mignonka

Druhý celovečerní snímek režiséra a scénáristy Rúnara Rúnarssona je v podstatě jen rozšířením jeho krátkého filmu Ptáčata (Smáfuglar). Ke stávající dějové lince přidal další příběhy a postavy osvětlující souvislosti, které z Ptáčat nejsou patrné. Hlavní roli svěřil opět Atli Óskaru Fjalarssonovi, jemuž zdatně sekunduje stálice islandské kinematografie Ingvar Eggert Sigurðsson. Zajímavostí je i obsazení chorvatského herce Radeho Šebedžiji do jedné z vedlejších rolí, čímž Rúnarsson potvrzuje, že Island už dávno není striktně homogenní společnost. Ženským postavám není bohužel dopřáno přiliš mnoho prostoru. Samotný film nesděluje nic moc nového, co bychom v islandských dramatech dosud neviděli: řeší se tu témata osamělosti, alkoholismu, (nejen) sexuálního dozrávání mladistvých, života v malém společenství. Rúnarsson ovšem dokazuje, že umí natočit dlouhometrážní snímek - po celých 99 minut se mu daří budovat stále hutnější atmosféru, a to za pomoci působivých záběrů islandské přírody a vynikající hudby Kjartana Sveinssona. Slova jako by občas nebyla potřeba.

Snímek Chvění je poměrně unikátní sondou do současné islandské společnosti. Soustředí se zejména na mladou generaci; kromě zachycení univerzálního tématu hledání identity dospívajícího člověka je i výpovědí o vyprázdněnosti života dnešních náctiletých Islanďanů, jejichž primární zábavou je sex a nezřízené popíjení alkoholu na večírcích a hlavními nepřáteli rodiče nebo prarodiče (nutno dodat, že problémy působí v tomto případě hlavně ženy a jediným jakýms takýms kladným dospělákem je Gabrielův tatínek). Kromě toho je ve filmu tematizována i další, vysoce aktuální otázka postavení přistěhovalců v islandské společnosti. (Uváděno 5. 6. 2014 v rámci projektu Skandinávského domu a Komorního kina Evald Severské filmové čtvrtky.)

Poměrně klasické islandské drama o mezilidských vztazích, okořeněné špetkou tvrdší muziky. Nic víc a nic míň. Další důkaz toho, že islandští filmaři Ingvara Sigurðssona (Severní blata, Chladné světlo, Andělé všehomíra aj.) jen tak do důchodu nepustí. A nemůžu si pomoct, ale jeho filmová manželka mi v některých scénách hrozně připomínala Danielu Kolářovou...