Ivi06

Ivi06

Ivana Dvořáková

okres okres Praha

8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 19.3.2020  15:21
    Only You (2018)
    **

    Vlastně úplně nevím co si myslet. Má to roztomilý začátek, téma je trochu smutné, zajímavé (ne 1500x zpracované), ale nenašla jsem si k tomu cestu. Laia Costa byla ve své roli perfektní, ale O'Connor pro mě byl nepřesvědčivý, osobně mi vůbec nesedl. Tenhle film je pro mě důkazem toho, jak moc je důležité, jaké herce k sobě vyberete, když tvoříte milostný příběh (samozřejmě, že tohle je hodně subjektivní). Pro srovnání, ve "Foodie Love" Laia Costa a Guillermo Pfening spolu tvoří pár mezi nimiž je chemie tak zjevná, že jí pomalu cítíte u sebe v obýváku, jejich přitažlivost Vás okamžitě vtáhne, takže máte pocit, že se Vás to osobně týká. Tady jsem tomu prostě nevěřila a nevzbudilo to ve mě potřebné emoce.

    • 15.2.2020  19:36
    Parazit (2019)
    ****

    V momentě, kdy upustíme od pokusu žánrového škatulkování, které ani není možné, protože Parazit má od všeho něco, je tento film hlavně důkazem toho, že je v dnešní době stále možné natočit naprosto neotřelou, nepředvídatelnou, zábavnou, dojemnou, ale chvílemi i mrazivou a šokující podívanou. Stručně řečeno: emocionální horská dráha. Příběh pozvolně graduje a naservíruje takové zvraty, že Vám nad nimi zůstane rozum stát, a netroufnete si ani domýšlet do jakého finále vás dovede- za mě je hořko-sladký.

    • 15.2.2020  19:36
    Slitování (2019)
    ****

    Je možná trochu škoda, že si na sebe film bere víc kriminálních případů na rozlousknutí, než je ve své stopáži schopné zvládnout. Máme tu pohřešovanou dívku, pokus o pojistný podvod, znásilněnou dívku v metru, požár a vraždu postarší ženy. Méně je někdy více jak víme, a proto by filmu prospělo ubrat jednu linii a hlouběji rozvést ty zbylé. V momentě, kdy se v druhé polovině filmu dostane na výslech dvou podezřelých a na rekonstrukci dotyčného zločinu, film nabírá spád a stává se velmi napínavým. Na tom mají především zásluhu herecké výkony Léy Seydoux a Sary Forestier, díky kterým divák netuší na čí straně je pravda, což je pro krimi žánr zcela zásadní. Roschdy Zem coby správňácký a vyrovnaný velitel tu naopak do temného zkaženého města a zvrácených případů vnáší světlo, nadhled a v jeho utišující přítomnosti věříte tomu, že vše bude brzo v pořádku.

    • 15.2.2020  19:35

    Portrét dívky v plamenech je převážně vizuálně krásným a citově jemným portrétem dvou mladých žen, které přes rozdílné životní cesty a osudy, k sobě alespoň na malou chvíli najdou cestu. Talentovaná malířka Marianne má za nelehký úkol tajně a nepozorovaně namalovat svatební portrét Héloise, která se proti vlastní vůli má provdat do Milána. Divák se prostřednictvím promyšlené kamery stává pozorovatelem, stejně tak jako malíř, který potřebuje vnímat sebemenší maličkosti. Dlouhé pohledy a zabírání detailů tady tudíž nejsou jen filmově vizuálním prostředkem pro vyprávění příběhu, ale smysluplně tu podtrhují a dovytváří to, co má Marianne za úkol - namalovat portrét. Celkově je film velmi komorní a něžný, bez větších emočních bouří, což může působit trochu ploše, ale zároveň to sedí k oběma hlavním postavám.

    • 15.2.2020  19:35
    Malý Joe (2019)
    ***

    Malý Joe je laboratorně vyvinutá květina, která s trochou láskyplné péče má zajistit vaše štěstí. Jedná se o velmi originální a ambiciozní námět, který bohužel promrhal svůj potenciál. Snímek působí celkově mdle, otupěle, a přitom zápletka tolik vybízí k vyhrocenosti, mrazivosti a paranoii. O tu se právě nejspíš snaží "hudební" doprovod tohoto filmu, který je chvílemi až hororový, ale který spíše než hudbu připomíná náhodné smíchání hry na zvonkohru, hry na flétnu a pískotu à la tinnitus. Herecky je to celkově poněkud chladné, což by se v rámci příběhu hodilo až v druhé polovině filmu. Tam, kde scénář a audio trochu selhává, vizuální stránka se naopak povedla. Pastelové barvy filmu prospívají. Světlá zelená, rezavá a bílá vytváří perfektní kontrast k sytě rudé nebezpečné květině. Pěkný vizuál k plnohodnotnému zážitku bohužel ale nestačí.

    • 15.2.2020  19:34

    Salvator Mallo, filmový režisér, který stále zůstává tvůrčí, ale kterému jeho pochroumané zdraví a tudíž i psychika nedovolují znovu usednout do režisérského křesla, se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a ke své zesnulé mamince. Ačkoli ho trápí mnoho fyzických bolestí a v životě se rozloučil s mnoha lidmi, touto ztrátou trpí více, než je ochotný si přiznat. Ať už ve svých vzpomínkách, ve své tvorbě, nebo v reálném životě, Salvator se vrací k lidem, kteří pro něho něco znamenali. Právě tyto scény jsou nejintimnější, nejdojemnější, a dodávají filmu neobvyklou jemnost. Je potřeba také vyzdvihnout dekor, hru s barvami a to, jakým způsobem je Almodóvar zakomponovává do každého záběru. Od efektu kresby do vody v úvodních titulcích, přes barevné a strakaté oblečení, k různým mozaikám (modrá bazénová mozaika podobná kuchyňským kachlím). Celkově se jedná o vizuální a emotivní pohlazení po duši s poměrně překvapivým koncem.

    • 15.2.2020  19:33
    Sibyl (2019)
    ***

    Aby se mohla vrátit k psaní, kterého se před deseti lety vzdala pro kariéru psycholožky, Sibyl radikálně omezí svůj počet pacientů. Ponechává si, mimo jiné, mladou a trochu invazivní začínající herečku Margot, která se vyžaduje pomoci s velmi zásadním životním rozhodnutím. Její neschopnost samostatného jednání dovede Sibyl až na filmové natáčení, kde plní úlohu Margotiny psychické podpory a zároveň komunikačního prostředníka v milostném trojúhelníku mezi Margot, jejím hereckým kolegou a režisérkou filmu. Sibyl se však musí sama potýkat s vlastními démony z minulosti, které se, pomocí retrospektivních scén, postupně derou na povrch. Natáčení filmu se odehrává na krásném ostrově Stromboli, jehož dýmající vulkán je symbolickou předzvěstí možné erupce. Herecké výkony Virginie i Adèle jsou solidní, přesvědčivé a dojemné, ale dozajista nejlepší tragicko-komický výbuch emocí, který stojí za to vidět, předvádí Sandra Hüller coby režisérka. Její chvilková ztráta nervů představuje jednu z mála komičtěji laděných scén tohoto filmu, který je ve svém celku spíše temný.

    • 15.2.2020  19:31

    Dnešní uspěchaná doba není pro každého. Zatímco Marianne odmítá stárnutí, žije naplno a v symbióze s technickým pokrokem, její manžel Victor modernímu světu příliš nerozumí, nenachází v něm smysl ani naplnění. Díky svému synovi ale dostává příležitost se navrátit do minulosti. Nečekejte vesmírné lodě, cestování rychlostí světla do vzdálených dimenzí, ani hvězdné portály. Budou stačit kulisy, precizně instruovaní herci a puntičkářský režisér, který své okolí bude dohánět k šílenství, jen aby zajistil perfektní autenticitu situace a tím i Vaší spokojenost. Už si jen stačí vybrat dobu a určitý moment. Victor si vybírá konkrétní týden ze 70. let, kdy se seznámil se svou životní láskou Marianne. Vrací se do své osobní Belle Époque. Zbytek je potřeba vidět. Herecké výkony vás nemůžou nebavit - Daniel Auteuil coby sympatický, ale otupělý Victor, Fanny Ardant jako živelná a přidrzlá Marianne, Guillaume Canet coby cholerický a pedantský režisér Antoine, a v neposlední řadě Doria Tillier jako talentovaná a půvabná herečka Margot, která ve Victorově Belle Époque ztvárňuje mladičkou Marianne. Tento film oplývá vtipem, ale i příjemnou melancholií, a zároveň dodává i velkou škálu emocí. Nicolas Bedos svým neotřelým a svěžím námětem bez pochyby obohatil svět komedie.

    • 10.2.2020  19:53

    "Les Hirodelles de Kaboul" vykresluje bezpráví a hrůzy pod nadvládou Tálibánu, a zároveň to, jak se člověk pod takovým hnutím a vlivem okolností chová a mění. Příběh se točí kolem dvou párů. Strážce věznice Atiq a jeho umírající žena Mussarat tu představují zastaralé smýšlení a konformitu. Oproti nim mladý pár Mohsen a Zunaira představují mládí, odvahu, touhu po změně k lepšímu a touhu po svobodě - jako vlaštovky - krásná symbolika. V takovém krutém světě ale "žádné slunce neodolá noci" a nikdo není zcela bez viny, což následně vyvolává stěžejní zápletku příběhu. I čisté duše mohou někdy uklouznout, a naopak ty ztracené mohou být znovu nalezeny. Tomuto filmu, velmi prospívá krásná akvarelová animace. Neubírá totiž na krutosti ani závažnosti dění, ale zjemňuje přesně to, co by bylo v hraném filmu už příliš drsné.

    • 6.2.2020  18:04
    Jelenice (2019)
    ***

    Jelenice je jedna z nejnepředvídatelnějších a nejtrhlejších komedií roku. Zpočátku se tváří velmi nenápadně a volí pomalejší tempo. Dekor je promyšleně laděný do světlejších tónů hnědé, šedé a béžové barvy, což může působit trochu mdle, ale s Dujardinovym outfitem to perfektně ladí. Ten nesmíme opomenout... vždyť jeho bunda je druhou hlavní "postavou" filmu. Jejich společným snem je být jedineční. A právě v tu chvíli se vláčná komedie mění v mrazivou a absurdně zběsilou jízdu. Postupně se k bundě přidává klobouček, boty, kalhoty, rukavice, a rázem je Dujardinovo outfit přímo vražedný. Ani Carrie Bradshaw nemá takový styl. Nakonec nesmím zapomenout říct, že slibuji, že už nikdy v životě nebudu nosit bundu...

    • 6.2.2020  16:35

    Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo.

    • 20.5.2019  17:53

    Tinder - zkáza i spása současného seznamování. Ben a Marion prožijí ideální první rande... tak ideální, že se Ben okamžitě rozhodne pozvat Marion na dovolenou a ona souhlasí. První polovina filmu je vážně sranda, ale pak se to začne trochu táhnout, humoru ubývá a vyústí to v klišoidní konec. Na druhou stranu se mi snad ještě nikdy nestalo, abych se tolik našla v nějaké filmové postavě... Jsem Ben :) :) ... info pro případné nápadníky :) :) Určitě ne tak extrémní (vykonání potřeby na zahrádce mezi kytičkami :D ), ale v některých situacích jsem se vážně našla, a právě proto mě ten film asi bavil.

    • 22.2.2019  11:51
    Sexuální výchova (TV seriál) (2019)
    *****

    No toto? Jedno velké překvapení, které mě nesmírně nadchlo. Skvělý humor, originální, neotřelé a zábavné dialogy... ale hlavně, co musím vyzdvihnout, jsou herecké výkony hlavních dvou mužských představitelů, protože u toho, co předváděli Asa Butterfield a Ncuti Gatwa, jsem se neskutečně bavila. Jejich postavy jsou zábavné a ten jejich projev, grimasy... no prostě dokonalost. Asa je talent, ale to už nějakou chvíli víme, takže Ncuti alias Eric je pro mě herecký objev roku. Je pravda, že jsem si trochu víc užívala ty komediální epizody, protože tam to má spád a šmrnc. Jakmile to začne být dramatičtější, tak to určitě nenudí, ale trochu to vybočuje od celkové nálady seriálu. Vlastně to má jedinou chybičku... málo dílů... klidně bych brala víc, kdyby to udrželo nastavenou kvalitu.

    • 3.1.2019  22:25
    Le Jeu (2018)
    ****

    Vzhledem k tomu, že se jedná snad o zcela věrný remake italského filmu "Naprostí cizinci", nemohu dát plné hodnocení. U všech zúčastněných této večeře, (kteří "nemají co skrývat") se postupně odhalují jejich tajemství a lži... a právě v těchto odhaleních film nepřináší nic nového. Pořád to ale je neskutečná emocionální jízda a výborná konverzačka. Tato verze je jiná tím, jakou energii a výkony přináší francouzští herci, jinak je to prostě úplně to samé. Byla jsem však napjatá i přes to, že jsem věděla co všechno bude následovat, takže si tento remake určitě zaslouží vysoké hodnocení. Je možné, že ten kdo uvidí tuto verzi jako první bude stejně rozsekaný jako já, když jsem viděla tu italskou. Čili oba filmy jsou výborné, protože pracují se skvělým tématem, skvělým scénářem a se skvělými herci... ale pro mě - kdo dřív přišel, vyhrál.

    • 3.1.2019  20:16
    Kominského metoda (TV seriál) (2018)
    ****

    V tomto seriálu se mi bohatě dostalo sarkasmu, cynizmu, černého humoru, ale také toho, co u starých lidí obdivuji - jejich nadhled a to, jak už se s ničím a kolikrát i s nikým nemažou. Mraky vtipných, pichlavě trefných a upřímných dialogů, ale také pár citlivých a dojemných momentů. Oba dědouškové byli skvělí, ale Douglas mi obzvlášť udělal radost.

    • 17.12.2018  20:48

    Vtipné, kouzelné a hlavně neskutečně roztomilé. Na tom má zásluhu Mélanie Bernier, která tu je přímo rozkošná... Konečně nějaká příjemná vydařená romantická komedie.

    • 3.11.2018  11:13

    Zrodila se hvězda... ačkoli je tím míněna postava Ally, pro mě osobně se zrodily hvězdy dvě. Lady Gaga herečka a Bradley Cooper zpěvák. A právě on především, protože kdo by býval tušil, že ten chlap umí tak zatraceně dobře zpívat... v mých očích tedy objev roku. Ačkoli film scénářem příliš nepřekvapil, zcela si mě získal zpracováním. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi Lady Gaga s Bradleym budou k sobě tak strašně moc hodit, chemie mezi nimi je očividná. Lady Gaga jako Ally je úžasně přirozená a tak přístupná, že si k ní člověk hned musí vytvořit vztah a to samé platí pro postavu Jacka. Jsou prostě oba tak sympatičtí, že si je okamžitě oblíbíte. Hudbu musím taky maximálně pochválit, protože přesně zahrála na mou notu... trochu toho rocku, trochu toho folku a já si celou dobu spokojeně podupkávala nohou. Bradleyho režijní debut nemohl dopadnout lépe, proto doufám, že svou hereckou kariéru bude dál doplňovat tou režijní. Ještě pár dní po projekci nemůžu snímek dostat z hlavy a navíc jsem v kině musela utřít nemálo slz, což se ještě letos žádnému filmu nepovedlo, takže proto plný počet hvězd.

    • 18.10.2018  06:24

    Nepochopím, jak tenhle film může mít vyšší hodnocení než jednička. Ale předpokládám, že tohle časem snad hodně upadne. Jedničku mám moc ráda, je prdlá a úsměvná, příjemná... Toto pokračování ale hraničí s vrcholnou trapností snad každých pět minut. Je pravda, že Lily mám ráda a myslím, že se jí dobře podařilo ztvárnit tu ztřeštěnost svého staršího já v podání Meryl, ale celkově mi to absolutně nesedlo. V jedničce celá ta zápletka Meryl a 3 muži, 3 možní otcové byla taková zábavná ale nechávala prostor pro fantazii, tady nabyla konkrétní formu a ta se mi prostě nelíbila. 1 hvězdičku dávám za Lily, za scénu, kdy návštěvníci připlouvají na moři a v neposlední řadě : jak to popsat bez spoileru - závěrečná scéna v kostelíku... jinak fakt docela utrpení.

    • 5.9.2018  06:38

    První část filmu, která nás vnáší do výcviku námořní pěchoty je skvělá. V podstatě není o ničem jiném než o řvoucím a terorizujícím seržantovi, který vojáky dostává na pokraj fyzických i psychických sil. Tato část filmu Vás nenechá vydechnout... tady se prostě maká a bez dovolení si nemůžete ani usmrknout. Mezi vojáky pak máme vojína Pyla, který ačkoli dost nestíhá a zaostává, má můj obdiv, protože v tomhle výcviku bych odpadla po dvou hodinách a to si ještě fandím. Nicméně to po psychické stránce nezvládne... ten jeho prázdný maniacký výraz mě bude dlouho pronásledovat. Jen škoda, že vyvrcholení této zápletky nenabralo větší obrátky. Možná by to bylo skvělé téma pro další film. Druhá část pak trochu zvolní a lehce nudí, ale jakmile se dostaneme do boje, je to opět velmi dobrá podívaná. Jediná zvláštní věc - film má necelé dvě hodiny, a ačkoli jsem neměla pocit, že by se nějak dlouze táhnul (narozdíl od Vesmírné odysey, kde tempo je pomalejší)... pocitově měl tak 3 hodiny... ale nevadí, líbil se mi i tak.

    • 4.9.2018  10:36
    Moulin Rouge (2001)
    *****

    Tuším, že jsem tento film poprvé viděla v televizi jako patnáctiletá, a jak se na tento sentimentální věk patří, řádně jsem jej obrečela. Druhý den nato, jsem soundtrack už měla v MP3 a následoval snad půlrok, kdy jsem neposlouchala nic jiného. Po necelých patnácti letech, kdy jsem jednou tolik starší, jsem měla možnost Moulin Rouge vidět na velkém plátně v rámci muzikálového balíčku na LFŠ 2018. Moje láska k tomuto filmu je zjevně nehynoucí, protože i přes to, že jsem ho viděla snad padesátkrát, bavila jsem se víc než kdy dřív. Atmosféra v sále byla úžasná a bylo jasné, že jsem obklopena podobně smýšlejícími fanoušky. Důkazem byl potlesk diváků po scéně "Like a Virgin". Dalším úžasným momentem byla chvíle, kdy i do té doby naivně zaslepenému vévodovi dojde, že se Christian a Satine milují, a mnoho lidí v sále v tu chvíli vydechlo zděšením a já si říkala... jsou tu takoví šťastlivci, kteří film ještě neviděli a trochu jsem jim záviděla. Maximálně jsem si užila tuhle barevnou, kýčovitou a pompézní jízdu, hltala jsem každý moment, zpívala si v hlavě každou písničku, podupovala si nohou do každého rytmu, nasmála se při těch bláznivých scénách a uronila slzu při písni "Your Song" kdy v prvních vteřinách Christianova skvělého zpěvu Satine konečně sklapne a noční Paříž se rázem celá rozsvítí. Co vychválit víc? Dokonalý mix písní, výborně zazpívaných? Skvělé herecké výkony, které dojmou, ale i pobaví? Skvělé taneční choreografie? Kostýmy a scénografii? Kéž bych ještě mohla zvednout hodnocení, protože Moulin Rouge je ve všech směrech dokonalý a spektakulární a já se nemůžu dočkat až si film znovu pustím.

    • 1.7.2018  18:51
    Člověk (2015)
    *****

    Asi jeden z vizuálně i obsahově nejpoutavějších dokumentů, co jsem zatím měla možnost vidět. Tvoří ho perfektně a kontrastně poskládané záběry mas lidí a netknuté přírody, doplněné o intimní medailonky jedinců, kteří se s námi podělili o střípky svých životů a o své pohledy na svět. Ten kontrast krásně podtrhuje to, že každý člověk má svůj příběh, ale také to, že se od sebe v podstatě zas tolik nelišíme. Nezáleží na zemi ve které žijeme, na barvě pleti, na pohlaví nebo na věku, všichni si dříve nebo později klademe stejné nejzákladnější otázky. Pro každého sice může láska, bohatství, rodina, čas, smysl života a smrt představovat něco jiného, ale nakonec jsme všichni příslušníky stejného druhu: jsme lidské bytosti, které čeká stejný osud. Ta cesta se pak může diametrálně lišit. Někdo má život veselejší, někdo naplněný bolestí, někdo žije v chudobě, někdo o život bojuje každý den, někdo pak zas žije v přepychu... a to zas způsobuje, že jsme každý jiný... Až mě někdy bude trápit nějaká blbost nebo mě přepadne nějaký chmur, pokusím si vzpomenout na lidi, kterým ke štěstí stačí to, že ten den mají co jíst a kde spát... Je to tedy dokument plný kontrastů, který nás nutí se trochu zamyslet, a takové mám ráda.

    • 4.5.2018  19:58

    Jedna z nejlepších konverzaček, které jsem viděla... bezesporu originální a dosti aktuální, vtipná, zároveň smutná a trochu... nebo dokonce možná silně deprimující. Závěr filmu pak všemu co se při té večeři událo dodává převratný rozměr - eccellente!

    • 20.9.2017  23:16

    Mé první setkání s Lynchem a docela oříšek... Člověk čeká nějaké rozuzlení a v posledních třiceti minutách přijde něco uplně jiného, co Vám hlavu zamotá ještě víc... Ve vzteku z absence rozuzlení a totálního nepochopení jsem se vydala na Google, abych našla nějaké vysvětlení... a když se dostavilo to ahááááááá, tak jsem usoudila, že ten film je vlastně hodně dobrý :D Jenom teda velký obdiv patří těm, kteří to pochopili :D (Vážně někdo takový je? Jestli ano, čekám vzkaz :D) Naomi je tu úžasná a ta zvláštní temná a mysteriózní atmosféra má hodně do sebe. Většinou u takových filmů mám potřebu si je pustit znovu, aby mi to celé do sebe zapadlo... zde však váhám, protože je celkem dlouhý a vlastně i docela ponurý a těžký... prostě oříšek. Každopádně jsem ale ráda, že jsem ho viděla.

    • 30.6.2017  08:34
    Jména lidí (2010)
    ****

    Zrovna nedávno jsem si říkala, že jsem už dlouho neviděla dobrou komedii, a ejhle... pak jsem narazila na tenhle skvost. I přesto, že je to film už pár let starý, tak v tuto chvíli, v celém tom návalu plytkých laciných rádoby komedií, které z diváka tlačí smích na sílu, tohle byl naprosto fantastický, svěží a neotřelý humor - co pět minut jsem se od srdce zasmála. Oba hlavní herci mě neskutečně bavili a moc se mi k sobě hodili.

    • 13.6.2017  19:25
    Proč? 13x proto (TV seriál) (2017)
    *****

    Ještě několik dní po shlédnutí seriálu na tento příběh musím myslet, a když si na něj vzpomenu, zaplaví mě tíživý pocit bezmoci a smutku. Jak by jen jeden jediný čin, nebo dvě slova mohli něco změnit, něco zvrátit. Kdyby se jen k sobě lidi chovali lépe a dávali své city najevo - asi jsem naivní :) Také si myslím, že to nemuselo skončit tak jak to skončilo, ale kdo říká, že se vlastně nic tak hrozného nestalo a že nebyl důvod, buďto se sám nikdy nestal obětí šikany, nikdy se mu nikdo neposmíval, nebo prostě jenom není dostatečně empatický. Vždyť jsou dospívající tak zranitelní. S každým dílem se stupňují emoce a samotná závažnost příběhů, které slyšíme z kazet. Mě tento seriál bavil a hodně se mnou pohnul. Zásluhu na tom má samozřejmě samotný příběh, ale hlavně i herecké výkony a prvotřídní soundtrack. Dylan Minnette mě příjemně překvapil, vždy mi připomínal svého hereckého kolegu Logana Lermana, kterého jsem vždy považovala za lepšího herce, ale musím říct, že si mě Dylan jako Clay získal... pro někoho může působit nelogicky to, že si neposlechl kazety za jednu noc... s tím i souhlasím, ale sama si dokážu představit, že bych se do toho nehrnula ze strachu co o sobě uslyším. Katherine Langford jakožto Hannah je pro mě další objev. Věřila jsem jí každou slzu a hrozně moc jí fandila... o to víc to vše pak člověku láme srdce. Skutečně povedený seriál, který, kdyby nebyl tak smutný, pustila bych si ho ještě jednou.

    • 3.6.2017  08:40

    Já už se nechci seznamovat a už nikdy nepůjdu na rande :D Seznámíte se s takovým fešákem, který má slušnou a záslužnou práci a ono pak toto ? Hodně dobrá depka... Přitom nelze říct, že by scénář byl nějaký revoluční a že by herci zasluhovali oscara, i přes to, že jejich výkony byly hodně dobré... ale dýchne na Vás temnota a ten děsivý druh zvrácenosti sociopatického hlavního hrdiny, jehož klid a trpělivost jsou v některých situacích mrazivé, a jeho nevypočitatelnost Vám nedá vydechnout, protože čekáte na nějaký výbuch a na to, jak to vlastně skončí. Naprosto přesně vystihl náladu filmu "SILENTNAME", když napsal, že to není film, kde se neustále něco děje, ale film, který se postupně zarývá pod kůži a buduje atmosféru - lépe bych to nenapsala. Výborný Max Riemelt, kterého snad poprvé vidím jako záporáka... skvělá hudba dokreslující tu mrazivou a depresivní náladu. Celkově příjemné překvapení, které ve Vás vzbudí nepříjemné pocity.

    • 29.5.2017  20:59

    Od dětství miluju předlohu, znám každou scénu nazpaměť, takže jsem poprvé na film koukala možná moc kriticky. Ve své podstatě tahle pohádka má vše co má originál, a ještě trochu víc. Začněme písničkami - Alan Menken vytvořil v roce 1991 hudební mistrovské dílo - jeho písničky jsou podmanivé a nesmrtelné. Při jejich poslechu mě vždy hřeje u srdce. A v roce 2017 přidává pár nových, které jsou opět melodické, lehce zapamatovatelné a které zachovávají duch písniček původních... Byly přidány i nové celkem povedené scény, díky kterým se o našich hlavních postavách dozvídáme trochu víc. Co se týče hereckého obsazení, z Dana Stevense jsem měla obrovskou radost, o svých hereckých kvalitách mě přesvědčil už dávno a Zvíře ztvárnil krásně. Navíc se výborně podařilo převést jeho skutečnou mimiku do finální zvířecí podoby... o vizuálních efektech ještě později. Emma na mě chvílema působila trochu prkenně, ale jinak to zvládla, včetně zpěvu, výborně. Nejlepší je pak snad Luke Evans, který se své animované předloze fyzicky i pěvecky podobá nejvíc a diváka prostě jeho hlody baví. Neskutečně se stydím, že jsem McGregora nepoznala, a to mám nejmíň tisíckrát naposlouchaný soundtrack z Moulin Rouge... ten francouzský přízvuk zvládl bravůrně. No a zbytek obsazení prostě perfektní, včetně McKellena, který bude vždy mou srdcovou záležitostí. Nakonec zmíním vizuál, který je kapitolou sám o sobě. V kině jsem litovala, že jsem sebou neměla brýle, abych si dost ostře užila ty nádherné efekty. Na scénu "Be our guest" jsem byla nejvíc zvědavá a předčila očekávání... co to tady budu rozepisovat, absolutně všechen vizuál byl prostě úžasný... od již zmíněného Zvířete, dále pak vesničky, po výzdobu hradu, Belliny ikonické šaty... všechno.

    • 29.5.2017  20:18

    Docela originální a zábavný námět, ze světa vědy, který mě 2 třetiny filmu velmi bavil. Nechybí tomu ani vtip ani trocha té roztomilé romantiky, ale z toho konce jsem trochu rozpačitá - chápu, že to člověk musí brát s nadsázkou, ale asi jsem holt na takový konec zrovna neměla náladu. A přitom vlastně takový happyend - ať žijí tučňáci :)

    • 17.5.2017  22:34

    Ačkoli je to film z roku 2011, stylizací, kamerou a vyprávěním připomíná filmy z devadesátých let, což je docela příjemná změna. Už dlouho jsem nenarazila na nějaký skutečně hluboký, dramatický a dojemný romantický příběh, který by mě nějakým způsobem zasáhl... ani zde se tak nestalo, i přes to, že herecké výkony jsou tu velmi dobré. Možná mám raději klasické postupné vyprávění, kde si k hrdinům můžu postupně vybudovat vztah, kde jim fandím, aby se dali dohromady a aby spolu zůstali. Tady, tím přeskakováním z minulosti do přítomnosti, celé to vykreslení vztahu hlavních hrdinů postrádá náboj a pak taky celá hlavní zápletka nakonec působí jako vedlejší...

    • 16.5.2017  20:02
    Orphan Black (TV seriál) (2013)
    ****

    Hrát 11 postav tak, že Vám vlastně nedochází, že je všechny hraje jedna jediná herečka... to dokáže Tatiana Maslany. Když na tenhle seriál koukám, mám prostě pocit, že tu je tak strašně moc postav... a přitom je takřka všechny hraje Tatiana... za to klobouk dolů, protože to zvládá famózně. Příběh mě stále baví, ale to nejlepší je skutečně to její herectví. Chystá se pátá série a já se nemůžu dočkat až Tatianu zase uvidím na obrazovce.

<< předchozí 1 2