lola3121

Pan režisér Lumet ve svých 83 letech natočil příběh srovnatelný s Fargem nebo Jednoduchým plánem, bohužel to byl jeho poslední film. Tématem je zpackaná loupež na pozadí propletených rodinných vztahů a jedná se o tragédii téměř antickou. Čili fanouškům výše zmíněných filmů jednoznačně doporučuji.

Po shlédnutí "originálu" (Nevinná 2008), který jsem ohodnotila čtyřmi hvězdami, musím tady ještě jednu přidat. Ačkoliv se jedná skoro o doslovný remake, ve třech čtvrtinách se pan Haggis odklonil od původního scénáře a tak trochu to celé "zakčnil". Tím sice příběh natáhl skoro o 40 minut, ale kupodivu mi to tentokrát vůbec nevadilo, vlastně jsem úplně zapomněla sledovat čas. Bylo to napínavé do poslední minuty a člověk až žasl, co všechno může vymyslet obyčejný učitel literatury. Russelu Crowovi se mimo jiné tak nějak uvěřitelněji drží palce, protože při vší úctě Vincent Lindon ve francouzské verzi vypadá vedle Diane Kruger víc jako její otec než manžel. Jediné co na mě zapůsobilo víc v originále, byla scéna loučení s otcem, která málem vyloudila slzu na mé cynické tváři, jinak však jednoznačně doporučuji tuto verzi příběhu.

Stará dobrá komedie se spoustou vtipných hlášek. Mezi Michaelem Douglasem a Kathleen Turner to nádherně jiskří, i když je to pouhá předzvěst toho, co tahle dvojka dokáže o pár let později ve Válce Roseových.

Člověk až žasne, co se může přihodit pod hlavičkou tak renomované organizace, jako je OSN... k mému překvapení je hlavní hrdinka skutečně žijící osoba, dokonce pod stejným jménem, a tento příběh se opravdu stal, což je celkem síla. Dalším překvapením pro mě bylo zjištění, že onu distingovanou starou dámu znám coby tajemnou krasavici ze Zvětšeniny, ovšem o pětačtyřicet let mladší...

Miloš Forman je tak úžasný vypravěč, že bych ho vydržela poslouchat daleko déle než tu necelou hodinku, kterou trval tento dokument, hojně prošpikovaný ukázkami z filmů i vzpomínkami herců. Jenom se mi nějak nechce věřit té osmdesátce. Že by to americký ovzduší? Každopádně doufám, že Mistr ještě neřekl své poslední slovo...

Jelikož jsem bezvýhradná obdivovatelka Lisbeth Salanderové, a to jak z knižní podoby, tak ze švédské adaptace, nemůžu jít v hodnocení níž. Rooney Mara se navíc mé představě Listbeth přiblížila víc než Noomi Rapace, i když pořád měla oproti knize moc velká prsa (v knize totiž neměla žádná). Jediné, co mě trochu zklamalo, byla scéna u Bjurmana v bytě, tam nás pan režisér trochu ošidil (respektive čekala jsem větší maso). Uvítala jsem naopak záblesky humoru, a to jak slovního, tak mimoverbálního (stačil pohled hackerky Lisbeth na Mikaela, zápasícího s počítačovou myší). Jinak samozřejmě David Fincher nezklamal, měla jsem trochu obavy ze stopáže, ale v podstatě jsem ztratila pojem o čase a vůbec mi to nepřipadalo dlouhé. Půl hvězdy nahoru ještě přidávám za atmosféru v sále, jelikož se jednalo o mou první čsfd projekci, čili nezapomenutelný zážitek na celý život...

Parádní drámo na téma náboženského fanatismu ve vztahu k nevěře. Příběh hodný antické tragedie, ovšem zážitek z vygradovaného finále jsem si poněkud pokazila tím, že jsem si nejprve omylem pustila poslední tři minuty filmu. Čili rozuzlení jsem měla za sebou hned na začátku a pak už jsem se mohla soustředit na charismatického sympaťáka v hlavní roli, jehož svůdný kukuč a rajcovní trenky zastínily i půvaby Liv Tyler.

Poetická nádhera s nádechem nostalgie i humoru v přesném vyvážení. Film jsem viděla v pravý čas na správném místě, proto mě asi oslovil tak jak měl. Tvorbu pana Felliniho jsem dosud jaksi přehlížela, což snad v dohledné době napravím.

Kam se hrabe leckterý "mysteriozní horor" ze současnosti... velmi povedená adaptace románu Jaroslava Havlíčka, který jsem četla v mládi a fascinoval mě už v knižní podobě. Petr Čepek prokázal svou způsobilost pro role tohoto typu už v Petrolejových lampách, tady ji jen potvrdil, pozadu nezůstala ani jeho solidní protihráčka Petra Vančíková. Takzvaný "normalizační režisér" Jiří Svoboda se v tomto případě opravdu nemá za co stydět.

Tak tohle by snad ani zvrhlý mozek scénáristy nevymyslel... to se prostě muselo stát. Klobouk dolů před těmi kluky, muselo to být dost strašné. Nejvíc mě šokovalo, že to maso jedli.... syrové. Nevím proč, ale tak nějak jsem si představovala aspoň nějakou tepelnou úpravu... no nic, raději se v tom nepitvat a už vůbec nepřemýšlet, jak by se člověk zachoval v jejich situaci.