StressMode

Musím se přiznat, že jsem to viděl na starším notebooku s LCD displejem, přílišným podsvícením a nic moc barvami. Bohužel jsem byl na služebce a nebylo nic lepšího. Nicméně, jsou filmy které takto vidím a vyloženě jdu po tom abych je viděl v lepší kvalitě, v kině abych svému zážitku ještě přidal poslední dílek do skládačky. Nebude to tento případ. Možná tomu dám ještě někdy šanci, ale pochybuji. Hodně mi to připomíná případ Tarantinova Tenkrát v Hollywoodu. Perfektní režisér, styl, obyvkle skvělý příběh. Jenže pak příběh začne ustupovat stylu, kdy studio podlehne a řekne "Jsi nejlepší, dělej si co chceš za kolik chceš, lidi na to půjdou kvůli tobě a budou masturbovat nad tebou stejně jako to děláš ty sám nad sebou" Je mi jasný, že na tom filmu strašně práce, minimum CGI, hudba, speciální fíčury, ultra-kamera, ultra-film, ultra-obraz. Ale příběh Oppenheimera není dostatečně nosný aby tohle ospravedlnil. Není to takový odvaz aby Vás hudba ohlušovala jako v Interstellaru. To byl příběh, tam byla to osudovost, oběť. Tam si to sedlo, tam byl Nolan král. Tohle je spíš materiál na super dokument, maximálně televizní film. Ano, vynález atomovky je nesmírně zajímavý milník v lidské historii, který stále trvá a jen čas ukáže jestli je to naše zkáza nebo nástroj míru, ale v tomto podání se spíš ta nablýskaná forma snaží přesvědčit že se v každém okamžiku děje něco naprosto epického. Jakoooo děje, ale spíš z civilního pohledu. Je to přestřel, který by nikdo Nolanovi nedovolil kdyby neměl takovou pověst. Styl vyprávění je matoucí a paradoxně vyžaduje, abyste se koukli na nějaký skutečný dokument abyste se orientovali během děje, protože když už tušíte na konci je to pozdě. Je to zmatkovité. Nolan si rád hraje s časem, s paradoxem že je vše předurčeno a vy mu to věčně žerete, protože to má tak skvěle promyšlené. Tohle je historické tak hrátky s časem probíhají jen uměle v rámci střihu. Úplně zbytečně. Možná někdo udělá chronologický střih a bude to lepší, ale tohle je jen další materiál na masturbaci pro nekritické přívržence Nolana.  Takže pane režisére. Dělejte sci-fi. Třeba natočte Hvězdnou Bránu novou, ale historické dramata nechte někomu jinému, kdo má rád spíš chronologii. Kde se díváme na příběh a ne na koncert vážné hudby s promítáním UHD omítky na zdi (kradu Verbalovi). Bombastická prázdná nádoba jako Tenkrát v Hollywoodu s vyjímkou konce s plamenometem a házení plechovek do xichtu.  Díky za pozornost.

Tak po shlédnutí celé "trilogie" Petra Pokovby o krajině a vztahu k ní konečně sepisuji dojmy z této dokumentární prvotiny. Přiznám se, že autor je velice dobrý kamarád, nicméně kritika mu nic nedělá, právě naopak ho posouvá a stejně už jsme to prodiskutovali ze všech možných úhlů. Kvůli vzestupné tendenci Petrových dokumentů jsem upravil skóre. Je mi to líto :D Plusy: Krásné záběry na známou krajinu z netradiční perspektivy, pěkná hudba, Ondřej Vetchý, Relaxační podmanivý text a vyprávění Mínusy: Petr chtěl vystihnout krajinu jemu tak blízkou a jeho osobní vztah k ní. Proto je zvláštní sázka na záběry z dronu. Pokud nemá Petr schopnosti supermana, pak mi to takový smysl nedává. Taky tu máme velice osobitý, originální, literární a poetický způsob vyjadřování myšlenek, kterým je Petr typický, bohužel pro běžného smrtelníka je text velice neuchopitelný a se střídajícími se obrazy a hudbou navíc mizí synchronicita mezi tím co vidíme v obraze a co slyšíme. Člověk co se snaží vnímat všechny roviny naráz, by mohl mít během chvíle těžkou hlavu. Nicméně, pokud tomu šanci dáte, necháte na sebe dýchnout atmosféru, nebudete se snažit vše pobírat slovo od slova a nenecháte se rozhodit ne vždy padnoucím sountrackem, je z toho velice příjemná záležitost a upřímně jsem hrdý, že se mohu z takto cílevědomým a inspirativním tvůrcem znát. Člověk se může nechat jen inspirovat. Každá cesta někde začíná a tato rovnou v oblacích!

Tak slabší 4, možná snížím. Začíná to úplně skvěle. Pečovatelka mě správně sere a příběh mě zajímá. O to víc, že je to velice uvěřitelné. Tedy do poslední třetiny. Znám lidi, co přemýšlí přesně jako tuta paní, takže jsem doufal, že dopadne nějak nechutně. A nebo, že jí všechn projde třeba. A já budu nasranej, ale vlastně spokojenej, protože tak to v životě chodí. Holt spravedlnost někdy je a někdy není. A morálka holt moc bohatství nepřináší. V poslední třetině to trochu ujede z kolejí. Velice vysoká frekvence kokotin mě přiměla odpovídat na messengeru a sledovat to na půl oka. To je takový to, že si scénaristé myslí kdovíjak to rozjedou a ono je to stokrát viděné. Postavy jsou si vědomy vlastního plotarmoru. Holt jsem jim tu odvahu nežral. Úplný závěr to chtěl zahránit, ale pocit z toho, že to mohlo být mnohem reálnější a tudíž lepší přetrvává. Trochu míň kovbojky a je to za 5, takhle za 4 s odřenejma ušima.