lola3121

Číslo našeho domu je 2102 (21+2=23). To jen tak pro zajímavost. Ale jinak jsem úplně normální.

Tak tohle by snad ani zvrhlý mozek scénáristy nevymyslel... to se prostě muselo stát. Klobouk dolů před těmi kluky, muselo to být dost strašné. Nejvíc mě šokovalo, že to maso jedli.... syrové. Nevím proč, ale tak nějak jsem si představovala aspoň nějakou tepelnou úpravu... no nic, raději se v tom nepitvat a už vůbec nepřemýšlet, jak by se člověk zachoval v jejich situaci.

Nejdřív jsem netušila, co tam ti nebožáci budou celou dobu vymýšlet, ale nakonec to nebylo tak špatné. Asi to zachránila stopáž, čili skončilo to právě včas. Mám tyhle typy filmů ráda, skupina lidí v uzavřené místnosti a lámání charakterů. Prostě výběrové řízení jak má být. Možná by nebylo na škodu to zavést všude, určitě by se ohromně zvýšila kvalita středního a vyššího managementu.

Po dlouhé době pětihvězdičkový film, s Richardem Curtisem jsem asi naladěná na stejnou vlnu a tímhle počinem mě tak jako s Láskou nebeskou opět trefil přímo na komoru. Britský humor + hudba mého srdce = paráda na vlnách. Billy Nighy pak už je jenom třešničkou na dortu. Na zvednutí nálady - k nezaplacení.

Tak tohle je drama jak má být... postupné odkrývání rodinného tajemství, kdy závěrečné rozuzlení je jako rána do hlavy a stopáže 130 minut si ani nevšimnete.

Teenagerský horor s Paris Hilton... co si přát víc... Milovníci zvrhlých praktik a potoků krve si přijdou na své, dojde na přefiknutí achilovky, ušmiknutí prstíčku, zalepení pusinky vteřinovým lepidlem i striptýzové číslo Paris. Pár nezletilců sejde potupnou smrtí, ale dopadne to celkem dobře, čili padouši umřou, hrdinové se zachrání, leč konec zůstane nenápadně otevřený pro případné pokračování. Myslím, že nejlepší bude podívat se na originál...

Tak já myslela, že koukám na zombie komedii, a ejhle, ono to prý existenciální drama... No nevadí, každopádně Rupert Everett je charismatický fešák, a být správcem na našem hřbitově, tak jsem tam pečená vařená. Zombíky normálně moc nemusím, ale tady je milý Francesco tak graciezně likvidoval, že se na to dalo koukat. A být chlapem, samozřejmě ocením i samičí půvab Anny Falchi. Asi si to pustím ještě jednou, na mě se s těmi hlubokými myšlenkami musí pomalu...

Jako nápad výborný, osamělý hrdinný vědec přežívající ve vylidněném New Yorku. Dlažba velkoměsta zarůstající trávou a liduprázdné ulice působí fakt velkolepě, jenom nesmí být člověk moc velký hnidopich, přemýšlející třeba o tom, jak pěkně jsou všechna opuštěná auta zaparkovaná po krajích ulice, aby se prostředkem dalo prohánět ve sporťáku, nebo odkud se v prázdném městě (potažmo světě) pořád bere fungující voda a elektřina... No jak říkám, o tomhle radši nepřemýšlet, a pak už se můžete nechat unášet příběhem vědce, hledajícího lék... na co vlastně? A pro koho vlastně? No neva, ale jinak to byl opravdu úžasnej biják. Ještě si budu muset sehnat tu verzi s alternativním koncem, ten happyend mi trochu zkazil celkový dojem...

Není nic smutnějšího, než nevtipná komedie. A je to bohužel právě tento česko-polský opus z doby okupace spřátelenými vojsky v r. 1968, jehož gejzír trapnosti nezachrání ani tak zvučná jména, jako Menzel, Polívka, Budař, Dušek nebo Hrušínský. Na polské komedie mám ty nejlepší vzpomínky (Sexmise), ale tohle se opravdu nepovedlo. Jít na toto veledílo do kina, asi bych dala odpad. Jelikož jsem při něm zvládla spoustu domácích prací, z piety dávám jednu hvězdu a vřele nedoporučuji.

Možná je to tím, že skutečné Lidice mám co by kamenem dohodil, takže místo i událost znám od dětství, ale film a hlavně Karel Roden ve mně zanechal neskutečný dojem. Možná také sehrálo svou roli, že jsem si před návštěvou kina odpustila čtení zdejších komentářů a prakticky nic jsem neočekávala. Za to jsem byla odměněna vrchovatou měrou. Uchvátila mě hlavně hudba a také celá dobová výprava včetně komparzu - ti lidé jako by opravdu vystoupili z tehdejších fotografií. Kromě již zmíněného Rodena nemůžu nevzpomenout i tragickou postavu velitele četnictva Vlčka v podání Romana Luknára, obzvlášť pak surrealistickou scénu, kdy sedí na hřbitově uprostřed stáda bílých králíků. Filmu kromě výkonu hlavního představitele značně pomohl i scénář Zdeňka Mahlera, který mi poodhalil i některá mně dosud neznámá fakta. Po dlouhé době proto dávám českému filmu pět hvězd a myslím, že zcela zaslouženě.