campix

Netflix sportovní dokusérie umí. Break Point není výjimkou. Minimálně první série je velmi povedená a roztažená do deseti dílů sleduje celou sezńu na okruhu a může se do hloubky více věnovat příběhům vybranných tenistů. Komplexní přehled s několika postavami vytaženými do popředí. Druhá série se už vůbec nepovedla. Nenabízí nějaký ucelenější přehled sezony a sleduje především několik amerických tenistů povětšinou druhého sledu, jak se snaží prorazit a pokud se to nedaří. Skáče se dál. Hodně jednostranný fan servis, který podkopává výbornou první sérii, jelikož ti opravdu top tenisté si štáb do soukromí nepustí a pokud vůbec, tak pouze zaglosují několik vět před kamerou.

Zjevení. Pro mě byl Lanthimos vždycky až trošku moc a víceméně jsme se míjeli. Poor Things jsou zajímavým úkrokem směrem k mainstreamu, ale určitě bych se neděsil. Pokud máte rádi Lanthimosovi vizuály a poetiku, tady jí najdete dostatek a úkrok je to opět hodně maličký. Minimálně úvod by mohl spoustu diváků hodně vyděsit. Stylizace je opravdu místy hodně přestřelená, ale rozvedení původní premisy je hodně povedené. Herecky je to vynikající (i když mě překvapilo kolik Emmy Stone vlastně člověk uvidí) a celkově se jedná o černohumornou pecku. Jeden z těch filmů, kde se necháte slepě vést a těžko se odhaduje, kam se bude příběh posouvat a jak ve finále skončí. Lanthimose beru, ale tímhle u mě zaskóroval.

Dobová stylizace zasazená do předválečné průmyslové fabriky na zelené louce, která nehledá historickou přesnost ani dobovou atmosféru přesto prezentuje opravdu zajímavé a do danné doby těžko zasaditelné téma a silnou ženskou hrdinku v hlavní roli. Eliška Křenková je výborná. Zbytek pokulhává. Působí to na mě příliš uměle a trošku televizně. Nějak se mi nechce uvěřit, že Úsvit stál tolik peněz. Bohužel to není vidět a ani diváci na tento film v kinech příliš nereagovali. Na tuzemské poměry sice velmi zajímavé dílo, ale zdá se mi, že některé jeho kvality mi unikají.

Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat.

Dost mě těší tenhle už několikátý přešlap Disney. Kasovní a také kvalitativní tragédie. To je tak, když točíte woke filmy na objednáku malé a nutno říci, že nejhlasitější skupiny lidí. Zbytek světa vaše dílo úspěšně odzýva a vy jedete na novo. Nejvíce toto postihuje superhrdinské filmy, které ještě před pár lety byly dojnou krávou hollywoodských studií. Nyní sledujeme jejich pohřeb. Woke Marvels jsou toho ukázkovým příkladem. Generické akční scifi s poměrně dobrými akčními scénami, ale nezajímavým dějem a plochými postavami, které jsou Vám naprosto u zadku. Několik naprosto WTF momentů a snaha tlačit trapnohumor. Všemu kraluje prkenná Brie Larson. Hollywoodská studia na rozcestí. Začnou se opět točit normální blockbustery? Kinaři by to ocenili.

Dvorní dánský scénárista Nikolaj Arcel začíná stále více vystrkovat růžky i jako režisér a po velmi povedené Královské aféře servíruje další dánské historické drama s jistotou v hlavní roli. Mads Mikkelsen totiž špatné filmy netočí a Bastarden je toho důkazem. Mikkelsen jako vojenský kapitán a bastard dobývá nevlídná vřesoviště na severu Dánska pomocí brambor a bojuje s místní regionální šlechtou. Něco, co jsem na plátně zpracované asi nikdy neviděl a to je poměrně osvěžující. Film ummě balancuje na hraně mezi červenou knihovnou a historickým dramatem a ukazuje, že sever má stále co nabídnout.

Sice je to stále ten starý dobrý Ricky Gervais, ale spíš než s kadencí, ostrostí a vypointovaností jednotlivých situací mám zásadní problém s obsahem. Mě tahle hyperkorektní doba strašně štve. Chápu, že to se prostě nutně musí promítnout do všeho, ale aby jeden z nejlepších stand up komiků své generace neustále upozorňoval, jak by lidé měli humor vnímat a jak ho chápat. Aby se musel neustále omlouvat nebo něco upřesňovat. Mě tohle prostě nebaví. Vytrácí se z toho kouzlo.. To je prostě obrázek dnešní doby a dnešní společnosti zatím hlavně za mořem. Radši si pustím starší Rickyho kusy.

Jak já se těšil a ona je to jenom taková honipéřina Emerald Fennell. Snaha šokovat a vzít si to nejlepší z filmů jako je Talentovaný pan Ripley. Přijde mi, že už se netočí nic jiného než tyhle ''společenské satiry'' z vyšší společnosti. Barry Keoghan má sice hlavní roli ušitou na míru, ale několik obzvláště explicitní scén mě přesvědčilo, že už ho asi nikde jinde nechci vidět. Zároveň mě také bavily určité popkulturní reference včetně povedeného hudebního soundtracku, ale celkově je to hodně málo. Rozhodně se jedná o osobitý autorský kousek s několika šokujícími momenty, ale dokud se Emerald Fennell neuklidní, tak to nebude nic pro mě.

Každá Oscarová sezóna nabídne podobný nenápadný malý/velký film, který pobere slušnou řádku nominací a v lepších případech také samotnou filmovou kvalitu. To rozhodně platí pro Holdovers, jelikož tahle hořkosladká feelgood komedie dokáže zaujmout celkovým retro feelingem a atmosférou opuštěné vysokoškolské koleje, kde zbylo pouze několik žáků přes Vánoční prázdniny. Zaměstnanci nejsou také zrovna nadšení, ale přes všechny rozdíly a pře si k sobě najdou cestu a vytvoří tak takovou menší rodinu. Fenomenální Paul Giamatti v hlavní roli.

Upřímně jsem si myslel, že mě Poslední Aristokratka bude štvát daleko více. Sice je tu vidět kvalitativní sešup Jiřího Vejdělka, ale i tak stále nezapře cit na to, vytvořit takovou tu líbivou a dobře vypadající lidovou zábavu. Technicky není moc, co vytknout. Herecké obsazení je dostatečně sympatické a tak to nějak plyne bez větších výkyvů směrem k poklidnému a očekávanému konci. Čistě spotřební věc. Kdyby všechny tyhle tuzemské parády dopadly, alespoň takhle, tak na tom ještě nejsme tak zle.