mandelbrot

Gurren-Lagann je něco jako anime verze Vesmírné odysey. Navenek tahle zběsilá pestrobarevná ulítlost plná robotů, obřích robotů, superobřích robotů, atd. vypadá jako kříženec FLCL a NGE, ale uvnitř vypráví příběh o neomezených možnostech vývoje lidstva. Jen místo monolitu tu máme vrtačky. Protože zde jsou to vrtačky, co posouvá lidstvo kupředu. Zprvu banální zápletka se v nečekaně dramatickém druhém dějství rozvine do neuvěřitelných rozměrů. Stejně tak velikost robotů a celková míra šílenosti rostou s blížícím se závěrem exponenciálně. Prostě absolutní nářez nabitý pozitivní energií, který vám od začátku do konce nedá vydechnout.

Čekal jsem něco trochu víc ve stylu Primer, ale Cronocrímenes nestaví tolik na komplikovaném příběhu, jako spíše na budování napětí a nejistoty. Ne že by nebyl příběh pěkně promyšlený a zamotaný, ale díky způsobu, jakým je film vyprávěn, kdy jeho každá další vrstva ty předchozí doplní, namísto aby je převrátila úplně naruby, lze film bez problémů pochopit už na první zhlédnutí i bez psaní poznámek a kreslení časových os. Což není vůbec výtka, protože jako celek funguje film skvěle, kdo má ale chuť zavařit si mozek, musí se porozhlédnout jinde.

Po příběhové stránce klišovité a v mnohých ohledech velmi hloupé. A ani vizuálně to taky až taková pecka není, obzvláště lidé vypadají tradičně uměle. Píseční techno červi jsou nicméně zatraceně cool.

Při sledování první kapitoly jsem byl mírně rozladěn, že koukám prakticky na to samé, co posledně a předposledně. Opět je hlavním tématem odloučení dvou přátel z dětství, chlapce a dívky, a následné (ne)hledání cesty zpět k jeden k druhému. Jenže zbylé dvě části mě totálně uzemnily a rozmetaly všechny pochyby na kousky. Obzvláště konec a jemu předcházející koláž jsou úplně odzbrojující. Šinkaiův nejemotivnější a nejlepší film, snad jen s tou kýčovitostí některých výjevů to občas trochu přehání.

Úchylný film, který je jakousi parodií na totalitní režimy. Kromě své perverznosti zaujme především početnými akčními sekvencemi, které ovšem zhusta vykrádají filmy jako Indiana Jones, Vetřelci nebo Matrix. Akční scény jsou také velmi brutální, obzvláště příslušníci gangu mutantů, kteří vypadají jako zfetovaní šmoulové, dopadají velmi ale velmi špatně. Celé je to explozivní a ujeté a i vizuálně je film na velmi dobré úrovní, ale hlavní problém vidím v dvojici hlavních protagonistů. Motorkářské duo Áči a Šipak ve mě zrovna moc sympatií nevyvolalo a kdyby jim někdo při jedné z přestřelek ustřelil hlavu, asi by mi to bylo celkem jedno. A to rozhodně není dobře.

Počáteční díly Death Note (tak do 17. dílu) rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem v anime měl možnost vidět. Vcelku originální příběh se skvělou atmosférou a opravdu výbornými dějovými zvraty měl našlápnuto k maximálnímu hodnocení. A to i přes to, že Death Note nezapře svůj původ v manze - i když se sem tam dočkáme nějaké té akce, většinu času sledujeme rozhovory postav a často i jejich myšlenkové pochody, což v manze nejspíš nevadilo, ale v anime působí přeci jen trochu staticky a mírně nepatřičně. První vážnější zádrhel nastal, když se v příběhu objevila společnost Jocuba (Yotsuba). Na těch pár dílů jako by se ze seriálu vytratilo vše, co činilo předchozí díly tak dobré. Navíc se v těchto epizodách zcela nepochopitelně autoři párkrát uchýlili k deformacím postav, což vzhledem k jinak v celku realistickému přístupu ke kresbě působí značně nepatřičně. Seriál pak sice chytne druhý dech, ale jen tak napůl. Druhá část příběhu už není tak strhující a i když i ta nabízí momenty, kdy člověk téměř zapomíná dýchat, už to prostě není ono. Přes všechny nedostatky ale patří Death Note k nejlepším anime poslední doby a rozhodně stojí za to tento seriál vidět.

V podstatě celou první půlku se seriál tváří celkem normálně, nicméně v dalších epizodách už ve mě čím dál častěji převládal pocit, že sleduji některou z posledních dvou epizod NGE. Falešné reality ve falešných realitách, dlouhé filozofické monology nebo celý jeden díl ve stylu obdoby hry Chcete být milionářem, kde se nehraje o miliony ale rovnou o život. To všechno vede ke stále rostoucímu pocitu nepochopení, o co vlastně v seriálu jde. Právě v těchto pasážích se ale často nalézají důležité indicie k rozluštění celého příběhu. Naštěstí poslední epizoda zodpoví většinu otázek a do té doby zmatený příběh se překvapivě dobře vysvětlí. Ergo Proxy se prostě za každou cenu snaží být jiné, než zbytek anime produkce, což na jednu stranu oceňuji, ale výsledek této snahy až tak skvělý není. Díky často dost odlišnému stylu jednotlivých epizod působí seriál trochu roztříštěným dojmem a rádoby filozofické řeči dávají většinou asi tolik smyslu jako proslov architekta v druhém Matrixu. Celá koncepce světa Ergo Proxy zase trochu moc připomíná jednu známou mangu (nerad bych připravil případné čtenáře o překvapení, proto nezmíním jméno), než abych mohl autorům připsat nějaké body za originalitu v téhle oblasti. Přesto však Ergo Proxy není k zahození a v některých jednotlivých epizodách je opravdu působivé, jako celek ale příliš dobře nefunguje.

Hezky vypadající ale příběhově naprosto nezvládnuté anime. Film bývá často označován jako nepodařená kopie Princezny Mononoke, což je docela přesné. Zhruba tak do půlky ještě celkem ujde, ale další děj je jen přehlídkou těžkopádně prezentovaných ekologických poselství, klišé a nesmyslů. I ty dvě hvězdičky jsou možná moc.

Higuraši no naku koro ni: Příběh je pomalu rozkrýván docela netradičním způsobem, kdy je s každou kapitolou restartován a poté se vždy odvíjí trochu jiným směrem a končí trochu jiným výsledkem, ale některé klíčové události zůstávají pokaždé zachovány, případně je jedna dějová linie nazýrána vždy z pohledu jiné postavy. Ty hlavní záhady se ale nevysvětlí, spíše než odpovědi nabízí první série jen množství otázek. ________ Higuraši no naku koro ni kai: Higuraši kai nezačalo nijak oslnivě, nudný a vlastně i celkem zbytečný začátek mi rychle zkazil radost z návratu tohoto seriálu, teprve na konci druhé kapitoly (díly 12 a 13) to začalo být opravdu zajímavé a dobré. Především proto, že seriál konečně začal poskytovat kýžené odpovědi. Nicméně poslední kapitola Higuraši kai byla skvělá celá, rozuzlení bylo velice překvapivé a uspokojující. Škoda jen, že první polovina neměla až takový spád.

Innocent Venus má poměrně slibný začátek, ale bohužel solidní potenciál, který skýtala první epizoda zůstal do konce prakticky nevyužit. Místo toho se dočkáme jen záplavy klišé, tragických dialogů (i na poměry anime) a až na pár výjimek nezajímavých postav. Ani konec, do kterého jsem vkládal trochu nadějí, nestojí za nic. S přehledem nejhorší anime, co jsem zatím viděl (teď už to sice neplatí, ale pořád jedno z nejhorších), ale dvě povedené epizody (1. a 8.) celkové hodnocení přeci jen trochu zachraňují.