme někam pryč utéci, prchnout od vlastní odpovědnosti za ničení, zabíjení, odpoutat se od následků našich činů, ne, vše co zde zasejeme, zde i sklidíme, není žádné možnosti odejít, oprostit se od zla, které jsme zde spáchali, jen odpuštění a prosba o milost nás může osvobodit, jen vzájemně sdílené milosrdenství, nic jiného, jen naše vlastní duchovní zrání jako ta pomyslná cesta na jinou planetu míru a harmonie, pochopení souvislostí a ochota k nápravě.

plakát

Výchozí bod (2014) odpad!

308. Pro mne nečekaně velké zklamání, taková tvorba je mi svým sdělením vysloveně protivná, až odpuzující, zneužití či zneužívání tak vzácného existenciálního téma jako je právě reinkarnace, představy pokračování života novým zrozením jako neměnného principu kontinuity, k šíření tak rozsáhlých bludů, nikdy se ve Vesmíru nic neopakuje, jen stále mění a proměňuje, nelze tedy žádnou metodou dosáhnout podobných zjištění, vše je v ději rozvíjeno opět kolem výkonných počítačových programů, s dalšími mimořádnými schopnostmi, další propagandistické dílo ideologie, pro kterou je tak charakteristické právě přeceňování možností technologie, jen pro další a další oslabení úcty a obdivu k životu, Božímu zázraku, ukázka scestného směřování filmové produkce ke zdánlivě hodnotným, oduševnělým tématům, které však svým působením spíše vedou k poškozování náhledu na tak závažné existenciálně důležité skutečnosti, škoda promarněné příležitosti, která mohla přinést naopak hodnotné přiblížení jevů, které nás soustavně obklopují a zasahují s jistotou a neměně do našich životů.

plakát

Milovaná (2010) 

307. Hudba má tak uchvacující moc, vždy i měla a bude mít, dokáže probudit naše city, povznést naše lidství, zapálit v nás touhu, pohánět k činům, až za meze soudnosti, a právě až tam se nechá hudbou ztrhnout Katarina, dívka z prostředí, které není žádnou životní výhrou, smýkaná, opovrhovaná, až jednou, jako by zázrakem vstoupí do míst, které jsou bytostně hudbou naplněné, do koncertního sálu, mezi lidi, kteří hudbou žijí, jak se k nim zařadit, jak patřit mezi ně, jak se vysmeknout tomu tak ubíjejícímu životu, konečně uniknout, nechat se unášet konejšivou nadějí, pryč, co nejdále, ale svět není ani zde lepší, bez zášti, lstivých úskoků, ale je tak snadné podlehnout iluzím, když je alespoň na čas život takový, jak jsme si o něm ani snít netroufali, naivní ve víře a velmi zranitelní, jak je pak snadné nás podvést a zneužít, když není pro nás žádné lepší volby na výběr, pak se upneme k té jediné, nám dané příležitosti a to se vší silou a odhodláním, už nikdy zpět do prázdnoty a beznaděje, stůj co stůj, zůstat, udržet si tak náhle nabytou důstojnost, pak ani zločin nemusí být pro nás překážkou, když právě jen "Odvaha je jediným životním měřítkem." Vynikající sociální drama se snadno uvěřitelnou psychologií postav, další angažované a podnětné dílo, tak důležité pro naše širší chápání reality.

plakát

Pozemšťan (2007) 

306. Drobné, komorní, přesto tak k existenciálním úvahám provokující dílo, pochopitelně v nás okamžitě a ve velmi rychlém sledu vyvolá početné otázky, včetně té zřejmě nejdůležitější a patrně i první, kterou bychom si v takové situaci, v úžasu sami položili, je to vůbec uvěřitelné vyprávění? Ano? A do jaké míry? Tak zdánlivě jednoduchá zápletka a tak široký, do souvislostí rozvětvený názorový střet, dokud jsme o něčem pevně přesvědčení a máme ve svém postoji tak oporu, jsme si neochvějně jistí sami sebou, ale co když by se nám přihodilo to co těm několika, nejspíše by se jako rázem začala naše počáteční zdánlivě neochvějná jistota také tak rychle drobit, rozpadat a bortit, ano, já věřím, že smrt je opravdu jen daní za naše hříchy a život věčný není nic co by se nemohlo stát takovou realitou, vždyť věčnost je přece jedním z rysů Vesmíru, tak proč by nemohla být vztažená na nějakou další entitu, tedy i na život člověka, proč nežít tisíce let, vždy je stále a stále, co pro sebe objevovat, co se dále učit, co více a podrobněji poznávat, oddávat se tomu tak mocnému okouzlení, které nám Vesmír svou nekonečností soustavně nabízí, je opravdu jen na každém, jak s životem nakládá, díky milé uživatelce Tereszka33 za tip, že mi takový film neunikl.