levente

Miluji Freddiho 30 let. A tohle si nezasloužil. Mělké. Zkratkovité. Nijaké. A neuvěřitelně, neuvěřitelně, neuvěřitelně stupidní.

Mladý režisér předkládá několik příběhů, které jsou provázány. Nehraje to ale velkou roli. Rád bych ocenil kameru a práci se zvukem, scénář je horší, především pak z toho důvodu, že postavy jednají nereálně... Ale což. Herci jsou pěkní, obrázky hluboké, to někdy na film stačí.

Sračka. 100 minut čirého utrpení. V marketingovém cancu k filmu je napsáno, že autoři mistrně balancují na hraně mezi kýčem a uměním. Ani náhodou. Je kýč od začátku až do konce. Naprosto pitomé dialogy. Nudná hudba, včetně hlavní melodie, která je vyloženě odbytá. Je to přesně to ubohé dílo, kterému se dnes říká pocta. Proč stát o umělé filmy, které rezignují na příběh? Závěr filmu je už totální podbízivost divákům, kterou nehodlám komentovat. Většinou na filmu najdu něco dobrého, tady se mi to nepodařilo.

Je mi líto Aldena Ehrenreicha, protože tohle pokračování mít nebude. Přitom zrovna on jako mladý Solo neměl chybu. Scénář je chyb plný. I to by se dalo snést, ale plytkost příběhu, žádné morální či jiné poselství. Žádné dějové zvraty. To vše znamená, že tahle cesta bude z producentského pohledu slepá.

Ať táhnou všechny ty rockové kapely k šípku. Hans sestavil rockový koncert s monumentálním zvukem kytar a bicích ze svých skladeb. Melodie, síla, skoro až emoční bezohlednost. Desítky špičkových muzikantů na pódiu. Pearl Jam by jim všem mohli zavazovat tkaničky... Poslední třetina koncertu je vyloženě rockově ujetá, Hans si to egocentricky užívá, ale to je jedno, protože po jeho patosu nastoupí kadence vyzrálých hudebních nápadů a člověk kouká s otevřenou pusou, co všechno ten člověk dokázal..

Nemám na to dokoukat závěr filmu, přečetl jsem o něm dost. Jak v české společnosti utichá slovní násilí na Romech z důvodů, že si nuly našly jiné oběti, téma lidské malosti se obnažuje na kost. Dobro v lidech pomalu ustupuje strachu a nenávisti. Díky za ten film.

Filmy přicházejí a odcházejí. Jsou hloupé a chytré a nudné a šílené. Všechno se snažíme kategorizovat, abychom mohli přelétnout na další. Psaní recenzí a hledání neotřelých spojení. Táhněte. Někdy příběh prostě přijde a nemusí být svěží, aby se vetkl do mysli jako poslední dílek skládačky. Nebo předposlední. Budu tenhle film mít rád, protože si to ten film zaslouží za něco prostého, jako je připomenutí, že ten sled okamžiků má svůj konec.A že ty chvíle před koncem, ať už to je minuta nebo 37 let, můžou být jedinečné.

Akční podívaná spočívající ve snaze ohromit vizuálem a neotravovat příběhem. Snad každá akt vyprávění je debilní. Nic do sebe nezapadá, nic nedává smysl. Otravné a hloupé jsou všechny nápady scénáristy spočívající v rozsévání strachu mezi avengery, a to pomocí představ. Mikropříběh je mezi Scarlet a Hulkem. O ničem. Hlavní záporák chce vyhladit lidstvo. Aby mohl začít stavět znovu. Nicméně nemá ani páru, co chce dělat po tom. Jediné, co je fascinující, je umění scénáristů a režiséra vzbuzovat strach a obavy. Uvidíme nově strojené záběry z pádu dvojčat, popelku, co nedávno zemřela, strach lidí a hlavně jejich nemohoucnost a ochotu nechat se zachraňovat. Kým? Zhmotnělou mocí dobra, o kterém je dobře pochybovat, ale jen proto, abychom uměli přehlédnout jejich chyby. A to je všechno.

Tempo? K čemu tempo, když není v čem plavat. Ten film se prodává násilím, motory a modelkami. Proč by se mi to mělo líbit? Že jsou dívky pěkné. Ano. To všude. Že násilí je krvavé. Ano, to bývá. Že motory řvou a prach se víří? Jistě. Lidé z vísek od dálnic mohou vyprávět. Co je na tom filmu zvláštního? Nic. Je to prodejné nic. A tím zůstane i přes zdejší chvalozpěvy.

Temné, divoké, bez melancholie a dlouhých záběrů. Všechno dobro je tvořeno jedním člověkem, který se narodil, aby vedl ty ostatní a všechno zlo má před sebou výzvu, bez které by nikdy nedosáhlo šílenství. Střet zákonného dobra, posedlého zla za asistence policie, která nemá jiných vzorců morálky než zákon je megalomanský. A to je jen začátek...