Aluska88

Zhruba první hodinku mě Thor: Temný svět nijak extra nezaujal. Jenže pak Thor s Lokim vytáhli do boje a od té doby následuje poctivý Marvelovský nářez. Scéna, kdy Loki umírá (but not really:) mi i vehnala slzy do očí. Fakt, že Chris Hemsworth dokáže mít perfektní chemii s kýmkoliv, kromě Natalie Portman, se potvrzuje i zde. Zejména to jiskření mezi Chrisem a Tomem Hiddlestonem je jedno z nejlepších v MCU. Prostě God of Thunder x God of Mischief Forever:) Thor nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější postavy, ale postupem času jsem ho začala mít opravdu ráda. Thor: The Dark World v sobě dokázal výborně spojit velkolepou, vizuálně vytříbenou akci, aniž by přitom zůstal pozadu s vývojem postav. To se Marvelu daří snad v každém snímku.

Výborný snímek, který nejen zpracovává podobu pradávného světa před miliony let, ale také zobrazuje, jak dopadá nečekaný vpád moderního člověka na půdu Časem zapomenuté země, kam dosud lidská noha nevkročila. Na půdu, která má vlastní řád, své obyvatele a zvířata. Tady mi docela vadily scény, kde noví "dobyvatelé" bezhlavě vraždili místní dinosaury, aniž by ti na ně jakkoli útočili. Až na tyto pasáže se mi tento výlet do pravěku líbil. Inspirace Cestou do pravěku je docela možná, ale nijak mi to dojem z filmu nekazilo.

Velmi podařený amatérský film, který staví na pochmurné atmosféře čehosi neznámého a nebezpečného, co přesahuje hranice vesmíru, i lidské chápaní. Postupný rozpad a rozklad živých organismů je ztvárněn děsivě. Černobílé zpracování snímku jen prospělo. Vypadá to, že ty nejlepší Lovecraftovy adaptace dokázali do filmu přenést většinou nezmámí filmaři za malý peníz.

Krásný film, jemuž herecky vévodí Josh O'Connor, jehož ugly/beauty face vyzní ještě více opravdověji ve spojení s jeho charakterem. Johnny Saxby chodí po večerech chlastat, dopřává si jednorázovky s neznámými muži, a přes den tvrdě pracuje na farmě. Neschopen citu a prostého lidského doteku tak prožívá každý den. Jeho rutina je narušena příjezdem rumunského fešáka jménem Gheorghe, který má na farmě zastat pomocnou ruku. Alec Secareanu je po SebaStanovi dalším rumunským zázrakem. Přináší zde mlčenlivý typ s dobrým srdcem, který dokáže říct mnohé pouze pohledy, či gesty (černé obočí, vlasy, oči, a ten svetr!:). Ale když na to přijde, dokáže i z ničeho nic ukázat svou sílu. Ve filmu toho dohromady namluví snad ještě méně, než Ryan Gosling v Drive. Říkala jsem si, kdo by se do něho nezabouchnul? Vůbec se Johnnymu nedivím, že po něm tak brzo vyjel:) Naučí Johnnyho opravdovým citům a ukáže mu krásu doteku. Inspirace Zkrocenou horou je zde především zhruba v první hodině více než očividná. V jednotlivých scénách i ve vývoji příběhu. První sexuální kontakt je čistě živočišnou záležitostí a dochází k němu někde nad ránem v bahně. Scéna, k níž pak dochází v chajdě je nádherná, prosycena sexualitou, něžností a prvotním poznáním, dosud nepoznaných pocitů. Johnny poprvé poznává, jaké to je být v intimní blízkosti jiného člověka, aniž by záměrem bylo pouze ukojení zvířecích pudů. Začíná cítit, vnímat, toužit, milovat. Srdce buší tam, kde bylo předtím prázdno. Při této scéně mě polévalo horko. I při pouhém pomyšlení na ni. Uvědomila jsem si, že jsem na tom podobně jako Johnny. Jaké to je být vedle člověka, k němuž něco cítím a který mě naučil, co dokáže lidský dotyk? Já to totiž asi také neumím... Až na to, že já neprožívám ani ty jednorázovky. Já radši neprožívám nic. Chráním se tak před tím, co může být krásné, ale stejně dokáže bolet. Protože lidi nakonec odejdou a nechají nás jen tak. Zlomené, ztracené. Jsme sami. Zase. Pořád. Nádherná příroda a lokace. Dočetla jsem se, že sám Francis Lee je gay a natáčelo se na farmě, kde bydlí. Herci zde počas natáčení i pobývali a pracovali se zvířaty, tak jak vidíme ve filmu. Rodina Aleca Secareanu též pochází z farmy. V God's Own Country se střídají citlivě a mlčenlivě natočené záběry (ošetření pořezané ruky, oblečení ponechaného Gheorghova svetru) s těmi drsnými a realistickými (porod jehňátek, práce s ovcemi, umývání nemocného otce). Ve snímku je zhruba jen okolo 300 dialogů. Slova v tomto příběhu vlastně ani nejsou potřeba. You just have to look and feel.

*** a půl. Thomas Doret i Cécile De France excelují coby dvojice rozdílných lidí, kteří si k sobě vytvoří pouto. Cyril je malý kluk, pobývající v dětském domově a veškerými silami se snažící najít svého otce, který o něj nejeví zájem. Samantha je pohledná a milá žena, která vlastní kadeřnictví. Postupně se oba spřátelí, čeká je však ještě mnoho překážek a zkoušek důvěry, než si oba budou moci dopřát štěstí. Snímek nabídne několik silných scén: Ta v autě, kdy se oba vrací od otce, který jej odmítl, či s mazaným dealerem, který se ho snaží namočit do průšvihu. Při této scéně jsem si říkala, že z toho nekouká nic dobrého. Naštěstí Kuk na kole není drsným dramatem s tragickým koncem. Jedná se spíše o nenásilně vystavěný příběh, který nejde pod povrch více, než by bylo nutné. Charaktery postav jsou jemně načrtnuty a působí tak lidsky, místo aby bylo jejich utrpení a nelehký osud zpracováno "až na dřeň." Postavy v tomto příběhu mají naději a prostor pro odpuštění.

It Comes at Night má dobře budovanou atmosféru čehosi neznámého, výborné herce, zejména Joel Edgerton válí a samotný námět je zpracován velmi realisticky. Výborná hudba dodává příběhu ten správný "indie" ráz. Jenže je tu menší zádrhel. It doesn't Comes at Night at all. Divák stále čeká a čeká, co že to tedy přichází v noci, ale až na chlapa, který se hlavnímu hrdinovi v noci dostane do baráku, během snímku v noci nepřichází totiž vůbec nic. Člověk tak nějak čekal nějaké zmutované existence, nebo něco podobného, ale během celého příběhu se nám nedostane odpovědi na to, co se vlastně děje. Sledujeme dvě rodiny, kterak každá bojuje o své přežití. Nejdříve společně, ale jakmile nastane konflikt a nákaza vypukne uvnitř domu, v každém jedinci se probudí ten ten základnější instinkt. Instinkt přežít a zajistit bezpečí své rodině. To je nade vše. V závěru se tak vůbec nedozvíme, odkud se nákaza vzala, ani kdo jsou její prvotní nositelé. V podstatě se tak vlastně jedná o lesní survival, kde je nebezpečí a strach všudypřítomný, ale zdroj zůstane nezjištěn. Červené dveře zde slouží coby symbolika nebezpečí a zla. Již v Insidious "Red Door" ukázaly, že se za nimi neskrývá nic dobrého. Pokud někdy nastane podobná situace, NIKDY si neberte do baráku cizí lidi. Soucit musí stranou, jinak Vám nakonec stejně místo vděku zůstane jen kudla pod krkem. V takových situacích, kdy se může cokoliv posrat, se člověk může spoléhat jen sám na sebe. Pomoc je potřeba, ale mnohdy za jakou cenu? Když na to přijde, každý si chce zachránit jen vlastní krk.

Výborná britská komedie, místy docela bláznivá, ale celkově velmi lidská a příjemná. Imelda Staunton, která o pár let později získala titul "The most hated Bitch" v Harry Potterovi, coby otřesná Dolores Umbridge, zde exceluje v roli zodpovědné matky mnoha dětí. Pestré charaktery postav a humorné situace jsou zde rozehrávány v krásných, slunečných lokacích řeckého ostrova. Knihu jsem nečetla, takže zatím nemohu porovnat literární předlohu s filmem, ale ráda bych si ji někdy přečetla.

Vizuálně úchvatná a stylová retro špionáž kombinující v sobě klasické Bondovky, (super)hrdinství Marvelovských týmovek jako Avengers či X-Men a britský humor, eleganci a gentlemanství. To vše úhledně zabaleno ve velkolepém Hollywoodském stylu. Jakmile jsem v úvodních titulcích ihned poznala Dire Straits a jejich Money For Nothing, věděla jsem, že nářez je na cestě:) V úvodní scéně, kdy Colin Firth přijíždí do "Kingsman Headquarters", a vystoupí z vozidla, jsem jen čekala, že rovnou zaklepe na dveře 221B:) Luxusní obsazení a spousta parádních scén. Moment v kostele, kdy Colin na jeden zátah odrovná veškeré osazenstvo, je strhující. Sofia Boutella a její "hbité nožky" dávají vzpomenout na kreace Rose McGowan z Planety Teror či Gogo z Kill Billa. A Samuel L. Jackson odhodil pásku přes oko i černý kabát a střihl si poměrně groteskní postavu Richmonda Valentine. A vůbec, co by se stalo, kdyby se tu objevil Nick Fury?:)

Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru.

Osobité sci-fi, v němž se prolíná virtuální realita se (ne)skutečnými vztahy. Mezi pravidelné hosty této netradiční kavárničky patří plejáda sympatických a talentovaných herců, kteří by si zasloužili být více v povědomí. Jennifer Love Hewitt je zde asi nejznámější tváří. Madeline Carroll coby "Avatar" také válí. Daniel Eric Gold je sympaťák, který Claire miluje. Derek Cecil má krásné oči a Richard Short coby anonymní majitel podniku mi tu hrozně připomínal Dominica Coopera v History Boys. O všech těch lidech, kteří tráví spoustu času v této kavárně, se toho dozvíme spoustu a vlastně zároveň nic. Nakolik skutečné mohou být osudy lidí, kteří vlastně ani neexistují? Takové Café bych moc ráda navštívila. Ale raději ve skutečném světě :)