levente

Rok po dokonalém filmu "Kdo se bojí Virginie Woolfové" se Nichols rozhodl, že udělá úplně něco jiného, mladý kluk nebudě vědět, co se sebou má dělat, je po škole, láska žádná, rodiče milí, ale prokletě přízemní. Ten film je balzámem na duši, je skleničkou vynikajícího vína, která oblaží a pohladí, přestože jeho chuť je místy trpká. Nejspíš je to nejlépe zpracované téma - "a co vlastně teď...", skvěle zachycené to plácání se kolkolem vlasní osy a hledání, včetně nechuti hledat. Nicholsovi se tak vlastně nepovedlo, samozřejmě pokud tomu doopravdy tak chtěl, natočit něco jiného, protože Absolvent je stejně emoční a opravdově "nízký" jako Kdo se bojí. Jsem z obou nadšený.

Zlo a dobro se setkává na jedné faře v Dánsku. Na faře je jabloň, havrani, červi a dva nacisti (jeden neo). Dobro má křečovitý úsměv. O zlu se dozvíme, že když se naplní, po okraj, neví co se sebou a je možné, aby se zvrátilo v dobro. V reálné dobro. A do toho všeho tuna černého humoru nebo snad čirého existencionalismu. Je zajímavé, že se ty dvě disciplíny v jednom úhlu pohledu vůbec neliší. Nejzajímavější je právě myšlenka, co přijde po té, co zlo uspěje. Vyčerpají se všechny zlé kroky, aby se zjistilo, že zlo vlastně nemá žádný cíl, kam by mohlo dojít. Zlo je jen mlha, někdy setsakramentsky hustá, vždy však s hranicemi...

Nejlepší amatérský film, co jsem z americké produkce kdy viděl. S divnými komerčními filmy se poslední dobou roztrhl pytel. V rámci politické korektnosti je ve filmu k dispozici dokonce lesbická láska. Za úsměv Jordany Brewster odkoukaný (může být úsměv odkoukaný) od Catherine McCormack dávám plné hodnocení. Je to hezky povrchní...

Měním názor a vidím, že nejsem sám, poprvé viděno v kině (strašně moc jsem se těšil), nicméně jsem byl zklamaný. Lecos se mi zdálo povrchní, příliš jsem se soustředil na ohromující svět, nikoli na příběh, myšlenku. Tu chybu jsem po pár letech napravil a chytilo mě to. Moc. Je to po všech stránkách krásný film, což zas tak moc neřekne, ale s odstupem času hodnotím pozitivně zejména scénář, výpravu a hlavně fantazii propojenou s utkvělou myšlenku na lásku. V jakékoli podobě. Je mi to blízké.

Výborný film. Studie na to, jak zmrvit velkofilm, povedená....

4 kamarádi. 4 lahve vína. Hory. Večer. Ali G se řítí ulicemi, třicítkou, Incredible. Stranou komentáře, líbí se mi, jak lzeCohena milovat i nenávidět zároveň... Ten film se dívkám líbit ani nesmí...

Rudišův film. Ostatní je podružné. Včetně animace, která mě v některých chvílích opravdu potěšila. Zvláště ze začátku. Je to Rudišův film se vším, čím je Rudiš výrazný. Zdůrazněné detaily jako svébytné vzpomínky, nečas a prázdnota hlavních hrdinů, kdy je jen velmi těžké sžít se s hlavní postavou tak nějak - niterněji. A taky ty koleje a mašinky. Krobot - výborná volba. Příběh samotný? No. Je tam. Do krve se mi nedostal. Naopak, někdy je snaha o oddálení pointy až příliš úporná. Nevadí to, protože jako celek je to více než koukatelné. Nejvíc si z filmu pamatuji ten pohled se sněženkami. Ta reálná grafika! Ten pohled totiž vážně existoval. Za doby rudého a hloupého temna byla o hezké pohledy velká nouze. Vážně. Takové prkotiny. Právě proto si ten pohled pamatuji, byl jiný, hezký.

Mám Dvořáka rád. Poslouchám ho často. Vyjma Stabat Mater, bo to je čistá depka. Film měl v TV asi 300 upoutávek denně. Hynek Čermák - vizuálně dokonalý. Špalková je taky dobrá volba. A to je z toho dobrého všechno. Americké dopisy nenesou žádné informace (a když, tak pomýleně), nenesou žádné poselství, nenesou žádné nápady. Napadlo mě, jak zajímavé by bylo nepoužít ve filmu o Dvořákovi jedinou jeho skladbu... Celý film pak nutně utíká ke klišé. Nápady z polí, stejně jako když detektiva televizní detektivky ťukně do hlavy řešení při pohledu z okna.. Prostě NUDA. Pak jsem si všiml, že režisérem je Brabec... a je to.

Sám dost dobře nevím, proč se takové filmy točí. Nejlepší scéna je ta nevinná s vizitkama. Od té doby nic a klid, narušený narušeným Balem a pitomým scénářem. Možná kdyby tomu trochu ubrali na brutalitě, bylo by to zajímavá sonda do života yuppies, ale takhle je to velmi povrchní film sázející na krev a maso.

Kazan si se mnou tři hodiny dělal co chtěl. Snad jen průhledný začátek je příliš dlouhý. Autor umí vyprávět. V obrazech i dialozích, v očekávaných vyzněních předkládaných myšlenek. Už dlouho jsem se tak u filmu nebavil. Kazanův snímek je jako výborná kniha, kterou ale pro zvýšení prožitku nemůžete na chvíli odložit, oddechnout si - v kině to nejde.