Agent006

Po několika zhlédnutích a několika letech odstupu musim říct, že ve mně žádnej film nezanechal tolik, jako Eternal Sunshine, s tím, že film dokonale vykresluje ambivalentní pocity člověka prožívajícího bezmoc z ne úplně perfektní lásky, která je ale přes všechny zádrhele tak silná, že spolu s Joelem procházíme od stadia impulzivního rozhodnutí nechat jí smazat, až k fázi, kdy si člověk uvědomí, že ať tak či onak, stojí/stála za to. Je třeba dodat, že k žádnýmu snímku se nevracim tak, jako k tomuto a že Clem je mi asi nejbližší filmová postava vůbec, což posouvá film na úroveň velice osobní.

Snad poprvé v životě můžu říct, že film překonal knížku..a to na plný čáře.

,,The audience knows the truth: the world is simple. It’s miserable, solid all the way through. But if you could fool them, even for a second, then you can make them wonder, and then you got to see something really special. You really don’t know? It was the look on their faces." - aneb jak tvůrci vystihli vlastní dílo.

Je mi trochu líto, že jsem se na The Grand Budapest Hotel koukla v zápalu před Oscary, a tak bude moje aktivní fandění rozptýlený mezi tenhle snímek a Whiplash. Musím říct, že jsem se už dlouho u filmu nepobavila tak příjemně, jako u Grandhotelu, kterej staví přirozeně mně tak blízkej absurdní situační humor do popředí a dostává si mě s přehledem během prvních dvaceti minut. Ačkoliv působí občas lehce groteskně, což obecně není můj šálek kávy, zde to dokresluje šňůru geniálních dialogů a vůbec mi to nevadí, ba naopak, přičemž je teda nasnadě zdvihnout výborně zahraný hlavní postavy (Fiennes je prostě bůh), kterým snad není co vytknout (a kdo ví, jak by snímek působil s jiným obsazením). Co je kromě geniálního soundtracku v neposlední řadě lahodící, tak rozhodně vizuální dojem a to nejenom kamery, tý hravý barevnosti, exteriérů i interiérů - no prostě filmu jako takovýho, ale i netradičního rozlišení, jež Budapešti dodává jakýsi dobový nádech. Tleskám! 5*

Dobře, dobře, dobře...no a co, že jsme to viděli milionkrát? No a co, že všichni víme, jaký bude finále?! Podstatný je, jakym způsobem to k tomu konci spěje. A v případě A Lot Like Love je ta cesta plná krásy, lehkosti a především přirozenosti. To v mých očích zdvihá tenhle kousek vysoko, hooodně vysoko nad šedej průměr.