ripo

V poslední době se objevil v našich družstvech nedostatek píce a přitom se zapomíná, že velká krmivová základna na našich horských lukách přichází velmi často nazmar. Je třeba této krmivové základny co nejvíce využívat. Na druhé straně není však v českých zemích zkušenost s pasením dobytka v rozlehlejších celcích na horách. Proto je tento film vítaným pomocníkem, neboť názorně ukazuje, jak provádět tuto pastvu. Filmový přehled 49/1953

Každé velké staveniště socialistického budování ukazuje, co dokáže lidské úsilí, co dovedou vytvořit ruce nadšených pracovníků. Ale nejen nové budovy — i staré historické památky jsou svědectvím lidského důmyslu, umění a neúnavné píle. Jaké množství takových pokladů je nashromážděno v historické klenotnici každého národa. A to všechno že by mělo být jednoho dne zničeno, znovu srovnáno se zemí jen proto, že imperialistická zvůle by chtěla vyvolat novou válku? Ne. Jak mládež nového Polska, jejíž přední brigády při práci zachytil tento film, tak také naše mládež s mládeží celého světa se postarají o to, aby usilovným socialistickým budováním byl zajištěn mír. Filmový přehled 49/1953

Není tomu ještě tak dlouho, kdy dětské jesle a mateřské školky byly stíhány odmítavým nezájmem, řadou předsudků a vyloženým odporem velké části naší veřejnosti. Byly to především matky, které nepřipustily, že by jejich děti mohly být šťastny jinde, než kolem sukní své mámy, Během času však jesle a především školky plně ospravedlnily důvěru, péčí i náklady na vybudování, které jím byly z vládních míst věnovány. Dokonalé materiální zabezpečení potřeb školek umožnilo klást největší důraz na potřebná hygienická i výchovná opatření, právě tak jako na výběr plně kvalifikovaných opatrovnic, které se mohou svým malým svěřencům věnovat. Důkazem péče, s níž se odpovědná místa snaží určit methodiku práce i seznámit matky s životem dětí ve školkách, je také tento film, natočený studiem vědecko-populárních a naučných filmů v Praze, který zabírá s neobyčejnou důkladností jeden z mnoha různorodých úkolů našich školek - výchovu dětí v zimních měsících na vycházkách do přírody. Filmový přehled 49/1953

Jako rok 1951 byl zasvěcen oslavám jubilea Aloise Jiráska, tak rok 1953 uplýval ve znamení vzpomínek na velkého genia našeho národního malířství Mikoláše Alše, od jehož narození uplynulo v tom roce sto let. Teprve za. lidově demokratického režimu se Aleš stal majetkem těch, pro něž své dílo tvořil: prostých pracujících lidí, v něž věřil, z nichž vzešel, mezi nimiž žil. — V roce 1952 byla uspořádána řada významných podniků, které vcelku odrazily vzestup kulturního života v našem státě a ukázaly, jak se největší skvosty našeho národního umění stávají vždy víc majetkem lidu. V předních výstavních síních Prahy bylo otevřeno několik výstav, na nichž bylo Alšovo dílo soustředěno v míře a celistvosti dosud nevídané. V tomto roce vyšla řada alšovských publikací, vydavatelství Orbis v obrovských nákladech vydalo pohlednice s Alšovými obrázky; v tomto roce měl premiéru film „Mikoláš Aleš" atd. Samozřejmě bylo uspořádáno také několik jubilejních slavností, z nichž nejvýznamnější byla v Miroticích a v Národním divadle v předvečer mistrových narozenin. Zachytit nejdůležitější události tohoto významného roku našeho kulturního života filmem byl důležitý úkol. Studio zpravodajského filmu se s ním vypořádalo, seč bylo v jeho silách. Z reportážních záběrů byl posléze sestaven krátký film. Zachycuje ve stručném přehledu nejdůležitější podniky Alšova roku a krátce probírá i jednotlivé epochy Alšova díla a jeho slavné cykly, podle toho, jak byly vystaveny na alšovských výstavách. Film je hutný obsahově, ale má, bohužel, řadu nedostatků, které nakonec jsou příznačné pro práci našeho zpravodajského filmu; je to na příklad naprosto nevyhovující komentář, který je tak nemístně předimensovaný, že místy mu obraz vůbec nestačí, je frázovitý a nevýstižný. Filmový přehled 49/1953

Dmitrij Šostakovič: Nový umělecký film — „Rimskij-Korsakov". (Výňatky z kritiky.) Na plátna kin přichází nový film — „Rimskij-Korsakov". Před jeho tvůrci stál čestný úkol: ukázat život a tvorbu velikého ruského skladatele. Kladem filmu je to, že autoři v něm dokázali předvést velké množství jeho geniální hudby. Ve filmu zaznívají úryvky ze „Sadka", „Sněhurky", „Pohádky o caru Saltanovi", „Pověsti o nevidítelném městě Kitěži", „Nesmrtelného Kostěje", „Zlatého kohoutka", „Šeherezády". Účinek hudby Rimského-Korsakova je tak silný, že skoro zakrývá nedostatky filmu. — Práce herce G. Bělova na titulní roli je bezesporu velikým úspěchem. Jeho obličej a oči, když diriguje na příklad scénu roztání Sněhurky, působí ohromným dojmem. Tak, právě tak musí Rimskij-Korsakov vypadat, když se setkává se svými geniálními skladbami. Bělovova oduševnělá práce nás nutí věřit tomu, co se děje na plátně. — Silně je ukázán 9. leden. Také ostatní revoluční episody, na příklad schůzka studentů konservatoře, jsou ukázány přesvědčivě. A působení těchto událostí na Rimského-Korsakova a všechny jeho činy spojené s událostmi roku 1905 jsou hluboce oprávněné. V tom je velká zásluha režisérů G. Rošala a G. Kazanského a zvláště herce G. Bělova. — A přesto se autorům mnohé nepovedlo. Tato výtka se vztahuje především na scénář G. Rošala a S. Abramovové. Scénář je celkem napsán „správně". Avšak to k uměleckému dílu ještě nestačí. Správné myšlenky musí být diváku podávány tak, aby je silně a hluboce vnímal. Autoři scénáře zapomněli, že myšlenka uměleckého díla musí být vykládána uměleckými prostředky. — Postavy filmu „Rimskij-Korsakov" říkají mnoho správných myšlenek, jenže je bohužel jenom říkají. Tyto myšlenky nejsou odhaleny v ději, „nehrají" ve filmu. Objevují se bez spojitosti s dějem. Nadměrnost rétoriky dělá film „Rimskij-Korsakov" nudným. A nuda je jedním z hlavních hrobařů každého uměleckého díla. Je na místě ještě jednou připomenout základní zákon, že bez dobrého scénáře není dobrého filmu. — Podle mého názoru neúspěšně je ukázán Rimskij-Korsakov i jako tvůrce svých geniálních děl. Hraje své skladby sám, je přítomen na jejich představení, říká hercům vznešené lichotky, vychází se uklonit před oponu na aplaus obecenstva atd. Ale jak vlastně pracoval? To se nepodařilo říci. Všechno je odbyto naivním a diletantským ukázáním „tvůrčích muk". Tu si zakryl oči a objevilo se mu moře. Zaznívá hudba ze „Sadka". Tu naslouchá zpěvu ptáků. Zaznívá hudba ze „Sněhurky"... V tomto směru se „Rimskij-Korsakov" ve srovnání s filmem o Musorgském „Hudbou života" (režisér G. Rošal) a „Skladatelem Glinkou" (režisér G. Alexandrov) nedostal dál. — Lépe je ukázán Rimskij Korsakov jako činitel veřejného hudebního života. Jeho besedy se Stasovem, Mamontovem a Ramenským jsou občas zajímavé a věcné. Výborný je zejména rozhovor s Ramenským po poslechu skladby tohoto neschopného „novátora". — Závěrem: uznat film „Rimskij-Korsakov" za zcela zdařilý není možné. Není bez vážných ideově uměleckých nedostatků. Naše kinematografie však má vynikající režisérské a herecké kádry; o tom nás přesvědčuje i „Rimskij-Korsakov". A my máme právo a povinnost od našich nadaných režisérů a herců i od našich scénáristů požadovat, aby o velikých ruských skladatelích vytvářeli vysoce umělecké filmy. Filmový přehled 49/1953

Chovu slepic nebyla u nás dříve věnována velká péče. Na venkovských hospodářstvích byla slepice pěstována jen jako vedlejší produkt. Slepice se živila tím, co našla na zemi nebo na hnojišti, často se jí nedostávalo bílkovin nebo škrobovin a nikdo se nestaral o možnost nápravy. Také kurníky slepic, tmavé, dusné a často i vlhké přístřešky nebyly právě nejvhodnější podmínkou pro úspěšný chov drůbeže, a proto průměrná snůška slepic ze zanedbaného chovu nečinila často více než 60—80 vajec ročně. Teprve JZD přistupují k budování velkochovu drůbeže, k výběru nosnic z uznaných plemen, ke školení odborných ošetřovatelů drůbeže i k budováni prostorných, světlých a teplých drůbežáren. Nyní se stává skutečností, že chovy slepic s průměrnou snůškou 160—180 vajec ročně nejsou již vzácností. Péče o výchovu mladých odborných chovatelů je nám pak zárukou, že i naši zemědělci sdružení v JZD dosáhnou právě tak velkých úspěchů i na tomto poli budováni našeho socialistického zemědělství, jako sovětští kolchozní pěstitelé drůbeže. Filmový přehled 48/1953

Tupým nožem pořádně neukrojíš ani chleba. Tím spíš nevysoustruhuješ kovovou součástku, máš-li břit nástroje tupý. Ostřit nástroje je třeba zavčas, neboť jinak může dojít k jejich zbytečnému znehodnocení, a pečlivě, neboť na kvalitě ostří nástroje závisí přímo kvalita obráběné součástky. Ostré nástroje pracují přesně, rychle a dokonale. Netvoří zmetky, ale naopak zvyšují produktivitu práce. — Tento film detailně vysvětluje všechny podrobnosti, jež má znát každý brusič nástrojů. Ukazuje, jak se mají nástroje správně brousit, jakých brusných kotoučů se má k broušení různých nástrojů používat, a pečlivě vysvětluje, k jakým nehospodárnostem dochází, není-li dodržen některý z předpisů pro správné broušení. Filmový přehled 48/1953

Otázka preventivního léčení nabývá stále větší a větší důležitosti. Stala se jedním ze základů sovětské medicíny, neboť socialistické společnosti je drahé zdraví každého jednotlivce. Proto se snaží sovětští lékaři zabránit samotnému vzniku onemocnění a tím snížit procento onemocnění. Ovšem preventivní léčení není jen otázkou samotné lékařské péče, ale především věcí všech občanů. Je stále ještě mnoho těch, kteří věří domácím prostředkům, kteří přicházejí k lékaři pozdě, když naděje na vyléčeni je velmi malá. Film se pokouší svěží hranou formou divákům ukázat, jak je důležité jít k lékaři včas, neboť jen tím lze mnohým těžkým onemocněním zabránit nebo je s úspěchem léčit. Filmový přehled 48/1953

Tento snímek nám dokazuje, že zvyšování produkce živočišných výrobků je zejména odvislé od dobré chovatelské a plemenářské práce. Na sovětském příkladu ukazuje našim zemědělcům na jednu z cest, která vede nejen ke zvyšování jejich blahobytu — k bohatšímu stolu a k vyšším mzdám za odpracované jednotky — ale vůbec ke všeobecnému zvýšení hmotné úrovně. Filmový přehled 48/1953

Dokument o životě jihomoravského družstva ve Chvalaticích je zajímavým pokusem o vylíčení událostí jednoho roku na novém zemědělském družstvě. Jsou vylíčeny potíže družstevníků, jejich boj proti škůdci, který se vetřel v jejich řady a snažil se poškodit družstvo, a boj uvědomělých družstevníků proti těm, kteří dosud nepochopili význam družstva, kteří dosud neměli správný poměr jak ke společné práci, tak ke společnému majetku. Správně film zdůrazňuje, že proti škůdcům, jako byl Šimon, je nutno nesmiřitelně bojovat, ty však, kteří ještě nejsou dostatečně uvědomělí a jejichž chyby nepramení ze zlé vůle, ale z neznalosti, že je nutno přesvědčovat a vychovávat. Jen touto cestou je možno dojít k tak pěkným výsledkům, jakých dosáhli chvalatičtí družstevníci již v prvním roce své společné práce. — Tento dokument je určen především družstevníkům a malým a středním rolníkům a je velmi dobrou pomůckou v osvětové a agitační práci na vesnici, zejména tam, kde ještě družstvo nebylo založeno, nebo tam, kde je družstvo v začátcích. Film má jasný ideový záměr, dívá se realisticky a někde i kriticky na současný stav našich družstev, dává optimistický výhled do budoucnosti. Jeho umělecké kvality však nejsou nejlepší, protože je místy rozvleklý a šablonovitý. Filmový přehled 48/1953