RetroMan

"Tahle bouře trvá nanejvýš minutu, dvě." Vražedná tornáda jsou zpět, a jsou větší, krvelačnější a velkolepější. Plymouth Rock to utrhlo i se základy a rozdrtilo jím budoucí nadějnou hvězdu juniorské NBA (škoda, že jsme neviděli, kam dopadla ta starostlivá průvodkyně). Edukačním videem a faktografickou smrští naprosto o(u)věřitelných dat akčně nabitý počátek. Pokud se do filmu vžijete a ponoříte se do něj se vší vervou, zápalem a tvrdohlavostí, tak vám kanadský režisér podobných pseudokatastrofických scénářů globálního oteplování na objednávku Ala Gorea přinese nebeskou do nebe volající zábavu. Bývalý profesor na Harvardu a expert na bouřky spolu se svým spolužákem, mužským TV rosničkou (rosňákem) a policejní seržantkou se pustí do nebezpečné záchrany bostonského přístavu a posléze i celého města v boji s arogancí všech úřadů, včetně hydrometeorologického ústavu a Federal Oceanic Agency (což je vlastně agentura NOAA). Kromě bambardujících balvanů a blíže neidentifikovatelných nestálých ledových kulí (počítačových střel a polysteryrenových replik) se nevyhneme ani lidským emotivním zážitkům z prostředí rodičovství, partnerství a jiných sociálně laděných dramat. Odtud pochází i originální název filmu, se kterým přišel rosňák - Stonados - ve filmu přeloženo jako tzv. střelnádo. Trochu mi to připomínalo vybíjenou, resp. zabíjenou. Celkem sympatičtí herci a prima hlášky. Škoda, že chyběla nějaká vyšinutá postava s excentrickým chováním, jednáním a vystupováním, případně vyloženě hloupá postava. Nakonec se prokoušeme až k vymyšlení záchranného plánu s dramatickým nasazením vlastního života, rodinné objetí a splněná záchrana svých bližních i vzdálených a radostný konec apokalyptické regionální přírodní katastrofy! Muck. Doporučuju shlédnout jen znalcem a fanouškem podobných kategorií odvážných filmů nebo alespoň po týdenní abstinenci jakýchkoliv o třídu lepších filmů.

Když je všechno perfektní ... je na to radost se dívat. Kvůli tomuhle televizní formát vznikl. Únik z reality všedního bazarového dne a nechat se unášet krásným a čistým bytečkem, novým oblečením a všemi cinkrlátky a cukrblíky ověnčenými postavami. Nerealistické, ale krásně snové, ve srovnání s nekonečnými seriály a telenovelami.

S vypětím všech sil jsem dokoukal tento skvost a těšil se hlavně na přítomnost Armanda a Erica. Pan režisér a jeho první větší filmařský počin, opřený o jím napsanou knihu. Dále jsou koproducenty pořadu jeho manželka a sám velký herec Casper. Jinak co se týče dvou výše zmíněných postav, tak Armand vystupuje ve filmu třikrát asi tak na 2-3 minuty. A Eric v roli zahradníka se objeví taky třikrát, ale vždy jen na 5 vteřin. Herečka v hlavní roli Barbie Castro zde na ČSFD není ani uvedena, ale je těžce pracující žena a producentka, jak jsem zjistil na IMDb. Jinak obě herecká esa Casper a Eric mě začínají zajímat, protože v případě Erica účinkovat v několika filmech ročně je fakt záhul. Zatímco Casper stihne jen 3-6 filmů ročně, tak Eric např. v roce 2013 stihl účinkovat v 36 filmech a dvou seriálech.

Ve stylu Spielbergova Poltergeista a módní vlně paranenormálních utilit další zlý dům na samotě (všechny strašidelný domy vypadaj stejně) u lesa. Za to, že jsem se několikrát lekl, může hlavně nadstandardní vybavení postprodukční dílny a hlasité děsuplné zvuky, které jsem vždycky ale očekával, ale nevěděl jsem, které to budou. Závěr byl vynikající (proto zvedám na 3 a 1/2). Tři důvody, proč film není třeba vidět aneb závěrečné poučení z filmu: 1) Nikdy nehrajte hru na slepou bábu s tleskáním v novém domě, který ještě neznáte. 2) Pár metrů čtverečních sklepních prostor navíc není důvodem k radosti, jak jsme dostali banku s prodejem domu do kolen. 3) Už mě nebaví, jak si malý děti najdou svoje imaginární duchařské kamarády a hrajou si s nimi.

Určitě nejde o komerční komedii k popukání, ale spíš o film o přátelství, hledání (ne)naplněné lásky, touze po majetku a penězích, který nabízí i námět k zamyšlení nad konzumním a alternativním způsobem života. Těšil jsem se na Melissu Rauch, ale její štěk v roli prostitutky mě hodně zklamal, potažmo by mě zajímalo, kdyby se ujala hlavní ženské role místo Laury Ramsey. Zach s často zhuleným Owenem nezklamali, zejména Zackovo chování bylo jako vždy výstřední. Co mě zklamalo, byla role Laury jako Benovy macechy, který jsem od začátku věřil, že chlapům předvede jiný způsob života, podobný místním amišům, ale ze který se fakt vyklubala pěkná parazitující mrcha.

Film bych rád doporučil všem těm, kteří stejně jako já, mají zalíbení v životech ztroskotanců, looserů, vyděděnců a samotářů, a mají zároveň zvláštní zálibu v psychopatických zločincích. Po 12 letech jsem viděl Melánii v dalším filmu, co naplat, s věkem a vzhledem se blíží konec její kariéry, pokud nějaká ovšem existovala (ani se Toníkovi nedivím, že jí pustil k vodě). Mě film překvapil, včetně pro mě neznámé tváře Michaela Cudlitze v hlavní roli a Pruitt Taylor Vince patří k mým oblíbeným hercům, neboť jeho role v těchle filmech pasuje jako prd3l na hrnec.

V čem je rozdíl mezi 40 LET PANIC a tímto filmem? Filmy o samotářských čtyřicátnících jsou jednoduché, zábavné, půvabné a milé, ale v tomto jedna drobná lež, či spíše podvod, způsobí nečekané komplikace. Na rozdíl od pánů režisérů Kevina Smithe (CLERKS) a Judda Appatowa (40 LET PANIC) si Edoardo Ponti nedokázal účelně pohrát s ústředním tématem. Také zde chyběly momenty velkých pravd, tak jak to umí právě výše zmínění režiséři. Zda-li se měl Ponti věnovat problematice úspěšných i pohledných mužů a jejich trablům s navazováním a udržením vztahu nebo vyzdvižení postavení handicapovaného jedince ve společnosti a jejich odvahy v boji se sebou samým i proti většinové společnosti, těžko říci.

Pro mě další z těžko hodnotitelných filmů. Zvrácený Max (z animáku Mary a Max) hraje jednu z nejodpudivějších rolí, jaké jsem kdy viděl a asi si to pěkně užívá. Tolik násilí, zabití, mučení a perverzního tvoření jsem ještě v žádném jiném filmu neviděl. Po SALÓ, SRPSKI FILMU a SCRAPBOOKU přichází HUMAN CENTIPEDE II a já se zájmem i znechucením napjatě sledoval.

Opět výborné herecké obsazení, neustálá akce nebo napětí, občas skvělý vtípky, povedená taškařice s CGI pavoučky. Jim se po nepříliš vydařených filmech opět vrací k tomu, co se naučil od svého mentora Rogera Cormana, a předvádí nám svůj svět zmutovaných zvířat a boj lidí s nimi o holé životy. Plastové zbraně (herci museli se samopaly hezky rumplovat, protože až poté se přidávaly na počítači záblesky výstřelů, u samopolů ještě pochopím, ale u pistole?), cákance lidské i pavoučí (???) krve. Víc bych se pobavil, kdyby pavoučci byly loutky, kdyby neexistovalo modré plátno a počítačové efekty. Ale jinak skvělé, budu se snažit udělat titulky.

Mně se tyhle televizní dramatické story docela líbí. Pokud se odehrávají v hezkém prostředí se sympatickými herci, příběh má hlavu a patu a je alespoň trochu realistický.